Eric Clapton/Steve Winwood: Live from Madison Square Garden
Nové tisíciletí zastihlo šedesátníka Erika Claptona v jakési touze po soudružské družbě: ještě dnes máme v uších jeho album kytarových duetů se „slowhandovým“ mentorem z nejzásadnějších, s B. B. Kingem, raději nemyslíme na dost nepovedený reunion Cream s Bakerem a Brucem a už tu máme další setkání absolventů britské bluesové konzervatoře z poloviny šedesátých let. Clapton se po dva večery spojil s dávným kamarádem Stevem Winwoodem (Spencer Davis Group, Traffic, Blind Faith), aby si zavzpomínali na staré časy. Na dva disky se vešlo jednadvacet skladeb a vlastně každá z nich, ať už pochází z repertáru Blind Faith, Cream, Traffic či Derek & The Dominos (Layla), je z určitého pohledu dojemná, ach! To byly časy: Jimi Hendrix (zde zastoupen třemi písněmi) byl v plné síle a všichni měli dlouhý vlasy! Vkusná vzpomínka.
The Jimi Hendrix Experience: Live At Monterey (DVD)
O dvou červnových dnech na festivalu v Monterey, které v roce 1967 definitivně otřásly rockovým světem, bylo už napsáno nejspíš vše. Podobně jako katalog všech možných i nemožných nahrávek Jimiho Hendrixe zdál se být až nechutně vyždímán. Tahle výjimečná DVD edice však přece nabízí cosi navíc. Nejen, že je zde k vidění kompletní vystoupení JIMI HENDRIX EXPERIENCE (což v dokumentu o festivalu přece jen nebylo) onoho osudného osmnáctého června, jakýsi „letecký“ pohled na tu hodinu a půl, během níž se z málo známého kytaristy stal (alespoň pro rockový svět) čaroděj a mág, jemuž vlastně dodnes není rovno. Oficiální záznam je doplněný o nově sestříhané záběry z 16mm kamer (zde nezkrácené řeči, jimiž Jimi uvádí jednotlivé písničky, anebo hodně „ulítlý“ monolog Briana Jonese z Rolling Stones, kterým Hendrixe uváděl na pódium). K tomu si můžeme vychutnat obrazové bonusy v podobě dokumentu AMERICAN LANDING, který zachycuje proměnu z doprovodného obskurního doprovazeče v kytaristu, jehož kratinkou, ale o to víc spalující kariéru zahájil právě triumfální americký debut v Monterey, či rozhovor s producentem a spolupořadatelem Monterey Lou Adlerem, který v kapitole MUSIC, LOVE & FLOWERS vzpomíná na okolnosti Jimiho vystoupení.
Nirvana: Unplugged In New York (DVD)
Ještě po šestnácti letech je to těžké. „Odpojený“ koncert Nirvany je i z dnešního pohledu jakousi čarodějnou a tragickou předpovědí příštích časů. Posuďte sami: pódium vyzdobené liliemi a osazené planoucími svícemi vypadá jako nějaký prostor mezi kostelem a krematoriem. A do této scenérie hned v druhé, na akustickou kost ohlodané skladbě COME AS YOU ARE, Cobain v refrénu zpívá: „No, I don’t have a gun,“ tedy „Ne, já nemám pušku.“ No co byste na to řekli…
Ale pomineme-li tuto nechtěnou morbiditu, zbývá znamenitá hudba a vlastně docela dobrá nálada výjimečného koncertu, kterou musel i depresivní tragik Cobain vnímat. Soupiska skladeb (jakož i hostujících Meat Puppets, resp. The Vaselines) je dostatečně známá, stejně jako tehdy velmi překvapivé poodhalení Cobainových folkových kořenů, z dávno vydaného CD. Jediné, co nás na této DVD edici překvapí, je bonus v podobě jakéhosi „making of…“ se zhruba dvacetiminutovou ukázkou ze zkoušky.
Genesis: Live Over Europe (2007, 2009)
Podobně radostně jako The Police vyrazili proti proudu času hledat své ztracené mládí ještě o jednu hudební generaci starší Genesis, jen škoda, že to nevzali tak gruntu. Tím samozřejmě míním absenci Petera Gabriela, jehož zpěv byl pro první éru kapely určující. Ale i ti zbylí, tedy Phil Collins, Tony Banks a Mike Rutherford (doprovázeni starými parťáky Darylem Stuermerem a Chesterem Thomsonem), předvádějí na zvukovém záznamu sestříhaném ze třiadvaceti koncertů delikátní a vyzrálý kumšt, obzvlášť Phil Collins se zdá být ve velké hlasové formě.
Black Flag: Damaged (1981, 2009)
Necelých pětatřicet minut – a během té chvilky víte o kalifornském hardcore punku všecko. Řádný debut Black Flag se stal základním stavebním kamenem do té doby nedefinovaného žánru, aniž by o to kdokoli z těch zuřivých prevítů stál. Prý při jakémsi vystoupení někdy v roce 1980 na pódium vtrhl z publika chlap jako hora, vzteklý jak raněný tygr. Urval si pro sebe mikrofon a už ho nepustil. Pokérovaný divous se jmenoval Henry Rollins a od té doby se v Los Angeles začalo říkat punku hardcore.
První album Black Flag s názvem DAMAGED by možná klidně mohlo být zapomenuto, kdyby nepřišlo do pravé doby. Patnáct skladeb, z nichž jen málokterá má přes dvě minuty, je nahuštěných, dámy prominou, jakousi totální nasraností. Óda na zuřivost pod černou vlajkou. Absolutní alternativa k tehdy bujícímu americkému videopopu. Šrapnely vrhané do reaganovské Ameriky, podminovaná macdonaldovská pakultura, neředěná agrese. A především (na rozdíl od takových Sex Pistols) velmi autentický a vlastně dodnes inspirativní vzdor vůči jakékoli autoritě. Nekompromisní album, nejen dokument doby.
