Hlavní hrdinové jsou čtyři. Žádnému z nich není koncem roku 1968 víc než šestadvacet let a všichni v té době působí v New Yorku. Přesto jsou to nesmírně odlišné typy: John Roberts (26), majitel továrny na drogistické zboží a specialista na zubní pasty, viděl do té doby jediný koncert v životě – a to byli Beach Boys. Joel Rosenman (24) absolvoval práva na univerzitě v Yale a hrál na kytaru v barových kapelách na Long Islandu. Artie Kornfeld (25) coby viceprezident vydavatelské firmy Capitol Records sice musel nosit sako, ale v kanceláři prý kouřil hašiš. Byl vybrán, aby se přiblížil mladým rockovým kapelám, které začaly prodávat miliony desek. Občas jim nabídl svou písničku. Hippie Michael Lang (24) sice málokdy nosil boty, ale pod třásnitou vestou na holém těle tlouklo chladné byznysmanské srdce. Po zpackaném festivalu v Miami (1968) dělal manažera skupině Train a chtěl, aby podepsala kontrakt s firmou Capitol.
„Čtyřka“ se poprvé sešla v březnu 1969. Dva „jako hippies“ a dva „jako yuppies“ se začali oťukávat. Lang s Kornfeldem chtěli hlavně studio s velkolepou zaváděcí party, Rosenman a Roberts přišli s ideou velkého rockového koncertu. Na třetí schůzce se dohodli. Uspořádají největší rock’n’rollový koncert na světě pro 50 tisíc lidí. Nechali si zaregistrovat společnost Woodstock Ventures, v níž každý z nich vlastnil 25 procent.
„Bylo to kouzelné,“ vzpomíná Lang. „Perfektní, pomalu se svažující údolí s mírnou vyvýšeninou pro pódium. V pozadí jezero. Dohodli jsme se přímo na poli.“
Yasgur dostal 75 000 dolarů a pak už nikdy nechtěl ani čtvrťák, ačkoli ještě dlouho po festivalu od něj někteří nechtěli brát mléko. Zemřel v roce 1973 na infarkt.
20. července 1969 všechny rozhlasové stanice v Americe oznámily, že Apollo 11 přistálo v Moři klidu a první člověk se prošel po Měsíci – a hippie festival Woodstock se bude konat u městečka Bethel. Městským úřadům pořadatelé nahlásili okolo padesáti tisíc návštěvníků. „To byla součást strategie,“ říká Lang, „už tehdy jsem věděl, že může přijet až čtvrt milionu lidí, ale nechtěl jsem nikoho děsit.“
Nad bethelským údolím se v pátek 15. srpna ráno už táhl ten známý odér, směs hašiše, nejrůznějších jídel, spáleného dřeva, indických tyčinek a lidských těl i jejich exkrementů.
Michael Lang se probudil a s hrůzou si uvědomil, že při vší organizaci zapomněli na jedno: na turnikety u vstupních bran. Tak se stalo, že u bran woodstockého festivalu si koupil lístek v ceně osmnácti dolarů na všecky tři dny jenom ten, kdo chtěl mít památku. Jinak to nebylo potřeba. Za „free“ koncert, tedy zadarmo, začali Woodstock prohlašovat radikální hippies, zvaní yippies (Youth International Party), politicky levicově vyostřená část americké mládeže vedená Abbiem Hoffmanem a Jerrym Rubinem.
Na Yasgurovu farmu dorazily tři autobusy plné policistů. Po vzájemném vyjednávání se obrátily a vrátily do New Yorku. Mezitím už nebyly ucpané jenom vedlejší silnice, stojící kolony aut znemožňovaly jakýkoli pohyb nebo usměrnění provozu. Lidé nechávali stát vozy uprostřed silnice a vydávali se na několik mil dlouhou cestu do údolí. Už bylo jedno, kdo měl či neměl lístek. V pátek odpoledne mohlo být v bethelském údolí okolo dvou set tisíc lidí.
Nesmírný tyglík vesmírné hudby
Pořadatelé a dramaturgie festivalu předpokládali, že první den bude laděný spíš folkově.
Hvězdou večera byla Joan Baez, vystoupit měli Tim Hardin, Arlo Guthrie, Sweetwater, The Incredible String Band, Ravi Shankar, Melanie, Bert Sommer a jediná rocková kaple dne Sly & The Family Stone. Program měl začít ve čtyři odpoledne, ale helikoptéry přivážející umělce z Holliday Inn měly zpoždění. Lang měl dvě možnosti – úplně sjetý Tim Hardin se sotva držel na nohou, naopak připravený byl Richie Havens, který však původně hrát vůbec neměl.
A tak 15. srpna 1969 v pět hodin a sedm minut odpoledne odstartoval Richie s vypůjčenou kytarou nejslavnější festival všech dob.
Richie Havens hrál skoro tři hodiny, jelikož žádný další účinkující prostě nebyl dispozici. Jeden z pořadatelů, Emcee Chip Monk, „Veverka“, odchytil v zákulisí Country Joe McDonalda, vrazil mu do ruky akustickou kytaru a vyhnal ho na pódium. Donaldův krátký set proslavila především píseň I FEEL-LIKE-I’M FIXIN’ TO DIE RAG, protestsong o válce ve Vietnamu s ještě slavnějším sborovým zpěvem ohromného davu. Podobně narychlo se na pódium dostal i John Sebestian, šéf Lovin’ Spoonful, kterého na festival dokonce ani nikdo nepozval. Byl prý velmi „zpsychedelizován“, než aby odmítl, a jeho láskyplný proslov: „Jen se navzájem hezky milujte, a až půjdete domů, hoďte odpadky do popelnice,“ který byl spíš parodií než čím jiným, publikum přijalo velmi vřele.
Další zpívala Melanie, které ovšem nikdo nedal propustku na pódium, a tak se ještě pár vteřin před vystoupením musela prokazovat řidičákem.
A když pak Joan Baez kolem třetí hodiny ráno končila své velmi politicky laděné vystoupení písničkou WE SHALL OVERCOME, bylo zřejmé, že první koncertní den vyšel. To stvrdil blesk a pak hrom. Pak se protrhlo nebe a déšť během několika minut proměnil festival v jeden velký přelidněný močál a bahenní lázeň.
Potopa
Když denní světlo ozářilo v sobotu ráno údolí, bylo v něm jako po potopě světa. Bahno bylo dvacet centimetrů hluboké – vyčnívaly z něj tisíce spacích pytlů odpadků a zničených stanů. Po svazích přejížděly traktory a hrnuly před sebou masu zbytků. Sedmnáctiletý kluk z Jersey Raymond Mizak spal celý schovaný ve spacím pytli, když přes něj pomalu přejel jeden z traktorů. Než přiletěla helikoptéra, byl mrtev.
Pořadatelé se rozhodli, že musí především zabavit dav hudbou. Ačkoli sobotní koncert měl začít až v sedm hodin večer a pokračovat přes půlnoc, rozhodli se začít už v poledne a každý z vystupujících měl k dispozici dvojnásobný čas. Na programu byl syrový, především sanfranciský rock’n’roll Jefferson Airplane, Creedence Clearwater Revival, Janis Joplin, Grateful Dead, Canned Heat, Mountain a Santana. A také britští The Who. Na louce před pódiem vegetovalo přes čtvrt milionu lidí.
Recept na nedělní snídani pro čtyři sta tisíc lidí podle Wavy Gravyhho, velitele dobrovolníků: „Musíme krmit jeden druhého.“ Lidé z Hog Farm vyvářeli zvláštní druh zeleninového guláše z rozvařeného ovsa s oříšky a vmíchanou zeleninou. Gravy všem rozdal červené pásky přes rukávy: andělé strážní hladem i žízní mučeného davu. V neděli odhadovali policejní složky počet návštěvníků na 450 000. Jiní podle leteckých snímků usuzují na pouhých 150 000 a Bert Feldman, historik městečka Bethel, říká, že i s lidmi před branami bylo ve Woodstocku 700 000 lidí.
Více se dočtete v tištěné Xantypě!
