TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 29

„Goldberg se tak chechtal svému vlastnímu vtipu, že z toho umřel. Byl to asi jediný člověk, který umřel smíchem v Osvětimi.“
Těmito dvěma nezapomenutelnými větami začíná román, jehož titul jsem zapomněl, od francouzského autora, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, který jsem četl před nějakými pětatřiceti roky

Byl celý o životě ve vyhlazovacím koncentráku a fascinoval tím, že jste při čtení prskali smíchem, zatímco vám zároveň hrůzou běhal mráz po zádech. Kritici jej strhali jako „perverzní“, autora označili za šílence a po románu se slehla zem. Dodnes se mně nepodařilo jej nikde vystopovat, ač jsem se po něm několikrát pídil. Nevím ani, zda autor napsal ještě něco jiného. Zato ale vím, že nebyl ani perverzní, ani šílenec. Holocaust sám zažil a přežil, a byl to román biografický a autentický.
Jenže to taky byl námět v té době vnímaný jako tabu, neboť děsivý, nevkusný, nemravný a nepravděpodobný, o jakém se vtipkovat nedá, nemůže a nesmí. Až do roku 2000, kdy se stal předmětem doktorské práce izraelské psycholožky jménem Chaya Ostrower. Tu pak vydalo jeruzalémské muzeum holocaustu Yad Vashem knižně (hebrejsky a anglicky), s titulem NEBÝT HUMORU, PÁCHALI BYCHOM SEBEVRAŽDY

Celý článek Bejamina Kurase si přečtete v tištěné Xantypě......

Benjamin Kuras

XANTYPA 9/11 - výběr z článků

Vzpomínka na Antonína Sládka

Vzpomínka na Antonína Sládka

Malíř Antonín Sládek sice nemá kulaté výročí, ale určitě by měl radost ze dvou svých výstav. Kdyby byl ještě mezi námi… První se uskutečnila v jeho téměř rodném Uherském Hradišti (narodil se 31. 10. 1942 v blízkých Huštěnovicích), kde před odchodem na vysokou školu do Prahy vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu. Během Letní filmové školy byly vystaveny jeho filmové plakáty, obrazy, kresby a grafika. Xantypa se může pochlubit, že pro tuto výstavu zapůjčila sbírku portrétů, které umělec do časopisu kreslil více než deset let.

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Klidná atmosféra Betlémského náměstí vnímavého návštěvníka možná vtáhne i do časů minulých, kdy ve starobylém domě U Halánků žil a šířil osvětu Vojta Náprstek. Genius loci tohoto domu zůstal zachován do dnešních dnů, kdy zde v Náprstkově muzeu najdeme nejen předměty z jeho pozůstalosti, ale hlavně dary cestovatelů, kteří byli jeho přáteli.

Džajsalmér

Džajsalmér

Kromě sněhem stále pokrytých velehor a neprostupných džunglí s omamně vonícími květy lze na území Indie najít také rozlehlou, bezútěšně vyprahlou poušť. Jmenuje se Thár a zabírá podstatnou část svazového státu Rádžasthán. Mezi jejími písečnými přesypy se skrývá opevněné město Džajsalmér, přepychové sídlo hrdých Rádžputů, o jejichž udatnosti kolují dodnes legendy.

Plavkyně Bára Závadová

Plavkyně Bára Závadová

Osmnáctiletá ostravská kraulařka Barbora Závadová má naději, že naši zemi bude příští rok reprezentovat na olympiádě v Londýně.

Staří vlci vrčí a cení zuby

Okurková sezona? Nic takového už neznáme. Poklid je stejně vzácný jako orel skalní, světec nebo mlok. Na Šumavě se do sebe zakousli káceči s nekáceči. Obě skupiny se považují za ochránce lesa, jen jejich pojetí přírody se liší. – Praha pořádá homosexuální přehlídku Gay Pride, což rozčililo Hrad, resp. vicekancléře Petra Hájka. Gayové jsou pro něj „devianti“ a politici, kteří je podporují, by se měli jít na Šumavu přivazovat řetězy ke stromům. Hájka podržel Václav Klaus. A oba pak podporuje Ladislav Bátora, dříve kandidát nacionalistické Národní strany. Čím dál výrazněji se formuje národovecká hradní fronta. Stranou nezůstal Miloš Zeman. Oznámil světu, že umírněný muslim = umírněný fašista.

Norský vrah

Sdělovací prostředky po celém světě věnovaly mnoho místa popisu tragédie v Norsku, všimly si vrahova pravicového přesvědčení, citovaly některá jeho prohlášení a upozornily na jeho patnácti set stránkový manifest. V něm vrah cituje významné osobnosti a uvádí i vlastní názory.

Kalendář / Výstava

Kalendář / Výstava

Život s vrozenou epidermolysis bullosa (EB), tzv. nemocí motýlích křídel s sebou nese neustálou bolest. Jediné sdružení, které u nás pomáhá lidem takto postiženým, je DebRA ČR, s nímž spolupracuje herečka Jitka Čvančarová. Je autorkou charitativního projektu, který chce přiblížit, jak se cítí lidé s touto nevyléčitelnou nemocí.

FOTOGRAFOVÉ

FOTOGRAFOVÉ

Na severním svahu osmitisícové Annapurny v Nepálu leží dnes již známá vesnice Manang, která slouží jako důležitá aklimatizační zastávka. Pro cizince byla otevřena před třiceti lety. Tehdy se do Manangu dostal i český fotograf Zdeněk Thoma. Nedávno se v jeho šlépějích vydal jeho syn Michal. V roce 2008 přivezl do Manangu otcovy fotografie z roku 1979. Netušil, jakou senzaci tím mezi místními vyvolá. Vznikl unikátní soubor fotografií Manang po třiceti letech, který letos na jaře oba fotografové osobně dopravili přímo do Manangu a trvale umístili v místním muzeu. My se můžeme na výstavu přijít do 16. října podívat do pražské galerie, do Domu U Kamenného zvonu.

Výtvarník Pavel Čech

Výtvarník Pavel Čech

Autorské knihy Pavla Čecha jsou plné klukovské dychtivosti po dobrodružství i dědečkovského podivínství a nostalgického smutku. Zavádí nás v nich do tajemné zahrady, na zaprášenou půdu, do křivolakých uliček i do opuštěné továrny za prkennou ohradou.

Divadelník Ivan Englich

Divadelník Ivan Englich

Představte si, že váš provozní šéf má věčně po ruce fotoaparát, a zvědavě si vás při práci fotografuje! Zvědavě a náruživě a dobře. Někomu z vás by to možná vadilo, jiný by si s chutí před jeho objektivem nenápadně zapózoval, ale ať už bychom se ke koníčku pana šéfa stavěli jakkoli, jedno by bylo jisté: Zachytil by nás pro budoucí generace v těch nejvšednějších chvilkách pracovního procesu. Posedávající za basou před bubny, civící na dlouhé a nahé nohy kolegyně, vrtící se nad námi na pianině, anebo kecající s manželkou výtvarnicí, která si za námi odskočila do šatny, aby se nás zeptala, co má koupit k večeři…

FEJETON Benjamina Kurase - výběr z článků

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 30

Koncentráčnického veterána Simona Wiesenthala zná kdekdo jako neúnavného lovce nacistických zločinců. Málokdo však o něm ví, že byl taky náruživým sběratelem komunistických vtipů. Tedy vtipů z komunistických zemí. Čili vtipů antikomunistických. Sbíral je od svých spolupracovníků za železnou oponou, nejspíš z vděku za Boží vnuknutí usadit se po válce v Rakousku místo rodného Polska nebo adoptivního Československa, kde před válkou vystudoval na pražské technice a proslul u spolužáků jako znamenitý vtipálek a vypravěč v několika jazycích.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 28

V anglickém etnickém humoru si vysloužili čestné místo Maďaři. Bylo to částečně díky laskavému humoru George Mikese, jehož útlé knížečky na téma „jak být cizincem“ jim přirostly k srdci a zdomácněl jim tak, že si ho vyslovovali „majks“ a povýšili ho na klasika anglické literatury, dodnes v Penguinu v paperbacku dotiskovaného.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 27

Etnické vtipy česko-slovenské se svého času hodně podobaly anglo-irským. Jely podle stejné šablony: Angličan a Čech byli chytráci, Ir a Slovák blbci. Rozpuštěním společného státu naštěstí vymizely, ony totiž většinou nebyly moc humorné.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 26

p { margin-bottom: 0.21cm; } Dánové, jak jsme si řekli minule, jsou (alespoň podle jednoho dánského psychologa) největší gelotofilové, čili mají ze všech národů největší radost (nebo nejmenší vztek), když si z nich někdo dělá srandu. Dokazují to už třeba tím, jak mluví.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 25

Nauka o smíchu se jmenuje gelotologie (gelos je řecky smích). Pojmenoval ji tak někdy v 80. letech minulého století, už jako vědu (do té doby to byla jen zábava), německý psycholog a psychoterapeut Michael Titze. Nápad a základní poznatky dostal od rakouského psychologa Viktora Frankla, který díky humoru a udržování smyslu života přežil nacistický koncentrák.
Když Titze začal experimentovat s humorovou terapií, zjistil, že mnozí pacienti a klienti nemají rádi, když se jim někdo směje.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 24

Definovat humor se pokoušela spousta mudrců. Prvním, o němž víme, byl Aristoteles, jehož spis o humoru a komedii – druhý díl POETIKY – se nám bohužel nedochoval. Jeden její rukopis určitě shořel v požáru obrovské alexandrijské knihovny, která od založení v roce 300 př. n. l. nashromáždila 700 tisíc rukopisů z Evropy, Asie a Afriky, obsahujících všechnu do té doby známou moudrost světa. Požár se udál někdy v 7. století po invazi Arabů za kalifa Omara. Podle legendy dal knihovnu spálit generál Amr, s humornými slovy: „Buď ty všechny knížky odporují koránu a pak jsou kacířské, nebo s koránem souhlasí a pak jsou zbytečné.“

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 22

Mezi psychoanalytiky a psychoterapeuty se vypráví tento vtip: „Jaký je rozdíl mezi Freudem a Jungem? Freud byl přesvědčen, že vtip je vážná věc, a Jung se domníval, že humor je mýtus.“

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 21

Jak se tedy může humoru naučit člověk, který smysl pro humor stoprocentně nemá? Že nemůže? Může. Takto: Jestliže z nedostatku humoru nedokáže s humorem brát nic, nezbývá mu než začít s humorem brát to, že nedokáže nic brát s humorem. Chce-li člověk odněkud začít, musí holt odněkud začít. A tam, kde právě jsme, je k tomu místo nejen nejlepší, nýbrž jediné.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 20

Jedním z nejúspěšnějších „humorových“ instruktorů či koučů je bývalý právník Malcolm Kushner. Píše pro listy Time, Wall Street Journal a New York Times, vyučuje humor v rozhlase a televizi, pravidelně rozhání nudu v amerických korporacích, např. IBM a Lockheed, a ve federálním daňovém úřadě IRS. Že si zrovna berňák vyžádal výuku humoru je samo o sobě dobrý fór. Asi tak dobrý, jako když mě si jednou na lekci humoru objednalo jako součást svých vánočních oslav české ministerstvo vnitra, jen pro sekční šéfy. Byla jich asi třicítka a já jsem se musel přiznat, že jsem netušil, kolik těch sekcí ministerstvo má a na co. Pokusil jsem se je rozesmát tímto uvítáním: „Nesmírně mě těší, že ministerstvo vnitra chce svoje šéfy naučit humoru, protože já si ještě pamatuji dobu, kdy se humor v přítomnosti pracovníka tohoto ministerstva trestal vězením.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/11

XANTYPA Číslo 9/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne