Zpěvačka a režisérka Marta Kubišová a Olga Sommerová

Kde najdeme další hrdiny?

Marta Kubišová – nezdolná bylina, kterou se normalizátorům nepodařilo zlomit, ani vyplít z československých hlav. Olga Sommerová – zdaleka viditelný aktivní vulkán. Vynikající ingredience k rozhovoru jsou připraveny. Záminka: MAGICKÝ HLAS REBELKY, právě dokončený dokument Olgy Sommerové o Martě Kubišové, který získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Cenu diváků.

Kubi

Opravdu jste se těšila na první výslech na StB, jak říkáte v dokumentu?
Marta Kubišová (MK): No jo, poprvé jsem byla tak naivní, že jsem se na to těšila, protože jsem si byla vědoma, že se mi nemůže nic stát. Československá vláda se v Helsinkách právě zavázala dodržovat lidská práva (více viz v rámečku – pozn. aut.), a kdyby se mi něco přihodilo, těžko by to obhájili v zahraničí. Nebyla jsem ochotná věřit, že by si na mě mohli vymyslet něco horšího než pornofotky s Dubčekem. S prohlášením Charty 77 jsem se naprosto ztotožnila a byla jsem ochotná kvůli tomu podstoupit i vazbu. Výslech byl celodenní, ale nic se mi nestalo. Bylo jich na mě šest, ale jenom jeden odporně útočil, ostatní občas něco vybafli. Oni si jeli po své koleji a já také po své. Bylo důležité nepřestoupit.

Olga Sommerová (OS): Také jsi někdy odmítla vypovídat?
MK: U některých výslechů ano. Oni si potom něco brnkali na stroji a já jenom říkala: „Tak si datlujte, ale já vám to nepodepíšu.“ Bylo dobré reakce střídat. Někdy jsem třeba odpovídala, ale potom jsem se omluvila: „Nezlobte se, ale v protokolu je tolik gramatických chyb, že to nemůžu podepsat.“ Stále jsem si uvědomovala, že mají smůlu, že se mnou nic nesvedou. Až když dcera Kačenka povyrostla a chodila do školky, bylo hůř: Jedno období mě pravidelně ve tři odpoledne sbalili v práci a drželi mě do půl šesté na vyšetřovně. Potom jsem se hnala do školky, kde už Kateřina venku korzovala s učitelkou. Hodinu, za každého počasí!

OS: Ale tys jim pohrozila viď?
MK: Jednou jsem jim ve výtahu řekla: „Pánové, co byste tomu řekli ,vysypat se z okýnka‘?“ Oni jenom mlčeli, nevěděli co říct.

Nemuseli nic říkat, viděli, že vás konečně trefili do brňavky a tečou vám nervy. Navíc vám mohli také vyhrožovat…
MK: To oni vyhrožovali, ale výslechů bylo tolik! Kdybych si to měla všechno pamatovat…
Ale dobře si pamatuji, na jeden výslech v roce 1989. Sebrali nás tehdy víc, odvezli nás s Václavem Bendou, Danou Němcovou a dalšími někam ke Hradčanské na Praze 6. Vyslýchal nás zlý a hodný policajt. Zlý se jmenoval Bedřich a byl to zarytec. Hodný byl mladší a jednou se mě i zastal. Když mě odváděl od výslechu, řekl mi: „Paní Kubišová, vydržte to ještě půl roku.“ Já tomu tehdy nevěnovala pozornost, byla jsem úplně promočená od deště a chtěla jenom vypadnout. Přesně za půl roku přišel 17. listopad…

