Mimořádný text a mimořádná forma, přenášející hona jeviště, rovná se mimořádný divácký zážitek. Tato jednoduchá rovnice platí o inscenaci Jonathan Livingston Racek v Divadle Čertovka. Představení se opírá o vazbu mluveného slova a „baletnosti“ jazyka neslyšících, která vyklene poetiku celé inscenace. Hlavní role totiž ztvárňují dvě neslyšící herečky a tlumočnice českého znakového jazyka, text Richarda Bacha přednáší Ivana Uhlířová, držitelka Ceny Alfréda Radoka za rok 2006. Režisér Jaroslav Dušek do něj prakticky nezasahoval. Uvědomil si totiž, že právě tlumočení do znakového jazyka umocní základní myšlenku o překonávání hranic a zmenšování bariér, které mají lidé v sobě i okolo sebe. Text o touze po dokonalosti, rozletu a lásce interpretují neslyšící Zuzana Hájková a Marie Basovníková, studentky českého a znakového jazyka na FF UK. Knihu půl roku překládaly do českého znakového jazyka. Hrubou verzi překladu si pak natáčely na kameru, ladily a podle konečné verze se ho pak učily pro jevištní prezentaci. Na scéně se prolínají dvě významové roviny – čtený text a výrazový projev hereček. Jejich vzájemnou koordinaci pomáhá udržovat slyšící tlumočnice Kateřina Houšková Červinková.
Letní číslo 07-08/09
Racek - hra o touze a oběti
Jonathan Livingston v Klubu Lávka
Znakový jazyk pracuje s vizuálním vyjádřením myšlenky a velmi specifickou pohybovou metaforou. Tím vytváří silnou atmosféru tajemství, dynamiky i napětí. V podání hereček působí projev ve znakovém jazyce v některých momentech až tanečně, pohyby rukou často přecházejí do pohybů celého těla. Jindy se zdá, jako by ruce byly až svébytnými loutkami, s nimiž hrají. Spolu s výraznou mimikou vnáší do hry emoce radosti, smutku, vzteku i žalu, které z tématu o odvaze a touze vyplývají. Představení je hodně soustředěné a vyžaduje od všech aktérů – a také od diváků – výjimečnou souhru. Ivana Uhlířová musí kromě přednesu textu neustále sledovat pohybový projev obou hereček, aby vše, co diváci vidí, přesně odpovídalo tomu, co slyší. Její projev je civilní a na jeho pozadí o to silněji vyniká znakovaná jevištní výpověď. Uměřené jsou také ostatní scénické prostředky: hraje se na holém jevišti, nad ním visí pouze maketa měsíce v úplňku, inscenaci doprovází živě na klavír Martin Smolka jemnými tóny. Není tu navíc nic, co by diváky odvádělo od poznání, že i přes zdánlivě nepřekonatelné překážky spolu mohou nejen mluvit, ale navíc si i rozumět.
Divadlo Čertovka, Nosticova 2a, Praha1-Malá Strana
Richard Bach: Jonathan Livingston Racek
Režie: Jaroslav Dušek
Scéna: M. Červenková
Hrají a tlumočí: I. Uhlířová, Z. Hájková, M. Basovníková, K. Červinková Houšková
Překlad:Česká komora tlumočníků znakového jazyka
Martina Hrdličková
