Divadelní hra MARLENE má dvě části: v té první autorka zavádí diváky do umělecké šatny berlínského paláce Titania, v němž v roce 1960 na legendárním koncertě Marlene Dietrich vystoupila. Publikum se zde ocitá pár minut před jejím návratem na německá pódia. Rozená Berlíňanka totiž v roce 1930 odešla do USA, kde získala občanství a kde během druhé světové války pracovala v americké armádě jako tlumočnice a vystupovala pro vojáky na frontě. Němci jí její odchod a hlavně skutečnost, že se po roce 1945 nevrátila, neodpustili. Právě proto ji před palácem Titania patnáct let po válce přivítali rajčaty a vajíčky. Podobně tomu bylo i v jiných městech – v Düsseldorfu byla vypískána, ve Wiesbadenu někdo vypustil do hlediště stovky bílých myší, v Mnichově jí hrozili bombovým útokem. A tak velkolepé turné skončilo debaklem.
Přes nepřízeň německého publika Marlene pokaždé na pódiích hrdě vystoupila. Dramatička Pam Gems tehdy byla při jejím vystoupení v Berlíně a o tom, co zažila, napsala divadelní hru. V ní publikum sleduje Marlene, v podání Judy Winter, v její herecké šatně a je svědkem hereččina emočního vypětí. Zatímco za okny pomyslného divadla vykřikují stovky demonstrantů: „Vrať se domů, zrádkyně,“ Marlene vytírá podlahu a vyměňuje žárovku u svítidla. Své asistence Vivian Hoffmannové, v podání Ulrike Jackwerth, dává desítky instrukcí a pro „děkovačku“ režíruje zinscenované předávání květin, které si sama koupila. Přitom zůstává sarkastická a chladně věcná, čímž se snaží zakrýt svou zranitelnost. V druhé části představení pak skutečně vystoupí před publikem a zpívá slavné šansony za doprovodu klavíristy Adama Benzwi. Když blonďatá Judy Winter svým výtečným hlasem před rudou oponou v bílém kožichu v záři reflektoru zazpívá LILI MARLENE nebo ŘEKNI, KDE TY KYTKY JSOU, publikum doslova uhrane. Iluze je dokonalá, diváci tleskají po každé písni, jako by byli na koncertě. Atmosféru umocňuje i samotný interiér divadla z dvacátých let minulého století, který jako zázrakem přečkal válku.
Judy Winter působí velmi autenticky. Dokonale ztvárňuje smysl Marlene Dietrich pro perfekcionalismus, díky němuž se na scéně spoléhala především sama na sebe. Intonace, líčení, paruka i kostýmy jsou naprosto přesvědčivé. Herečka ve své životní roli podává podle německých divadelních kritiků „grandiózní výkon“. Jak napsal deník Süddeutsche Zeitung: „Judy se do Marlene Dietrich dokázala vcítit, proto ji nekopíruje, ale skutečně se jí na sto minut stává.“
Tato divadelní hra patří v Německu k nejznámějším a do Berlína se na ni sjíždějí Němci ze všech spolkových zemí. Šestašedesátiletá herečka v ní hraje jen párkrát do roka, a tak není divu, že bývá měsíce dopředu vyprodáno. Ale trocha trpělivosti se vyplatí!

MARLENE
Divadlo Renaissance, Berlín, Knesebeckstrasse 100
vstupné od 16 do 34 EUR