Olympijský bůh s londýnskou adresou

 Když jsem se při večerním letu BA 805 z Ruzyně na Heathrow usadil pohodlně do křesla a přelétl očima titulky anglických novin, lehce jsem znejistěl a povzdechl si.

Londýn

Londýnské letiště očekávalo ten den historicky rekordní počet 245 tisíc odbavených pasažérů. Začal jsem v duchu počítat, jak dlouhé může být rekordní zpoždění na trase Praha–Londýn, a objednal si pro jistotu skotskou s ledem.
Nakonec jsme jen třikrát zakroužili nad ústím Temže a dosedli na ranvej o půl hodiny později. Rychlá pasová kontrola, přednostně odbavená zavazadla pro novináře – a první z dobrovolníků ve fialové uniformě mě navigoval k akreditačnímu stánku, kde bylo v tu dobu prázdno. I s touhle zastávkou jsem cestu domů do severozápadního Londýna zvládl v čase, který překonal všechny mé rekordy za posledních dvacet let. Olympiáda mohla začít.

Upjatost šla stranou
Hned první neděli, při dojezdu cyklistického závodu před Buckinghamským palácem jsem narazil na lídra britské opozice Eda Milibanda, který čekal po úspěšném tažení Britů na letošní Tour de France, že se vyfotí společně s vítězi. Tahle slabost politiků jde napříč názorovým spektrem, říkal jsem si a vyjádřil mu trochu poťouchle soustrast nad výsledky britského týmu. „Já vím,“ otočil se. „Díky,“ přelétl očima mou novinářskou akreditaci a napřáhl ruku, aby kondolenci přijal. Byl to patrně poslední okamžik během celé olympijské slávy, kdy Britové nějaký sportovní soucit potřebovali.
„Pokud Bůh skutečně existuje, pak musí být docela určitě Londýňan,“ poznamenal s typickým ostrovním sarkasmem jeden z britských komentátorů, když první srpnový víkend přinesl ostrovním sportovcům medailové žně. Korunovalo je zázračných 40 minut na atletickém stadionu. Britové během nich vybojovali zlaté ve skoku do dálky, v běhu na 10 000 metrů a v sedmiboji žen. Tribuny v tu chvíli zapomněly na obvyklou britskou upjatost a valil se z nich jásot a decibely jako při koncertu Rolling Stones. Pár diváků kolem novinářské tribuny se objímalo, aniž by se navzájem předem představili. Normálně společenské faux pas jako hrom.
Bez rozdílu pohlaví, vzdělání či majetkových poměrů propadli na dva týdny sportu a za chodu se učili nově objevovaným sportům. Když hýčkali své olympijské vítěze, objímali je bez ohledu na zemi jejich původu a imigrační status, jejich zlaté byly britské zlaté a celkově jich bylo rekordních dvacet devět.


Celý článek si můžete přečíst v tištěné Xantypě........

XANTYPA 9/12 - výběr z článků

Scenárista a výtvarník  Nikkarin

Scenárista a výtvarník Nikkarin

 Zatímco většina kluků v jeho věku ujíždí na pařbách, Michal Menšík alias Nikkarin nasedá na metro a ujíždí domů, aby se mohl opět vrhnout do svého komiksového světa. Do nových dobrodružství, která nejčastěji zažívá se svým „druhým Já“ jménem Bo, hlavním hrdinou komiksové ságy 130, kterou stvořil…

Vranov nad Dyjí

Vranov nad Dyjí

 Vranovská přehrada bývala v turistických průvodcích označována jako moravský Jadran, nedaleký zámek pak jako barokní perla jižní Moravy či dokonce jako „zahřmění varhan nad ztichlým údolím“. V pomyslné skladbě hrané na těchto varhanách však v průběhu staletí zazněly nezřídka temné tóny.

Třikrát s Vendulkou Matějkovou

Třikrát s Vendulkou Matějkovou

 Klíčovým problémem každého článku na toto téma je způsob volby respondentek. Naše tři mladé ženy spojuje věc zdánlivě banální, a tou je jméno Vendula a příjmení Matějková.

Hrušínští

Hrušínští

 Málokterá rodina se může pyšnit tak dlouhou tradicí jako právě tato. Když jsem pracovala na KRONICE RODU HRUŠÍNSKÝCH, začínala jsem slovy: „Psát o Rudolfu Hrušínském je jako psát o stromu, jehož kořeny sahají hluboko do země a proplétají se s kořeny jiných stromů a jehož větve se pnou vzhůru, jako by chtěly dosáhnout až tam, kam lidská ruka dosáhnout nemůže.“ A protože od prvního vydání KRONIKY uplynulo osmnáct let a druhé právě vyšlo v nakladatelství Brána, pokusme se nyní sestoupit ke kořenům tohoto starého hereckého rodu alespoň náznakem.

Diverse Pavla Brunclíka

Diverse Pavla Brunclíka

 Motto: „Sledujeme-li přírodu, dosáhneme všeho. Mám-li za model krásné ženské tělo, pak kresby, které podle něho udělám, mohou také zobrazovat hmyz, ptáky, ryby… Žena, hora nebo kůň jsou utvářeni podle týchž zásad.“ (August Rodin)

Písničkář  Iván Gutiérrez

Písničkář Iván Gutiérrez

 Kolumbijský písničkář Iván Gutiérrez účinkoval několik let po boku Zuzany Navarové, nyní vystupuje se skupinou Madera. Nedávno společně nahráli album JARDÍN AMURALLADO.

Malá prezidentská inventura

 Blíží se nám prezidentská volba a ještě před ní termín, dokdy se o prezidentský úřad můžou ucházet všichni občané ČR starší čtyřiceti let, ženy i muži bez ohledu na svoji profesi, svoje náboženství, sexuální orientaci nebo příslušnost k nějaké menšině. Prezident bude zvolen na pětileté období. Letos prvně ho nebudou volit společně poslanci a senátoři, ale přímo občané. Snad by bylo před volbami, kterých se máme všichni zúčastnit, rozumné oživit vzpomínku na naše bývalé prezidenty.

Banda sedmilhářů

Jak dlouho potrvá, než z nás bude normální stát? A co je to normální země? Jak to tam vypadá? V normální zemi není pro ministry a jejich kámoše snadné krást, jakž takž tam funguje policie, na ni dohlíží nezávislé státní zastupitelství, soudy skutečně soudí a je možné dovolat se práva. Zbytek je na občanech.  

Michaela Gübelová 9/12

 Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři, tentokrát jsem tiše zazáviděla, když jsem dostávala od našeho vydavatele a také od svého kolegy nadšené zprávy a krásné fotografie z olympiády.

Sport - výběr z článků

Michal Navrátil: Dvacet sedm metrů volným pádem

Michal Navrátil: Dvacet sedm metrů volným pádem

Mám kamaráda, pro něhož je i myslivecký posed příliš vysoko. Dostává závratě. A rozhledny pozoruje ze země. Michal Navrátil by pro něj byl něco jako mimozemšťan. Ten totiž vyleze třeba do výšky dvaceti sedmi metrů, odkud skáče do vody. A může to být do bazénu nebo z útesu do moře. V letu dělá navíc salta a přemety a patří v tom ke čtyřem nejlepším lidem na světě.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 18. srpna 1992. Maminka María José pracuje v soudnictví, je veselá, ale také výrazně pořádkumilovná. Což bylo těžké, protože malý Néstor měl úplně jiné „starosti“ a příliš nechápal, proč by měl věci uklízet jiným způsobem, než že je prostě někam odhodí. Taky byla přísná, co se týkalo učení. Tatínek José Angel je obchodní zástupce firmy, která prodává špičkové španělské sýry. Dohlížel na Néstora po fotbalové stránce, vozil ho na tréninky, hodně ho podporoval, ale také na něj hodně tlačil. Při zápasech na syna určitým specifickým způsobem pískal, a když se ten zvuk ozval, Néstor věděl, že musí nějak reagovat. Strašně ho to štvalo. Táta byl důrazný i ve výchově, ale byla s ním i legrace, a když se cítil spokojeně, byl skvělý. Jakmile se ovšem rozzlobil, bylo náročné s ním vydržet. Néstor se mu podobá. Jen světle hnědé oči a nos má po mamince. Je jedináček a rodiče s ním v útlém dětství dost bojovali. Byl neskutečně aktivní, v noci se neustále budil a pamatuje si jediné, že chtěl hrát fotbal.

Bernardová jako první Čech přeplavala úžinu mezi Robben Island a Kapským Městem

Bernardová jako první Čech přeplavala úžinu mezi Robben Island a Kapským Městem

 Abhejali Bernardová (39) ze Sri Chinmoy Marathon Teamu Zlín si připsala další plavecký úspěch přeplaváním úžiny mezi ostrovem Robben Island (v překladu Tulení ostrov) a Kapským Městem v Jihoafrické republice. 6.nejtěžší přeplavbu na jižní polokouli zvládla jako první Čech, když za 2h 35 minut překonala vzdálenost 7,5 km ve vodě o teplotě pouhých 9-11°C.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 6. listopadu 1981 v Rize a v hlavním městě Lotyšska prošel všemi mládežnickými fotbalovými kategoriemi. Začal však poměrně pozdě, bylo mu skoro třináct let. A to i přesto, že táta fotbal miloval a odmalička si s ním kopal. Vyrůstal v činžáku, jedna strana domu neměla okna, tak si tam s kluky udělali bránu a hráli fotbal. Maminka však měla raději jiné sporty, třeba tenis nebo plavání. Otec byl stavební inženýr, máma vystudovala stejnou školu jako on, právě na vysoké škole se potkali.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 21. března 1992. Na svých prvních sedm let života, prožitých ve Štrasburku, si příliš nevzpomíná. Vybavuje se mu, jak to vypadalo ve školce a u babičky, která mu vařila a starala se o něj. Máma se ve Štrasburku narodila, a tohle „město cest“, jak zní jeho překlad, jako by předpovědělo Jeanovo budoucí putování. Tatínek pochází z Čadu, ale už jako malý kluk přicestoval z Afriky s rodinou do Francie.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se ve vesnici Lukáčovce, dvacet kilometrů od Nitry. Tady kopal vesnický fotbal na ulici a od osmi let i na fotbalovém hřišti. Když mu bylo třináct, hráli školní zápas proti Nitře. Prohráli 14:1 a ten jediný gól dal on. Klub o něj projevil zájem, ale Lukáš se příliš neradoval. Byl na vesnici šťastný, bál se nové školy i lidí. Když však už z Nitry volali popáté, maminka najednou do telefonu pronesla: „Dobře, tak on přijede.“ Koukal na ni s vykulenýma očima, co to udělala. Možná nejdůležitější moment v jeho životě. Mnohokrát už ji v duchu poděkoval. Maminka byla sportovně založená, hrála házenou, otce zajímala auta, motorky, po obou rodičích jejich zájmy podědil. Byli čtyři sourozenci, tři bratři a sestra, Lukáš je nejmladší. Táta hodně pracoval, o fotbal se starala máma.

Mistryně světa  Jana Kosťová

Mistryně světa Jana Kosťová

 S Janou jsem se seznámil před mnoha lety, když jsme oba navštěvovali kursy fotografie. Hned jsme si padli do oka. To se ještě jmenovala Fialová, cestovala po světě s krosnou a fotoaparátem a kromě toho v Praze zajišťovala velké akce pro mezinárodní klientelu. Během let se naše cesty rozdělily, ale přáteli jsme nepřestali být ani na dálku. Teď, když jsme se potkali, má s manželem Pavlem krásná dvojčata. A kromě zajišťování akcí pro mezinárodní klientelu se pyšní titulem mistryně světa v trail orienteeringu pro rok 2013 a je aktuální mistryní ČR pro rok 2015. A i když je na káře – nemá ráda výraz na vozíčku – je to stále ta pozitivní rozesmátá holka.

Tenistka Nicole Vaidišová

Tenistka Nicole Vaidišová

Před pěti lety ukončila předčasně kariéru. Alespoň tak to tehdy prezentovala tenisová média. Jenže Nicole Vaidišová to vidí jinak: „Já jsem se sama k tomu nikdy nevyjádřila, nikdy jsem neřekla, že jsem definitivně skončila. Přestala jsem hrát a všichni si vydedukovali, co potřebovali.“ Od loňského září se bývalá světová „sedmička“ vrací mezi tenisovou elitu.

O kolech, míči a pořádných chlapech

O kolech, míči a pořádných chlapech

Když mi kamarádka řekla, že o víkendu bude nedaleko od mého domova pískat zápasy ragby vozíčkářů, nezaváhal jsem ani na chvíli, vzal fotoaparát a vydal se na hřiště. Něco málo jsem o ragby věděl, ale až do této chvíle netušil , že je možné hrát ho i na vozíku. Skoro každý si někdy posteskne, jak má ten život těžký. Je to – jako ve všem – otázka úhlu pohledu. Přijde mi zvláštní a pozoruhodné, že ti, kteří by mohli na osud žehrat nejvíc, si stěžují nejméně. Bojují, snaží si život užívat a plačtivé stěžování přenechávají těm, kterým je pohodlně v roli nicnedělající oběti vlastního života.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/12

XANTYPA Číslo 9/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne