Eurovejce - V Česku zhoustla atmosféra

Přitvrzuje se. V Česku roste napětí. Máme za sebou nejtvrdší a nejméně věcnou předvolební kampaň. Přitom se volilo „jen“ do europarlamentu, kde máme pouhá tři procenta poslanců. Loni na podzim ČSSD převálcovala ODS. Letos v červnu prohráli socialisté. Malé strany pohořely, nepomohly ani přímluvy Václava Klause (nepřímé) a Václava Havla (přímé). Oba velikáni doma ztrácejí vliv. Naopak zabralo nabádání kardinála Miloslava Vlka, aby lidé nevolili strany, které svrhly vládu během českého předsedání Evropské unii.

Těsně před volbami se lidovci zbavili Jiřího Čunka – už je nepovede. Za předsedu si ve Vsetíně vybrali Cyrila Svobodu, muže, který už je jednou vedl a který, jak každý ví, tíhne víc doleva. A v neděli 7. června získala překlenovací vláda Jana Fischera hladce důvěru. Politici přáli svým úředníkům.

Anonymní zloba

Předvolební atmosféra byla drsná. Jedni strašili druhými, billboardy byly „ufo“. ODS nabízela s optimistickým Mirkem Topolánkem ŘEŠENÍ a na téže ploše použila obličej Jiřího Paroubka v nepěkné grimase. K němu přičinila STRAŠENÍ. Socialisté zase na billboardech tvrdili, že za světovou ekonomickou krizi může George Bush, Jan Zahradil a Mirek Topolánek. (Topolánek se asi rděl pýchou.) Hromada trapasů. Člověk se pomalu styděl, že tu žije a že to provádějí „jeho politici“.
Zdrsněli i občané – jistě ne všichni. Když čtete debaty pod články o politice, nemůžete přehlédnout, jak zhrubly. Ten posun se vyvíjí půl roku až rok. Houstnou nadávky, sprostá slova, osočování autorů i politiků. Šplíchá nenávist. Na internet, který není regulován, jen občas redakce vymažou nejdrsnější urážky a vulgarity, jsou vylévány kýble špíny. Jejich nepodepsaní autoři dávají najevo frustraci a zlobu.
Do této atmosféry přiletěla vejce. Mířila na ČSSD, převážně na lídra Jiřího Paroubka. Ten se stal hlavním terčem. Ale nejen to, pro masu mladých lidí se stal symbolem zla, toho špatného v české veřejné sféře. Právem?
 
Andělská smršť
První vejce na Paroubka přiletělo v Kolíně 13. května. Vrhl je herec Lukáš Botka. Později řekl: „Lhaní je pro nás prostě nepřijatelné. A pan Paroubek podle nás sprostě lže.“
Vajíčka létala dál. Na jeden mítink ČSSD dorazili Marťani (Paroubek kdysi prohlásil, že udělá koalici „třeba s Marťany“). Socialisté si najali ochranku a ta „narušitele“, občany jiného názoru, vyváděla a občas i mlátila. Judisty, mlátičky, Paroubek vydával za „sympatizanty ČSSD“. Ten chlap se prostě nezapře.
Vajíčkové finále přišlo 27. května. Při mítinku v Praze u Anděla (Smíchov) vedení socialistů na pódiu zasypaly stovky vajec. Jiří Paroubek se ten den vyhnul třem veřejným vystoupením, ale k Andělu dorazil a spolu s Jaroslavem Tvrdíkem a dalšími po sobě nechal stékat bílky a žloutky – a držel. ČSSD změnila taktiku, začala ze sebe vyrábět oběti. Marketinkový mág Petr Dimun se pokusil vaječné útoky obrátit ve prospěch socialistů. Proti Paroubkovi a jeho ČSSD se ovšem během vajíčkové kampaně začali mladí lidé shlukovat na serveru Facebook. K akci Vejce pro Paroubka v každém městě se připojilo přes 50 tisíc lidí. Založil ji Matěj Forst. Tento mladík řekl: „Bylo potřeba, ať už v mladých nebo starších lidech, vzbudit zájem o politiku a chuť jít volit.“ – Pozoruhodné.
 
Je těžké litovat Paroubka
Má první reakce po smršti u Anděla byla naivní: chudák Paroubek. Bylo mi ho líto. Kdo nestál někdy venku na náměstí a nemluvil k davu lidí, těžko tohle pochopí. Stačí jeden opilec, který z vás udělá vola.
Empatie však pominula. Je těžké litovat Paroubka. Nastoupila otázka: Symbolizuje lídr ČSSD zlo? Smí se vůbec z někoho „zlo“ vyrábět? – Jedna věc je nesouhlas, odpor k tomu, jak se nejen Paroubek, ale i jiní politici chovají. A druhá věc je jednoho z nich postavit na pranýř, jako by ti ostatní byli O.K. Víme, že nejsou. Vytvořit z jednoho, byť nesympatického veřejného činovníka vtělenou lež, zlo, je omyl. Chyba. Podvod.
Hodně se v médiích uvažovalo, kdo vajíčkovou kampaň spustil. Rozjela ji ODS? Vznikla spontánně? Připojili se k ní šikovně a včas „spindoktoři“ ODS na Facebooku? Zdá se nepravděpodobné, že věc od začátku dirigoval Ivan Langer nebo jiný modrý mistr marketingu. Není však nemožné, že modré týmy pomohly šíření na Facebooku. A jisté je, že ČSSD zaspala moderní média – internet, zatímco ODS ji tam předběhla. Víc se soudit nedá. Vrhání vajec se mladí účastnili zřejmě také jako srandy: Trefil ses do Paroubka? Do fotra? Jo? Já taky! – Nějak takhle se to asi taky odvíjelo.
Soudit ale, že mladí stojí na straně ODS, by bylo naivní. Loni v krajských volbách volilo 41 procent vysokoškoláků ČSSD a 32 procent ODS. V kategorii do třiceti let socialisté s odeesáky naopak prohrávají.
 
V Český republice nevěřím už nikomu
Ostudu si uřízla Česká televize (ČT). Ze zákona (z hodně hloupého zákona, který se týká i veřejněprávního rozhlasu) je povinna vysílat klipy politických stran. Kdo tu nudu a mrhání časem viděl, ví, o čem je řeč. ČT jak ovce odvysílala i volební klip krajně pravicové Národní strany (NS), již vede Petra Edelmannová. Na obrazovce se objevilo heslo: „Konečné řešení otázky cikánské, které předložila Národní strana, je návodem pro všechny evropské státy.“ Nechutné. Špinavé. Protiústavní klip. Ale ČT ho pustila. Teprve když se zvedl veřejný odpor nad tou odporností, ředitel televize Jiří Janeček nechal reklamu NS stáhnout. Přitom ji nesměl vysílat. Jasné je, že NS chtěla udělat skandál, upozornit na sebe. V eurovolbách jí to ale, naštěstí, nepomohlo.
Ještě něco. Dva dny před volbami vyšlo najevo, že vedoucí redaktorka romského vysílání Radiožurnálu Anna Poláková požádala v Kanadě o azyl. Její syn Marek byl u nás několikrát napaden neonacisty. Dnes říká: „V Český republice nevěřím vůbec nikomu.“ Soud už před lety útočníky odsoudil k pokutě, kterou však Markovi nikdy nezaplatili. Muž Polákové byl údajně vydírán. – Jak vidno, neutíkají od nás občané do Kanady jen „za dávkami“, jak se často píše, ale opravdu ze strachu. A to je zlé.
 
Lidovci kontra TOP 09
Třicátého května byl ve Vsetíně předsedou lidovců zvolen Cyril Svoboda. Měl tři soupeře. Poslankyni Michaelu Šojdrovou. Původně patřila do družiny Mirka Kalouska, který ještě před volbou oznámil odchod z KDU-ČSL. Pak se dala k Jiřímu Čunkovi. Nevěděla, jestli táhnout stranu doleva či doprava. Ale největším jejím hříchem u lidovců bylo, že je žena. Dostala jen 33 hlasů od 300 delegátů.
Předsedat chtěl dál Čunek. Delegáti se ho ale báli – dostal jen 61 hlasů. Tento muž je smutnou kapitolou lidovců. Ne proto, že by bylo jisté: vzal úplatek, je vinen. Soud se nekonal, pravdu neznáme. Ale Čunek si až do konce května nepřiznal, jak silně lidovcům škodí.
Vést KDU-ČSL toužil i europoslanec Jan Březina. Milý, sympatický, tíhne doprava. Proslavil se hájením slivovice, olomouckých tvarůžků, frgálů, špekáčků a „lovečáku“ v EU. Na předsedu všechen tento chutný, tuzemský materiál nestačil.
Co nabízí Svoboda? Bratrství. Nestydět se, že lidovci jsou stranou křesťanskou. V eurovolbě udrželi dva mandáty. Pro Svobodu to je dobrý start. Pomohl mu i kardinál Miloslav Vlk, který těsně před volbami vyzval nevolit „vládokazy“.
Svobodu čeká těžká práce. Hned po eurovolbách se mu strana začala rozpadat. Miroslav Kalousek odešel a odstartoval stranu TOP 09. Pozor, povede ji superkreditní Karel Schwarzenberg. Kalouska následuje Vlasta Parkanová, Pavel Severa a další bratři a sestry. Ovšem na druhou stranu – lidovci mají pevné, katolické jádro.
 
Papaláš dostal o 14 procent míň než loni na podzim
Eurovolby vyhrála ODS. Získala 9 mandátů. Za ní skončili socialisté se 7 křesly. Polepšili si o pět europoslanců. Třetí komunisti mají čtyři. A prošli ještě lidovci se dvěma mandáty. Náskok ČSSD z loňského podzimu, kdy získala skoro 36 procent, je fuč. Ztratila 14 procent! Důvod? Papaláš Paroubek? Papalášem byl i loni na podzim. Spíš jim uškodila malá účast – jen 28 procent voličů. Ani vajíčka zřejmě nehrála roli. A vrhači Botka a Forst nejspíš nepřitáhli voliče k urnám. Přišlo jich stejně jako v roce 2004.
ODS se raduje, ale zároveň ví: v Česku se volí sinusově, nahoru, dolů. Voliči „vyvažují“. Modří mají obavy, aby náskok udrželi. Domácí volby se lidí týkají mnohem víc.
Propadli zelení, ač jim silnou podporu vyslovil Václav Havel. Propadly všechny malé strany, i ty euroskeptické, kterým zas fandil Václav Klaus. – Není divu, při pětiprocentním kvoru (hranici pro vstup do europarlamentu) se lidé bojí dát hlas malé straně, aby nepropadl. To by se mělo změnit. Kvorum by se mělo snížit.
 
Autor je komentátor Týdne.
Psáno 15. června 2009.

Martin Fendrych

Letní XANTYPA 07-08/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 07-08/09

Vážení a milí,dnešní letní a odlehčený editorial píšu paradoxně pod přímým dojmem loučení s WALDEMAREM MATUŠKOU. Chci jen říct, že pro mě je a navždy zůstane příkladem jedinečnosti ducha a charakteru. Kdekdo ho umí napodobit, originálu se ale nevyrovná nikdo… je dobře, že má syna.

Mirek Topolánek

Vítám v Xantypě – jak se vede bývalému českému premiérovi?Je to jako když jste v plném tréninku a vysadíte. Mám několik přátel, kteří po splnění náročného úkolu skončili na koronárce. Klasické abstinenční příznaky – chybí stres, chybí adrenalin, byl jsem zvyklý pracovat patnáct hodin denně. Ale člověk si musí naordinovat postupnou odvykací kůru, naráz to nejde. Přestal jsem kouřit ze dne na den. To šlo, tohle ale ne. Normálně pracuji, pracuji dost a snažím se umět odpočívat, což se mi zatím nedaří. Ale ten pocit, že musím neustále rozhodovat a jsem pořád pod tlakem, už mi přestal chybět. Už taky normálně spím.

Aňa Geislerová

Je za dvě minuty deset hodin, tedy dvě minuty zbývají do našeho setkání. Mám před sebou na malém mramorovém stolku kávu, černou, neslazenou, vodu bez bublin, diktafon – nezapnutý. Mám pečlivě ostříhané nehty, čistou košili a drahý nový svetr. Pokud se osmělím, mám v tašce pod stolem plechovou krabičku s čokoládovými bonbony. Čekám na ženu, slavnou herečku. Budu jí klást otázky, ona bude, doufám, odpovídat. Tramvaje mi křičí u ucha a já mám strach, protože ona to prý nedělá ráda. Ale když vidím, jak právě teď přichází, taková maličká, bledá za obrovskými slunečními brýlemi, vím, že i ona se asi bojí. Jsme na tom tedy stejně.

A pak tu nejsme a stejně svítá...

Zpěvák Karel Zich by 10. června letošního roku oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. Právě s ní jsme se sešli, abychom zavzpomínali na muže, jehož hlas patřil k jednomu z nejpozoruhodnějších, které naše populární hudební scéna v uplynulém století poznala.

Tři dny, které otřásly světem

OuverturaMěsíce a dny před woodstockým festivalem jsou z historického hlediska možná stejně důležité jako akce sama. Události den po dni odhalují rodící se mechanismy rockového byznysu, ale také píli, statečnost a vytrvalost, vynalézavost i smysl pro improvizaci, které musely být vynaloženy, aby se dějinný zvrat udál. Napínavá předehra osciluje mezi naivní agitkou, spletitou tragikomedií a absurdním dramatem.

Šustovi

Společně se veřejnosti představili na jedné z prvních, ještě předrevolučních výstav dnes už legendární skupiny Atika. Otce a syna stejného jména Jaroslav Šusta totiž vždy spojoval i zájem o stejné výtvarné obory, mezi které vedle architektury a interiéru patří především design nábytku. Tím, co oba rozděluje, je vlastně jen jiný charakter doby jejich profesionální kariéry.

Chtěl jsem být kosmonautem, popelářem i Leninem

Rozhovor s Lukášem Pollertem jsem dělala přesně měsíc po narození svého syna a přísahala jsem si, že s ním nebudu mluvit o kojení, porodech, plínách a podobně. Jenže Lukáš má doma čtyři děti, přičemž nejmladšímu synkovi jsou dva a půl měsíce. A tak mě bývalý olympionik zahltil povídáním o dětech hned poté, co jsme si v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích sedli do trávy. Sešli jsme se právě tady, protože Lukáš pracuje na střešovické pohotovosti. A občas mi z rozhovoru odběhl, aby někomu změřil vysoký tlak. Můj syn mezitím sladce spal. Křičet začal až ve chvíli, kdy jsem vzala do ruky fotoaparát. A důležité upozornění bojovníkům proti násilí na dětech v čele s Džamilou Stehlíkovou – právě následující pasáže o dětech nutno brát s rezervou. Pollert je totiž ve skutečnosti milující otec.

Valdes – ráj velryb

Dva zálivy poloostrova Valdes – San José a Nuevo –, ležící v argentinské části Patagonie, jsou asi největší porodnicí velryb na světě. Konkrétně velryba jižní, za kterou jsme sem cestovali přes půl zeměkoule, našla v klidných zálivech své sezonní útočiště. Ještě před několika lety lovci decimovaná velryba se tu společně s dalšími vzácnými druhy dostala pod ochranná křídla UNESCA a Valdes se v roce 1999 stal přísně chráněnou přírodní rezervací.

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Severní Korea za ostnatým drátem

O severokorejských jaderných zkouškách toho mnoho nevíme. Citlivé japonské seizmografy napřed zaznamenají umělé zemské otřesy na korejském poloostrově; pár hodin nato pchjongjangská televizní hlasatelka pyšně odkuňká zprávu o úspěšném provedení jaderného pokusu. Přesně tak se to odehrálo letošního 25. května.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
Letní XANTYPA 07-08/09

XANTYPA Letní číslo 07-08/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne