Otroky vozili do Afriky
Přesto je záhada, proč se tady vůbec drželi a jak se jim podařilo tak bohatnout. „Historik Dušan Třeštík na to měl teorii – obchodovali s pohanskými otroky, které kupovali od českých panovníků, z čehož měli až třináctsetpadesátiprocentní zisk! Otroky pak transportovali na jih Španělska a odtud do severní Afriky, především do dnešního Egypta. Před lety byla v Káhiře objevena takzvaná geniza – úkryt, kde se uchovávaly veškeré dokumenty, jež vznikly na půdě synagogy. Z dochovaných listin (které pocházejí až z 9. století) dnes víme, že otroků, kteří se dostali do severní Afriky z prostoru střední Evropy, nebyly stovky, ale jenom za vlády Boleslava I. desetitisíce! Muži, ženy i děti. Na druhou stranu se měli v civilizovaném arabském světě lépe, než v tehdy primitivním slovanském prostředí. Židovské rodiny se k nim chovaly slušně a otroci se jim starali o majetek. Avšak – odtrženi od domoviny.“
Druhým významným zdrojem příjmů Židů byla jak známo lichva, kterou měli křesťané zakázanou. „Čeští králové se ji snažili omezovat čtyřicetiprocentním úrokem, Jiří z Poděbrad dokonce dvaatřicetiprocentním, čas od času proběhly v ghettu pogromy, přesto se tu Židům vyplatilo žít.“ Praha navíc byla později – v ranném středověku – co do osídlené plochy (čtyř set hektarů) takřka dvakrát větší než Paříž! Byla tedy skutečným velkoměstem.
Panovníci Židy občas nešanovali
Počátkem 13. století se postavení Židů dramaticky zhoršilo. Na IV. lateránském koncilu – největším ve středověku – který svolal v roce 1215 papež Inocenc III. na obranu katolické víry, byla „potvrzena dědičná vina Židů za smrt Krista“ a mimo jiné bylo rozhodnuto, že židovská města musejí být oplocena vysokou hradbou a opatřena brankami (v Praze jich bylo šest), které budou hlídat biřicové. Dále měli Židé zakázáno věnovat se zemědělství a řemeslům, byli povinni nosit zvláštní označení a zpřísnilo se (po vzoru Islámu) i jejich soužití s křesťany, s nimiž nesměli například společně jíst a uzavírat manželství.
Panovníci, kterým byli Židé přímo podřízeni, přijali do svých světských zákonů ale jen ta nejméně bolestná nařízení, za což pochopitelně vyžadovali finanční protislužby. „Podařilo se mi objevit neuvěřitelnou věc. Karel IV. si půjčil od Staroměstské radnice pět tisíc pražských grošů a existuje dokument, v němž mu radní radí: „Ty peníze si vyberte při příštím pogromu od Židů.“ Tři týdny nato byl skutečně pogrom a Otec vlasti, který tvrdil, že Židy chrání, si vzal dokonce víc! Známý je i příběh Rudolfa II. a Mordechaje Maisela. Za to, co mu bylo jeho židovským bankéřem poskytováno, vystavil císař Rudolf celou řadu dekretů, v nichž se zavazuje, že jeho rodina nikdy nepřijde o majetek a podobně. V noci, kdy Maisel zemřel, ale veškeré listiny zrušil, do domu vtrhli vojáci, všechno sebrali a jeho synovce donutili na mučidlech prozradit místo úkrytu zbytku pokladu.
Nebo jiný příklad. Při příchodu do Prahy v roce 1336 si vymohl Jan Lucemburský od pražských Židů výkupné. Když se mu to, co bylo odevzdáno, zdálo málo, doporučila mu jeho manželka Eliška Přemyslovna kopat ve Staronové synagoze. Prý se jí to místo zjevilo ve snu. Lucemburk tam pak našel dva tisíce hřiven stříbra a zlata a spoustu peněz. Marie Terezie dokonce vyhnala všechny Židy z Prahy (jako záminku si vzala, že pomáhali pruské armádě, což ale nebyla pravda). Ti se usadili dvě hodiny cesty od města – v Bubnech a Libni – a čekali, až panstvu dojde, že udělalo hloupost. Poté, co se vzbouřil erár (státní pokladna), se zase mohli vrátit. V židovském městě se totiž šily obleky a vyráběly boty pro armádu.“ Ale nutno dodat, že většina panovníků se s nimi snažila vycházet dobře. František Palacký napsal: „S Židy nakládáno bylo jako se včelami, jimž moudrý hospodář občas sebere nadbytek medu, při tom arci včely musí být chráněny, aby mohly sbírati znovu.“
text Vašek Vašák
Přečtete si v únorové Xantypě!