Řekla jste, že funkce mluvčí Charty 77 bylo vaše nejzajímavější angažmá. Čím?
Dostala se mi do rukou skvělá literatura, která tady kolovala v samizdatech. Někdy jsem knihu dostala večer a ráno ji musela poslat dál. To pak byla bezesná noc nad průsvitnými stránkami, které jsem musela podkládat bílým archem, aby se to vůbec dalo přečíst. (K opisům se používal velmi slabý papír, aby bylo možné na stroji naráz napsat co nejvíc kopií. – Pozn. aut.)
Spolupracovala jsem s úžasnými lidmi, které bych jinak nepoznala. Ze začátku mi bylo až stydno, když jsem se dozvěděla, že půjdu dělat mluvčí. Říkala jsem si: To si nemohli vybrat většího blbce? Ale pak mi došlo, že to byla dobrá volba, protože jsem opravdu nevěděla, jak a kde vznikají dokumenty, které jsem potom nosila do podatelen různých institucí. I kdyby po mně policajti šlapali, nemohli se nic dozvědět. Navíc jsem se nebála, že mě zavřou. Kdyby to udělali, dostoupila by směšnost jejich počínání vrcholu.

Na koho z chartistů nejraději vzpomínáte?
To se nedá říct. Stýkala jsem se s větví kolem Václava Havla. On uměl slučovat dohromady různorodé lidi s úžasnými charaktery. To já neuměla.

Jak vypadal váš běžný den ve funkci mluvčí?
Chartisté se scházeli u mě na chalupě v Pohledu na Vysočině, aby to měli Pražáci i Brňáci na půli cesty.

Stýkala jste se se zahraničními novináři?
Občas mě vyhmátli, v Praze i na chalupě.

Proč jste složila funkci mluvčí Charty 77?
Protože jsem zjistila, že jsem těhotná.

 

mama_1969jpg.jpg
Marta Kubišová ve videoklipu Mamá

 

 

Soudě podle dokumentu, muži se ve vašem životě objevují jako pouhé stíny, přinejlepším v roli „otec mého dítěte“. Bylo to tak opravdu?
OS: To je tedy otázka – stíny. Jsou to živí muži!
MK: Jsou to zkrátka bývalí manželé. Nutně se do toho musela promítnout doba, která nepřála ničemu, natož mezilidským vztahům a rodině. A já to měla zvlášť rozbité. Když jsme se s Němcem brali, věděla jsem, že u soudruhů už nemůže točit filmy, ani pod cizím jménem. Nemohli mu odpustit ORATORIUM pro PRAHU – natočil tanky a demonstrace v ulicích, záběry propašoval do Paříže, kde je sestříhal u svých známých a třetí den po invazi to dal světovým agenturám. Všichni tak viděli, co se v Praze opravdu děje.

Byl na vás váš druhý manžel, Jan Moravec, od počátku nasazen StB, nebo ho ke spolupráci zlomili až později?
MK: To právě nevím. Myslím, že u nich zaháčkovaný byl, ale pořád to je především tatínek mé dcery, se kterým se ona stýká, takže je mu napůl odpuštěno. Na začátku našeho vztahu, kdy ještě nebylo zřejmé, že spolu budeme žít, mi řekl, že ho v roce 1969 přivezl otec z exilu ve Švýcarsku. Jeho tatínek byl ředitelem Československých spojů, velká šajba. Kdyby se syn nevrátil, měl by po kariéře. Měl mě rád a ve všem za mnou stál. Návrat mého budoucího manžela z emigrace určitě nebyl jenom tak. Myslím, že člověka, který se jednou ocitl v jejich síti, už hned tak nepustili. A když si mě vzal, tvrdě do něj šli.

Stal se agentem, podepsal vázací akt?
MK: To nevím.

Odpovědi mohl obsahovat svazek, který StB založila 11. 11. 1976 a zničila 4. 12. 1989. Jan Moravec v něm byl postupně veden jako prověřovaná osoba, kandidát tajné spolupráce a agent. Měl krycí jména Zpěvák a Honza. (Kde však vzít jistotu, že to kompromitující „A“ jako agent do evidence svazků někdo nepřipsal až po likvidaci spisu a nejedná se o poslední mstu kolabujícího režimu? – Pozn. aut.)
MK: Až po revoluci jsem se dozvěděla, že byl nasazený na lidi s příjmením od K: Kyncl, Kohout, Kubišová…

Samí významní chartisté. Tady se nabízí srovnání s Velkou Británií, kde policie před čtyřiceti lety začala nasazovat tajné agenty na ekologické a politické aktivistky. Agenti je svedli, udržoval s nimi vztah, případně i zplodili děti a potom se na rozkaz nadřízených…
MK: Vypařili.

