DNA „PO ČESKU“

Sledujete americké kriminální seriály z Las Vegas či z Miami? Uvažovali jste někdy, kde se berou ty profily DNA, s nimiž je potom vzorek získaný na místě činu porovnáván? S pomocí vzorku DNA lze identifikovat pachatele. Jakmile je váš profil jednou vložen do databáze, bude vaše DNA automaticky porovnávána se vzorky, zajištěnými na místě činu. A dá se s DNA manipulovat? Lze udělat chybu? Při policejním sběru vzorků, v laboratoři… Může si za vás někdo hodit: panna nebo orel? Jednou vám třeba padne orel – a změní váš život… Právě o tom jsem si povídal se specialistou na DNA, doktorem Danielem Vaňkem.
 

 Vaněk

Začnu oklikou. V březnu se poprvé hájil před soudem v Haagu Radovan Karadžič. Mimo jiné prohlásil, že masakr ve Srebrenici je falešný mýtus a obžaloba je lživá. Co vy na to?
Mýtus to není. Pracoval jsem tam.

Jaký je rozdíl mezi prací při objasňování vraždy a masové vraždy? Nakolik vás to ovlivní psychicky?
Člověk je otrlý, ale vidět vykopanou jámu a tam…

Jako v Katyni?
Nejhorší bylo, že jsme nacházeli i sekundární masové hroby. Těla někde vykopali a převezli – pomíchané části těl, torza, končetiny – na to se při běžné policejní práci prostě nepřipravíte, jste zvyklý na jedno dvě těla… Ještě mě to občas v noci straší. Přirovnání ke Katyni je naprosto přesné.

Pokud vím, jste jeden z mála odborníků na izolování DNA z kosterních pozůstatků. Metodu určování DNA z kostí jste vyvinul vy?
Několik metod existovalo už dříve, ale v Bosně bylo potřeba vyvinout takovou, která bude mít maximální možnou úspěšnost. Abychom byli schopni identifikovat více než devadesát procent kostí. Dělat vědu v poválečné zemi není nic jednoduchého. Na dálku mi významně pomáhal kolega dr. Pospíšek z Přírodovědecké fakulty UK, a v Sarajevu se mnou dnem i nocí pracoval kanadský kolega Jon Davoren. V této trojici jsme vypracovali účinnou metodu na danou lokalitu. Používá se nyní ve světě.

Pojďme k vaší další práci, k projektu Archeosteon – zkoumání ostatků Přemyslovců. V jaké fázi práce se nyní nacházíte?
Pilotní fáze projektu potvrdila naše předpoklady o proveditelnosti, ale po dvou letech jsem se rozhodl projekt Archeosteon přestat financovat z vlastní kapsy. Jde o cenné pozůstatky ohromné historické hodnoty. Tohle by měl platit stát. Několikrát jsme žádali o grant.

Proč jste ho nedostali?
Nikdo z nás nepočítal s tím, že ho nedostaneme. Máme tým lidí, kteří tuhle práci umějí dělat, Správa Pražského hradu nám vycházela vstříc, máme excelentní spolupráci s lidmi z Archeologického ústavu Praha, z Národního muzea, z Přírodovědecké fakulty UK. Byl to reprezentativní projekt – kromě genetické identifikace jsme například chtěli pořídit 3D scan všech zpracovávaných kosterních pozůstatků a tato data pak zpřístupnit. Všichni antropologové na světě by si pak mohli stáhnout z webu digitální obrazy koster našich panovníků. Komplexností získaných dat bychom se dostali na přední místo ve světě, nikdo by neměl takto zpracovanou archeogenetiku a archeologii pro vládnoucí dynastii, která je navíc propojená se slavnými panovnickými rody v Evropě.

Tak proč jste ten grant nedostali?
(krčí rameny) Ve stejné finanční výši byly schváleny projekty typu „výzkum rozšíření francouzštiny v subsaharské Africe“. Myslím, že to není zrovna to, co český národ potřebuje. Ale možná se mýlím. (směje se)

V čem je problém?
Problém asi spočívá v tom, že jsem soukromá výzkumná laboratoř. Přece nebudeme dávat peníze eseróčku, slýchávám. Ale že jsem to doteď financoval za své, to je v pořádku, protože to firmy mají dělat. Když to šlo, dával jsem tam peníze rád. Ale po dvou letech přišla krize, a já musím především udržet svou firmu v bezchybném chodu.

Proč to tedy nezadají státní firmě?
Protože to pravděpodobně nikdo tak dobře neumí. My svou práci můžeme dokumentovat na publikovaných výsledcích v zahraničí.

Takže vám peníze nedají, protože jste soukromník, ale nikdo jiný to dělat nemůže, protože to neumí? Jak z toho ven?
Žádáme znovu o grant. Vyhlášení bude koncem října.

Sedíme ve vaší laboratoři na Bulovce, kousek od ďáblického hřbitova, kde jsou v hromadném hrobě pohřbeni lidé popravení nacisty, i oběti komunistů. Členové skupiny Antropoid, kteří provedli atentát na Heydricha, mají pár metrů odsud konečně po letech pomník. Proč se ještě nikdo nepokusil o jejich identifikaci?
Pan primátor Bém kdysi hovořil v tomto směru o prioritách, nakonec to dopadlo jako s Kaplického knihovnou… Gabčík s Kubišem patří mezi naše největší hrdiny minulého století, zaslouží si být pohřbeni třeba na Vítkově… Jenže: pár jich pojede na lafetě – ale jak se vypořádat s těmi zbývajícími ostatky? Je třeba to domyslet. Udělá se další hromadná jáma a ti ostatní se budou zkoumat, až na ně zbude čas a peníze? A co uděláme s kostrou K. H. Franka?

Jaký máte návrh?
Antropoid je teď možná důležitější než Přemyslovci. Rodinní příslušníci vymírají. V zásadě – není třeba teď hned kopat na hřbitově, ale ať mi někdo dá milion či dva, já objedu všechny žijící příbuzné, včetně těch na Slovensku a jinde ve světě, a uložíme jejich referenční vzorky. Kosti vydrží, můžeme počkat dalších padesát let, ale ti lidé nepočkají, pak už to nebude zpracovatelné. Pokud nám záleží na české historii, tohle jde udělat. Pro začátek stačí jen odebrat vzorky žijících příbuzných, abychom v budoucnu měli exhumované kosti s čím porovnávat. Na druhou stranu – proč to oddalovat? Vše je zvládnutelné v poměrně krátké době. V roce 2012 bude sedmdesáté výročí atentátu na Heydricha. Bylo by fajn mít to do té doby hotové.

Přejděme k dalšímu tématu. Návrh ministryně spravedlnosti – návodná tabulka pro soudce při určování výše alimentů – vyvolala u veřejnosti nadmíru široký zájem. Zejména u mužů. Projevuje se u vás v laboratoři tento zájem větším množství žádostí na určení otcovství?
Tak to nelze říci. Zájem se projevuje v neodhadnutelných vlnách. Ale nechodí sem jen chlapi. Divil byste se, ale i ta druhá strana chce vědět, kdo je otcem.

Matky si nejsou jisté?
(krčí rameny)

Na internetu mě zaujala nabídka několika laboratoří – anonymní test, nabídka poštou. Je to tak jednoduché? A jak v laboratoři poznají, že dotyčný posílá skutečně svůj vzorek a ne jiný? A navíc – o testování nemusí matka dítěte vůbec vědět! Jak to funguje v jiných zemích EU?
Anonymní test je validní informací jen pro toho člověka, který ho zadává. U soudu se to nedá použít. Nebyl by to věrohodný důkaz, neměl by být použit. Ale doneslo se mi, že to někdy soudci sice nevezmou jako důkaz, ale vezmou to v potaz. A v rozsudku zohlední. Proto se musí dělat znalecké posudky, kdy je třeba jednoznačně prokázat identitu osoby, poskytující vzorek.

Zkouší vás uplatit?
Zhruba jednou za půl roku. Já už někde říkal, že si můžete dočasně změnit genetickou identitu. Přišel za mnou člověk, že dítěti jsou dva roky, bude chytré po něm, takže bude minimálně do pětadvaceti studovat. Požádal, abych mu dočasně změnil DNA profil, protože by ho to jinak vyšlo na dva a půl milionu, a že mi tu nechá tři sta tisíc bez účtenky. Lidi takhle počítají, že by se to mohlo udělat. Zkouší na mě, jestli by to nešlo nějak zařídit. Jako když potřebujou vyřídit pokutu tak, že se domluví s policajtem.

Takže to odnese dítě. A matka taky…
Právě proto je hodně důležité, aby se ty posudky kontrolovaly! Základní otázka zní: Kdo ohlídá hlídače? Protože pokud není kontrola kontrolora…

Jako například pan Dohnal v Nejvyšším kontrolním úřadu?
Ideální příklad. (směje se)

U nás stále neexistuje zákon o DNA. Takže já si můžu s někým založit na „živnosťák“ laboratoř a můžu se tím živit? Musí v mé firmě být vůbec zaměstnán někdo kvalifikovaný…?
Existuje například DNA-testovací firma, kterou provozuje člověk, který má „živnosťák“ pouze na „reklamu“. Nevím, jestli vzorky někam posílá, nebo si to matlá v kuchyni na stole. On sám říká, že dva až tři tisíce vzorků ročně má. To je slušná živnost, ne? A nemusíte studovat na genetika!

Určuje jen paternitu?
Dělá údajně všechno – i jestli váš vnouček bude hrát dobře na klavír nebo jestli vaše kočka není geneticky postižená.

V jaké fázi je návrh zákona?
Základní teze zákona se už dostaly do Senátu. Loni na podzim jsem tam měl v rámci semináře k problematice zpracování DNA přednášku na téma rizik, spojených s neexistencí tohoto zákona. Následně si Úřad na ochranu osobních údajů vzal pod patronát vytvoření pracovní skupiny, ve které jsme základní návrh přetavili do přijatelné podoby senátního návrhu. Jsme pravděpodobně poslední země EU, která nemá zákonem ošetřenou problematiku DNA identifikací.

 DNA

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě..... která vychází 31.8.2010

Ota Sládek

XANTYPA 9/10 - výběr z článků

SOUTĚŽ o knihu 8 511 970 km Brazílie

SOUTĚŽ o knihu 8 511 970 km Brazílie

Obecná představa o Brazílii je dosti jednoznačná: tropický ráj, nekonečné písčité pláže, exotické ovoce, karneval, samba... Brazílie očima Pavly Jazairiové vypadá poněkud jinak. Autorka objevuje „Nový svět“ zbavený původních obyvatel, obrovské rozlohy prázdné země, také bývalou portugalskou kolonii, z které plynulo do Evropy nezměrné bohatství cukrové třtiny, kakaa, kávy, kaučuku, ale zejména zlata a drahokamů. 

ABECEDA 9/10

ABECEDA 9/10

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěr – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.
 

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Září 2010
Slunce vstupuje do znamení Panny 23. srpna v 7.28 SELČ a setrvá v něm do 23. září 4.09 hod. V polovině září se Pluto zastaví a vrátí z retrogradity do přímého směru, pár dnů nato se Jupiter spojí s Uranem. Lze čekat výbuchy spravedlnosti, zejména sociální, a napětí na všech frontách. Také zvýšenou dopravní i jinou nehodovost. Hrady se mohou hroutit jako domečky z karet, když se do nich šikovně strčí. Zvýšené opatrnosti je třeba od 10. do 20. září. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 9/10

Budoucnost budoucnosti
Centrum současného umění DOX, Praha
29. 7. – 25. 10. 2010
Zatímco kdysi byla budoucnost plná optimistických vizí, dnes už na ni nemyslí ani politici. Filozofickou výstavu na toto téma uvozuje motto: „Včera jsme o budoucnosti snili,
dnes budoucnost sní o nás.“ Expozice představuje práce autorů z různých zemí i oborů a jejich zájem o budoucnost. Místo víry v pokrok přichází myšlenka trvale udržitelného rozvoje a vzájemného propojení. Například skupina architektů a designérů Terreform ONE se zabývá řešením zeleně ve velkoměstech, Marysia Lewandowska a Neil Cummings zase natočili video s fiktivním rozhovorem s ředitelkou stockholmského Moderna Museet, který se odehrává v roce 2058. Většina vystavených prací se věnuje především budoucím sociálním vazbám.
 

TIPY ROCK & POP 9/10

TIPY ROCK & POP 9/10

Ozzy Osbourne: Scream
Desáté studiové album se prý mělo původně jmenovat Soul Sucka, nejspíš něco jako „duševní vejcuc“, nebo snad průjem? Fanoušci se ovšem proti tomu razantně vzbouřili, a tak se zrodil VÝKŘIK. Jedenáct nových skladeb zastihlo „knížete temnot“ překvapivě ve velmi dobré pěvecké formě. Relativně nový zvuk souvisí, jako ostatně u Ozzyho vždycky, se „střídáním stráží“ v jeho týmu. Pro srovnání si můžeme vybavit BLIZZARD OF OZZ (1980, zde Randy Rhoads), o tři roky později BARK AT THE MOON (Jake E. Lee) a třeba NO REST FOR THE WICKED (1980, Zakk Wylde). Zde tedy přichází na scénu power metalový kytarista Gus G., velký technik se smyslem pro umocnění různých nálad jednotlivých skladeb.
 

TIPY KNIHY 9/10

TIPY KNIHY 9/10

CESTOVNÍ PAS
HERTA MÜLLEROVÁ
přeložila Radka Denemarková
(Mladá fronta, Praha)
Nebýt Nobelovy ceny, mimořádnou německou spisovatelku bychom dodnes neznali. Za příběhem knihy je skryt osud rumunských Němců – enklávy dávných kolonistů, kteří s Rumuny sdíleli nesnesitelný režim, těžší o to, že byli právě Němci. Otec, mlynář Windisch má za sebou nedobrovolnou službu v SS, matka byla pět let na Sibiři, než se mohla po válce vrátit. Cestovní pas zachycuje jenom zlomek tíhy života, před nímž utíkala. Jde jen vnějškově o situaci, v mírnější podobě nám známé: získat povolení k opuštění země. Müllerová líčí nejen důvody, proč uniknout, ani pouze ponížení, které musí mladá žena podniknout, když musí za pas obětovat dívčí poctivost, ale vyslovuje podstatnější věc: nesnesitelnou existenciální nejistotu, úzkost. Je správnější odejít ze země do neznáma, anebo zůstat? Pravda, hrdinka má doma už jen prázdné ruce, ani morálka, víra, nic neplatí, ostatně i to málo z věcí je prodáno. Vlastně v tu chvíli nemá ani sebe samu, a co ji čeká poté, když vytrhne poslední kořínek, kterým byla spjata se starým domovem? Dramatický příběh rafinovaně prostý, autorka nepotřebuje podrobně vypisovat děje, aby vyjádřila, co chce, je střídmá, cudná – a hlavně: prozaička Müllerová pracuje s motivy, se stylem, s jazykem jako básnířka. 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 9/10

TIPY KLASICKÁ HUDBA 9/10

JANÁČKOVA FILHARMONIE
Ostrava, 3. 9. 2010
Janáčkova filharmonie Ostrava pěstuje živou spolupráci s Ostravským centrem nové hudby a soudobá a moderní hudba je na ostravském pódiu doma. Slyšet dva estonské dětské zpěváky jako sólisty 1. SYMFONIE Galiny Ustwolské (1919 – 2006) je unikátní, ovšem objevně záslužná je sama možnost poznat dílo této statečné petrohradské, hluboce duchovní skladatelky. Houslistka Hana Kotková přijede zahrát KONCERT PRO HOUSLE A ORCHESTR Albana Berga nazvaný NA PAMĚŤ ANDĚLA, tedy dcerušky Almy Mahlerové Mannon. VÉUS SOBRE CÓRES neboli BAREVNÝ VĚJÍŘ je nová skladba Brazilce ze Stuttgartu Rafaela Nassifa. Petr Kotík, který koncert diriguje, nastudoval také svoji orchestrální skladbu FRAGMENT.
 

TIPY FILMY 9/10

TIPY FILMY 9/10

MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY
Švédsko, Dánsko, Německo – 2009
Režie: Niels Arden Oplev
Čtenáři bestsellerové trilogie Stiega Larssona MILÉNIUM dobře vědí, že se jedná o první díl tohoto celosvětového hitu. Ti ostatní se prostřednictvím filmového plátna mohou seznámit s ústřední dvojicí, známým švédským novinářem Mikaelem „Kallem“ Blomkvistem a jeho neortodoxní spolupracovnicí, punkerkou a hackerkou Lisbeth Salanderovou. Nesourodá dvojice pátrá po osudu neteře bohatého průmyslníka Henrika Vangera, která jako šestnáctiletá zmizela před čtyřiceti lety a kterou podle jejího strýce zavraždil kdosi z rodiny. Krok za krokem, pomocí internetu, ale i starých archivů postupují samozvaní detektivové vpřed, přičemž narážejí i na nacistickou minulost některých Vangerů. Lisbeth kromě toho musí řešit trable se sadistickým opatrovníkem, jemuž je kvůli dávnému zločinu zdánlivě vydána na milost a nemilost. Zároveň se postupně zbavuje své nenávisti k lidem. Je štěstí, že snímek natočil dánský režisér v evropské koprodukci a ne nějaký hollywoodský profík (i když i to nepochybně přijde). Temné drama tak má přece jen jiné parametry, též zásluhou zajímavé atmosféry a výborných výkonů Michaela Nyqvista a Noomi Rapace. Brzy nás čekají pokračování s tituly DÍVKA, KTERÁ SI HRÁLA S OHNĚM a DÍVKA, KTERÁ KOPLA DO VOSÍHO HNÍZDA.
 

TIPY DIVADLO 9/10

TIPY DIVADLO 9/10

VERNISÁŽ (1975) & PĚT TET (2010)
VÁCLAV HAVEL
REŽIE: VLADIMÍR MORÁVEK
HUSA NA PROVÁZKU BRNO & KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ

Zvláštní hnutí mysli provází čecháčky ve vztahu k Havlovi. Zatímco svět ho stále obdivuje, u nás nad ním kdekdo ohrnuje raťafák. Tomu se vytrvale zpěčuje Vladimír Morávek. Nejprve inscenací CIRKUS HAVEL, což byl zvláštní a provokativní kompilát ze špalíčku Havlových dramat a součást Morávkova volného cyklu PERVERZE V ČECHÁCH v Huse na provázku. Následovaly exprezidentovy miniatury PRASE a nejnověji znovu originální spojení dávné Havlovy VERNISÁŽE a jeho nového textíku PĚT TET, napsaného pro Husu… a premiérově uvedeného na nepříliš vyvedeném brněnském festivalu DIVADELNÍ SVĚT. Mnohem úspěšněji pak ve spolupráci s hradeckým Klicperovým divadlem na tamním Havlově dvorečku coby součást mnohem slavnějšího, ale přesto existenčně zápasícího DIVADLA EVROPSKÝCH REGIONŮ. Hrát se ta krásná bláznivina bude i po prázdninách. Bodejť by Havel i Morávek s Petrem Oslzlým nedráždili! VERNISÁŽ je o normalizačním establishmentu kupícím hovniválí kuličky bez ohledu na morálnost žití, a upřímně se podivujícím Bedřichovi, který kvůli intelektuálním ideálům a zatvrzelosti tře bídu s nouzí při nádenické práci. O téže společenské vrstvě v každém režimu prosperujících, nyní pro změnu úspěšně podnikajících, je PĚT TET. Všechno si pořídili šikovností… Zase se hodně podivují. Vaňkovi, kterého trápí blbá nálada a pochyby shrnuté do závěrečné Havlovy věty: „Někdy si myslím, že to všechno bylo zbytečné.“
 

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Nestává se to často, ale při rekapitulaci některých událostí jsem vlastně spokojená, že už nejsem nejmladší. Když jsem v roce 1968 poprvé oficiálně fotografovala na karlovarském festivalu, měla jsem starosti, jestli nové střevíčky s deseticentimetrovými podpatky jsou hezké, šatičky, které jsem velmi těžko sháněla, dost efektní a co udělám, když bude pršet. Ale že mám jen jeden fotoaparát – nespolehlivý Praktisix – a černobílé filmy značky AKO bez udání citlivosti, to mi tak velké vrásky nedělalo. Neměla jsem ani expozimetr a blesk, takže fotografování bylo jako sázka do loterie – a jak to bývá, někdy se i začátečníkovi dílo zázračně podaří.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/10

XANTYPA Číslo 9/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne