Staří vlci vrčí a cení zuby

Václav Klaus a Miloš Zeman křičí: Jsme tu, neskončili jsme!

Okurková sezona? Nic takového už neznáme. Poklid je stejně vzácný jako orel skalní, světec nebo mlok. Na Šumavě se do sebe zakousli káceči s nekáceči. Obě skupiny se považují za ochránce lesa, jen jejich pojetí přírody se liší. – Praha pořádá homosexuální přehlídku Gay Pride, což rozčililo Hrad, resp. vicekancléře Petra Hájka. Gayové jsou pro něj „devianti“ a politici, kteří je podporují, by se měli jít na Šumavu přivazovat řetězy ke stromům. Hájka podržel Václav Klaus. A oba pak podporuje Ladislav Bátora, dříve kandidát nacionalistické Národní strany. Čím dál výrazněji se formuje národovecká hradní fronta. Stranou nezůstal Miloš Zeman. Oznámil světu, že umírněný muslim = umírněný fašista.

Vědci: kůrovec má smysl
Začněme kůrovcem. Napadá na Šumavě staré stromy. Ty pak padnou. Na mnoha místech národní park vypadá tragicky – torza lesa. Turisté mají pocit, že se něco musí dělat. Jenže Šumava se skládá ze dvou druhů lesa – jeden je původní (I. a II. zóny ochrany NP), druhý vysazený, kulturní. Vedení Národního parku Šumava v čele s ředitelem Janem Stráským se rozhodlo, že pokácí okolo pěti tisíc stromů v oblasti na Ztraceném u Ptačího potoka (nedaleko Modravy, kde roste i původní les). Jsou napadené kůrovcem, ten se líhne, vyletí a zasáhne okolní stromy. Podle Stráského je nutné smrky pokácet a oloupat, aby brouk nevylétl. Tím prý zachrání až 30 tisíc stromů v okolí. Opírá se o studie inženýrů.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě....

Martin Fendrych

XANTYPA 9/11 - výběr z článků

Vzpomínka na Antonína Sládka

Vzpomínka na Antonína Sládka

Malíř Antonín Sládek sice nemá kulaté výročí, ale určitě by měl radost ze dvou svých výstav. Kdyby byl ještě mezi námi… První se uskutečnila v jeho téměř rodném Uherském Hradišti (narodil se 31. 10. 1942 v blízkých Huštěnovicích), kde před odchodem na vysokou školu do Prahy vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu. Během Letní filmové školy byly vystaveny jeho filmové plakáty, obrazy, kresby a grafika. Xantypa se může pochlubit, že pro tuto výstavu zapůjčila sbírku portrétů, které umělec do časopisu kreslil více než deset let.

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Klidná atmosféra Betlémského náměstí vnímavého návštěvníka možná vtáhne i do časů minulých, kdy ve starobylém domě U Halánků žil a šířil osvětu Vojta Náprstek. Genius loci tohoto domu zůstal zachován do dnešních dnů, kdy zde v Náprstkově muzeu najdeme nejen předměty z jeho pozůstalosti, ale hlavně dary cestovatelů, kteří byli jeho přáteli.

Džajsalmér

Džajsalmér

Kromě sněhem stále pokrytých velehor a neprostupných džunglí s omamně vonícími květy lze na území Indie najít také rozlehlou, bezútěšně vyprahlou poušť. Jmenuje se Thár a zabírá podstatnou část svazového státu Rádžasthán. Mezi jejími písečnými přesypy se skrývá opevněné město Džajsalmér, přepychové sídlo hrdých Rádžputů, o jejichž udatnosti kolují dodnes legendy.

Plavkyně Bára Závadová

Plavkyně Bára Závadová

Osmnáctiletá ostravská kraulařka Barbora Závadová má naději, že naši zemi bude příští rok reprezentovat na olympiádě v Londýně.

Norský vrah

Sdělovací prostředky po celém světě věnovaly mnoho místa popisu tragédie v Norsku, všimly si vrahova pravicového přesvědčení, citovaly některá jeho prohlášení a upozornily na jeho patnácti set stránkový manifest. V něm vrah cituje významné osobnosti a uvádí i vlastní názory.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 29

„Goldberg se tak chechtal svému vlastnímu vtipu, že z toho umřel. Byl to asi jediný člověk, který umřel smíchem v Osvětimi.“
Těmito dvěma nezapomenutelnými větami začíná román, jehož titul jsem zapomněl, od francouzského autora, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, který jsem četl před nějakými pětatřiceti roky

Kalendář / Výstava

Kalendář / Výstava

Život s vrozenou epidermolysis bullosa (EB), tzv. nemocí motýlích křídel s sebou nese neustálou bolest. Jediné sdružení, které u nás pomáhá lidem takto postiženým, je DebRA ČR, s nímž spolupracuje herečka Jitka Čvančarová. Je autorkou charitativního projektu, který chce přiblížit, jak se cítí lidé s touto nevyléčitelnou nemocí.

FOTOGRAFOVÉ

FOTOGRAFOVÉ

Na severním svahu osmitisícové Annapurny v Nepálu leží dnes již známá vesnice Manang, která slouží jako důležitá aklimatizační zastávka. Pro cizince byla otevřena před třiceti lety. Tehdy se do Manangu dostal i český fotograf Zdeněk Thoma. Nedávno se v jeho šlépějích vydal jeho syn Michal. V roce 2008 přivezl do Manangu otcovy fotografie z roku 1979. Netušil, jakou senzaci tím mezi místními vyvolá. Vznikl unikátní soubor fotografií Manang po třiceti letech, který letos na jaře oba fotografové osobně dopravili přímo do Manangu a trvale umístili v místním muzeu. My se můžeme na výstavu přijít do 16. října podívat do pražské galerie, do Domu U Kamenného zvonu.

Výtvarník Pavel Čech

Výtvarník Pavel Čech

Autorské knihy Pavla Čecha jsou plné klukovské dychtivosti po dobrodružství i dědečkovského podivínství a nostalgického smutku. Zavádí nás v nich do tajemné zahrady, na zaprášenou půdu, do křivolakých uliček i do opuštěné továrny za prkennou ohradou.

Divadelník Ivan Englich

Divadelník Ivan Englich

Představte si, že váš provozní šéf má věčně po ruce fotoaparát, a zvědavě si vás při práci fotografuje! Zvědavě a náruživě a dobře. Někomu z vás by to možná vadilo, jiný by si s chutí před jeho objektivem nenápadně zapózoval, ale ať už bychom se ke koníčku pana šéfa stavěli jakkoli, jedno by bylo jisté: Zachytil by nás pro budoucí generace v těch nejvšednějších chvilkách pracovního procesu. Posedávající za basou před bubny, civící na dlouhé a nahé nohy kolegyně, vrtící se nad námi na pianině, anebo kecající s manželkou výtvarnicí, která si za námi odskočila do šatny, aby se nás zeptala, co má koupit k večeři…

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/11

XANTYPA Číslo 9/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne