Džajsalmér

Poklad pouště Thár

Kromě sněhem stále pokrytých velehor a neprostupných džunglí s omamně vonícími květy lze na území Indie najít také rozlehlou, bezútěšně vyprahlou poušť. Jmenuje se Thár a zabírá podstatnou část svazového státu Rádžasthán. Mezi jejími písečnými přesypy se skrývá opevněné město Džajsalmér, přepychové sídlo hrdých Rádžputů, o jejichž udatnosti kolují dodnes legendy.

dgnjytgdj
Z dálky vypadá Džajsalmér v horkem se tetelícím pouštním vzduchu spíše jako fata morgana než skutečné město. POHÁDKY TISÍCE A JEDNÉ NOCI byly patrně inspirací jeho stavitelům. Zatímco většina indickým měst připomíná jeden velký slam, tady lze téměř každý dům považovat za malé umělecké dílo. Opravdu ohromující je ale především impozantní pevnost na vrchu Trikura uprostřed oázy, obehnaná třemi řadami masivních hradeb s celkem devadesáti devíti baštami. Stejně jako zbytek města byla vybudována ze žlutohnědého pískovce, jemuž sluneční paprsky propůjčují zářivě zlatavý nádech. Důvodem, proč se kdysi začalo Džajsalméru přezdívat Zlaté město, bylo však bohatství, které ve středověku touto důležitou obchodní křižovatkou procházelo.

Královští synové
Původně byl Džajsalmér jen malou karavanní stanicí na jedné z jihovýchodních větví středověké Hedvábné stezky. V nedobytné město ji změnil roku 1156 až rádžpútský princ Džajsal z panovnického rodu Bhatti. Rádžpútové (sanskrtsky doslova Královští synové) se objevili v Indii teprve v 7. století n. l. a velmi rychle se stali ortodoxními hinduisty. S ostatními indickými národy nemají etnicky vůbec nic společného, a odkud vlastně přišli, je tak trochu záhadou. Nejspíš koluje v jejich žilách krev Hunů, Skythů a dalších bojovných středoasijských kmenů.
Rádžpútové odvozují svůj původ od „kšatrijů“, staroindické kasty vládců a bojovníků. Věří také, že jejich předky byli bohové Ráma a Krišna a skrze ně jsou vlastně potomky Slunce a Měsíce. Podle jiného mýtu povstali z posvátného ohně, který na hoře Abu zažehl věštec Vášsištha, aby odvrátil útoky barbarů proti hinduistickému náboženství.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Zdeněk Micka

XANTYPA 9/11 - výběr z článků

Vzpomínka na Antonína Sládka

Vzpomínka na Antonína Sládka

Malíř Antonín Sládek sice nemá kulaté výročí, ale určitě by měl radost ze dvou svých výstav. Kdyby byl ještě mezi námi… První se uskutečnila v jeho téměř rodném Uherském Hradišti (narodil se 31. 10. 1942 v blízkých Huštěnovicích), kde před odchodem na vysokou školu do Prahy vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu. Během Letní filmové školy byly vystaveny jeho filmové plakáty, obrazy, kresby a grafika. Xantypa se může pochlubit, že pro tuto výstavu zapůjčila sbírku portrétů, které umělec do časopisu kreslil více než deset let.

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Klidná atmosféra Betlémského náměstí vnímavého návštěvníka možná vtáhne i do časů minulých, kdy ve starobylém domě U Halánků žil a šířil osvětu Vojta Náprstek. Genius loci tohoto domu zůstal zachován do dnešních dnů, kdy zde v Náprstkově muzeu najdeme nejen předměty z jeho pozůstalosti, ale hlavně dary cestovatelů, kteří byli jeho přáteli.

Plavkyně Bára Závadová

Plavkyně Bára Závadová

Osmnáctiletá ostravská kraulařka Barbora Závadová má naději, že naši zemi bude příští rok reprezentovat na olympiádě v Londýně.

Staří vlci vrčí a cení zuby

Okurková sezona? Nic takového už neznáme. Poklid je stejně vzácný jako orel skalní, světec nebo mlok. Na Šumavě se do sebe zakousli káceči s nekáceči. Obě skupiny se považují za ochránce lesa, jen jejich pojetí přírody se liší. – Praha pořádá homosexuální přehlídku Gay Pride, což rozčililo Hrad, resp. vicekancléře Petra Hájka. Gayové jsou pro něj „devianti“ a politici, kteří je podporují, by se měli jít na Šumavu přivazovat řetězy ke stromům. Hájka podržel Václav Klaus. A oba pak podporuje Ladislav Bátora, dříve kandidát nacionalistické Národní strany. Čím dál výrazněji se formuje národovecká hradní fronta. Stranou nezůstal Miloš Zeman. Oznámil světu, že umírněný muslim = umírněný fašista.

Norský vrah

Sdělovací prostředky po celém světě věnovaly mnoho místa popisu tragédie v Norsku, všimly si vrahova pravicového přesvědčení, citovaly některá jeho prohlášení a upozornily na jeho patnácti set stránkový manifest. V něm vrah cituje významné osobnosti a uvádí i vlastní názory.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 29

„Goldberg se tak chechtal svému vlastnímu vtipu, že z toho umřel. Byl to asi jediný člověk, který umřel smíchem v Osvětimi.“
Těmito dvěma nezapomenutelnými větami začíná román, jehož titul jsem zapomněl, od francouzského autora, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, který jsem četl před nějakými pětatřiceti roky

Kalendář / Výstava

Kalendář / Výstava

Život s vrozenou epidermolysis bullosa (EB), tzv. nemocí motýlích křídel s sebou nese neustálou bolest. Jediné sdružení, které u nás pomáhá lidem takto postiženým, je DebRA ČR, s nímž spolupracuje herečka Jitka Čvančarová. Je autorkou charitativního projektu, který chce přiblížit, jak se cítí lidé s touto nevyléčitelnou nemocí.

FOTOGRAFOVÉ

FOTOGRAFOVÉ

Na severním svahu osmitisícové Annapurny v Nepálu leží dnes již známá vesnice Manang, která slouží jako důležitá aklimatizační zastávka. Pro cizince byla otevřena před třiceti lety. Tehdy se do Manangu dostal i český fotograf Zdeněk Thoma. Nedávno se v jeho šlépějích vydal jeho syn Michal. V roce 2008 přivezl do Manangu otcovy fotografie z roku 1979. Netušil, jakou senzaci tím mezi místními vyvolá. Vznikl unikátní soubor fotografií Manang po třiceti letech, který letos na jaře oba fotografové osobně dopravili přímo do Manangu a trvale umístili v místním muzeu. My se můžeme na výstavu přijít do 16. října podívat do pražské galerie, do Domu U Kamenného zvonu.

Výtvarník Pavel Čech

Výtvarník Pavel Čech

Autorské knihy Pavla Čecha jsou plné klukovské dychtivosti po dobrodružství i dědečkovského podivínství a nostalgického smutku. Zavádí nás v nich do tajemné zahrady, na zaprášenou půdu, do křivolakých uliček i do opuštěné továrny za prkennou ohradou.

Divadelník Ivan Englich

Divadelník Ivan Englich

Představte si, že váš provozní šéf má věčně po ruce fotoaparát, a zvědavě si vás při práci fotografuje! Zvědavě a náruživě a dobře. Někomu z vás by to možná vadilo, jiný by si s chutí před jeho objektivem nenápadně zapózoval, ale ať už bychom se ke koníčku pana šéfa stavěli jakkoli, jedno by bylo jisté: Zachytil by nás pro budoucí generace v těch nejvšednějších chvilkách pracovního procesu. Posedávající za basou před bubny, civící na dlouhé a nahé nohy kolegyně, vrtící se nad námi na pianině, anebo kecající s manželkou výtvarnicí, která si za námi odskočila do šatny, aby se nás zeptala, co má koupit k večeři…

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/11

XANTYPA Číslo 9/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne