POD ASIJSKOU POKLIČKOU
Korejskou režisérku Park Chan Ok tu před pár lety vynesl její debut JILTUNEUN NAUI HIM k ohromnému úspěchu, a proto byl s velkými nadějemi očekáván její druhý film PAJU. Režisérka byla obletovaná médii a pro velký zájem muselo být více projekcí filmu. Odjela s jednou z vedlejších cen za své vyprávění o běžném životě v Paju, předměstí Soulu. Svým prvním snímkem si Park Chan Ok vydobyla pověst citlivé ženské režisérky, tentokrát přišla s filmem o vztahu muže ke třem ženám.
POHYB, PŘESUN, POHYB, PŘESUN
Jiný svět poznáte skrze filmy a televizní zprávy, jiný je ten, který osobně zakusíte. Například tradiční korejské domky na vodních ostrůvcích jen tak snadno v Koreji nevidíte. Jsou schovány hlouběji v přírodě. Obraz pulsujícího davu v rušných a zplodinami zamořených ulicích asijských měst se člověku naskytne jak v pětimilionovém Pusanu, tak v jedenáctimilionovém Soulu. Hektičnost je patrná i v ohromných obchodních centrech – v jednom takovém, či přesněji ve dvou propojených, se odehrávala část pusanského filmového festivalu. Staromilci si stýskali, že festival ztrácí svou atmosféru částečným přesunem z pusanské pláže Haeundae, která je údajně nejkrásnější v Koreji. Ale v obchodních centrech se v multiplexech v rámci festivalu mohlo promítnout více než tři sta filmů, které navštívilo téměř dvě stě tisíc diváků. Na festival přijelo z domova i ze zahraničí téměř sedm tisíc tvůrců.
Festival byl ve znamení pohybu a přesunů z místa na místo.V bludišti různých oddělení (nákupního a zároveň festivalového centra) jste s překvapením mohli zahlédnout ve valícím se davu člověka sedícího na lavičce. Teprve při bližším ohledání člověk zjistil, že je to figurína. Lidé, kteří vyjeli nebo vystoupali do pater a zhlédli některý z festivalových filmů, se najednou dokázali zklidnit a přemýšlet. Třeba nad tím, zda je opravdu realita v Manile na Filipínách tak drsná, jak ji ukazuje film ŠPÍNA (SQUALOR). Mladý filipínský režisér Giuseppe Bede Sampedro vypráví příběhy čtyř mladíků, které jsou vzájemně propojeny. Prodej padělků značkového zboží, padělání úředních dokumentů či prostituce jsou hlavní zdroje obživy většiny z nich. „Nechci jen ukazovat špatnou stránku Manily, chci také ukazovat lidi, kteří se snaží se svou tíživou situací něco dělat,“ komentoval film režisér, který si za něj odvezl jednu z festivalových cen. „To je neuvěřitelné, já jsem tak štastný, že se náš film líbil a vyvolal takové reakce korejského publika,“ rozplýval se producent filmu, který přijížděl do Pusanu s obavami. Mladý filipínský herec Edgar Allan Guzman, po projekci obletovaný divačkami, přiznal, že nejtěžší pro něj bylo natáčení sexuálních scén. Ve filmu ztvárnil muže, který šetří na pobyt své těhotné manželky v nemocnici, ale peníze pak použije na vykoupení své matky z vazby, kam se dostala za prodej pašovaného zboží; další peníze pak musí rychle získat prostitucí.
Jako k filmové hvězdě se publikum v Pusanu chovalo i k sedmnáctiletému slovenskému herci Samuelu Špišákovi, který hraje hlavní roli ve slovensko-českém filmu NEDODRŽENÝ SLIB režiséra Jiřího Chlumského, jehož tématem je holocaust. Vedle Samuela Špišáka přijela do Pusanu i Mira Fornayová, režisérka dalšího slovensko-českého filmu LIŠTIČKY. Její film se odehrává v současnosti. Jde o příběh dvou sester, které odejdou ze Slovenska do Dublinu. Režisérka vychází z vlastních zkušeností, studovala v Praze a v Londýně. „Sama nevím, zda bych chtěla žít v Česku, na Slovensku či jinde. Stále se cítím jako cestovatel, který se ještě nechce usadit,“ uvedla při setkání mnoha evropských tvůrců, kteří podobně jako ona do Pusanu přijeli podpořit své filmy, což jim umožnila evropská organizace European Film Promotion.
Mimochodem slovenský herec Samuel Špišák přiznal, že se také marně snažil najít tradiční korejské domky. „K mému překvapení mi to tu připadá jako v Petržalce v Bratislavě, jen s tím rozdílem, že tu za sídlištěm mají oceán,“ lakonicky okomentoval architekturu části Pusanu.
MARTINA VACKOVÁ
Více se dočtete v tištěné Xantypě!
