Číslo 9/10

UCPÁVÁNÍ VRTU PO AMERICKU

Katastrofa v Mexickém zálivu má být novým 11. zářím, nechal se slyšet prezident Obama. Při takových slovech bychom měli zpozornět.

Když jsem před časem psal o mediálním nadýmání islandské sopky a vyslovil řečnickou otázku, co po strašácích mezinárodního terorismu, všemožných chřipek a slintavek či zmíněném vulkánu přijde příště, netušil jsem, že je za dveřmi zbrusu nová katastrofa.
Protože médiím neradno věřit, je otázkou, zda přijmout tvrzení o tom, že únik ropy z prasklého potrubí plošiny Deepwater Horizon je největší pohromou svého druhu v historii. Stejně jako můžeme úspěšně pochybovat o tom, zda je pravda, když se píše, že se vrt už podařilo utěsnit. Dost možná, že ropa stále uniká a unikat bude. Protože se do hlubin moře jen těžko vypravíme, jsme odkázáni jen na tvrzení sdělovacích prostředků a politiků. Takže vlastně nevíme nic.
Tak jako tak bychom ale měli tomuto případu věnovat pozornost. Už jen proto, že americký prezident prohlásil, že tato katastrofa bude nové 11. září. To by nám mělo být podezřelé.
 

Události

Dnes už více než polovina Američanů nevěří oficiální verzi o 11. září a mnozí z nich tuto událost považují za tzv. „inside job“, tedy řízenou operaci, na které se podílela sama vláda. Přirovnává-li Obama neštěstí v moři k útoku na „Dvojčata“, je na místě se ptát, zda i v Mexickém zálivu se nepostupuje podle předem domluveného scénáře. Nebo zda alespoň někdo nemá zájem, aby pohroma, když už nastala, nebyla zažehnána tak rychle.
Na internetu je takových úvah spousta. Ale i v běžných sdělovacích prostředcích, které nelze podezírat z toho, že by nám chtěly říkat pravdu, občas problesknou zajímavé zprávy. Jako například ta, že jeden z šéfů firmy British Petroleum (BP), které vrt patří, prodal měsíc před katastrofou své firemní akcie. Jako by věděl, že jejich cena pak půjde strmě dolů. Také Goldman Sachs prodala 44 procent svých akcií v BP pár týdnů před výbuchem plošiny.
Jako podivná souhra náhod působí i skutečnost, že firma Halliburton Dicka Cheneyho, která prováděla část prací na zmíněném vrtu, koupila zase pouhých deset dní před explozí speciální firmu zabývající se likvidací ropných havárií.
Ale netřeba hledat senzace. K zamyšlení stačí už jen prostinká otázka, jak je vůbec možné, že se prasklou rouru nedařilo už od dubna ucpat. Člověk se nemůže zbavit dojmu, že se jí nemělo podařit ucpat. S řešením nikdo nespěchá, šéf BP klidně odjede na jachtařské závody, firma ubezpečuje celý svět, že do týdne proud ropy určitě zarazí, a přitom plynou týdny a měsíce… a nic. Jediné, co se BP daří, je rozprašovat do moře tisíce galonů toxického rozpouštědla Corexit, které je ještě nebezpečnější než sama ropa.
Ne, nejsem ekolog, nemám rád Greenpeace, ale tato liknavost je podezřelá. Společnost se prostě nechová tak, jako by čelila největší katastrofě svého druhu. Což může znamenat, že jí nečelila a média vše jen nafoukla, a nebo – což je ještě horší – neměla se v jejím zastavení přetrhnout spěchem, protože i odstraňování ropné havárie je dobrým byznysem. Nevědět si rady s uzavřením prasklého potrubí a nechat prýštit 210 tisíc galonů ropy denně do moře po dobu několika měsíců je přinejmenším podivné.

 

Celý článek Adama B. Bartoše si přečtete v tištěné Xantypě ........ která vychází 31.8.2010

kategorie: RSS, Číslo 9/10
Dolní navigace