Nostalgický svět říčních lázní a plováren

„Nic neosvěží fyzickou prací znavené tělo, anebo duševní námahou vyčerpané nervy tou měrou, jako říční koupel.“ Heslo průkopníků říčních lázní a plováren jako by nás přenášelo do knížky nebo filmu ROZMARNÉ LÉTO. Do časů pánů oblečených do pruhovaných plavek a dam vstupujících do vody s prostěradly cudně omotanými kolem těla, časů dřevěných mol a kabinek. Zlatá éra říčních lázní a plováren je nenávratně pryč, ale přece jen několik jich v takřka nezměněné podobě přežilo dodnes.

Plovárny

Říční lázně pana Antonína Šůry alias Důry, jak ho přejmenoval ve své novele Vladislav Vančura, stávaly od konce 19. století na Zbraslavi, na levém břehu Vltavy, proti vrchu Závist. Vlastně spíše než stávaly, pluly, neboť jeho plovárna byla plovoucí, a tak bylo-li třeba, přeplul s ní na protější pravý břeh. Zbraslav se pro své půvabné přírodní scenérie a díky dobrému spojení parníkem, po silnici nebo po železnici stala především v meziválečném období oblíbeným cílem nedělních výletů Pražanů a také místem, kde si pořizovali své letní vily a byty. Stálou pobřežní plovárnu si později pan Šůra postavil právě pod Závistí, v romantickém místě obklopeném skalami a zalesněnými vrchy, na dohled od zbraslavského nádraží i přístaviště parníků. Pronajímal zde dřevěné kabinky a zájemce z řad dětí i dospělých učil plavat. Používal k tomu bidlo, k němuž bylo připevněno lano, jež měl budoucí plavec obtočeno kolem pasu. Pan Šůra chodil s bidlem po dřevěném molu a na svého svěřence, pokoušejícího se o první tempa, volal zvučným hlasem Á dva-tři, á dva tři… Řeku miloval, své řemeslo dokonale ovládal, jako plavčík prý před utonutím zachránil přes sedmdesát lidí. Na jeho plovárnu rádi chodili nejen Vladislav Vančura a Saša Rašilov, kteří na Zbraslavi nastálo bydleli, ale také jejich přátelé, kteří sem zajížděli, aby zde strávili rozmarné letní chvíle. Lázně byly v provozu až do roku 1954.
Zbraslav v dobách, kdy tam pan Šůra provozoval své říční lázně, ještě nepatřila k Praze. Ale i v samotném hlavním městě bychom v té době našli už celou řadu plováren. Jednou z nejstarších a nejoblíbenějších byla Občanská plovárna, založená v roce 1840 pod Letnou, vedle Čechova mostu. Vybudována byla v klasicistním stylu podle návrhu architekta Josefa Krannera. Budova její restaurace dodnes stojí, ale jako plovárna místo již více než třicet let neslouží. Kousek od Občanské plovárny, u Strakovy akademie, tedy dnešního Úřadu vlády, stávala ještě starší, Vojenská plovárna. Založena byla v roce 1809. Při povodních v roce 1824 ji velká voda odnesla až do Roztok. Říční lázně se nacházely i poblíž Karlova mostu, pod klášterem křížovníků s červenou hvězdou. Dostaly název Humanita a zdůrazňovaly, že jsou „bezpečné a mravnostnímu dohledu podřízené“. Založil je hrabě Leopold Berthold, předseda Humanitního spolku pro využití slunce. Pražané se chodili na plovárny nejen koupat, ale i umýt, vždyť koupelny nebyly nejen v 19. století, ale ještě v první polovině 20. století samozřejmou součástí každého bytu a s osobní hygienou to často bývalo nevalné,což komentoval profesor Josef Thomayer, slavný lékař, po němž je pojmenována nemocnice v Krči takto: „Kdo jako já vidí tisíce lidí do roka v nedbalkách, trne, jak málo hledí se v jistých vrstvách třeba na čistotu prádla spodního. Lékař se jen třese, co ještě uvidí. V létě jest to lepší, aspoň někteří se ve Vltavě okoupou.“ Plovárny byly na Vltavě také na Žofíně, tedy na Slovanském ostrově, odtud název Slovanská plovárna, zkráceně lidmi nazývaná Slovanka, dále pod Vyšehradem, v Podolí (Modré a Žluté lázně; názvy dostaly podle barvy plotu, ty druhé fungují dodnes), v Braníku Na Mlýnku, či jak se lidově říkalo na Mlejnku, na Císařské louce či na ostrově Štvanice. Pražané na nich trávili v horkých letních dnech pozdní odpoledne, v neděli, což býval jediný volný den, sem přicházeli již ráno a odcházeli večer. Řada pražských dětí tady prožívala celé prázdniny. Na každé z nich bývala restaurace nebo alespoň stánek, kde si bylo možné koupit občerstvení, na některých měli návštěvníci kromě běžných převlékacích kabinek také ty se soukromými bazénky, mohli si půjčit lodičky nebo šlapadla. K zániku těchto půvabných míst přispělo nejen vybudování vltavské kaskády, v důsledku čehož se voda v Praze silně ochladila, ale i stavební rozvoj hlavního města a také výstavba umělých koupališť a bazénů, kterým začali lidé dávat přednost před plovárnami na řece. Mnohé ale byly hojně navštěvované ještě v sedmdesátých letech minulého století.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....

XANTYPA 9/14 - výběr z článků

Skotské jezero Loch Lomond

Skotské jezero Loch Lomond

Oblast u skotského jezera Loch Lomond představuje úchvatné scenérie v končinách často zkrápěných deštěm. Lidé tu po staletí hospodařili a měnili krajinu a zvyky ke svým účelům. Působení přírodních, politických i ekonomických vlivů je u jezera patrné na každém kroku. Navíc chystané referendum (18. září 2014), zda Skostko setrvá v unii s Velkou Británií, nebo se po více než tři sta letech vymaní z království, přináší možná již neopakovatelnou historickou chvíli pro všechny obyvatele. Ať již demokratické rozhodnutí národa dopadne jakkoliv, s určitostí změní politickou krajinu a další aspekty života nejen zdejších lidí.

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová nastoupila po studiích na DAMU rovnou do Národního divadla, stala se nejmladší členkou činoherního souboru a od té doby vystupuje v hlavních rolích. Neostýchá se učit od zvířat a okouzlily ji knihy Julia Zeyera.

Výtvarník Marian Karel

Výtvarník Marian Karel

Marian Karel je už na první pohled sympaťák. A taky bohém. Málokdo by hádal, že je profesorem na ČVUT. Tento muž s dlouhými prošedivělými vlasy je však i světově uznávaným výtvarníkem, jehož proslavilo zejména sklo. Ačkoli, nejen sklo…

Hamburk, Paul a The Beatles

Hamburk, Paul a The Beatles

Každé město, které se rozprostírá na březích řeky, má velký půvab. Hanzovní Hamburk, druhé největší město v Německu, má nejen Labe, vlévající se do moře, ale také největší přístav v zemi, díky němuž je město nazýváno branou do světa. Kromě Labe, v některých místech tak širokého, že nedohlédnete na druhý břeh, město protkává říčka Alster a mnoho jejích romantických ramen a kanálů, jež se proplétají zástavbou a přímo v centru vytvářejí dvě jezera: Velký a Malý Alster. Hamburk se také může pyšnit jednou z největších německých univerzit. Přesto, že ve městě žije víc než milion sedm set tisíc obyvatel, každý, kdo ho navštívil, mi jistě dá za pravdu, že je toto zelené místo velice příjemné, jakoby stvořené s myšlenkou na to, aby se tu lidem žilo dobře. Nebudu dál popisovat malebná zákoutí, protože stojí za to zajet si do Hamburku a prohlédnout si ho třeba z velkých, po Labi plujících lodí, jež se staly místním běžným prostředkem městské hromadné dopravy, a nebo z kanoe či pramice, kterých proplouvá přírodními kanály i středem města bezspočet. Proto se Hamburku také říká německé Benátky. A jestliže do města na Labi opravdu zavítáte, určitě si nenechte ujít slavné nedělní rybářské trhy ve starobylém přístavu, kde můžete ochutnat všelijaké mořské lahůdky, zaručeně čerstvé. Ráda bych ale ještě upozornila na něco skutečně unikátního.

