Budoucnost budoucnosti
Centrum současného umění DOX, Praha
29. 7. – 25. 10. 2010
Zatímco kdysi byla budoucnost plná optimistických vizí, dnes už na ni nemyslí ani politici. Filozofickou výstavu na toto téma uvozuje motto: „Včera jsme o budoucnosti snili,
dnes budoucnost sní o nás.“ Expozice představuje práce autorů z různých zemí i oborů a jejich zájem o budoucnost. Místo víry v pokrok přichází myšlenka trvale udržitelného rozvoje a vzájemného propojení. Například skupina architektů a designérů Terreform ONE se zabývá řešením zeleně ve velkoměstech, Marysia Lewandowska a Neil Cummings zase natočili video s fiktivním rozhovorem s ředitelkou stockholmského Moderna Museet, který se odehrává v roce 2058. Většina vystavených prací se věnuje především budoucím sociálním vazbám.
 

Ozzy Osbourne: Scream
Desáté studiové album se prý mělo původně jmenovat Soul Sucka, nejspíš něco jako „duševní vejcuc“, nebo snad průjem? Fanoušci se ovšem proti tomu razantně vzbouřili, a tak se zrodil VÝKŘIK. Jedenáct nových skladeb zastihlo „knížete temnot“ překvapivě ve velmi dobré pěvecké formě. Relativně nový zvuk souvisí, jako ostatně u Ozzyho vždycky, se „střídáním stráží“ v jeho týmu. Pro srovnání si můžeme vybavit BLIZZARD OF OZZ (1980, zde Randy Rhoads), o tři roky později BARK AT THE MOON (Jake E. Lee) a třeba NO REST FOR THE WICKED (1980, Zakk Wylde). Zde tedy přichází na scénu power metalový kytarista Gus G., velký technik se smyslem pro umocnění různých nálad jednotlivých skladeb.
 

CESTOVNÍ PAS
HERTA MÜLLEROVÁ
přeložila Radka Denemarková
(Mladá fronta, Praha)
Nebýt Nobelovy ceny, mimořádnou německou spisovatelku bychom dodnes neznali. Za příběhem knihy je skryt osud rumunských Němců – enklávy dávných kolonistů, kteří s Rumuny sdíleli nesnesitelný režim, těžší o to, že byli právě Němci. Otec, mlynář Windisch má za sebou nedobrovolnou službu v SS, matka byla pět let na Sibiři, než se mohla po válce vrátit. Cestovní pas zachycuje jenom zlomek tíhy života, před nímž utíkala. Jde jen vnějškově o situaci, v mírnější podobě nám známé: získat povolení k opuštění země. Müllerová líčí nejen důvody, proč uniknout, ani pouze ponížení, které musí mladá žena podniknout, když musí za pas obětovat dívčí poctivost, ale vyslovuje podstatnější věc: nesnesitelnou existenciální nejistotu, úzkost. Je správnější odejít ze země do neznáma, anebo zůstat? Pravda, hrdinka má doma už jen prázdné ruce, ani morálka, víra, nic neplatí, ostatně i to málo z věcí je prodáno. Vlastně v tu chvíli nemá ani sebe samu, a co ji čeká poté, když vytrhne poslední kořínek, kterým byla spjata se starým domovem? Dramatický příběh rafinovaně prostý, autorka nepotřebuje podrobně vypisovat děje, aby vyjádřila, co chce, je střídmá, cudná – a hlavně: prozaička Müllerová pracuje s motivy, se stylem, s jazykem jako básnířka.

JANÁČKOVA FILHARMONIE
Ostrava, 3. 9. 2010
Janáčkova filharmonie Ostrava pěstuje živou spolupráci s Ostravským centrem nové hudby a soudobá a moderní hudba je na ostravském pódiu doma. Slyšet dva estonské dětské zpěváky jako sólisty 1. SYMFONIE Galiny Ustwolské (1919 – 2006) je unikátní, ovšem objevně záslužná je sama možnost poznat dílo této statečné petrohradské, hluboce duchovní skladatelky. Houslistka Hana Kotková přijede zahrát KONCERT PRO HOUSLE A ORCHESTR Albana Berga nazvaný NA PAMĚŤ ANDĚLA, tedy dcerušky Almy Mahlerové Mannon. VÉUS SOBRE CÓRES neboli BAREVNÝ VĚJÍŘ je nová skladba Brazilce ze Stuttgartu Rafaela Nassifa. Petr Kotík, který koncert diriguje, nastudoval také svoji orchestrální skladbu FRAGMENT.
 

V přívalech neštěstí, která na nás valí sdělovací prostředky, se rychle zapomíná na to, co se přihodilo včera nebo dokonce minulý měsíc. Nicméně dvacet jedna oběť (možná přibude i několik dalších) a více než pět set zraněných na gigantické technoparty, konané pod heslem Umění milovat, upoutalo zájem na několik dní – zájem se však soustředil především na popisování toho, co se přihodilo, na hledání viníků. Že celá akce se konala navzdory varování policie na naprosto nevhodném místě, je zřejmé. Že z každého prostoru, kde se shromáždí více lidí, musí vést nouzové východy, ví každý pořadatel hospodské tancovačky. Pokud východy chybějí, hrozí to, co se v Duisburgu přihodilo: při jakémkoliv náznaku paniky se lidé ušlapou. Policie teď prověřuje všechny, kteří velkolepou technoparty připravovali a zodpovídali za její průběh. Nakonec vybere pár viníků a nejspíš je soud nějak potrestá.

Vždycky byla překvapená, že některé stromy mají bodliny. Když se snažila utrhnut kousek tisu, pokaždé se trochu zranila. Má ráda stromy. Před oknem jejího dětství stála obrovská jeřabina. Za ní viděla malou ves s prapodivným kostelem a cestičky vysypané pískem. Byla schovaná v okně mezi sklem a ještě jedním sklem, někdy má pocit, že tam zůstala dosud. Ten veliký strom v ní podněcoval touhu umět létat. Když pochopila, že to nedokáže, objevila snění. A začala navlékat svou šňůru jeřabin plnou nadějí, marností, setkání i loučení.
 

„Vezmi žlutou tužku, namaluj mi hrušku…“ Jen málokterému dítěti neuvízl v paměti alespoň jeden či dva verše ze ŠPALÍČKU VERŠŮ A POHÁDEK. Jejich autor, básník, překladatel a dramatik František Hrubín, by se letos v září dožil sta let

„Nejezdi tam! Zabijí tě!“ varovala mě kamarádka, které jsem se svěřil se svým úmyslem cestovat po Alžírsku. „Je to tam o život, a pokud mi nevěříš, tady to máš černé na bílém!“ vrazila mi do ruky tlustou knížku. PRŮVODCE PO NEBEZPEČNÝCH MÍSTECH SVĚTA stálo na obálce. Na straně 343 bylo podtrženo několik řádků: „Alžírsko je pro cestovatele nejnebezpečnějším místem planety. Je to země, kde v tlupách srocení fundamentalisté a vyhození alžírští veteráni z Afghánistánu s oblibou podřezávají krky. Žurnalisté jsou přímo upozorňováni, že budou ihned po vstupu do země zabiti.“

Prvního února letošního roku nazpívalo přes osmdesát světových osobností novou verzi „charitativního“ songu WE ARE THE WORLD. Od původní nahrávky uplynulo už čtvrtstoletí. Nová verze reagovala na katastrofu, která postihla Haiti. Mezi hvězdami, které píseň nazpívaly, nechyběla herečka a zpěvačka Barbra Streisand.