Co se děje... v Africe

 

Naše půlroční předsednické angažmá v Radě EU jsme zde zakončili setkáním s prestižním hostem domácí politiky. Raila Odinga, ministerský předseda, přijal naše pozvání a zavítal na pravidelné setkání velvyslanců EU, aby nám v neformálním prostředí české rezidence pověděl něco neformálního o současném dění v Keni. O několik dnů poté se setkal i s delegací českého parlamentu, takže musel nabýt dojmu, že česká zahraniční politika nabrala africký rozměr!

Vládní speciál nepřistává na letištích v Africe každý den. Ten náš stříbrný airbus usedl hned na dvou: v Dar es Salaamu a v Nairobi. Historicky první návštěva českých poslanců s jasným zaměřením na rozvoj obchodních vztahů. Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny doprovázeli podnikatelé. A že je co budovat a že jsou o naše zkušenosti z období transformace ekonomiky zájem! Navíc jsme pořád v povědomí Afričanů výborně zapsáni z minulosti, kdy do těchto zemí proudila štědrá pomoc socialistického bloku. Doufejme, že pět dní strávených na jednáních přinesou výsledky, obzvláště když se naši obchodníci mohou obrátit i na EU a její rozvojové fondy určené právě pro africké země.

 
Pavla Gomba, ředitelka Českého výboru pro UNICEF, mi vždy říkala: „Buď ráda, že máš na starosti také Rwandu, je to jedna z nejkrásnějších zemí Afriky, uvidíš!“ Měla pravdu. Zelené pahorky africké, každý kousek půdy obdělaný, hlavní město Kigali upravené, nové budovy, dokonalé silnice. Patnáct let po genocidě to je úplně jiná země. Prezident Paul Kagame se snaží, aby peníze štědrých mezinárodních dárců šly tam, kam jsou určeny: do rozvoje. A České republiky si tam velmi váží, neboť to byl v roce 1994 náš velvyslanec při OSN Jan Kovanda, který v Radě bezpečnosti, v níž jsme byli nestálým členem, pojmenoval krveprolití genocidou. Během tří měsíců bylo vyvražděno na 800 tisíc Tutsiů a umírněných Hutu.
 
Denně stále prchá před nekončícím dvacetiletým násilím občanské války na 500 lidí ze Somálska. Na hranicích s Keňou jich žije ve třech uprchlických táborech OSN téměř půl milionu. V táborech dostávají příděl základních potravin a ubytování. Každý je registrován, děti očkovány. Dokonalá organizace na základě dlouhodobých a bohatých zkušeností OSN v této oblasti!
 
Nejen politikou je živ diplomat v Africe. Režisér Zdeněk Troška se rozhodl natočit film na motivy Švandrlíkovy knihy DOKTOR OD JEZERA HROCHŮ. Aby záběry byly autentické, vyslal na obhlídku svůj tým. Natáčet se bude v nemocnici naší nevládní organizace Adra v Tibo letos v říjnu. A o prázdninách je v Keni dokonce předběhne Alice Nellis, která zasadila část svého nového filmového příběhu na pobřeží u Mombasy. A Zuzana Bydžovská si to užije hned dvakrát. Příští rok tak bude v českých kinech „překeňováno“!
 
Afrika je přítomna i v New Yorku, kde se konala konference ŽENA, TVŮRČÍ OSOBNOST 21. STOLETÍ, první mezinárodní z celé řady dalších, které organizuje Olga Girstlová od roku 1999, kdy byla v Cannes vyhlášena podnikatelkou světa. Konference v České národní budově, jejímž tématem bylo, jak mohou ženy přispět k řešení globální krize, byla zaměřena i na rozvojový svět, jehož hvězdou se stala Keňanka Esther Passaris. Příští pokračování bude mít v areálu OSN v Nairobi.
 

text a foto Gita Fuchsová

Letní XANTYPA 07-08/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 07-08/09

Vážení a milí,dnešní letní a odlehčený editorial píšu paradoxně pod přímým dojmem loučení s WALDEMAREM MATUŠKOU. Chci jen říct, že pro mě je a navždy zůstane příkladem jedinečnosti ducha a charakteru. Kdekdo ho umí napodobit, originálu se ale nevyrovná nikdo… je dobře, že má syna.

Mirek Topolánek

Vítám v Xantypě – jak se vede bývalému českému premiérovi?Je to jako když jste v plném tréninku a vysadíte. Mám několik přátel, kteří po splnění náročného úkolu skončili na koronárce. Klasické abstinenční příznaky – chybí stres, chybí adrenalin, byl jsem zvyklý pracovat patnáct hodin denně. Ale člověk si musí naordinovat postupnou odvykací kůru, naráz to nejde. Přestal jsem kouřit ze dne na den. To šlo, tohle ale ne. Normálně pracuji, pracuji dost a snažím se umět odpočívat, což se mi zatím nedaří. Ale ten pocit, že musím neustále rozhodovat a jsem pořád pod tlakem, už mi přestal chybět. Už taky normálně spím.

Aňa Geislerová

Je za dvě minuty deset hodin, tedy dvě minuty zbývají do našeho setkání. Mám před sebou na malém mramorovém stolku kávu, černou, neslazenou, vodu bez bublin, diktafon – nezapnutý. Mám pečlivě ostříhané nehty, čistou košili a drahý nový svetr. Pokud se osmělím, mám v tašce pod stolem plechovou krabičku s čokoládovými bonbony. Čekám na ženu, slavnou herečku. Budu jí klást otázky, ona bude, doufám, odpovídat. Tramvaje mi křičí u ucha a já mám strach, protože ona to prý nedělá ráda. Ale když vidím, jak právě teď přichází, taková maličká, bledá za obrovskými slunečními brýlemi, vím, že i ona se asi bojí. Jsme na tom tedy stejně.

A pak tu nejsme a stejně svítá...

Zpěvák Karel Zich by 10. června letošního roku oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. Právě s ní jsme se sešli, abychom zavzpomínali na muže, jehož hlas patřil k jednomu z nejpozoruhodnějších, které naše populární hudební scéna v uplynulém století poznala.

Tři dny, které otřásly světem

OuverturaMěsíce a dny před woodstockým festivalem jsou z historického hlediska možná stejně důležité jako akce sama. Události den po dni odhalují rodící se mechanismy rockového byznysu, ale také píli, statečnost a vytrvalost, vynalézavost i smysl pro improvizaci, které musely být vynaloženy, aby se dějinný zvrat udál. Napínavá předehra osciluje mezi naivní agitkou, spletitou tragikomedií a absurdním dramatem.

Šustovi

Společně se veřejnosti představili na jedné z prvních, ještě předrevolučních výstav dnes už legendární skupiny Atika. Otce a syna stejného jména Jaroslav Šusta totiž vždy spojoval i zájem o stejné výtvarné obory, mezi které vedle architektury a interiéru patří především design nábytku. Tím, co oba rozděluje, je vlastně jen jiný charakter doby jejich profesionální kariéry.

Chtěl jsem být kosmonautem, popelářem i Leninem

Rozhovor s Lukášem Pollertem jsem dělala přesně měsíc po narození svého syna a přísahala jsem si, že s ním nebudu mluvit o kojení, porodech, plínách a podobně. Jenže Lukáš má doma čtyři děti, přičemž nejmladšímu synkovi jsou dva a půl měsíce. A tak mě bývalý olympionik zahltil povídáním o dětech hned poté, co jsme si v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích sedli do trávy. Sešli jsme se právě tady, protože Lukáš pracuje na střešovické pohotovosti. A občas mi z rozhovoru odběhl, aby někomu změřil vysoký tlak. Můj syn mezitím sladce spal. Křičet začal až ve chvíli, kdy jsem vzala do ruky fotoaparát. A důležité upozornění bojovníkům proti násilí na dětech v čele s Džamilou Stehlíkovou – právě následující pasáže o dětech nutno brát s rezervou. Pollert je totiž ve skutečnosti milující otec.

Valdes – ráj velryb

Dva zálivy poloostrova Valdes – San José a Nuevo –, ležící v argentinské části Patagonie, jsou asi největší porodnicí velryb na světě. Konkrétně velryba jižní, za kterou jsme sem cestovali přes půl zeměkoule, našla v klidných zálivech své sezonní útočiště. Ještě před několika lety lovci decimovaná velryba se tu společně s dalšími vzácnými druhy dostala pod ochranná křídla UNESCA a Valdes se v roce 1999 stal přísně chráněnou přírodní rezervací.

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Severní Korea za ostnatým drátem

O severokorejských jaderných zkouškách toho mnoho nevíme. Citlivé japonské seizmografy napřed zaznamenají umělé zemské otřesy na korejském poloostrově; pár hodin nato pchjongjangská televizní hlasatelka pyšně odkuňká zprávu o úspěšném provedení jaderného pokusu. Přesně tak se to odehrálo letošního 25. května.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
Letní XANTYPA 07-08/09

XANTYPA Letní číslo 07-08/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne