Jak bude katastrofa probíhat? Jednoduše. Prosím vezměte na vědomí, že už staří Egypťané přikládali Orionu a Plejádám mimořádný význam a vliv. Uvedeného data, v okamžiku konce budou Orion a Slunce v opozici s Plejádami a Venuší. Důsledek? Země zpomalí své otáčení, zastaví se a pak se rozběhne obráceným směrem. To všechno bude trvat jeden den. Kataklyzma, které tímto jevem nastane, vám ani nebudu podrobně popisovat, stejně se nebudete moci přesvědčit, protože zahynete rychleji, než stačíte cokoliv zpozorovat.
Pokud vás ani tyhle důkazy nepřesvědčily, vězte, že naše Slunce je vlastně dvojhvězda, její partnerkou je hnědý trpaslík Nibir, který se právě blíží Zemi, aby ji uvedeného dne zničil. Nyní jeden z naprosto nevyvratitelných důkazů, proč se to nedá přežít: „Mimozemšťané, jasnovidci a proroci tvrdí a předpokládají, že hladiny oceánu stoupnou až o sto metrů.“ Jsou ovšem teorie, že při poslední potopě stouply vody o sto sedmdesát metrů. Americká armáda dokonce doporučuje vybudovat úkryty v pětisetmetrové nadmořské výšce. Proti tomu ovšem stojí jiné zaručené zprávy, že ilumináti už budují podzemní kryty, takže podzemí USA „vypadá jako ementál“. Je totiž smutným faktem, že vlády velmocí o blížícím se konci dobře vědí, ale tají to, aby nepropukla panika. (Ještě že nepatříme mezi velmoci, protože naše vláda by to neutajila.) Konečně musím zmínit, že uvedeného jedenadvacátého prosince vystoupíme z trojrozměrného prostoru a času, zatímco pan Däniken očekává ke stejnému datu (konečně) přistání mimozemšťanů.
Je zjevné, že stačí nadhodit datum, ať spojené s nějakým místem v Bibli, zajímavým letopočtem, s proroctvím Nostradama, Sibyly anebo slepé dívky či mládence, a fantazie všech pověrčivých, esoteriků, polobláznů a umanutých amatérských vědců či přesněji pseudovědců začne chrlit nezvratné důkazy. Připojují se i ti, kdo se cítí být spasiteli a nabízejí cesty k záchraně.
Příznačné pro dnešní dobu je, že už se nevystačí s prostou apokalypsou, ale je třeba přidat hnědého trpaslíka, pás intenzivního kosmického záření, přepólování naší planety, občas se přidá i něco skutečných nebezpečí, jako je třeba výbuch supersopky.
Nejzajímavější mi připadá záliba lidí v takto pojatých katastrofách. Proč tyhle bláznivé vize vzrušují miliony lidí? (Když je různé předpovědi zklamou, jdou se na zánik světa aspoň podívat do kina a pak jen čekají na další datum tentokráte zaručeného konce.)
Katastrofy, aspoň ty malé, pokud sledujete třeba televizní zpravodajství na soukromých televizích, tvoří důležitou součást každodenních zpráv. Proč jsou jich lidé tak chtiví? Katastrofy jsou připomínkou smrti. Smrt je neodvratná pro každého z nás, ale vnímáme s úlevou, že jiní nás na té cestě předstihli, že nás se katastrofa netýká, nežijeme pod sopkou ani na pobřeží ohroženém tsunami. A konec světa? I přirozená smrt bez jakékoliv katastrofy znamená pro každého, že svět pro něj končí.
Podvědomě člověka utěší, že skončí taky pro všechny ostatní.