Pochybující královna Helen Mirren

Letošní karlovarský festival ozdobí britská herečka Helen Mirren, která na zahajovacím ceremoniálu převezme Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii.

Mirren

Představitelku honosně oděných panovnic i kurážných agentek doprovodí její manžel – americký režisér a producent Taylor Hackford. Hvězda s ruskými kořeny uvede ve Varech dobové drama ZA DVEŘMI (2012), v němž účinkovala pod taktovkou maďarského klasika Istvána Szabó.

Její pozoruhodná kariéra, zpestřená postavami královen z různých dob, začala v šedesátých letech minulého století. Narodila se 26. července 1945 jako Iljena Lydija Vasiljevna Mironoff v rodině ruského emigranta. „Můj prapradědeček byl polní maršál Kamenskij, jeden z ruských hrdinů napoleonských válek. A dědeček byl carský aristokrat. Kvůli revoluci v sedmnáctém roce se ale musel s Ruskem navždy rozloučit. S mým otcem a babičkou zůstali v Londýně, kam byl původně vyslán carem kvůli jednání o dodávkách zbraní,“ poodhalila své předky.

Indiánova předpověď
V mládí to vzhledem ke své vizáži neměla jednoduché. „Člověk se musí naučit bojovat se svými nedostatky a udělat z nich přednosti,“ konstatovala po letech. „Jsem škaredá, ale slavná. Hvězdu ze mě dělá právě to, jak jsem nehvězdná,“ dodala herečka, jež zosobňuje vzácnou kombinaci inteligence, talentu, smyslu pro sebeironii a umění stárnout.
„Nevím, jestli by byl dědeček rád, kdyby věděl, že je ze mě herečka. Ani tatínek si to nepřál. Chtěl, abych se stala učitelkou. Myslím, že právě po dědovi jsem ale zdědila svou umanutost. Když se pro něco rozhodnu, musím to mít,“ charakterizovala svou povahu. Vyrůstala v uvolněné atmosféře „golden sixties“ a jako blondýna s nápadnými vnadami byla přitažlivým objektem mužských choutek. V jednom rozhovoru přiznala, že od samolibých a neurvalých hejsků si vytrpěla všelicos, včetně sexu vynuceného násilím.
Ve zralém věku otevřeně promluvila i o svých zkušenostech s drogami: „Když jsem byla mladá, občas jsem si dala jointa. Také jsem brala kokain. Nikdy jsem to ale nepřeháněla, jen jsem si občas šňupla na večírku. Nechala jsem toho, když na počátku osmdesátých let chytili Klause Barbieho, řezníka z Lyonu, který žil v Jižní Americe jako kokainový baron. A od té doby jsem se kokainu nedotkla. Nějak mi konečně došlo, jak strašná je síť, která stojí za tím, že se kokain vůbec dostane na nějaký anglický večírek.“
Na jevišti stála poprvé v šestnácti letech, brzy poté se uchytila v londýnském National Youth Theatre, kde si zahrála první ze svých mnoha královen – egyptskou krásku Kleopatru. Působila v Royal Shakespeare Company, spolupracovala s experimentálním divadlem Petera Brooka, navzdory spoustě zajímavých příležitostí však trpěla pochybnostmi. „Bylo mi pětadvacet a neustále jsem byla se sebou nespokojená. Jednou jsem se vypravila do čtvrti, které se všichni vyhýbali, k Indiánovi, který lidem věštil z ruky. Řekl mi, že na úspěch si musím počkat, až mi bude kolem padesáti. Jeho předpověď jsem si vzala k srdci a od té doby jsem se cítila daleko líp. Brala jsem život tak, jak přicházel…“

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...........

Jan Foll

XANTYPA 7-8/12 - výběr z článků

Kajakář Vavřinec Hradilek

 Kanál v pražské Troji začíná nenápadně: nad jezem se od řeky odděluje menší koryto bývalé propusti pro vory, v němž se bělá a šumí několik malých peřejí. Proud však brzy zrychlí a překážky se zvětší, voda se tudy valí s hukotem a stále víc se vzteká. Vše směřuje k zúženému betonovému jícnu, jímž napěněná voda vyhrkne do nízkého vodopádu, zavíří pod ním, zanadává ještě na několika překážkách a ozdobena rozplývající se pěnou se vrátí do Vltavy. Budete-li mít štěstí, uvidíte, jak se mezi peřejemi jako velcí vodní brouci obratně míhají lodě trénujících slalomářů.

Olympijské hry Londýn 2012

 Vážení čtenáři,
jak možná víte, už sedm let jsme mediálním partnerem českého olympijského týmu. A rádi. V Xantypě pravidelně přinášíme aktuální zprávy o přípravách olympiád, rozhovory s nadějnými sportovci i se sportovci medailemi ověnčenými, kteří šíří ve světě slávu naší vlasti – jako je například Věra Čáslavská, letošní jubilantka. A ke každým hrám připravujeme olympijskou přílohu, takže tomu není jinak ani v případě Londýna.

Příběh londýnských olympiád

Příběh londýnských olympiád

Až 26. července 2012 vzplane na novém stadionu ve východolondýnském Stratfordu olympijský oheň, začne se psát další kapitola fascinujícího příběhu, na jehož počátku stál v devadesátých letech 19. století mladý francouzský aristokrat Pierre de Frédy, baron de Coubertin.

PRŮVODCE LONDÝNEM

 Pokud byste ještě před pár lety vyšli z budovy ctihodné centrální Bank of England a vydali se směrem na východ, dorazili byste po krátké procházce mezi mrakodrapy a po dalších čtyřech mílích po silnici k největšímu londýnskému smetišti.

Za ztraceným rájem

Za ztraceným rájem

 V Brazílii kdysi žilo asi pět milionů indiánů, dnes jich zde najdeme pouze čtyři sta tisíc. Mnozí zemřeli v 16. století nemilosrdnou rukou kolonizátorů či podlehli nemocem, které do této země zanesli běloši.

Kardinál Dominik Duka

Kardinál Dominik Duka

 Loni 30. října sloužil Dominik Duka ve svatovítské katedrále mši za spolupracovníky parašutistů, kteří v době heydrichiády zaplatili za svoji statečnost životem.

Na návštěvě u Františka Kinského

Na návštěvě u Františka Kinského

 Nový zámek v Kostelci nad Orlicí je doslova napěchovaný empírem či, chcete-li, biedermeierem. Zásluhu na tom mají Kinští. Ti minulí i současní.

O tichu

 Už jsem o tom tady psal. Na letišti cosi opravují a kdosi rozhodne, že nad námi a nad statisícovými sídlišti se budou denně prohánět desítky tryskových letadel. Nedávno jsem cosi zařizoval v Ruzyni, ne na letišti, ale v obci, a uvědomil jsem si, že pár tisíc lidí anebo spíš desítek tisíc je odsouzeno k tomu, že v podstatě na letišti žije – tedy pokud se týká rámusu, který neodlučně (aspoň prozatím) patří k vzlétávání a přistávání letadel.

Vítězslav Kremlík

Vítězslav Kremlík

 Jak je to vlastně s teorií globálního oteplování? Proti sobě stojí dvě skupiny vědců – její obhájci a odpůrci. K těm druhým patří historik a překladatel Vítězslav Kremlík, který se už v době studia zajímal o vliv klimatických změn na dějiny naší civilizace.

Barmští vojáci dali zelenou demokratizaci

 Po nesčetných signálech naznačujících, že ve světě nejspíš jde všechno už jen od desíti k pěti, zabliká tu a tam světélko naděje. Umírněný optimismus budí poslední dobou události v asijské Barmě, která se po půlstoletí tvrdých vojenských diktatur zvolna otevírá… vlastním občanům i světu.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/12

XANTYPA Číslo 7-8/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne