Zemanův tanec po ústavě

Podej hradnímu čertu prst a vezme celou republiku

Od pádu premiéra Petra Nečase (ODS) neutekly ani dva měsíce a žijeme v jiné zemi. Nejsilnější figurou se stal prezident Miloš Zeman. Ústavní zvyklosti prohlásil za „idiotský pojem“, vykašlal se na většinu v dolní komoře parlamentu (podepsaných 101 poslanců ODS, TOP 09 plus LIDEM) a jmenoval si svoji vládu. Něco takového neudělal ani Václav Klaus.
Miloši Zemanovi dalo ve druhém kole prezidentské volby hlas 2 717 405 voličů. To je grunt, ze kterého vychází, na který on i jeho lidé poukazují. Srovnávají ho s počtem volebních hlasů, které ve volbách dostávají politické strany. Vítězná ČSSD dostala v roce 2010 méně než polovinu, tedy celkem 1 155 267 hlasů, a pro zajímavost, Zemanovi zemanovci (SPOZ) dostali všeho všudy jen 226 527 hlasů.

Zeman srovnává nesrovnatelné. Ve střetu dvou osobností (Miloš Zeman kontra Karel Schwarzenberg) se voliči rozdělili na dvě velké, nestejné skupiny. Výsledek pak vypadal jako silný mandát, ale lidé nehledali vládu, vybírali jen sobě blízkou osobnost. V Zemanovi hledali také mstitele, který hlásal STOP Nečasově vládě.
Zásadní problém: Zeman se staví nad parlamentní systém, testuje české politické strany. Ze všeho nejvíc a nejkrutěji sociální demokracii a jejího lídra Bohuslava Sobotku. Ten proti Zemanovi zhřešil před deseti lety v prezidentské volbě. Nedal mu tehdy hlas.

Kubiceho podíl na pádu vlády
Vraťme se do poloviny června. Ono zdaleka nejde jen o Zemana. Malérů najdeme v tuzemském systému víc. Současného prezidenta můžeme zobrazit jako inteligentní virus, který napadne síť počítačů. Zná perfektně jejich systém, každou slabinu, mezeru, všeho využije. Počítače ovládne a začne je řídit. Programátoři a „ajťáci“ jsou od toho, aby se viru bránili, musejí dělat kroky, které mu brání v šíření.
Zeman ukazuje, kde leží slabiny nejen ústavy, ale taky politických stran, jejich lídrů i zákonodárců. Ví, že je ovládá pud sebezáchovy (nechtějí za živého boha rozpustit sněmovnu). Ví, že mnozí z nich touží po moci a umí toho využít.
Patnáct let jsme žili v systému, v němž kvetl klientelismus, policie nepracovala, zametala, státní zastupitelství a soudy mnohdy neplnily svoji roli. Takové tendence se objevily pár let po revoluci, ale ve velkém se celý systém rozjel uzavřením opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD, mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem v roce 1998. Tehdy dostali zelenou kmotři, lobbisté, šíbři napojení na politiky a strany. Vhodnými lidmi byly obsazeny státní podniky jako České dráhy, Lesy ČR, samozřejmě titán ČEZ a další.
Pád Nečasovy vlády začal 13. června policejní razií na Úřadu vlády. Policie šla po šéfce premiérova sekretariátu Janě Nagyové, tedy po Nečasově milence, dále po některých státních úřednících a po třech exposlancích za ODS (Ivan Fuksa, Marek Šnajdr, Petr Tluchoř), kteří položili mandát, aby Nečasův kabinet mohl pokračovat. Podle olomouckých státních zástupců byli uplaceni. Detektivové pásli i po kmotrech Romanu Janouškovi a Ivo Rittigovi.
Proč to šlo? Ministři spravedlnosti (Jiří Pospíšil a po něm Pavel Blažek, oba ODS) vyměnili vedení státního zastupitelství a ministr vnitra (Jan Kubice, bezpartijní) nechal policii pracovat. Dal jasně najevo, že on žádné tlaky vyvíjet nebude. Výsledek: padla vláda.

Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě........

XANTYPA 9/13 - výběr z článků

Bydlet v oblacích nad Brooklynem

„V Brooklynu roste strom… Ať kamkoli padne jeho sémě, vzniká z něho strom, který se dere vzhůru, jako by chtěl až do oblak. Roste v oplocených parcelách a z opuštěných hromad odpadků. Vyrůstá z mřížoví nad průduchy sklepů. Je to jediný strom, který roste z betonu… Vydrží bez slunce, bez vody a zdánlivě i bez hlíny…“ Tak uvedla kdysi svůj román o strastiplných osudech přistěhovalců v Brooklynu americká spisovatelka Betty Smithová. Od těch dob se tu však všechno proměnilo k nepoznání. Hlavně v posledním destiletí se z této kdysi neutěšené čtvrti stala příjemná moderní městská část, které dokonce mnozí dávají přednost před Manhattanem.

Kolébka punku? Žádná Anglie, ale Peru

Kolébka punku? Žádná Anglie, ale Peru

Deset let před Sex Pistols v metropoli jihoamerické země křičela na pódiu skupina Los Saicos: „Rozmlátíme nádraží!“ Byli to nevědomí předchůdci punku: v slušňáckých košilích a bez číra.

Čertova Sázava

Čertova Sázava

České a moravské kraje jsou protkané pověstmi a legendami o čertech, bílých paních, urozených pánech a o zázračných skutcích svatých. Co kraj, to jiný příběh. Jedním ze zajímavých míst je město Sázava nad Sázavou, opředené tajemstvím a pyšnící se bohatou kulturní historií.

Muzikant  Filip Topol

Muzikant Filip Topol

Osud tomu chtěl: na osvěživých trzích při náměstí Jiřího z Poděbrad jsem potkal kamaráda Iva Pospíšila (DG-307, Classic Rock’n’roll Band a Garáž) a povídám: „Ivo, nevzpomeneš si, jak’s mě tím svým žlutým wartburgem kombi vezl kamsi za Kosoř, na nějakou usedlost s navýšeným přízemím, v němž byl obří prostor?“ „Skrz co?“ ptal se. „Skrz Psí vojáky, vole!“ Jeli jsme tenkrát na koncert model „hausmuzik“, slušněji řečeno, vnořili se do undergroundu druhé generace, ačkoli… „Nějak od „dé,“ vzpomněl si Ivo a poručil si svazek mrkve.

Vzhůru k výšinám

Vzhůru k výšinám

Tak se jmenuje rozsáhlá výstava o historii vzduchoplavby a balonového létání ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Balonový pilot a její spoluautor Vladimír Lacina (dalším je Tomáš Rezek z Národního technického muzea) měl v rámci vernisáže se svým balonem vzlétnout. Nevzlétl. Vítr byl příliš silný a nevypočitatelný. Protože pořád platí stará pravda: Kam vítr, tam balon. Možná se let povede jindy, výstava trvá do 28. října. Byla připravena k zakulacenému 230. výročí prvního startu balonu s lidskou posádkou 21. října roku 1783. Co se tehdy vlastně událo?

Výročí  Kamila Moučková

Výročí Kamila Moučková

Hlavní televizní zprávy četli v Evropě muži. Kamila Moučková začala tuto profesi vykonávat v roce 1956 jako první žena. Stala se jedním ze symbolů roku 1968, když hlásila zprávy o postupu okupačních, tzv. spřátelených armád, dokud ji sovětští vojáci nevyvedli z improvizovaného sklepního studia. Letos oslavila 85. narozeniny a převzala cenu Arnošta Lustiga.

Fotograf  Robert Vano

Fotograf Robert Vano

Je obdivuhodné, kolik energie a schopností se skrývá v tomto „malém velkém“ muži. Fotograf Robert Vano je pro mě ztělesněním amerického snu. Obrazem toho, co všechno dokáže odhodlání a víra jednoho člověka…

Po arabském jaru nepřichází vytoužené léto

Rozbuškou tzv. arabského jara se stalo palachovské gesto pouličního prodavače zeleniny Muhamnada Buazizího, který se po zabavení svého vozíku a vah policisty upálil v prosinci 2010 před sídlem provinční vlády v tuniském městě Sidi Buzíd. Vlna protestů proti absenci občanských práv zaplavila Tunisko a rychle se šířila do dalších arabských zemí. Diktátoři, držící se v sedle nezřídka po mnoho desetiletí, začali padat jako zralé hrušky k zemi.

Co se děje… v New Yorku

Daniel Craig, který se pohybuje na stříbrných plátnech coby agent 007, vystoupí na prkna, co znamenají Broadwayi, a tedy svět. Spolu se svou manželkou ztvární manželský pár v divadelní hře nositele Nobelovy ceny Harolda Pintera PODVOD, jejímž tématem je nevěra. Craig se na scénu vrací po čtyřech letech, kdy spolu s Hughem Jackmanem stáli ve světle reflektorů ve hře STÁLÝ DÉŠŤ. PODVOD režíruje držitel Oscara Mike Nichols.

Co se děje… v Londýně

Nejnovější ročník snad nejprestižnější literární ceny pro anglicky píšící autory Man Booker Prize (financované investiční společností Man Booker) přinesl zápletku, která si sama o sobě zaslouží literární či filmové zpracování. Do širšího výběru dvanácti knížek nominovaných nakladateli se totiž nakonec dostal román irského autora Donala Ryana, když ho před skartací zachránila jistá Sarah Davis-Goffová, která byla v dublinském nakladatelství Lilliput Press na brigádě.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/13

XANTYPA Číslo 9/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne