Z dálky vypadá Džajsalmér v horkem se tetelícím pouštním vzduchu spíše jako fata morgana než skutečné město. POHÁDKY TISÍCE A JEDNÉ NOCI byly patrně inspirací jeho stavitelům. Zatímco většina indickým měst připomíná jeden velký slam, tady lze téměř každý dům považovat za malé umělecké dílo. Opravdu ohromující je ale především impozantní pevnost na vrchu Trikura uprostřed oázy, obehnaná třemi řadami masivních hradeb s celkem devadesáti devíti baštami. Stejně jako zbytek města byla vybudována ze žlutohnědého pískovce, jemuž sluneční paprsky propůjčují zářivě zlatavý nádech. Důvodem, proč se kdysi začalo Džajsalméru přezdívat Zlaté město, bylo však bohatství, které ve středověku touto důležitou obchodní křižovatkou procházelo.

Královští synové
Původně byl Džajsalmér jen malou karavanní stanicí na jedné z jihovýchodních větví středověké Hedvábné stezky. V nedobytné město ji změnil roku 1156 až rádžpútský princ Džajsal z panovnického rodu Bhatti. Rádžpútové (sanskrtsky doslova Královští synové) se objevili v Indii teprve v 7. století n. l. a velmi rychle se stali ortodoxními hinduisty. S ostatními indickými národy nemají etnicky vůbec nic společného, a odkud vlastně přišli, je tak trochu záhadou. Nejspíš koluje v jejich žilách krev Hunů, Skythů a dalších bojovných středoasijských kmenů.
Rádžpútové odvozují svůj původ od „kšatrijů“, staroindické kasty vládců a bojovníků. Věří také, že jejich předky byli bohové Ráma a Krišna a skrze ně jsou vlastně potomky Slunce a Měsíce. Podle jiného mýtu povstali z posvátného ohně, který na hoře Abu zažehl věštec Vášsištha, aby odvrátil útoky barbarů proti hinduistickému náboženství.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......