SYNECDOCHE, NEW YORK
USA – 2008
Režie: Charlie Kaufman
Jedno z pravidel pro vnímání umění říká: nesnažte se vše pochopit. To platí i pro režijní debut ďábelsky geniálního scenáristy Charlieho Kaufmana, jehož název můžete ostatně také pominout a nepřemýšlet o něm. Ve svém velkolepém opusu pokračuje Kaufman v autorské výpovědi o existenciálních „civilizačních“ problémech, spjatých s obavami z nemoci a ze smrti, ale také z vlastního selhání. – Provinční divadelní režisér Caden Cotard (fantastický Philip Seymour Hoffman), topící se v rodinných a milostných problémech (opustila ho žena s malou dcerkou a nedokáže se pomilovat se vstřícnou divadelní pokladní Hazel), získá velkorysý grant. Najme si v New Yorku obrovské skladiště a rozhodne se v něm inscenovat scény ze svého života. Musí tedy najít herce, kteří budou hrát jeho a další jemu blízké postavy. I ti však zasahují do divadelníkova života a sami potřebují své herecké dvojníky. Skladiště se během let zaplňuje kulisami bytů, domů a nakonec i ulic a také herci, hrajícími herce hrajícími herce atd. Zpočátku pozvolné tempo vyprávění se zrychluje a ke konci se v něm orientuje už jen málokdo. Ale to až tak úplně nevadí. Důležitý je totiž pocit z tohoto výjimečného díla. Ani ten však není zrovna třikrát příjemný a dost zavání depresí…
ANDĚLÉ A DÉMONI
USA – 2009
Režie: Ron Howard
Bylo pochopitelně jen otázkou času, kdy se po velkém úspěchu adaptace špičkového bestselleru ŠIFRA MISTRA LEONARDA objeví na plátně zfilmovaná i předcházející kniha Dana Browna ANDĚLÉ A DÉMONI, v níž autor poprvé uvedl na scénu amerického profesora náboženské symbologie Roberta Langdona. Vědec (opět v podání Toma Hankse) je tentokrát – navzdory vzájemným antipatiím – pozván přímo do lůna katolické církve, do Vatikánu. Údajně dávno neexistující tajná organizace iluminátů totiž těsně před volbou nového papeže unesla čtyři jeho možné nástupce a chce je během čtyř hodin postupně popravit. Pak zamýšlí vyhodit Vatikán do povětří pomocí ukradeného vzorku antihmoty, na jejímž vývoji se podílela i sympatická biofyzička Vittoria. Ta pomáhá Langdonovi hledat stopy, vedoucí ke zločincům. Klíčem je pro symbologa text z Galileova spisku a sochy církevního umělce Berniniho. Jen místy napínavé putování po římských kostelích, vatikánských chodbách a kryptách tak může začít. Snímek přináší to, co slibuje kniha, tedy inteligentní zábavu, byť možná až příliš zahlcenou vysvětlováním všeho možného.
NEZVANÝ HOST
USA – 2007
Režie: Tom McCarthy
Osamělý univerzitní profesor Walter Vale (Richard Jenkins) žije už jen jakoby ze setrvačnosti, když najde ve svém nepoužívaném newyorském bytě dvojici nezvaných hostů, Syřana Tarika a Senegalku Zainab. Nejsou to však žádní vetřelci; stali se jen obětí podvodu. Američan je nakonec u sebe nechá. Zainab prodává na tržišti vlastní šperky, Tarik se živí hraním na buben djembe. Walter začne také bubnovat a jeho život se pozvolna mění. Až když Tarika náhodou zavřou, zjistí, že oba jeho přátelé jsou imigranti a že jim hrozí vyhoštění. Podobně je na tom ostatně i Tarikova matka, ačkoliv žije ve Státech už dlouho. Muž poskytne byt i jí… Nenápadný komorní film vypovídá o proměnách v mezilidských vztazích i o tom, jak do nich zasahuje zdánlivě korektní, avšak neúprosná byrokracie. Nejde o politiku, ale o lidské příběhy, podané s civilním přístupem a nevšedním pochopením.
LA BOHÈME
SRN, Rakousko – 2008
Režie: Robert Dornhelm
Pro diváky, zhýčkané digitálními přenosy z Metropolitní opery ve vybraných kinech, bude možná tradiční pojetí známé opery Giacoma Pucciniho zklamáním. Tvůrci v čele s dokumentaristou a televizním režisérem Robertem Dornhelmem se sice snaží oživit látku různými filmovými postupy (střídání barevnosti, jízdy kamery, časté detaily), ale zároveň zasazují děj do ateliérových kulis. Oživují tak obvyklý statický operní projev, nicméně zůstávají kdesi na půli cesty. Mohou se ovšem opřít o vcelku civilní herectví hlavních představitelů, ale zejména naplno těží z jejich vynikajícího pěveckého mistrovství. Film tak doslova dělají operní hvězdy současnosti Anna Netrebko jako Mimi a Rolando Villazón jako Rudolf. Jen se tak znovu potvrzuje, že v opeře je opravdu nejdůležitější hudba a zpěv.