Zpěvačka a režisérka  Marta Kubišová a Olga Sommerová

Zpěvačka a režisérka Marta Kubišová a Olga Sommerová

Marta Kubišová – nezdolná bylina, kterou se normalizátorům nepodařilo zlomit, ani vyplít z československých hlav. Olga Sommerová – zdaleka viditelný aktivní vulkán. Vynikající ingredience k rozhovoru jsou připraveny. Záminka: MAGICKÝ HLAS REBELKY, právě dokončený dokument Olgy Sommerové o Martě Kubišové, který získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Cenu diváků.

Štvanice

Štvanice

Již v desátém století začínají záznamy o vltavském ostrově (o velikosti 143 tisíc m²), přes který vedl brod spojující Staré Město Pražské s cizinou. Vedla tudy obchodní cesta a kupci přinášeli obyvatelům ostrova, převážně rybářům a převozníkům další zdroj obživy. Trvalejší zástavbě bránily časté povodně a v dobách válečných i pustošení způsobené nepřátelskými vojsky.

Šlehni si!

Šlehni si!

Jen si šlehni! Ze začátku to bude asi dost dobrý. Podle toho, co si šlehneš, spolkneš nebo co vykouříš, budeš mít neuvěřitelnou energii, všechno ti půjde líp, uděláš spoustu věcí, nebudeš skoro muset jíst, budeš bez zábran, neucítíš bolest nebo budeš vláčný, stát mimo realitu, zažiješ euforický stav, uvidíš podivné výjevy v psychedelických barvách, přeneseš se do dosud nepoznaných sfér; bude ti prostě fajn. Možná budeš jen zvracet. Tak jako tak, uděláš to znovu. Brzy ale nastane zlom. Pak poznáš, co je peklo. Budeš to muset mít za jakoukoliv cenu, staneš se štvancem, budeš se potácet světem jak Bludný Holanďan po moři, hnít za živa, ztratíš důstojnost, staneš se stínem člověka, kterým jsi kdysi byl.

Sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou semklo Západ proti Rusku

Polemika nad červencovým pádem malajského dopravního letadla na východní Ukrajině trochu připomínala zápletku literární prvotiny Michala Viewegha NÁZORY NA VRAŽDU. Podobně jako ve Vieweghově novele po spáchání zločinu v malém provinčním městě spřádá každá z postav vlastní teorii o tom, kdo je vrah, vynořovaly se po pádu civilního boeingu všechny možné i nemožné scénáře o tom, kdo by jej mohl mít na svědomí; přibližná shoda panovala pouze v samotném faktu sestřelení.

Sobotka šlape vodu, ale občas se napije. Babiš se sluní na matraci

Česká politika je teď velmi napínavá. Pětadvacet let po revoluci se ocitla ve stadiu zásadního přerodu. Ten má víc rovin. Tradiční strany soupeří se stranou-nestranou. V první fázi toho střetu má nestrana, jež je ale vlastně už normální stranou (ANO 2011) a sedí ve vládě, velkou výhodu. Stále ještě působí nově, ještě nějakou dobu může říkat „my“ a „vy“, přičemž ti „vy“ jsou mimo jiné koaliční sociální demokraté. Ta výhoda brzy skončí. A pak se uvidí, jestli jsou ti jiní opravdu jiní. (Vidíme to už dnes. Na posty si Andrej Babiš usazuje svoje lidi bez ohledu na jejich kvalifikaci. Stejně, jako to dělali ti před ním, třeba ODS.)

Co se děje… v Kalifornii

NOC A NADĚJE ARNOŠTA LUSTIGA je název setkání, jehož účastníci si ve dnech 4. – 6. září v kalifornském městě Auburn blízko San Franciska připomenou život a dílo světoznámého českého spisovatele. Pořádá je nezisková organizace Placerarts. V podtitulu stojí výzva: Nikdy nezapomeňme!

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/14

XANTYPA číslo 9/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne