Velká voda, zpupný prezident a Nečasova politická smrt

Policie rok a půl sledovala ředitelku premiérova kabinetu Janu Nagyovou

Zasáhly nás povodně. Rozlité, rozlícené řeky, evakuovaní obyvatelé ze zatopených oblastí, utonulí. Politika se na chvíli zdála méně důležitá. Člověk si uvědomil, že není všechno špatné. Záchranný systém funguje. Cenu má soudržnost, pomoc.
Před povodněmi u nás bylo živo, po povodních ještě živěji. Komunisté měli na konci května v Praze neveřejnou ideologickou konferenci. Svůj program prý zaměří na prosazování lidských práv. (Jak si je představují? Znárodňování? Zákaz svobody slova? Zavírání politických odpůrců? Vláda jedné strany?) Pěkně si vedl Miloš Zeman: předvedl, co míní o svobodomyslných lidech, když odmítl jmenovat profesorem literárního historika Martina C. Putnu.

Zakousla se do sebe pravice. Rozpadla se koalice v Praze – TOP 09 spolu se sociálními demokraty smetla primátora Bohuslava Svobodu. Další zajímavá věc: Ústavní soud oznámil, že náprava křivd spáchaných na církvích se konat bude.
Ale největší bomba na konec: policie udělala razii na úřadu vlády, zatkla nejbližší osobu Petra Nečase (ODS), dva generály z tajné vojenské služby a další lidi. Nečas a ODS, které se to nejvíc týká, jsou na dně.

Zeman stáhl ohon a Fiala je ubožák
Zeman se proslavil prohraným bojkotem literárního historika a kritika Martina C. Putny, jehož odmítl jmenovat profesorem. Jak to vysvětlil? „Já jsem důvody svého rozhodnutí předem oznámil panu ministrovi školství a řekl jsem mu, že nechci ponižovat pana Putnu tím, že bych tyto důvody uváděl veřejně. Nicméně pan Putna má svaté právo, bude-li si to přát, obrátit se na soud a bude mojí povinností uvést, proč jsem tak učinil.“ Jako by naznačoval, že ví na Putnu něco opravdu děsivého. (Nevěděl nic.)
České televizi Zeman prozradil, že mu vadil Putnův transparent, který nesl na pochodu gayů a leseb Prague Pride, na němž stálo: Katolické buzny zdraví Bátoru. – Putna je homosexuál. To ale Zemanovi nevadí. Také se nezdá, že by se chtěl zastávat českých nácků. – Od počátku bylo jasné, že si s Putnou vyřizuje osobní účty. Putna podporoval v prezidentské kampani Karla Schwarzenberga. Natočil video, v němž mluví jako Putin a doporučuje volit továryšča Zemana. To Zeman nevydýchal. Chtěl se Putnovi za jeho legrácku pomstít.
Jenomže za Putnu se postavili středoškoláci, vysokoškoláci i část profesorů a rektorů. Zeman byl nucen stáhnout ohon a couvnout. Ale chybu nepřiznal. Uspořádal tiskovku, vzal na ni ministra školství Petra Fialu (ODS) a oznámil, že Putnovi dekret sice podepíše, ale nepodá mu ruku. Jako by byl Putna prašivý. Místo Zemana bude u jmenovat ministr Fiala – až po ceremoniálu. Tohle nechutné, nepřijatelné řešení prezident oznámil na briefingu, kde nebyly povoleny otázky novinářů.
Ponižující je, že ministr školství, který má mimo jiné spravovat vysoké školy, na tohle pseudořešení, jež má Zemanovi zachovat tvář, kývl. Kývl na to, že profesor bude jmenován někde v předsíni. Že je to jakýsi podčlověk, se kterým se nebude špinit. Zachoval se jako ubožák.

Hu-Hu koalice a Bu-Bu premiér
Krátce před povodněmi, které zle zasáhly i Prahu, hlavní město ztratilo primátora Bohuslava Svobodu (ODS). Odstřelila ho „topka“ za pomoci ČSSD. Důvod? Prý nevedení, neřízení, neřešení malérů jako Opencard a tunel Blanka. Spíš ale šlo o to, že ODS ovládala pražské peněžní toky. A začala předvolební kampaň. Příští rok jsou volby…
K odvolání svého spojence Svobody premiér Nečas řekl: „Je to evidentní krok udělaný v koalici TOP 09, ČSSD a KSČM. Dochází k vytváření dohody pánů Hulinského a Hudečka, čili nám tady vznikla jakási Hu-Hu dohoda, na základě které bude vytvořena Hu-Hu koalice, která si zvolí svého Hu-Hu primátora… Jednoznačně to ukazuje tendenci TOP 09 k destruktivní, intrikářské politice, nebo spíše politikaření. Vzhledem k tomu, že se vytváření Hu-Hu koalice na pražské úrovni zjevně dělo s posvěcením nejvyššího stranického vedení TOP 09, nemůžeme vyloučit, že to bude tendovat i na úrovni celostátní." Tomáš Hudeček je první náměstek pražského primátora za TOP 09, Petr Hulinský poslanec ČSSD a vlivný pražský politik. Premiér dělal předvolební bu-bu na voliče.
Bohuslav Svoboda řekl, že TOP 09 se spojila s „klientelistickými strukturami z pražského podsvětí“. Jmenoval předsedu klubu zastupitelů za ČSSD Miroslava Pocheho, zastupitele Karla Březinu a Petra Hulinského (všichni ČSSD). K tomu dodal: „ODS je zase po dlouhé době skutečně sjednocena, protože ví, že její preference začínají stoupat. A to je důvod, proč místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek nařídil útok na ODS.“
Jistě jde o pražské peníze (rozpočet města je přes 40 miliard ročně). Ale jde i o to, kdo bude v Česku lídrem pravice. Modrá strana během povodní překonala nejhorší časy, Nečas a jeho lidé fungovali, stát fungoval. „Ódeesce“ jde o hodně: Jakmile pravicoví voliči přijmou fakt, že „topka“ poráží ODS, přejdou k ní a modrá strana může zavřít krám.
V povodních se ale blýskl nejen Nečas, slušně si vedl i pověřený primátor Hudeček (TOP 09). Původně funkci primátora odmítal, po povodních by ji už bral. To se ale pak bude muset dohodnout s ČSSD… Mezi modrými a „topkaři“ je to kdo s koho. Hvězda Karla Schwarzwenberga uvadá. Působí vyšťaveně. Ale ODS nejenže žádnou hvězdu nemá, krutě ji zasáhla razie policie na úřadu vlády. Premiér má po kariéře.

Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě.........

Martin Fendrych

XANTYPA 7-8/13 - výběr z článků

Trumpetista Wynton Marsalis

Trumpetista Wynton Marsalis

Wynton Marsalis, virtuózní americký trumpetista, zahraje v Praze 10. července. Hudebník široce rozkročený mezi jazzem a vážnou hudbou během své kariéry nasbíral řadu ocenění včetně devíti cen Grammy a několika čestných doktorátů. Koncertoval na všech kontinentech kromě Antarktidy a počet prodaných exemplářů jeho nahrávek se blíží pěti milionům.

Nekrmte paviány!

Nekrmte paviány!

„Do not feed baboons!“ přečte obtloustlý turista plechovou, místy zrezivělou ceduli, na níž se navíc dozví, že paviáni jsou velmi nebezpečná zvířata. Pousměje se nad přílišnou horlivostí a obezřetností místních obyvatel a vydá se vzhůru k mysu Dobré naděje.

Prázdniny v Římě

Prázdniny v Římě

Od premiéry filmu PRÁZDNINY V ŘÍMĚ, jedné z nejzdařilejších romantických komedií všech dob, uplyne letos již neuvěřitelných šedesát let. V roce 1953 po jeho zhlédnutí začaly dívky po celém světě napodobovat Audrey Hepburnovou, pořizovaly si stejný účes i rozevlátou širokou sukni a snily o cestě do Říma. Toužily být alespoň na chvíli princeznou na útěku a projíždět se na legendárním skútru značky Vespa uličkami Věčného města. Samozřejmě v doprovodu sympatického muže.

Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk

Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk

Jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků je v obecném povědomí spojován hlavně se dvěma historickými velkofilmy Miloše Formana. Spolupráce na mozartovském podobenství AMADEUS (1984) mu vynesla Oscara, za kostýmy k historické moralitě VALMONT (1989) získal francouzského Césara a na prestižní cenu Americké filmové akademie byl nominován. THEODOR PIŠTĚK, který na letošním karlovarském festivalu převezme Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos, je ale především autorem originálních pláten, objektů a instalací.

Restaurátorka Alena Waulinová a její rodina

Restaurátorka Alena Waulinová a její rodina

V roce 1980 jsem po letech potkala svoji kamarádku Alenu. Když jsme probíraly, jak šel náš život, dozvěděla jsem se, že jí právě zemřel manžel, a velmi na mne zapůsobila její statečnost, s níž ztrátu milovaného člověka přijala, a její odhodlání zajistit obživu sobě a svým dvěma dětem. Od té doby jsem už její život sledovala – tu zblízka, tu zdáli. Aleně se podařilo nejen vzorně vychovat dceru a syna, ale stát se jednou z nejlepších restaurátorek papíru v zemi.

Kolumbijská vláda uzavřela průlomovou dohodu s rebely

Koncem května proběhla médii zpráva o dosažení shody na pozemkové reformě mezi kolumbijskou vládou a rebely z hnutí FARC. Kolumbie je jednou z dlouhodobě nejnestabilnějších zemí amerického kontinentu, v níž se vláda přetahuje o moc s levicovými povstalci i drogovými kartely. Za posledních šedesát let takřka nepřetržitě balancuje na pokraji občanské války.

Co se děje… v New Yorku

Britský fotograf Miles Aldridge otevřel v galerii Steven Kasher výstavu, na níž prezentuje svoje stylizované fotografie žen v domácnosti, a vypráví tak pod názvem JENOM CHCI, ABYS MĚ MILOVAL příběh blahobytu a frustrace. Snímky pořídil během posledních sedmi let.

Co se děje… v Londýně

Devětašedesátiletý brazilský fotograf Sebastião Salgado představuje na výstavě s názvem GENESIS v Natural History Museum 250 černobílých fotografií pořízených v nejodlehlejších místech světa, nedotčených civilizací. „Pořídit jeden záběr trvá 250 setin vteřiny, takže na celý příběh mám vlastně jen jednu jedinou sekundu…,“ řekl listu Daily Telegraph. Salgadovy snímky obřích želv z Galapážských ostrovů, horských goril z Rwandy, sibiřských nomádů, pustých ledových polí v Antarktidě či roklí Velkého kaňonu svou syrovostí připomínají ilustrace Františka Buriana. „Leccos z toho, co Salgado fotí, není zas tak zvlášť výjimečné, ale jeho zpracování je zcela unikátní,“ konstatuje v londýnském večerníku Evening Standard Sue Stewardová a vypočítává, v čem Salgadova výjimečnost spočívá: „intenzívní škála odstínů černé a bílé, hrubé obrysy hor pořízené jakoby leptem a osobitý smysl pro kompozici“.

Co se děje… v Itálii

Při havárii velké výletní lodi Costa Concordia v loňském roce zahynulo dvaatřicet cestujících. Letos 8. května nákladní loď Jolly Nero narazila do věže v janovském přístavu, ta se zřítila a způsobila smrt sedmi osob. Costa Concordia, kdysi pýcha civilního námořnictví, bývala největší italskou lodí svého druhu. Loď Jolly Nero patří sicilské společnosti Messina, která je spojována s různými skandály, např. s dopravou toxických odpadů do Libanonu nebo těžkých zbraní do Iráku v době války v Perském zálivu.

Co se děje… ve Vídni

Léto ve Vídni bývá horké, ale dá se vychutnat v mnoha parcích nebo u Dunaje, ať už na kole či u vody. Rakouská metropole toho ale o prázdninách nabízí ještě mnohem víc.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/13

XANTYPA Číslo 7-8/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne