Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk

Oscarový návrhář v bludištích fantazie

Jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků je v obecném povědomí spojován hlavně se dvěma historickými velkofilmy Miloše Formana. Spolupráce na mozartovském podobenství AMADEUS (1984) mu vynesla Oscara, za kostýmy k historické moralitě VALMONT (1989) získal francouzského Césara a na prestižní cenu Americké filmové akademie byl nominován. THEODOR PIŠTĚK, který na letošním karlovarském festivalu převezme Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos, je ale především autorem originálních pláten, objektů a instalací.

Theodor Piištěk

Svou volnou tvorbu nejnověji prezentoval na nedávné retrospektivní výstavě v pražském Veletržním paláci uspořádané u příležitosti jeho osmdesátin. Jím navržené filmové kostýmy tu byly nakupeny na objemné hromadě a připomínaly tak „veteš“ z postmoderního „jarmarku“. S Milošem Formanem spolupracoval i na jeho dalším slavném díle – životopisném dramatu LID VERSUS LARRY FLYNT (1996) o kontroverzních osudech zakladatele erotického časopisu Hustler. Podle Pištěkova svědectví šlo o nejkomplikovanější úkol v jeho filmové kariéře. „Za největší problém jsem považoval autenticitu. Ke kauze Larryho Flynta totiž existovala dobová fotodokumentace, která mě mohla snadno usvědčit z jakéhokoli nonsensu. Nejdřív jsem tedy pečlivě pročetl scénář, díval se na videa a prolezl kilometry kostýmních skladů Columbie a Universalu. A teprve pak jsem v Los Angeles začal kreslit.“
Narodil se 25. října 1932, v rodině slavného prvorepublikového herce Theodora Pištěka a herečky Marie Ženíškové. Studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu a na pražské Akademii výtvarných umění, v ateliéru profesora Vratislava Nechleby. „Byl to člověk devatenáctého století, slavný a módní portrétista. Ale měl charakter a byl zásadový. Nikdy neportrétoval někoho, kdo mu nekonvenoval,“ poznamenal o svém mentorovi.

Krunýře ze zvířecích kostí
Pištěkova dráha výtvarníka kostýmů pro film se datuje od roku 1959. Odstartoval ji lyrický příběh HOLUBICE (1960) režiséra Františka Vláčila o přátelství vnímavého kluka se zádumčivým sochařem. S Vláčilem se později sešel také při natáčení proslulého Vančurova středověkého příběhu MARKETA LAZAROVÁ (1967). „Vycházel jsem hlavně z vlastní fantazie,“ prozradil o návrzích pradávného oblečení a archaické zbroje jeho aktérů.
„Představoval jsem si, že žiju někdy ve třináctém století, nemůžu zajít k Rottovi pro plech, a přitom se potřebuju chránit v bitkách. Přemýšlel jsem nad materiály, kterými bych své postavy obrnil, protože drátěné košile a kovové pancíře tehdy znamenaly neskutečné bohatství a měla je pouze nejmajetnější šlechta. Kostýmy a rekvizity se proto vyráběly z přírodních materiálů, především z vydělávané hovězí kůže, ale také ze dřeva a z kostí. Rekvizitáři jezdili po jatkách a vozili mi hovězí lopatky, z nichž se dělaly krunýře. Z rybích kostí vznikaly jehlice, hroty kopí byly z paroží a místo přileb sloužily zvířecí lebky. Válečné vesty se podle nejasných dobových receptů pletly z koudele máčené v pryskyřici,“ upřesnil Pištěk.
Pištěkova filmografie zahrnuje přes sto titulů nejrůznějších žánrů. K dalším známým českým snímkům, k nimž navrhl kostýmy, patří Vláčilovo historické podobenství ÚDOLÍ VČEL (1967), Lipského parodie brakových detektivek ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (1977) či Menzelovo hrabalovské retro POSTŘIŽINY (1980). Spolupracoval také s Jiřím Krejčíkem (HRY LÁSKY ŠÁLIVÉ, 1971) a Karlem Kachyňou (ROBINSONKA, 1974), ale i s renomovanými zahraničními filmaři – Januszem Majewskim na koprodukčním projektu DVOJÍ SVĚT HOTELU PACIFIK (1975), Bobem Hoskinsem na jeho režijním debutu RAWNEY (1988) a Jerzym Skolimowskim na turgeněvovské adaptaci JARNÍ VODY (1989). Pro Herzovu hororovou sci-fi UPÍR Z FERATU (1982) vytvořil design futurologického sportovního vozu poháněného krví svých řidičů.

Hradní uniformy v raketovém tempu
Celoživotní záliba v automobilech se promítla nejen do Pištěkových obrazů a objektů, ale i do jeho závodění na okruzích, které jej kdysi dovedlo až do československého reprezentačního týmu. Počátkem šedesátých let spolu s přáteli založil dadaistické společenství Paleta vlasti, pořádající různé recesistické akce a sportovní klání, včetně amatérských hokejových zápasů. „Naším mottem bylo pouštět se do věcí, ke kterým člověk neměl dispozice. Byli jsme žáci Akademie, k nimž se později přidali naši původní soupeři – filmaři a architekti. Ale u hokeje to neskončilo, hráli jsme divadlo a náš Monte Christo byl podle Chalupeckého událostí roku. Pronajali jsme si pražské Varieté a nacvičili celovečerní varietní program. Uskutečnili jsme prvovýstup na Sněžku, protože to před námi nikdo oficiálně neudělal. Měli jsme svůj program v Semaforu, ale jen dva večery, pak nám ho zakázali,“ vysvětlil v rozhovoru s Helenou Musilovou pořízeném pro katalog jeho souborné výstavy.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Jan Foll

XANTYPA 7-8/13 - výběr z článků

Trumpetista Wynton Marsalis

Trumpetista Wynton Marsalis

Wynton Marsalis, virtuózní americký trumpetista, zahraje v Praze 10. července. Hudebník široce rozkročený mezi jazzem a vážnou hudbou během své kariéry nasbíral řadu ocenění včetně devíti cen Grammy a několika čestných doktorátů. Koncertoval na všech kontinentech kromě Antarktidy a počet prodaných exemplářů jeho nahrávek se blíží pěti milionům.

Nekrmte paviány!

Nekrmte paviány!

„Do not feed baboons!“ přečte obtloustlý turista plechovou, místy zrezivělou ceduli, na níž se navíc dozví, že paviáni jsou velmi nebezpečná zvířata. Pousměje se nad přílišnou horlivostí a obezřetností místních obyvatel a vydá se vzhůru k mysu Dobré naděje.

Prázdniny v Římě

Prázdniny v Římě

Od premiéry filmu PRÁZDNINY V ŘÍMĚ, jedné z nejzdařilejších romantických komedií všech dob, uplyne letos již neuvěřitelných šedesát let. V roce 1953 po jeho zhlédnutí začaly dívky po celém světě napodobovat Audrey Hepburnovou, pořizovaly si stejný účes i rozevlátou širokou sukni a snily o cestě do Říma. Toužily být alespoň na chvíli princeznou na útěku a projíždět se na legendárním skútru značky Vespa uličkami Věčného města. Samozřejmě v doprovodu sympatického muže.

Restaurátorka Alena Waulinová a její rodina

Restaurátorka Alena Waulinová a její rodina

V roce 1980 jsem po letech potkala svoji kamarádku Alenu. Když jsme probíraly, jak šel náš život, dozvěděla jsem se, že jí právě zemřel manžel, a velmi na mne zapůsobila její statečnost, s níž ztrátu milovaného člověka přijala, a její odhodlání zajistit obživu sobě a svým dvěma dětem. Od té doby jsem už její život sledovala – tu zblízka, tu zdáli. Aleně se podařilo nejen vzorně vychovat dceru a syna, ale stát se jednou z nejlepších restaurátorek papíru v zemi.

Kolumbijská vláda uzavřela průlomovou dohodu s rebely

Koncem května proběhla médii zpráva o dosažení shody na pozemkové reformě mezi kolumbijskou vládou a rebely z hnutí FARC. Kolumbie je jednou z dlouhodobě nejnestabilnějších zemí amerického kontinentu, v níž se vláda přetahuje o moc s levicovými povstalci i drogovými kartely. Za posledních šedesát let takřka nepřetržitě balancuje na pokraji občanské války.

Velká voda, zpupný prezident a Nečasova politická smrt

Zasáhly nás povodně. Rozlité, rozlícené řeky, evakuovaní obyvatelé ze zatopených oblastí, utonulí. Politika se na chvíli zdála méně důležitá. Člověk si uvědomil, že není všechno špatné. Záchranný systém funguje. Cenu má soudržnost, pomoc.
Před povodněmi u nás bylo živo, po povodních ještě živěji. Komunisté měli na konci května v Praze neveřejnou ideologickou konferenci. Svůj program prý zaměří na prosazování lidských práv. (Jak si je představují? Znárodňování? Zákaz svobody slova? Zavírání politických odpůrců? Vláda jedné strany?) Pěkně si vedl Miloš Zeman: předvedl, co míní o svobodomyslných lidech, když odmítl jmenovat profesorem literárního historika Martina C. Putnu.

Co se děje… v New Yorku

Britský fotograf Miles Aldridge otevřel v galerii Steven Kasher výstavu, na níž prezentuje svoje stylizované fotografie žen v domácnosti, a vypráví tak pod názvem JENOM CHCI, ABYS MĚ MILOVAL příběh blahobytu a frustrace. Snímky pořídil během posledních sedmi let.

Co se děje… v Londýně

Devětašedesátiletý brazilský fotograf Sebastião Salgado představuje na výstavě s názvem GENESIS v Natural History Museum 250 černobílých fotografií pořízených v nejodlehlejších místech světa, nedotčených civilizací. „Pořídit jeden záběr trvá 250 setin vteřiny, takže na celý příběh mám vlastně jen jednu jedinou sekundu…,“ řekl listu Daily Telegraph. Salgadovy snímky obřích želv z Galapážských ostrovů, horských goril z Rwandy, sibiřských nomádů, pustých ledových polí v Antarktidě či roklí Velkého kaňonu svou syrovostí připomínají ilustrace Františka Buriana. „Leccos z toho, co Salgado fotí, není zas tak zvlášť výjimečné, ale jeho zpracování je zcela unikátní,“ konstatuje v londýnském večerníku Evening Standard Sue Stewardová a vypočítává, v čem Salgadova výjimečnost spočívá: „intenzívní škála odstínů černé a bílé, hrubé obrysy hor pořízené jakoby leptem a osobitý smysl pro kompozici“.

Co se děje… v Itálii

Při havárii velké výletní lodi Costa Concordia v loňském roce zahynulo dvaatřicet cestujících. Letos 8. května nákladní loď Jolly Nero narazila do věže v janovském přístavu, ta se zřítila a způsobila smrt sedmi osob. Costa Concordia, kdysi pýcha civilního námořnictví, bývala největší italskou lodí svého druhu. Loď Jolly Nero patří sicilské společnosti Messina, která je spojována s různými skandály, např. s dopravou toxických odpadů do Libanonu nebo těžkých zbraní do Iráku v době války v Perském zálivu.

Co se děje… ve Vídni

Léto ve Vídni bývá horké, ale dá se vychutnat v mnoha parcích nebo u Dunaje, ať už na kole či u vody. Rakouská metropole toho ale o prázdninách nabízí ještě mnohem víc.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/13

XANTYPA Číslo 7-8/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne