V hledištích arén místní střídají turisté
Španělská opoziční pravicová Lidová strana podala ihned k Ústavnímu soudu podnět ke zrušení zákona a představitelé dalších autonomních regionů – Madridu, Valencie, Murcie – navrhli zápis koridy na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, aby ji tak ochránili před případnými dalšími zákazy. Podle zastánců koridy nebylo rozhodnutí Barcelony motivováno ohledem k utrpení zvířat, nýbrž spíše politicky, jako jeden z kroků na cestě odtržení Katalánska od Španělska. Faktem je, že strůjci zákazu mezi tamními zákonodárci se hojně zaštiťovali argumentem, že je tradice býčích zápasů regionu cizí.
Protagonisté ekonomicky prosperující branže, jíž ve Španělsku býčí zápasy jsou, mají vícero důvodů ke znepokojení. Korida se tam potýká s problémy podobnými těm, které má u nás KSČM. Hlasy volající po zákazu byčích zápasů sílí a průzkumy zaznamenávají dlouhodobý odliv fanoušků v řadách obyvatelstva: zatímco u vyšších věkových skupin poměr příznivců a odpůrců – dle jednotlivých regionů – kolísá, mezi mladšími ročníky dnes po celé zemi jednoznačně převažují odpůrci. Španělé koridu stále více vnímají jako relikt minulosti, relikt o to méně vábný, že zlatou érou býčích zápasů mělo být období vlády diktátora Franka.
Parodoxní skutečností přitom je, že počet těchto show oproti Frankově éře vzrostl: zatímco v šedesátých letech 20. století se ve Španělsku pořádalo na čtyři sta býčích zápasů ročně, po roce 2000 je jejich počet zhruba čtyřikrát vyšší. Jak vysvětlit rozpor mezi snižující se oblibu koridy u španělské populace a jejím praktickým rozmachem? Odpověď je třeba hledat ve složení publika, kde prudce vzrůstá podíl zahraničních turistů. Počet zahraničních návštěvníků země se za poslední půlstoletí zněkolikanásobil a mezi nimi relativně stoupl i podíl těch, kteří si za svého pobytu nechtějí nechat ujít zážitek z účasti na tradiční veřejné, ritualizované popravě býka.

Latinská Amerika zárukou přežití koridy
Vedle rodného Španělska koridu v Evropě provozují i ve Francii a Portugalsku, v obou těchto zemích však čelí restrikcím, tu územním, onde zase humanitárním.
V Portugalsku zabití býka při koridě zakazuje zákon z roku 1928, jenž s konečnou platností kodifikoval místní praxi převažující od poloviny 18. století. Zákon byl přijat na samém počátku éry diktátora Antónia Salazara, což lze považovat za jeden z dokladů faktu, že po desetiletí souběžně vládnoucí diktátoři obou zemí Pyrenejského poloostrova se – krom shody na principu potlačení demokracie – shodovali jen v máločem. Pár portugalských měst při jižní hranici se Španělskem přesto zabíjení býků v aréně doposud praktikuje, což jim dodatečně povolila zákonná výjimka z roku 2000.

Celý článek Martina Deneše si přečtete v tištěné Xantypě...... která vychází 31.8.2010