Co se děje… v Itálii

Dokáže se potápějící Itálie odrazit ode dna?

Při havárii velké výletní lodi Costa Concordia v loňském roce zahynulo dvaatřicet cestujících. Letos 8. května nákladní loď Jolly Nero narazila do věže v janovském přístavu, ta se zřítila a způsobila smrt sedmi osob. Costa Concordia, kdysi pýcha civilního námořnictví, bývala největší italskou lodí svého druhu. Loď Jolly Nero patří sicilské společnosti Messina, která je spojována s různými skandály, např. s dopravou toxických odpadů do Libanonu nebo těžkých zbraní do Iráku v době války v Perském zálivu.

Z geopolitického hlediska je Itálie významným přímořským státem, díky tvaru a lokalizaci se jí říká „letadlová loď“ Středomoří. Tak ji asi vnímají i Američané, kteří zde rozmístili sto devatenáct vojenských základen, včetně jaderných hlavic. V tomto kontextu se dvě havárie jeví jako pronikavá symbolika k pochopení italské současné situace: ztroskotání výletní lodi Costa Concordia jako konec snu o blahobytném a bezstarostném životě a havárie nákladní lodi Jolly Nero jako konec snu o obchodní a průmyslové velmoci, která byla kdysi součástí skupiny nejsilnějších ekonomik světa G7. Mnozí se proto ptají, zda „italská loď“ narazila na dno, z něhož se ještě může odrazit, nebo zda dno prorazí a bude ve svém úpadku pokračovat.
Stav politické scény zatím nasvědčuje druhé možnosti. Po vášnivé debatě koncem dubna v parlamentu se staré politické strany nezmohly na nic lepšího, než prodloužit mandát stávajícímu prezidentovi Giorgio Napolitanovi, kterému bude 88 let! To znamená, že na konci úřadu by byl pětadevadesátiletý! Tím si popudily velkou část občanské společnosti, která fandila Stefanovi Robotovi, kandidátu Hnutí pěti hvězd, uznávanému juristovi a dlouholetému obhájci lidských práv. Napolitano ihned po zvolení svěřil premiérskou funkci Enricu Lettovi, místopředsedovi středolevicové Demokratické strany (PD), jehož strýc Gianni Letta byl největším Berlusconiho spojencem a silnou šedou eminencí italské politiky. Ministerské posty a křesla tajemníků byly rozděleny mezi PD a Berlusconiho stranou PdL – Lidem svobodu.
Nový premiér dohlédl na to, aby justice a telekomunikace připadly Berlusconiho nohsledům. V reakci na to staré a zkostnatělé strany, aby zabránily dostat se k moci inovativnímu občanskému Hnutí pěti hvězd známého svérázného komika Beppeho Grilla (kterému se v prvních parlamentního volbách podařilo získat nečekaných 25 % hlasů a 163 křesel) a vyhnuly se případným předčasným volbám, shodily masku, přestaly hrát divadélko zarytých a nesmiřitelných nepřátel a společně vytvořily vládu s podporou velké většiny. Pravicoví voliči jásají, protože dobře vědí, že Enrico Letta bude na Berlusconiho zájmy citlivý. Po jeho zvolení premiérem totiž Berlusconiho podniky vydělaly na burze 570 milionů eur, to je 22 milionů denně! Levicoví voliči se naopak cítí podvedeni: sám Enrico Letta ještě nedávno hlásal „nikdy s Berlusconim“.
Bude to zřejmě křehká a vydíratelná vláda. Italská historie ukazuje, že takové vlády mohou přežit jen dokud fungují jako převodní páky požadavků svých politických vyděračů. Nyní nejsilnější požadavek zní: „pomozte Berlusconimu uniknout před justicí“. Milánský magnát již léta bojuje proti soudcům pomocí účelové změny zákonů (zkrácení lhůt promlčení a prodloužení procesů). Milánský odvolací soud totiž potvrdil rozsudek odsuzující ho na čtyři roky kvůli daňovým únikům a také k pěti letům zákazu veřejných funkcí. Berlusconi se zřejmě bude snažit rozsudek napadnout u Nejvyššího soudu, který však může hodnotit jen jeho formální stránku. Z věcného hlediska soud dospěl ke konečnému rozhodnutí: Berlusconi je zločinec, protože italský stát na daních okradl o 7 milionů eur. Státní zástupce však hovořil o 368 milionech, které za čtyři roky zmizely v nepřehledné síti dvanácti tisíc smluvních transakcí off-shorových společností, jejichž účelem bylo fiktivně nafukovat výdaje za nákup práv na tři tisíce zahraničních televizních a filmových děl, a tím výrazně snížit svůj daňový základ v Itálii.
Znechucení a stále rozhořčenější Italové čekají, kdy i politika přijme tento rozsudek a zachová se podle něj. Hnutí pěti hvězd již zveřejnilo, že bude hlasovat pro Berlusconiho nezpůsobilost pro jakoukoliv veřejnou funkci.
Mezitím právě v těchto dnech v požehnaném věku 94 let zemřel zřejmě hlavní italský státník poválečné historie Giulio Andreotti. Sedmkrát byl premiérem, osmkrát ministrem obrany a pětkrát ministrem zahraničí. Andreotti si bere s sebou do hrobu nesčetné záhady a nevyslovené pravdy italské politiky vztahující se k druhé polovině 20. století – od dohody se sicilskou mafií přes blízkost k různým polovojenským a zednářským skupinám, které poznamenaly novodobou italskou historii mrtvými soudci, nevinnými oběťmi atentátů a nejrůznějšími skandály. Přestože italská justicie definitivně prokázala, že Andreotti měl vztahy se sicilskou mafií až do roku 1980 (později to nebylo ani prokázáno, ale ani vyvráceno), po jeho smrti na něj mnozí občané i politici vzpomínají v dobrém.
Berlusconiho šance uniknout spravedlnosti jsou bohužel velké. Přesto pro Itálii cesta ze dna na výsluní nutně vede přes vyřešení této zásadní morální otázky, na níž se zakládá úspěch dobře fungujícího moderního právního státu. V opačném případě se obrazná „italská loď“ bude dále uvízlá v mělčinách Machiavelliho citátu „účel světí prostředky“. Mimochodem letos jeho dílo VLADAŘ slaví 500 let.
Poslední události a trapné až dramatické zklamané očekávání velké části italských voličů jasně dokládají, že posledních dvacet let italské historie, čili tzv. druhé republiky, není příběh velkých úspěchů a velkého politického nadání Berlusconiho, který celkem vládl jedenáct let ve čtyřech vládách, ale spíše obrovský neúspěch italské levice. Rychlost, s níž se – vnitřně rozdělena na dva silné a protichůdné proudy (katolický a levičácký) – vzdala smrtící Berlusconiho náruče, svědčí v nejlepším případě buď o totální neschopnosti a mizerné kvalitě jejích představitelů, anebo v nejhorším případě o tom, že italská levice byla vždy zajedno se svým velkým nepřítelem a jen předstírala politickou hru, aby se mohla jako opozice účastnit rozdělení politické moci a mít z ní vyplývající výhody. Zdá se tedy, že je to jen jedna velká kasta, která se zalekla protestu občanské společnosti a reagovala spojením, nahrávajícímu podezření, že její elity touží opět vytvořit velký všeobjímající politický střed. Ten s bývalou Křesťanskou demokracií (DC) nepřerušeně vládl Itálii více než čtyřicet let. Přitom levicovým elitám vůbec nevadilo, že DC byla začátkem devadesátých let smetena z politické scény obrovskými justičními skandály, týkajícími se nelegálního financování stran. Revoluce, kterou tehdy od akce „Mani Pulite“ (čisté ruce) Italové očekávali, nenastala. Místo ní přišel Berlusconi. Po dvaceti letech se scénář opakuje, snad i v horší situaci a s mnohem trapnějšími a nebezpečnějšími herci. Zda se Italům podaří slibovanou revoluci dokončit, je otázka, která visí ve hvězdách. A pokud se to stane, bude to proces demokratický?

Andreas Pieralli

XANTYPA 7-8/13 - výběr z článků

Trumpetista Wynton Marsalis

Trumpetista Wynton Marsalis

Wynton Marsalis, virtuózní americký trumpetista, zahraje v Praze 10. července. Hudebník široce rozkročený mezi jazzem a vážnou hudbou během své kariéry nasbíral řadu ocenění včetně devíti cen Grammy a několika čestných doktorátů. Koncertoval na všech kontinentech kromě Antarktidy a počet prodaných exemplářů jeho nahrávek se blíží pěti milionům.

Nekrmte paviány!

Nekrmte paviány!

„Do not feed baboons!“ přečte obtloustlý turista plechovou, místy zrezivělou ceduli, na níž se navíc dozví, že paviáni jsou velmi nebezpečná zvířata. Pousměje se nad přílišnou horlivostí a obezřetností místních obyvatel a vydá se vzhůru k mysu Dobré naděje.

Prázdniny v Římě

Prázdniny v Římě

Od premiéry filmu PRÁZDNINY V ŘÍMĚ, jedné z nejzdařilejších romantických komedií všech dob, uplyne letos již neuvěřitelných šedesát let. V roce 1953 po jeho zhlédnutí začaly dívky po celém světě napodobovat Audrey Hepburnovou, pořizovaly si stejný účes i rozevlátou širokou sukni a snily o cestě do Říma. Toužily být alespoň na chvíli princeznou na útěku a projíždět se na legendárním skútru značky Vespa uličkami Věčného města. Samozřejmě v doprovodu sympatického muže.

Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk

Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk

Jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků je v obecném povědomí spojován hlavně se dvěma historickými velkofilmy Miloše Formana. Spolupráce na mozartovském podobenství AMADEUS (1984) mu vynesla Oscara, za kostýmy k historické moralitě VALMONT (1989) získal francouzského Césara a na prestižní cenu Americké filmové akademie byl nominován. THEODOR PIŠTĚK, který na letošním karlovarském festivalu převezme Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos, je ale především autorem originálních pláten, objektů a instalací.

Restaurátorka Alena Waulinová a její rodina

Restaurátorka Alena Waulinová a její rodina

V roce 1980 jsem po letech potkala svoji kamarádku Alenu. Když jsme probíraly, jak šel náš život, dozvěděla jsem se, že jí právě zemřel manžel, a velmi na mne zapůsobila její statečnost, s níž ztrátu milovaného člověka přijala, a její odhodlání zajistit obživu sobě a svým dvěma dětem. Od té doby jsem už její život sledovala – tu zblízka, tu zdáli. Aleně se podařilo nejen vzorně vychovat dceru a syna, ale stát se jednou z nejlepších restaurátorek papíru v zemi.

Kolumbijská vláda uzavřela průlomovou dohodu s rebely

Koncem května proběhla médii zpráva o dosažení shody na pozemkové reformě mezi kolumbijskou vládou a rebely z hnutí FARC. Kolumbie je jednou z dlouhodobě nejnestabilnějších zemí amerického kontinentu, v níž se vláda přetahuje o moc s levicovými povstalci i drogovými kartely. Za posledních šedesát let takřka nepřetržitě balancuje na pokraji občanské války.

Velká voda, zpupný prezident a Nečasova politická smrt

Zasáhly nás povodně. Rozlité, rozlícené řeky, evakuovaní obyvatelé ze zatopených oblastí, utonulí. Politika se na chvíli zdála méně důležitá. Člověk si uvědomil, že není všechno špatné. Záchranný systém funguje. Cenu má soudržnost, pomoc.
Před povodněmi u nás bylo živo, po povodních ještě živěji. Komunisté měli na konci května v Praze neveřejnou ideologickou konferenci. Svůj program prý zaměří na prosazování lidských práv. (Jak si je představují? Znárodňování? Zákaz svobody slova? Zavírání politických odpůrců? Vláda jedné strany?) Pěkně si vedl Miloš Zeman: předvedl, co míní o svobodomyslných lidech, když odmítl jmenovat profesorem literárního historika Martina C. Putnu.

Co se děje… v New Yorku

Britský fotograf Miles Aldridge otevřel v galerii Steven Kasher výstavu, na níž prezentuje svoje stylizované fotografie žen v domácnosti, a vypráví tak pod názvem JENOM CHCI, ABYS MĚ MILOVAL příběh blahobytu a frustrace. Snímky pořídil během posledních sedmi let.

Co se děje… v Londýně

Devětašedesátiletý brazilský fotograf Sebastião Salgado představuje na výstavě s názvem GENESIS v Natural History Museum 250 černobílých fotografií pořízených v nejodlehlejších místech světa, nedotčených civilizací. „Pořídit jeden záběr trvá 250 setin vteřiny, takže na celý příběh mám vlastně jen jednu jedinou sekundu…,“ řekl listu Daily Telegraph. Salgadovy snímky obřích želv z Galapážských ostrovů, horských goril z Rwandy, sibiřských nomádů, pustých ledových polí v Antarktidě či roklí Velkého kaňonu svou syrovostí připomínají ilustrace Františka Buriana. „Leccos z toho, co Salgado fotí, není zas tak zvlášť výjimečné, ale jeho zpracování je zcela unikátní,“ konstatuje v londýnském večerníku Evening Standard Sue Stewardová a vypočítává, v čem Salgadova výjimečnost spočívá: „intenzívní škála odstínů černé a bílé, hrubé obrysy hor pořízené jakoby leptem a osobitý smysl pro kompozici“.

Co se děje… ve Vídni

Léto ve Vídni bývá horké, ale dá se vychutnat v mnoha parcích nebo u Dunaje, ať už na kole či u vody. Rakouská metropole toho ale o prázdninách nabízí ještě mnohem víc.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/13

XANTYPA Číslo 7-8/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne