Vraťme se však do Britské Kolumbie. Ve středu Vancouveru se přes dva městské bloky táhne soubor provinčních soudů a náměstí, z nichž jedno dokonce obsahuje kluziště. Zajímavá a také poněkud legrační je jeho historie. Podle původního plánu měl být totiž na daném místě postaven mrakodrap. Byl to Erickson, který přišel s nápadem prostě mrakodrap položit na bok a pak některé jeho rysy pozměnit podle jeho nové polohy.
Komplex soudů končí u vancouverské umělecké galerie, což je stavba skoro o půl století starší než tento Ericksonův archtektonický triumf. Navzdory tomu s ním však báječně splývá. A zde je jasně k vidění jedna z architektových předností – dovede vždy své nápady báječně přizpůsobit jejich okolí.
To také dokázal v případě univerzity Simona Frasera na vancouverském předměstí Burnaby, která stojí na dosti vysokém kopci. Kolem dokola už však nejsou jen kopce, ale skalnaté hory. Univerzitní objekty oproti nim jsou řešeny přísně vodorovně, což dohromady tvoří nezvykle dramatickou partii. Univerzita byla v roce 1963 Ericksonovým prvním obrovským úspěchem a jeho integrovaný návrh dosáhl chvály ze všech koutů světa. Zde vlastně začíná jeho dlouhá a vynikajicí kariéra, kterou zahájil studiemi na zdejší univerzitě a postupně ji začal naplňovat postgraduálním studiem v Montrealu a posléze i v Řecku, Itálii, na Středním východě a v Japonsku, kde si osvojil nuance architektonického stylu podle podnebí a terénu.
Hlavně kvůli našemu deštivému počasí nepovažuje Erickson Vancouver způsobilý pro divoké barvy a příliš hladké povrchy. Používá většinou cementových cihel a plástů. A ovšem skla. To hraje v jeho tvorbě nesmírně významnou roli.
Architektovy skvosty, jakým je třeba vancouverské muzeum antropologie, jsou od té doby běžně odměňovány zlatými medailemi Královského architektonického institutu Kanady a Amerického institutu architektů (oceněn jako dosud jediný Kanaďan). Původně však Erickson vůbec nechtěl být architektem. Během války sloužil v Asii, poté se soustředil ve Vancouveru na studie diplomacie. V roce 1947 pak zahlédl v časopise stavby navrhnuté věhlasným americkým archtektem Frank Lloydem Wrightem a rázem byl pro diplomacii ztracen.
Jeho poslední výtvor se právě dokončuje na břehu vancouverského zálivu False Creek, přes vodu od komplexu, v němž budou ubytováni olympijští atleti. Poněkud připomíná věhlasný pražský Tančící dům, i když patrně nikoli cenami. Luxusní byty se v něm budou prodávat za dva miliony dolarů.
Jako jeden z těch nejslavnějších Vancouveřanů však příští rok vítat hosty na olympiádě nebude. Letos v květnu ve svých 85 letech Arthur Erickson zemřel.

text JAN  DRÁBEK, foto autor a archiv