Sobotka šlape vodu, ale občas se napije. Babiš se sluní na matraci

Pokusy o změnu české politiky potichu krachují

Česká politika je teď velmi napínavá. Pětadvacet let po revoluci se ocitla ve stadiu zásadního přerodu. Ten má víc rovin. Tradiční strany soupeří se stranou-nestranou. V první fázi toho střetu má nestrana, jež je ale vlastně už normální stranou (ANO 2011) a sedí ve vládě, velkou výhodu. Stále ještě působí nově, ještě nějakou dobu může říkat „my“ a „vy“, přičemž ti „vy“ jsou mimo jiné koaliční sociální demokraté. Ta výhoda brzy skončí. A pak se uvidí, jestli jsou ti jiní opravdu jiní. (Vidíme to už dnes. Na posty si Andrej Babiš usazuje svoje lidi bez ohledu na jejich kvalifikaci. Stejně, jako to dělali ti před ním, třeba ODS.)

Druhý střet se vede o povahu politiky, o správu věcí veřejných. Velmi zjednodušeně je to střet o to, jestli bude politika slušnější. Více otevřená. Méně zneužívaná, méně chtivá a lupičská. – Dvě strany sedí ve vládě právě proto, že voliče přesvědčily: My to chceme dělat jinak, slušněji. Jsou to sociální demokraté a ANO. (Lidovci jsou nejtradičnější česká politická partaj. Načas ze špičkového klání vypadli, navíc je opustil „symbol Kalousek“, takže se mohli vrátit. Oni však nejsou nositeli změny. Spíš jakýmsi lanem do minulosti, které představuje jakous takous kontinuitu.)
Ale princip je stále stejný, nenechme se zblbnout krásnými sliby, rétorikou politiků („nejsme jako politici“). Principem je vládnout, mít moc, obsadit co největší množství míst, jež jsou k dispozici, umístit svoje lidi, zavázat si je, přitáhnout sponzory, nastavit co nejlepší podmínky pro sebe. To se nemění. Politika je bojem o moc, která, v lepším případě, pomůže prosadit můj pohled na věc.

Bureš Nebureš, Babiš Nebabiš
Ten střet je o to dramatičtější, že se odehrává v době války na Ukrajině. Na Ukrajině je válka. My si to nepřipouštíme, zavíráme oči, maximálně mluvíme o občanské válce. Ale na Ukrajině válčí Západ a Východ, nebo Západovýchod s Východem. Převalili jsme se do jiné doby. Teprve až sestřelení malajsijského letu MH17 a stovky mrtvých Evropanům poněkud otevřely oči. Ale jen části z nás, ne všem.
U nás se válka na Ukrajině zrcadlí uvnitř společnosti i politiky. Najednou člověk lépe chápe, kde žije, jak velkou roli hraje to, že na konci minulého režimu tu bylo milion komunistů (a je jedno, jestli to byli „jako“ komunisté nebo ne). Tuzemská societa je rozdělena. Dost lidí se přiklání na Putinovu stranu (proruských separatistů na Ukrajině). Do toho přišly sankce, které Evropa uvalila na Rusko, jež se potichu ukrajinské války účastní. A Rusko odpovědělo svými sankcemi, blokuje evropské potraviny. Už nežijeme ve světě, kde se velmoci chtěly domluvit. Rusové se rozhodli odříznout od Západu.
A výsledek? Tak třeba v ČSSD je silná proruská skupina. Ta se více méně kryje se skupinou zemanovců a útočí na Bohuslava Sobotku. Vzhledem k Ukrajině a Rusku se všecko i u nás uvnitř komplikuje. Najednou si člověk skoro s úděsem uvědomí: ono se hraje o demokracii, o to, jestli tu nakonec nepřevládne putinismus.
K tomu ještě „drobnost“ (ve sledu událostí to vypadá jako drobnost). V Bratislavě na konci června proběhl soud, u něhož se Babiš bránil tvrzení slovenského Ústavu paměti národa, že byl vědomý agent StB (agent Bureš). Soud v první instanci rozhodl, že předseda ANO „byl jako agent evidován neoprávněně“. Být to pravda, oddechli bychom si. Jenomže ona to pravda asi není. Bureš figuruje ve více než deseti svazcích StB. Ani Tom Clancy by nedokázal vytvořit tak komplikovaný příběh. Natožpak tajní komunističtí policajti. Ale ono to do sebe všecko zapadá. Babiš podle slovenského soudu agent nebyl. I když s vysokou pravděpodobností byl. – Pak se nemůžeme divit tomu, co se u nás děje.

Sobotka lidu nepřeje levnější benzin…
Přitom Andrej Babiš dnes nejvíc moralizuje české politiky. Když se poslanci ve Sněmovně hádají, když se tam střetávají různé pohledy na věc, začne si stěžovat, že kdyby za něj existovala náhrada, okamžitě by s poslancováním sekl.
Hrozil tím poté, co protisobotkovská skupina (poslanec Milan Urban, známý aktér lobbistické dovolené v Monte Argentario) podrazila premiérovi nohy. Urban v červenci navrhl změnu zákona o spotřební dani. Výsledkem by bylo zlevnění benzinu o 1,50 koruny a nafty o 2,50. Urban to udělal proti vůli premiéra, proti vůli vlády a proti dohodě klubu poslanců ČSSD. Namydlil Sobotkovi schody. Změnu podporovala opozice, a prošla! Sociální demokraté pro ni zvedli ruce. Pro hlasovalo sedmnáct poslanců ČSSD, proti byli jen čtyři: Sobotka, Zaorálek, Pleticha, Toufar; jednadvacet sociálních demokratů se zdrželo. Proti Sobotkovi se postavilo 17 + 21 jeho poslanců. Dohromady třicet osm. Drsné.
Babiše to strašně namíchlo. Ta změna by stání kasu stála 14 miliard ročně. Malér. Dokonce hrozil rozpad vlády. (Pro „nepolitika“ Babiše je naprosto nepochopitelné, že někdo může mít takový bordel ve vlastní straně.) Nakonec bylo hlasování o spotřební dani zpochybněno, revokováno, a opakováno. Zřejmě však neústavní cestou, pokřivením jednacího řádu Sněmovny. Tahle legrace, z níž Sobotka vyšel jako ten zlý, kdo lidu nepřeje levnější benzin, skončí u Ústavního soudu, na který se obrátí opozice.
Odtud jasně plyne, že Babiš už je úplně normální politik. Hnutí ANO je vysoce populistické, vysoce „agrofertní“, ale to nic nemění na tom, že když jste ministr financí, tak holt musíte hájit státní kasu. Jinak totiž stát zadlužíte a nakonec přivedete na mizinu.
Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě.....

Martin Fendrych

XANTYPA 9/14 - výběr z článků

Skotské jezero Loch Lomond

Skotské jezero Loch Lomond

Oblast u skotského jezera Loch Lomond představuje úchvatné scenérie v končinách často zkrápěných deštěm. Lidé tu po staletí hospodařili a měnili krajinu a zvyky ke svým účelům. Působení přírodních, politických i ekonomických vlivů je u jezera patrné na každém kroku. Navíc chystané referendum (18. září 2014), zda Skostko setrvá v unii s Velkou Británií, nebo se po více než tři sta letech vymaní z království, přináší možná již neopakovatelnou historickou chvíli pro všechny obyvatele. Ať již demokratické rozhodnutí národa dopadne jakkoliv, s určitostí změní politickou krajinu a další aspekty života nejen zdejších lidí.

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová nastoupila po studiích na DAMU rovnou do Národního divadla, stala se nejmladší členkou činoherního souboru a od té doby vystupuje v hlavních rolích. Neostýchá se učit od zvířat a okouzlily ji knihy Julia Zeyera.

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

„Nic neosvěží fyzickou prací znavené tělo, anebo duševní námahou vyčerpané nervy tou měrou, jako říční koupel.“ Heslo průkopníků říčních lázní a plováren jako by nás přenášelo do knížky nebo filmu ROZMARNÉ LÉTO. Do časů pánů oblečených do pruhovaných plavek a dam vstupujících do vody s prostěradly cudně omotanými kolem těla, časů dřevěných mol a kabinek. Zlatá éra říčních lázní a plováren je nenávratně pryč, ale přece jen několik jich v takřka nezměněné podobě přežilo dodnes.

Výtvarník Marian Karel

Výtvarník Marian Karel

Marian Karel je už na první pohled sympaťák. A taky bohém. Málokdo by hádal, že je profesorem na ČVUT. Tento muž s dlouhými prošedivělými vlasy je však i světově uznávaným výtvarníkem, jehož proslavilo zejména sklo. Ačkoli, nejen sklo…

Hamburk, Paul a The Beatles

Hamburk, Paul a The Beatles

Každé město, které se rozprostírá na březích řeky, má velký půvab. Hanzovní Hamburk, druhé největší město v Německu, má nejen Labe, vlévající se do moře, ale také největší přístav v zemi, díky němuž je město nazýváno branou do světa. Kromě Labe, v některých místech tak širokého, že nedohlédnete na druhý břeh, město protkává říčka Alster a mnoho jejích romantických ramen a kanálů, jež se proplétají zástavbou a přímo v centru vytvářejí dvě jezera: Velký a Malý Alster. Hamburk se také může pyšnit jednou z největších německých univerzit. Přesto, že ve městě žije víc než milion sedm set tisíc obyvatel, každý, kdo ho navštívil, mi jistě dá za pravdu, že je toto zelené místo velice příjemné, jakoby stvořené s myšlenkou na to, aby se tu lidem žilo dobře. Nebudu dál popisovat malebná zákoutí, protože stojí za to zajet si do Hamburku a prohlédnout si ho třeba z velkých, po Labi plujících lodí, jež se staly místním běžným prostředkem městské hromadné dopravy, a nebo z kanoe či pramice, kterých proplouvá přírodními kanály i středem města bezspočet. Proto se Hamburku také říká německé Benátky. A jestliže do města na Labi opravdu zavítáte, určitě si nenechte ujít slavné nedělní rybářské trhy ve starobylém přístavu, kde můžete ochutnat všelijaké mořské lahůdky, zaručeně čerstvé. Ráda bych ale ještě upozornila na něco skutečně unikátního.

Zpěvačka a režisérka  Marta Kubišová a Olga Sommerová

Zpěvačka a režisérka Marta Kubišová a Olga Sommerová

Marta Kubišová – nezdolná bylina, kterou se normalizátorům nepodařilo zlomit, ani vyplít z československých hlav. Olga Sommerová – zdaleka viditelný aktivní vulkán. Vynikající ingredience k rozhovoru jsou připraveny. Záminka: MAGICKÝ HLAS REBELKY, právě dokončený dokument Olgy Sommerové o Martě Kubišové, který získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Cenu diváků.

Štvanice

Štvanice

Již v desátém století začínají záznamy o vltavském ostrově (o velikosti 143 tisíc m²), přes který vedl brod spojující Staré Město Pražské s cizinou. Vedla tudy obchodní cesta a kupci přinášeli obyvatelům ostrova, převážně rybářům a převozníkům další zdroj obživy. Trvalejší zástavbě bránily časté povodně a v dobách válečných i pustošení způsobené nepřátelskými vojsky.

Šlehni si!

Šlehni si!

Jen si šlehni! Ze začátku to bude asi dost dobrý. Podle toho, co si šlehneš, spolkneš nebo co vykouříš, budeš mít neuvěřitelnou energii, všechno ti půjde líp, uděláš spoustu věcí, nebudeš skoro muset jíst, budeš bez zábran, neucítíš bolest nebo budeš vláčný, stát mimo realitu, zažiješ euforický stav, uvidíš podivné výjevy v psychedelických barvách, přeneseš se do dosud nepoznaných sfér; bude ti prostě fajn. Možná budeš jen zvracet. Tak jako tak, uděláš to znovu. Brzy ale nastane zlom. Pak poznáš, co je peklo. Budeš to muset mít za jakoukoliv cenu, staneš se štvancem, budeš se potácet světem jak Bludný Holanďan po moři, hnít za živa, ztratíš důstojnost, staneš se stínem člověka, kterým jsi kdysi byl.

Sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou semklo Západ proti Rusku

Polemika nad červencovým pádem malajského dopravního letadla na východní Ukrajině trochu připomínala zápletku literární prvotiny Michala Viewegha NÁZORY NA VRAŽDU. Podobně jako ve Vieweghově novele po spáchání zločinu v malém provinčním městě spřádá každá z postav vlastní teorii o tom, kdo je vrah, vynořovaly se po pádu civilního boeingu všechny možné i nemožné scénáře o tom, kdo by jej mohl mít na svědomí; přibližná shoda panovala pouze v samotném faktu sestřelení.

Co se děje… v Kalifornii

NOC A NADĚJE ARNOŠTA LUSTIGA je název setkání, jehož účastníci si ve dnech 4. – 6. září v kalifornském městě Auburn blízko San Franciska připomenou život a dílo světoznámého českého spisovatele. Pořádá je nezisková organizace Placerarts. V podtitulu stojí výzva: Nikdy nezapomeňme!

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/14

XANTYPA číslo 9/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne