„Luboš Petřík žije v Kanadě a podmínky v dějišti olympiády perfektně zná,“ říká o něm Milan Jirásek, předseda Českého olympijského výboru a dodává: „Hodně nám pomáhá. Moc dobře víme, jak náročná zimní olympiáda bude.“ Luboš Petřík se s Milanem Jiráskem zná dlouhá léta. Doktor Jirásek byl v šedesátých letech lékařem československého lyžařského týmu, jehož členem byl i Luboš Petřík (stal se dvakrát mistrem republiky).
Není vlastně divu, že Luboš lyžování propadl. Narodil se těsně po válce v krkonošské Jilemnici a vyrostl ve Vrchlabí, kde lyžoval snad každý. Vedle úspěchů ve sportu se mu podařilo vystudovat a stát se stavebním inženýrem. Dokázal také oslnit Zuzku Mackovou, vnučku československého národohospodáře, publicisty a sociálnědemokratického politika, člena klubu „pátečníků“ prezidenta Masaryka, Josefa Macka, který po únoru 1948 emigroval do USA, kde se stal profesorem na pittsburgské univerzitě. V roce 1961 přesídlil na penzi do Vancouveru, kde se zapojil do života krajanské komunity. Zemřel zde v roce 1972.
Ale vraťme se k zmíněnému milostnému příběhu. Začal v létě 1966, kdy se Luboš se Zuzkou v Krkonoších seznámili. Jak se však na správnou love story patří, přišly zádrhele, a to v podobě „normalizace“. Jejím ztělesněním se stal Gustáv Husák, který začátkem sedmdesátých let prohlásil, že hranice nejsou žádné korzo. Vyjet na Západ bylo opět velmi těžké. Lubošovi se však dvířka v železné oponě náhle otevřela, když dostal nabídku, aby se stal trenérem československého ženského lyžařského týmu. Luboš ale nechtěl s týmem vyjet na Západ a pak ho nechat na holičkách a odletět do Vancouveru, aby se tam oženil. A tak se svými svěřenkami strávil na Západě celou lyžařskou sezonu, a když se tým na jaře vracel zpátky do vlasti, vymluvil se, že si ještě musí něco zařídit. Zajel si do Švýcarska vyzvednout kanadské vízum a o několik dní později byl už v Zuzčině objetí.
Dnes je Luboš Petřík nejen vzorným manželem a otcem tří už dospělých dětí, ale také váženým inženýrem. Je rovněž členem zdejšího Divadla za rohem, které před dvěma lety získalo cenu českého ministerstva zahraničních věcí Gratias Agit. Viděl jsem ho v představeních jako NEBE NA ZEMI a OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE a musím říct, že byl výborný.
Myslím, že co se týče česko-kanadských olympijských záležitostí, je Česká republika v dobrých rukou.

text a foto JAN DRÁBEK

foto: Budova kanadského olympijského výboru Vanoc 2010