Realita je víc než fikce
Asambláž jako tvůrčí princip v českém umění 60. a 70. let
Dům pánů z Kunštátu, Brno
10. 9. – 14. 11. 2010
Asambláž patřila k formálním novinkám již na začátku 20. století a byla zcela novým přehodnocením dosavadní sochařské i malířské tvorby. Nový zájem o tuto techniku naplno propukl s příchodem pop-artu v 60. letech. V českém umění pokryl celou šíři žánrů od grotesky až po existencialismus. Použitými předměty a materiály je asambláž vstřícná k tzv. obyčejnému divákovi, „velké“ umění je tvořeno z domácích fetišů či nalezených věcí. Výstava je rozčleněna do čtyř částí: v první najdeme díla jako imaginární představy a fiktivní příběhy, druhý oddíl zdůrazňuje princip hry, další prezentuje asambláže s poetikou všedního dne a poslední nabízí práce tvořené reálnými nálezy. V expozici jsou zastoupeni Bedřich Dlouhý, Karel Nepraš, Jaroslav Vožniak, Jan Švankmajer, Theodor Pištěk, Jiří Kolář, Věra Janoušková a mnoho dalších umělců.
Tomáš Džadoň & Valentino Diego, Závod
Hunt kastner, Praha
30. 7. – 26. 9. 2010
Kolektivní projekt dvou umělců ZÁVOD pracuje s modernistickou sochou motocyklisty od Otakara Švece nazvanou SLUNEČNÍ PAPRSEK z roku 1924. Do sofistikované hry a závodu umělci zapojili starý německý motocykl NSU ze čtyřicátých let, který byl postupně po dobu pěti let renovován. Umělce zajímá důraz moderny na formu v konfrontaci se současným akcentem na obsah a ironii. Formální socha vytváří spolu s objektem novou instalaci „site-specific“, která vytváří příběh a znejišťuje diváka, jenž se vstupem do galerie stává součástí projektu. Tomáš Džadoň se ve své práci zabývá většinou kontrasty kulturní tradice a masové produkce, Ital Valentino Diego se věnuje našim schopnostem prostorového vnímání. Jejich společný projekt je příspěvkem k diskusi o soše a její úloze v současném umění.
Tomáš Císařovský, Žlutá skvrna
akvarely 2002 – 2010
Galerie hl. m. Prahy, Staroměstská radnice, 2. patro, Praha
15. 9. – 21. 11. 2010
Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním malířům střední generace, kteří na konci osmdesátých let uvedli na českou scénu postmodernu. Do širšího povědomí vstoupil se svým legendárním legionářským cyklem, později fascinoval jeho cyklus portrétů šlechticů BEZ KONÍ, ale i pestrobarevné krajiny s nezaměnitelným plošným rukopisem. V nedávné době se vrátil k tématům moci v době 50. let. Průběžně s malířskou tvorbou vznikají i rozsáhlé cykly akvarelů, především figurálních, které se vztahují k různým lidským deprivacím a obsesím. Jejich virtuózní podání spolu s naléhavostí obsahovou vytváří působivý divácký zážitek. V tak velkém souboru zatím Císařovského akvarely nebyly ještě vystaveny.
