Hajlující a fuckující
Vraťme se ještě k dvacátému výročí od pádu železné opony. Co jsme si tehdy představovali, ví každý pamětník: svobodu a slušné poměry. V co však samet vyústil? Plasticky to pět dní po 17. listopadu 2009 vyjádřil výtvarník, český představitel guerilla artu a umění ve veřejném prostoru, Roman Týc. Dotvořil, v čase zpět i dopředu rozšířil pomník 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze, v podloubí Kaňkova paláce. K původním „viktorkám“, rukám s prsty do V, jež symbolizovaly radost z pádu komunistů, doplnil zleva hajlující ruce s datem 17. 11. 1939 a zprava „fakáče“, neboli fuckující vztyčené prostředníky s datem 17. 11. 2009. Podíval se na nás v průběhu sedmdesáti let.
Je to provokace, jež u lidu musí budit pohoršení. Jak si mohl guerillista Týc troufnout znesvětit památku 17. listopadu? Lidé rádi vnímají věci odděleně, aby jim zbyl alespoň nějaký pěkný pocit. Mimochodem Týc dílo nazval NENÍ CO SLAVIT. Jenže když se na těch dvacet let podíváte vcelku, najednou ty „fakáče“ nepřijdou vůbec divné. Je to gesto, jímž se předvedlo několik českých politiků a nedávno i Mistr Gott, který neunesl kritiku své Medaile Za zásluhy, již mu předal prezident 28. října. I Gott, tvář minulého režimu, na kritiky ukázal prostředník. A on patří všem, Gott tak trochu „jsou všichni“. Týc se trefil. Stejně trefně zasáhl cíl, když použil hajlující ruce – ostatně i letos 17. listopadu se rvali náckové, neonacisti, s policajty. – A abychom měli ponětí o české svobodě (projevu, umění): policie začala Týce nedlouho po instalaci vyšetřovat. Kdyby vytuneloval banku, tak se na něj vykašlou.
Techno-demokracie
21. – 22. listopadu se do pražských Vysočan sjeli delegáti kongresu ODS. Měl to být zatraceně horký sjezd. V ODS se vedení volí jednou za dva roky. Původně se ve Vysočanech volit nemělo. Jenže část modré strany není spokojena ani s předsedou Mirkem Topolánkem, ani s jeho místopředsedy.
Topolánek v měsících před kongresem zmizel. Poté, co kvůli Jiřímu Paroubkovi padla vláda vedená ODS, na protest opustil sněmovnu. Mnozí mu vyčítali, že udělal chybu. A těch chyb by se našlo víc. Stručně řečeno Topolánek ztratil grády, vyklidil prostor jiným. Ožil, jak už to předsedové dělávají, až před kongresem a pustil se do krajů. Začal mluvit o „kmotrech“, tedy lidech, kteří si některé krajské organizace „privatizovali“, o podnikatelích, kteří nakupují černé duše, jejichž rukama nechají zvolit svého člověka do vedení a ten jim pak je zavázaný. Což u nás znamená především to, že nákupčí černých duší získají malé i velké státní zakázky. Nejmarkantnější byl Děčín. Tam přibylo skokem asi 400 „členů“. Šlo to tak daleko, že nakoupené duše („bagristi“, jak je popsal jeden účastník kongresu ODS) nebyly s to hlasovat, jak nákupčí potřeboval, takže se pak schůzí museli zúčastňovat studenti, kteří se vykazovali jmény „bagristů“ a hlasovali přesně podle požadavku nákupčího. – Opravdu krásná, fungující techno-demokracie.
Topolánek tedy zaryl do vlastní strany. Jenže ji sedm let vede! A ona se mu za těch sedm let rozpadla na čtrnáct nezávislých krajů, které si dělají politiku po svém a v nichž (ne všude) panují mafiánské praktiky a ovládá je neprůhledný byznys.
Strana se bude potácet k volbám
Kmotry Topolánek napadl těsně před kongresem, v době, kdy delegáti váhali, zda volit nové vedení. Chtěl získat na svou stranu odeesáky, které tahle krajská praxe děsí a štve, neúčastní se jí, a dokonce některé z nich – podnikatele – ničí. A také připomeňme, že Topolánek má (měl) svého neprůhledného Marka Dalíka, že se účastnil podivných lobbistických schůzek v toskánském Monte Argentario a sám nosí máslo na hlavě.
V týdnu po kongresu ODS začal předseda mluvit o svých nástupcích a, světe zboř se, jmenoval i ty, jež média označují za regionální kmotry. – Po takových prohlášeních, po takovém výběru nástupců vypadají předsjezdová prohlášení docela jinak – byla to klasická, chytře vymyšlená „účelovka“.
Nové vedení se nakonec nevolilo. Topolánek vzpouru přestál, a tím své straně uškodil. Změna byla nutně potřeba. Strana se bude potácet k volbám a hlasy jí bude odsávat TOP 09. Atmosféra sjezdu? Mezi delegáty byla patrná rezignace. Část z nich Topolánka svrhnout nechtěla, protože za něj neviděli náhradu. Hlásil se místopředseda Petr Gandalovič, muž, který je spojován právě s nákupem černých duší. Díky nim v Ústeckém kraji před více než rokem porazil Aleše Řebíčka, bývalého ministra dopravy, jehož bývalá firma Viamont získala od vlády velké zakázky. Šlo tehdy o soutěž, kdo z těch dvou nakoupí víc „rychločlenů“. Je takřka jisté, že problém černých duší Topolánek před sjezdem vytáhl právě kvůli Gandalovičovi, aby ho neohrožoval. – Smutné.
Nervové lázně TOP 09
V Praze, v hotelu TOP, v pátek 27. listopadu v 18.09 začal sněm TOP 09. Jakoby vtipně. Chápejte: nová strana, nová štika v kalném rybníku, jež klade důraz na vtip, nepopulismus, neotřelost atd. Člověk tam jel mnohem víc ze zvědavosti než z pouhé profesní povinnosti: Jde to i jinak? Povede se jim to?
Od začátku bylo jasné, že předsedou delegáti zvolí knížete Karla Schwarzenberga. Od začátku bylo jasné, že prvním místopředsedou se stane Miroslav Kalousek. Ne že by se však na sněmu nekonalo žádné překvapení. Jako člověk, který si cení pestrosti a individuality, jsem byl zaražen, jak šlo vše naprosto hladce. Připadal jsem si jako host v nervových lázních, kde jsou všechny procedury předem pečlivě naplánované, kde nesmí dojít k jedinému zádrhelu – a také nedojde.
Předseda a jeho statutární zástupce (tady by bylo možná přesnější říct maska a obličej za ní) dostali všecky hlasy. Jen sami pro sebe nehlasovali. Bylo to jako kdysi – demonstrovaná jednota. Podobně místopředsedové. Zvoleni masivní většinou a hlavně: bez protikandidátů! Zvláštní. Něco nového vzniklo, ale předem bylo bez debaty určeno, kdo to má vést. Stejně výkonný výbor: žádný protikandidát na předem vybrané adepty. Vše probíhalo v jakémsi až zdrcujícím všeobecném souhlasu, jakoby jednomyslně. Po nějaké debatě ani stopy. Jediný pokus o narušení předem vymyšleného a předem hotového sněmu byl pokus jakéhosi delegáta, aby funkční období vedení netrvalo dva roky, ale jen jeden. Architekt Kalousek ihned zasáhl. Běžel k mikrofonu a bylo „po rebélii“. Pěkně na dva roky.
Kalouskovi, nikoli Schwarzenbergovi „topáci“
Jistě: kníže je osoba úctyhodná a momentálně veřejností milovaná. Jemu se dá věřit, že nebude krást a že se nestane nástrojem lobbistů. A dál? Dá se mu věřit, že bude Kalouskem vykonstruovaný subjekt kontrolovat a řídit, že do něj uvidí, že pohlídá, aby nebyl zneužit? Těžko. Schwarzenberg není hlídací typ.
Od začátku je naprosto jasné, že vznikla Kalouskova strana. Že si tento bývalý elitní lidovec vytvořil nové politické prostředí, odkud zamýšlí věci ovlivňovat. Knížete, tohoto velkého milovníka, baviče, znalce historie a milovníka demokracie, muže vysoce zábavného a zároveň nepochybně slušného (přesně to přece veřejnost žádá), si namaloval na vývěsní štít. On vše pokrývá – zatím ještě nezakrývá.
Jinak ve vedení strany drtivě převažují exlidovci nebo lidé s KDU-ČSL dříve spojení. Je to dnes nikoli lidovecké béčko, ale podle preferencí lidovecké áčko. Jen nezapomínejme: ta strana patří nikoli Schwarzenbergovi, nýbrž mnohem spíš Kalouskovi. Jsou to Kalouskovi „topáci“. Lze odtud čerpat naději?
Vzpomeňme, jak se kníže ve vládě pokusil prověřit Jiřího Čunka. Zoufale propadl, de facto ještě Čunka podpořil. Není naděje, že by uhlídal tuto novou, exlidoveckou stranu. Nadějné je, že do ní vstoupilo mnoho lidí, kteří by rádi dělali slušnou politiku. Jenže nezapomeňme, takoví jsou i v ODS a ČSSD. Bohužel nemají větší vliv.
Autor je komentátor Týdne.
Psáno 7. prosince 2009.
