Francouzské zámky a parky jsou v Evropě ojedinělé. Při lednovém pobytu je možné si v Paříži a jejím okolí prohlédnout impozantní francouzskou královskou architekturu i klasické parky, a zároveň tuto návštěvu spojit s prohlídkou neméně zajímavých výstav.
Německá metropole má další unikátní turistický magnet – nedávno otevřené Nové muzeum na Muzejním ostrově poblíž náměstí Alexanderplatz. Samotný ostrov muzeí je na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nyní se pyšní Novým muzeem s devíti tisíci exponáty na osmi tisících metrech čtverečních ve čtyřech podlažích.
The Wende muzeum a Archiv studené války umístily podél Wilshire bulváru betonové panely, které byly součástí berlínské zdi. Zábrana je dlouhá více než dvanáct metrů a je nejdelším souvislým dochovaným kusem berlínské zdi nacházejícím se mimo území Německa. Instalována byla u příležitosti dvacátého výročí pádu tohoto symbolu rozděleného státu i světa. Slavnostního odhalení se zúčastnila celá řada zdejších umělců. Nechyběl ani Thierry Noir, jeden z prvních výtvarníků, kteří malovali na berlínskou zeď již v roce 1984.
McMAFIE
MISHA GLENNY
přeložil Petr Holčák
(Argo, Dokořán Praha)
Na obálce se objeví slovo Corleone jako výtvarný znak, ale kdybychom si představovali, že máme v ruce vzrušující příběhy mafiánských rodinných klanů, budeme zklamáni. Nezklame nás však autor, který před námi vylíčí něco, o čem máme jenom vzdálené tušení: svět planetárního zločinu. Mafie se ukazuje v nové podobě, a to nikoli jako „rodinné“ podnikání, ale jako porodní bába nového kapitalismu, který vznikal na troskách totalitních režimů, ale i v totalitních režimech, jež nadobyčej prosperují. Globalizace, jež závratně urychluje vývoj, dala nové možnosti i organizovanému zločinu, který ovládá už dvacet procent světové produkce – na povrchu jsou viditelné především drogy, zbraně, prostituce, korupce, ale za tím je propojené rozsáhlé a neprůhledné podnikání šedé ekonomiky a bank. Misha Glenny podnikl velkou cestu za poznáním tohoto skrytého světa soudobé civilizace a vylíčil ho nikoli ve statistikách, ale dal mu ožít v příbězích a postavách ze všech světadílů tak, že rozsáhlá kniha připoutá pozornost, nepustí, a při čtení ustavičně mrazí. O to víc, že nečteme dobrodružné pohádky, ale jsme uprostřed světa našich všedních dnů. To málo, co víme o rozpadu sovětského satelitního impéria, třeba o proměně předmětu zločinnosti tajných totalitních organizací, zasazuje autor velmi přesvědčivě do světových souvislostí: Balkán, Rusko, Kavkaz, Kazachstán, Střední a Jižní Amerika, Asie, Čína. Velkolepý vzestup organizovaného zločinu bez vůle k účinné obraně.
3 SEZÓNY V PEKLE
Česká republika, Německo, Slovenská republika – 2009
Režie: Tomáš Mašín
Uznávaný tvůrce multimediálních projektů a reklamních spotů vycházel ve svém dlouho připravovaném a velkoryse koncipovaném debutu ze vzpomínek legendárního básníka a filosofa Egona Bondyho PRVNÍCH DESET LET. Ve výsledku však natočil „jen“ příběh zničující vášně začínajícího básníka a „revolucionáře“ Ivana Heinze (Kryštof Hádek) a emancipované fatální dívky Jany (Karolina Gruszka) na pozadí historických událostí let 1947 – 1949. Vytříbené výtvarné vidění a celková retrostylizace, umocněná příznivým koprodukčním rozpočtem, však přece jen ubírají na tragičnosti doby, kdy naše společnost prošla brutálním zlomem. Obraz individuality v osidlech totality (dějinně předcházející) hlouběji zprostředkovává obdobně laděný PROTEKTOR.
Formáty transformace 89–09
Sedm pohledů na novou českou a slovenskou identitu
Dům umění města Brna, Dům pánů z Kunštátu
17. 11. 2009 – 17. 1. 2010
Cílem projektu Formáty transformace 89–09 je uměleckými a teoretickými prostředky popsat a interpretovat změny v české společnosti, ke kterým došlo mezi roky 1989 a 2009.
Sedm kurátorů – Michal Koleček, Martina Pachmanová, Anetta Mona Chisa, Vladimír Beskid, Karel Císař, Marie Polášková a Tomáš Pospiszyl – si ve svých projektech klade otázku, zda lze pomocí umění a teorie reálně utvářet kulturně-sociální a politický prostor. Z představených uměleckých děl je patrné, že umění rozhodně politikum je. Umělci jsou kritičtí v politických i genderových otázkách, vytvářejí chybějící systémy či nové archivy, znovu zkoumají a přehodnocují již vytvořené komunikační systémy a především reflektují vlastní uměleckou činnost. Mezi umělci najdeme například Milenu Dopitovou, skupiny Kamera skura, Rafani, Podebal, dále Kateřinu Vincourovou, Kateřinu Šedou, Zbyňka Baladrána, Evu Koťátkovou, Jiřího Skálu a mnoho dalších.