Ano, důkazy se objevily až v posledních letech, psal o tom například deník Guardian. Postižené ženy podaly žaloby…
MK: Třeba to Britové okoukali od nás.

(Heslo „Rodina je základ státu“ se dá vykládat různě. Agent milostným vztahem posiloval své krytí. Donášel nejen na svoji milou, ale i na ostatní členy sledovaného hnutí, případně na rozkaz ochromoval činnost organizace. Když pak zmizel, musela se žena postarat o dítě, což ji mohlo přimět stáhnout se do ústraní. – Pozn. aut.)

Sešli jsme se tu: ikona roku 1968 a autorka legendární otázky: O ČEM ŽENY SNÍ? Nuže, o čem sní Marta Kubišová?
MK: Abych už měla od všeho pokoj.

A Olga Sommerová?
OS: Já sním o tom, že se jednou ztracená vláda věcí tvých k tobě navrátí, ó lide český!
MK: Já o tom zpívám už pětačtyřicet let a vláda se do rukou lidu ještě nenavrátila. Ve vysoké politice se jako na kolotoči podle vnitrostranických voleb otáčejí stále stejní lidé.
OS: Už čtvrt století bychom se měli těšit ze svobody, místo toho ale vidíme, jak jsou pošlapávány demokratické principy, mafie prorůstá do politiky na místní i celostátní úrovni a tento propletenec ovlivňuje i justici.
MK: Už mi s tou mladou českou demokracií dochází trpělivost. Když se Václav Havel stal prezidentem, radovala jsem se, že si nás v cizině váží. Ale teď si nás musejí prohlížet jako Kocourkov. Objeví se případ, který začíná u Jany Nečasové a končí u monackých rezidentů, a co z toho je?
OS: Nic, ani sedět nepůjdou.
MK: Mně nejde o to, aby je zavřeli, ale vadí mi ta ostuda. Proč tu špínu vůbec vytahují, když s tím nedokážou nic dělat?
OS: Také mi vadí, že v devadesátých letech bylo rozkradeno národní bohatství a korupční miliardy létají vzduchem, zatímco sociál­ně slabým, těm nejubožejším, se bere i to málo, které jim stát dává jako almužnu.
MK: Ztracený majetek už nedohoníme.

Kdybyste za normalizace věděla, co přijde po roce 1989, podstoupila byste těch dvacet let šikany?
MK: Ani slovo bych nevzala zpátky!

Nezarazilo vás, že po revoluci nevycházeli komentáře Karla Kryla v celostátních médiích?
OS: Karel Kryl viděl naši situaci po revoluci jasnozřivě. Zatímco my jsme byli ještě nadšení a nechápali, co mu vadí, on věděl, že to, co se tu děje, nemá s fungujícím demokratickým státem nic společného.
MK: Přesně tak.

 

s-dceroujpg.jpg
Marta Kubišová s dcerou Kateřinou Moravcovou

 

 

Před rokem 1989 jste bojovala za práva lidí, nyní bojujete za práva zvířat. Lidé vás zklamali?
MK: Hájím práva zvířat, protože nemůžou mluvit. Zastávám se i malých dětí. Je třeba rozeznít hlas za ty, kteří se nemohou bránit.

Proč jste v červnu 1990 složila mandát v České národní radě?
MK: Odstoupila jsem, protože bych si tam nešla sednout ani na deset minut. Tím skončila moje politická kariéra, o kterou jsem neusilovala. Ještě jsme s Michaelem Kocábem nesli 1,5 milionu podpisů proti rozdělení Československa, a to bylo z mé strany v politice vše.

Scházíte se dnes s chartisty?
MK: S jednotlivci ano, ale Charta jako celek po revoluci ukončila činnost a už se neschází.
OS: Václav Havel říkal, že možná v dnešní době bude Charta potřebná více než za bolševika.
MK: To jsem si myslela také, ale většina chartistů chtěla skončit. Byla jsem na první porevoluční schůzi, a když jsem viděla, jak se dohadují jako u kulečníku, řekla jsem si, že se radši budu věnovat zpěvu a dělat něco pro sebe.

Obraťme nyní pozornost k Olze Sommerové. Zkoušela jste někdy zpívat?
OS: Já už třicet let zpívat nemůžu, protože mám nedomykavost hlasivek.
MK: Kterou kritici mylně přisuzují mně. Ale s tím se opravdu zpívat nedá!
OS: Dřív jsem zpívala u táboráku a dětem, když byly malé.

Máte dikci jako herečka. Hrála jste někdy?
OS: Já bych nehrála ani za nic! Herectví je strašná živnost.
MK: Úděs!
OS: Já bych nemohla pracovat po večerech!
MK: Všichni jdou domů do tepla a vy se jako blázen ženete do dálavy, tam musíte vylézt na pódium a perlit.
OS: Jsem ráda, že jsem režisérka, protože jsem svou paní. Jako herečka bych se musela podřídit režisérovi a na to jsem příliš autoritativní. Já bych nikoho poslouchat nemohla.

Jaká byla první reakce festivalového publika v Karlových Varech na premiéře dokumentu MAGICKÝ HLAS REBELKY?
OS: Fantastická, všichni plakali.
MK: To je pravda, ale Olga neplakala.
OS: Protože jsem kontrolovala obraz a zvuk. Ale byla jsem šokovaná – s takovou reakcí jsem nepočítala.
MK: Rozbrečela jsem se jako malé dítě, byla jsem z toho vyjevená. A to ještě před premiérou dcera Kateřina vtipkovala: „Mami, najdi nějaký kanál, kterým se potom odplížíme.“ Tak jsem si říkala: No, nemusí to dopadnout dobře.
OS: Ale Marto! Když jsi vystoupila na pó­dium, celý sál ti tleskal vestoje. Stále tě vnímají jako hrdinku, jako symbol odporu proti komunistickému režimu.

 

baner-clanek

 

Milan Hein říkal, že nikdy předtím neviděl Martu plakat.
MK: Já jsem cynik a nedojímám se, ale tady mě zaskočil Olžin mistrovský střih.

Už jste si vyhlédla další osobnost, o níž byste chtěla točit dokument?
OS: Ne.
MK: Protože všichni umřeli.
OS: Potřebuji člověka, který má za sebou dílo, jako sedm zlatých olympijských medailí Věry Čáslavské nebo písně Marty Kubišové. A kdybych měla pokračovat v započaté linii, musel by se hrdina mého filmu postavit proti totalitnímu režimu. Bolševici už zase vystrkují růžky. Pro mě je komunismus horší než nacismus, protože trval déle, rozšířil se po celém světě a má na svědomí více mrtvých. I když byl u nás oficiálně prohlášen za zločinný, pohrobci KSČ sedí v parlamentu!

(Bojovat proti režimu, který se zhroutil před čtvrt stoletím je pohodlné, ale nemá to valný smysl. Komunisté bez podpory Sovětského svazu nepředstavují hrozbu. Ruští oligarchové o ně už nestojí. Ostatně i mnozí naši komunisté se změnili k nepoznání, jak trefně popsal Karel Kryl v článku ZEMĚ ZÁVIST v roce 1992. Text otiskla pouze regio­nální periodika, v roce 2012 vyšel v souboru Krylových komentářů ZEMĚ LHOSTEJNOST: „…Mohl bych se na tomto místě vymluvit. Slovy dramatika, který kdysi prohlásil: ‚Nechceme být jako oni.‘ Ano, byla to tato věta, která rozhodla – a obávám se, že definitivně – o tom, že se bolševik přestrojil, odhodil balast partajních znaků, zapojil se do budování kapitalismu a vládne společnosti dál. Jako ostatně každá mafie – bez výjimky. Ó jak tragicky se mýlí ti, kdo se obávají zmrt­výchvstání bolševika s hvězdou na čepici! Bolševik už dávno nelpí na partajní knížce. Povětšinou nejenže není ve své rodné straně: nebude dokonce tuto stranu ani volit! Pravý bolševik sedí dnes ve správní radě nebo na jiné klíčové pozici. A nesedí-li ve vládě, nebo v parlamentu, je nepochybně zaměstnán uplácením poslanců. Mzda za neodhlasování zákonů, potřebných k vyčištění Augiá­šových chlévů: vždyť právě v kalné vodě se dravcům nejlépe loví…“ – Pozn. aut.)

Je třeba odhalovat obecně patologické projevy moci, které mohou být překvapivě podobné i ve velmi rozdílných režimech. Zvláště otrlé jedince od moci neodstaví ani revoluce. Naopak stateční lidé se mohou při střetu s mocí dostat do problémů v jakémkoli režimu…
OS: Naprosto ukázkový příklad je Milada Horáková. Nacistický prokurátor jí navrhoval trest smrti, ale odsouzena byla nakonec na osm let vězení. Trest smrti vykonal až bolševik. Lidé, kteří se postavili totalitě, jsou pro mě hrdinové a o nich jsem točila filmy. Teď vidím, že tyto osobnosti umírají, řídnou už i řady chartistů. Kde najdeme další hrdiny? Samozřejmě, že i dnes můžeme potkat bojovníky proti špíně a bezpráví, ale postavit se zvůli moci v demokracii není tak působivé jako vzepřít se diktatuře.

 

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Ivan Větvička

XANTYPA 9/14 - výběr z článků

Skotské jezero Loch Lomond

Skotské jezero Loch Lomond

Oblast u skotského jezera Loch Lomond představuje úchvatné scenérie v končinách často zkrápěných deštěm. Lidé tu po staletí hospodařili a měnili krajinu a zvyky ke svým účelům. Působení přírodních, politických i ekonomických vlivů je u jezera patrné na každém kroku. Navíc chystané referendum (18. září 2014), zda Skostko setrvá v unii s Velkou Británií, nebo se po více než tři sta letech vymaní z království, přináší možná již neopakovatelnou historickou chvíli pro všechny obyvatele. Ať již demokratické rozhodnutí národa dopadne jakkoliv, s určitostí změní politickou krajinu a další aspekty života nejen zdejších lidí.

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová nastoupila po studiích na DAMU rovnou do Národního divadla, stala se nejmladší členkou činoherního souboru a od té doby vystupuje v hlavních rolích. Neostýchá se učit od zvířat a okouzlily ji knihy Julia Zeyera.

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

„Nic neosvěží fyzickou prací znavené tělo, anebo duševní námahou vyčerpané nervy tou měrou, jako říční koupel.“ Heslo průkopníků říčních lázní a plováren jako by nás přenášelo do knížky nebo filmu ROZMARNÉ LÉTO. Do časů pánů oblečených do pruhovaných plavek a dam vstupujících do vody s prostěradly cudně omotanými kolem těla, časů dřevěných mol a kabinek. Zlatá éra říčních lázní a plováren je nenávratně pryč, ale přece jen několik jich v takřka nezměněné podobě přežilo dodnes.

Výtvarník Marian Karel

Výtvarník Marian Karel

Marian Karel je už na první pohled sympaťák. A taky bohém. Málokdo by hádal, že je profesorem na ČVUT. Tento muž s dlouhými prošedivělými vlasy je však i světově uznávaným výtvarníkem, jehož proslavilo zejména sklo. Ačkoli, nejen sklo…

Hamburk, Paul a The Beatles

Hamburk, Paul a The Beatles

Každé město, které se rozprostírá na březích řeky, má velký půvab. Hanzovní Hamburk, druhé největší město v Německu, má nejen Labe, vlévající se do moře, ale také největší přístav v zemi, díky němuž je město nazýváno branou do světa. Kromě Labe, v některých místech tak širokého, že nedohlédnete na druhý břeh, město protkává říčka Alster a mnoho jejích romantických ramen a kanálů, jež se proplétají zástavbou a přímo v centru vytvářejí dvě jezera: Velký a Malý Alster. Hamburk se také může pyšnit jednou z největších německých univerzit. Přesto, že ve městě žije víc než milion sedm set tisíc obyvatel, každý, kdo ho navštívil, mi jistě dá za pravdu, že je toto zelené místo velice příjemné, jakoby stvořené s myšlenkou na to, aby se tu lidem žilo dobře. Nebudu dál popisovat malebná zákoutí, protože stojí za to zajet si do Hamburku a prohlédnout si ho třeba z velkých, po Labi plujících lodí, jež se staly místním běžným prostředkem městské hromadné dopravy, a nebo z kanoe či pramice, kterých proplouvá přírodními kanály i středem města bezspočet. Proto se Hamburku také říká německé Benátky. A jestliže do města na Labi opravdu zavítáte, určitě si nenechte ujít slavné nedělní rybářské trhy ve starobylém přístavu, kde můžete ochutnat všelijaké mořské lahůdky, zaručeně čerstvé. Ráda bych ale ještě upozornila na něco skutečně unikátního.

Štvanice

Štvanice

Již v desátém století začínají záznamy o vltavském ostrově (o velikosti 143 tisíc m²), přes který vedl brod spojující Staré Město Pražské s cizinou. Vedla tudy obchodní cesta a kupci přinášeli obyvatelům ostrova, převážně rybářům a převozníkům další zdroj obživy. Trvalejší zástavbě bránily časté povodně a v dobách válečných i pustošení způsobené nepřátelskými vojsky.

Šlehni si!

Šlehni si!

Jen si šlehni! Ze začátku to bude asi dost dobrý. Podle toho, co si šlehneš, spolkneš nebo co vykouříš, budeš mít neuvěřitelnou energii, všechno ti půjde líp, uděláš spoustu věcí, nebudeš skoro muset jíst, budeš bez zábran, neucítíš bolest nebo budeš vláčný, stát mimo realitu, zažiješ euforický stav, uvidíš podivné výjevy v psychedelických barvách, přeneseš se do dosud nepoznaných sfér; bude ti prostě fajn. Možná budeš jen zvracet. Tak jako tak, uděláš to znovu. Brzy ale nastane zlom. Pak poznáš, co je peklo. Budeš to muset mít za jakoukoliv cenu, staneš se štvancem, budeš se potácet světem jak Bludný Holanďan po moři, hnít za živa, ztratíš důstojnost, staneš se stínem člověka, kterým jsi kdysi byl.

Sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou semklo Západ proti Rusku

Polemika nad červencovým pádem malajského dopravního letadla na východní Ukrajině trochu připomínala zápletku literární prvotiny Michala Viewegha NÁZORY NA VRAŽDU. Podobně jako ve Vieweghově novele po spáchání zločinu v malém provinčním městě spřádá každá z postav vlastní teorii o tom, kdo je vrah, vynořovaly se po pádu civilního boeingu všechny možné i nemožné scénáře o tom, kdo by jej mohl mít na svědomí; přibližná shoda panovala pouze v samotném faktu sestřelení.

Sobotka šlape vodu, ale občas se napije. Babiš se sluní na matraci

Česká politika je teď velmi napínavá. Pětadvacet let po revoluci se ocitla ve stadiu zásadního přerodu. Ten má víc rovin. Tradiční strany soupeří se stranou-nestranou. V první fázi toho střetu má nestrana, jež je ale vlastně už normální stranou (ANO 2011) a sedí ve vládě, velkou výhodu. Stále ještě působí nově, ještě nějakou dobu může říkat „my“ a „vy“, přičemž ti „vy“ jsou mimo jiné koaliční sociální demokraté. Ta výhoda brzy skončí. A pak se uvidí, jestli jsou ti jiní opravdu jiní. (Vidíme to už dnes. Na posty si Andrej Babiš usazuje svoje lidi bez ohledu na jejich kvalifikaci. Stejně, jako to dělali ti před ním, třeba ODS.)

Co se děje… v Kalifornii

NOC A NADĚJE ARNOŠTA LUSTIGA je název setkání, jehož účastníci si ve dnech 4. – 6. září v kalifornském městě Auburn blízko San Franciska připomenou život a dílo světoznámého českého spisovatele. Pořádá je nezisková organizace Placerarts. V podtitulu stojí výzva: Nikdy nezapomeňme!

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/14

XANTYPA číslo 9/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne