Malíř ANDREJ AUGUSTÍN

Vitální snění

Neobvyklá přání nebo sny, které skrýváme sami před sebou, akademický malíř Andrej Augustín poeticky obnažuje ve svých malbách. Objevují se jako útržkovité fragmenty i v jeho ilustracích, pastelech, grafikách, tapisériích, keramice…

ANDREJ AUGUSTÍN

Samostatná výstava znamená pro každého výtvarného umělce významný mezník v dosavadním tvůrčím procesu. V případě akademického malíře Andreje Augustína jde zároveň o paralelu se životním jubileem (nar. 16. 4. 1964), které je pro něj jen pomyslnou HORSKOU PRÉMIÍ (pastel, který byl součástí cyklu, vytvořeného pro prestižní závod Tour de France). Jednotlivé etapy bytí tohoto výtvarníka se odvíjejí docela přirozeně od elementární umělecké disciplíny – čisté kresby přes grafiku, pastel, textil a keramiku, aby naplno vyústily v malbě a našly v ní věčné, neměnné principy. Andrej Augustín PŘIZNÁVÁ BARVU. Nejen názvem své dosud největší samostatné výstavy (Oravská galerie v Dolním Kubíně do 15. 6. a Bratislavský hrad od 3. 7. do 31. 7. 2014) a monografií stejnojmenného titulu, ale i svým životním postojem. „Jsem otevřená duše, dokážu vyjádřit bez skrývání své pocity, dávám přednost přímé výpovědi. Nemám rád zdlouhavé, nic neříkající obstrukce, kdy člověk neví, na čem je.“ Jeho slova potvrzuje i kurátor výstavy a spoluautor monografie Ľudovít Petránský: „Andrej Augustín je citlivý člověk a touto metaforou jako by si chtěl vyčistit stůl. Rád odhaluje svoje nitro a chce, aby i publikum vědělo, že upřímnost je pro výtvarníka důležitá. Snaží se ji demonstrovat prostřednictvím tvorby. Obdivuji na něm, že dokáže riskovat a jít s kůží na trh s plným nasazením a patřičnou dávkou nakažlivé pozitivní energie. Nebojí se odkrývat třinácté komnaty. Jsem rád, že se podařilo prezentovat jeho dílo v takové šíři retrospektivní výstavou, která obsahuje i nejnovější tvorbu. Jde o soubor více než stovky prací, představujících období pětadvaceti let rozmanitého a plodného uměleckého života, od skončení VŠUP v Praze až po současnost.“

Prahou očarovaný
Kořeny tvorby Andreje Augustína je třeba hledat v Praze, která ovlivnila jeho výtvarné vidění, jak sám říká „foukla na něj příjemný pocit moderny“. Absolvoval v roce 1989 obor propagační grafiky a plakátu na VŠUP. Mezi umělecké osobnosti, které ho tehdy ovlivnily, patřili Adolf Born, František Tichý a Jan Zrzavý. Ze spolužáků především rád vzpomíná na Michala Cihláře a Martina Velíška. „VŠUP měla v té době charakter úžasné bezprostřednosti, typického českého humoru, až grotesknosti, které mi jsou velmi blízké. Ovlivnila mě rovněž česká literatura, nezapomenutelní Bohumil Hrabal, Milan Kundera, a česká hudba. Blaženě jsem se nechal opájet touto euforickou atmosférou, kterou tehdy Praha dýchala, a v podstatě to pro mě trvá dodnes. Na vysoké škole jsem se věnoval hlavně kresbě a grafice, která byla převážně černobílá, až monochromatická. Upřednostňoval jsem přímý dotyk ruky, ani dnes při tvorbě příliš nevyužívám počítač. Do tohoto období spadá obraz NÁMLUVY, který byl mezi prvními, nebo ilustrace knihy ZLATÍ ÚHOŘI Oty Pavla.“ Kurátor Ľudovít Petránský poukazuje na prvopočátky grafiky Andreje Augustína, které lze najít už na Střední škole uměleckého průmyslu v Bratislavě. „Některé grafické listy vznikaly na základě inspirace poetickými texty písní,“ přibližuje dál kurátor. „Námět JOHANKY Z PARKU se zrodil z písně skupiny Nerez, NOŽIČKY JAKO SALÁMEK zase z písně skupiny Vltava. Za grafiky ADAM A EVA získal Andrej druhou cenu na Mezinárodním bienále volné grafiky v Havířově na téma muž a žena.“
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě....

XANTYPA 7-8/14 - výběr z článků

Scenárista, spisovatel  Jindřich Mann

Scenárista, spisovatel Jindřich Mann

Vzpomínky se dají psát různě. Nejčastěji bývají faktografické. Ty, které stvořil Jindřich Mann, vnuk spisovatele Heinricha Manna a syn básníka a spisovatele Ludvíka Aškenazyho, jsou beletristické. Dokonce spíš snivé a citové. Jmenují se POSTE RESTANTE. V poštovní terminologii to znamená, že zásilka nebude doručena adresátovi, ale zůstane na poště, kde čeká, až si ji dotyčný vyzvedne.

Spisovatelka a kunsthistorička  Kateřina Tučková

Spisovatelka a kunsthistorička Kateřina Tučková

S mladou spisovatelkou Kateřinou Tučkovou jsem se poprvé viděl na Žítkové, v obci ve východní části Bílých Karpat, na moravsko-slovenském pomezí. V kraji, kterému se také říká Kopanice a kde od nepaměti žily z dnešního pohledu podivné vědmy, kořenářky a čarodějnice. Polozapomenutý kraj, polozapomenuté rituály. To se změnilo s vydáním mimořádně úspěšné knihy ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ. Autorce přinesla věhlas, kraji nečekanou a možná i nechtěnou pozornost čtenářské obce celé republiky. Teď však sedíme v pražské kavárně poblíž Klementina, odkud Kateřina přiběhla a nejspíš se tam po našem povídání zase vrátí.

Auguste Renoir a jeho dům v Cagnes-sur-Mer

Auguste Renoir a jeho dům v Cagnes-sur-Mer

Do Cagnes-sur-Mer se dostanete z Nice po přibližně patnácti kilometrech, směrovky s názvem Musée Renoir vás spolehlivě dovedou na úpatí staré zahrady, odkud cesta stoupá k domu s krásným výhledem na vzdálené moře. Tady strávil Auguste Renoir posledních dvanáct let svého života. A koncem července minulého roku tu bylo po osmnáctiměsíční rekonstrukci znovu otevřeno jeho muzeum.

Režisér + scenárista  Hynek Bočan + Jiří Stránský

Režisér + scenárista Hynek Bočan + Jiří Stránský

V tomhle roce se roztrhl pytel s výročími a vlastně z něj nějaká pořád vypadávají. Patřičně kulatá jsou však jenom tři: Vyhlášení první světové války 1914 (červenec), vylodění Spojenců v Normandii neboli Den D 1944 (červen) a setkání jednoho Bočana a jednoho Stránského na jedné žofínské lavičce 1964 (květen).

Výtvarnice a režisérka  Michaela Pavlátová

Výtvarnice a režisérka Michaela Pavlátová

Výtvarnice a animátorka, ale také režisérka hraných filmů a příležitostná herečka Michaela Pavlátová (nar. 1961) je veselá, vstřícná duchaplná a inspirativní. Sympatická černovláska otevřeně vypráví o svých pracovních i partnerských zkušenostech, jež s mravenčí pílí přetavuje do kreslených mikropříběhů o lidských vášních a slabostech.

Divokým Hlu-hlu-we

Divokým Hlu-hlu-we

Polštářky mohutných tlap s lehkostí dopadaly na asfaltový koberec rozbité cesty. Po chvíli se lvice zastavila a pohlédla do mého objektivu. Každý, kdo v dětství viděl slavnou lvici Elsu, si ji takhle musel zapamatovat. Nádherná, štíhlá a elegantní kočka s tajemnem ve žlutých, lesklých očích. Když lvice Elsa umírala, brečel jsem jako malý kluk a měl jsem tenkrát na to právo, protože jsem malý kluk byl. Zamilovaný do africké přírody snil jsem o tom, že budu pozorovat slony, žirafy a smečky lvů. Tehdy jsem netušil, že se mi sen splní, že jednou budu sedět za volantem svého džípu a pozorovat divokou a svobodnou lvici dva metry od sebe.

Tanečník  Ondřej Vinklát

Tanečník Ondřej Vinklát

Ve hře světel, stínů a hudby víří na scéně mladý muž v plynulých křivkách rukou, pohybů těla a roztančených nohou. Ve skupině dalších mladíků je něčím výjimečný. Ondřej Vinklát prokazuje na scéně pražského Národního divadla, že mu právem patří letošní Cena Thálie. Vydobyl si ji za ztvárnění role Romea v Prokofjevově baletu ROMEO A JULIE.

Tři mladé herečky Patricie Soukupová, Kristýna Hrušínská a Tereza Gübelová

Tři mladé herečky Patricie Soukupová, Kristýna Hrušínská a Tereza Gübelová

Vzpomínám si, jak mě štvalo babiččino rčení: „Mládí zdobí samo.“ Nahlas jsem si protestovat netroufla, ale v duchu jsem ho prohlašovala za totální blábol. Když jsem v posledních týdnech postupně usedla v hledišti tří pražských divadel, abych se pak následně setkala s Patricií, Kristýnou a Terezou, vždycky se mi vybavilo. Najednou jsem ho vnímala jako hlubokou moudrost. Každá z nich je jiná – zjevem i zkušenostmi. Ale všechny tři jsou krásné, protože je kromě mládí zdobí i nepřehlédnutelný herecký talent. Do jisté míry jim spadl do klína, protože jejich otcové (a holky jsou spíš po tátovi) zřejmě zařídili, aby si paní Thálie udělala čas a postála u jejich kolébek. Vyhověla. Vždyť to byli spolužáci na DAMU.

Klan Le Penů si podmaňuje Francii

K největším překvapením květnových voleb do Evropského parlamentu patřilo vítězství Národní fronty ve Francii. Strana vedená Marine Le Penovou získala takřka pětadvacet procent hlasů a s uctivým odstupem za ní zůstali oba tradiční rivalové na pravici a levici: UMP (Svaz pro lidové hnutí) s bezmála jednadvaceti procenty a Socialistická strana prezidenta Françoise Hollanda s necelými čtrnácti procenty hlasů.

Eurovolby: Češi nechápou, kam patří, kde jsou v bezpečí

Konaly se eurovolby. Podivuhodná akce. Celé evropské mraveniště si vybírá poslance, potažmo novou evropskou vládu. Česká republika taky, za mizivého zájmu občanů. Ti, jako by stále nechápali, kam patří, kde se mohou cítit bezpečně. Účast pouhých 18 procent voličů ve volbách do Evropského parlamentu je zarážející a ilustrativní. Ten nezájem 82 procent voličů nás zobrazuje jako dokonale rovné zrcadlo.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/14

XANTYPA Číslo 7-8/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne