Číslo 01/10

xantypa / Archiv / Číslo 01/10

Česká družina Studené války

To, že byl v letech druhé světové války našimi vlastenci veden odboj proti nacistům, nikdo nezpochybňuje. Avšak čas od času můžeme dosud zaslechnout, že třetí odboj, tedy odboj proti komunistické totalitě, neexistoval. Přitom podíváme-li se na protikomunistický odboj z počátku padesátých let a srovnáme-li jeho směry a projevy s odbojem z let druhé světové války, možná s překvapením zjistíme, že se prakticky v ničem podstatném neliší. S jedinou výjimkou: krutý nepřítel tentokrát nemluvil německy…

Jak tedy vypadal třetí odboj? I on se organizačně dělil na odboj zahraniční a odboj domácí, které spojoval stejný cíl – svržení komunistického režimu a znovunastolení masarykovské demokracie. I osud politiků a vojáků, kteří odešli za hranice po únoru 1948, se od těch válečných lišil pramálo. Začaly vznikat orgány exilové politické reprezentace – Rada svobodného Československa, nechybělo zahraniční rozhlasové vysílání a nezaháleli ani vojáci. Podobně jako za druhé světové války se bezodkladně zapojili do zpravodajství, jež nám jen o několik let málo dříve získalo u Spojenců velké renomé. Možná, že v tuto chvíli někdo namítne, že zde na rozdíl od válečných let chybí zahraniční armáda. To je však zásadní omyl. Pokud bychom již pominuli skutečnost, že se po roce 1948 do britského královského letectva vrátilo několik desítek čs. letců, nelze zapomenout na skutečnost, že na území SRN působila v rámci tzv. Labor Service americké armády ryze československá jednotka (4091st Labor Service Company – Czechoslovak), která na svých amerických uniformách používala čs. označení a symboliku, v neposlední řadě pak i čs. vlajku. Velitelem této skutečně československé vojenské jednotky třetího odboje se stal z pověření generála Sergeje Ingra major Karel Černý. Důstojník, který v letech druhé světové války působil na Čs. vojenské misi v Moskvě jako osobní pobočník generála Heliodora Píky. Ano, toho generála Píky, jenž byl komunisty popraven 21. června 1949 v Plzni. Jednotka vznikla 4. února 1952 v Märzfeldských kasárnách v Norimberku, odkud se v červnu 1952 přesunula do prostoru Idar-Oberstein. Přibližně polovina roty zabezpečovala střežení výcvikového střediska NATO v Baumholderu, druhé její části byl svěřen rozsáhlý vojenský skladový komplex v Nahbollenbachu. Svěřené strážní úkoly plnili příslušníci roty s mimořádným nasazením, avšak byli přesvědčeni, že jde pouze o dočasné působiště a že ten hlavní úkol je teprve čeká. Sami sebe totiž chápali jako zárodek budoucí čs. zahraniční armády, jako jakousi obdobu první legionářské jednotky – České družiny, vzniklé v Kyjevě v roce 1914. Proto analogicky počítali s tím, že budou v případě vypuknutí světového válečného konfliktu přiděleni jako tlumočníci a poradci velitelstvím vyšších amerických jednotek, s nimiž se zapojí do osvobozování Československa. Jak všichni víme, nikdy k tomu nedošlo. Čs. strážní rota sídlila v Nahbollenbachu nepřetržitě až do svého zrušení na podzim roku 1964. Po celou dobu stál v jejím čele Karel Černý. Zrušením 4091. „kompanie“, jak jí její příslušníci říkali, však čs. jednotka ve Spolkové republice Německo nezanikla natrvalo. Již 1. května 1965 byl totiž v rámci americké armády vytvořen na stejném místě „staronový“ československý útvar – 4222nd Civilian Labor Group (Guard). V jeho čele opět stanul Karel Černý, který poté jednotce velel nepřetržitě dalších více než čtrnáct let, až do 31. prosince 1979, kdy předal funkci svému nástupci a odešel na zasloužený odpočinek. Teprve nedlouho poté se historie čs. strážní jednotky, oné České družiny Studené války, definitivně uzavřela.

text Eduard Stehlík

nejčtenější články

Herečka Tatiana Vilhelmová

autor: Jan Foll

HVĚZDY O NÁS

František Hrubín

autor: PETR ŠKRÁŠEK

Formanův advocatus diaboli

autor: DUŠAN SPÁČIL

Co se děje…na Slovensku

autor: MARTA MENTZLOVÁ

Co se děje…v Berlíně

autor: Martin Krafl

Co se děje …v New Yorku

autor: Martina Leierová

Dolní navigace