Oštěpař Petr Frydrych

Mluvím jenom o metách na dosah

Petra Frydrycha jsem uslyšel ještě dříve, než jsem ho spatřil: běhal po tartanové dráze a tahal za sebou na provázku jakýsi plechový pekáček, v němž měl naložené závaží z činky a vydával nesmírný lomoz, ze kterého všem třeštila hlava. Někdo totiž zašantročil kus molitanu, jenž by měl hluk milosrdně utlumit. Potom se oštěpař odebral do tělocvičny, lehl si na záda a s velikou prudkostí vrhal medicinbaly proti dřevěnému bednění. Laika by při tom dunění nenapadlo, že se jedná o lehký trénink před závodem.

bhyetkm

Proč jste ještě nepřehodil svého trenéra?
Protože mě trénuje Jan Železný, který má světový rekord. Je těžké se mu přiblížit, rekord drží už patnáct let.

A podaří se vám to?
Taková peprná otázka hned na úvod – o metě se bavím, až když je na dosah. Když jsem házel k osmdesáti metrům, začal jsem mluvit o osmdesátce, teď se mě každý ptá na devadesátku… O světovém rekordu bych mluvil, až hodím devadesát sedm metrů.

V osmdesátých letech se házelo přes sto metrů, ale v roce 1986 Mezinárodní asociace atletických federací změnila těžiště oštěpu a hody se zkrátily. Proč?
Když Němec Uwe Hohn přehodil fotbalové hřiště (jeho světový rekord byl 104, 8 m), posunulo se těžiště dopředu, aby oštěpy nelétaly tak daleko, jinak by se musely upravovat stadiony. Těžiště je teď blíž ke špičce a oštěp padá dřív. Ze začátku to sráželo výkonnost o dvacet metrů.
Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.........

Ivan Větvička

XANTYPA 7-8/11 - výběr z článků

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 28

V anglickém etnickém humoru si vysloužili čestné místo Maďaři. Bylo to částečně díky laskavému humoru George Mikese, jehož útlé knížečky na téma „jak být cizincem“ jim přirostly k srdci a zdomácněl jim tak, že si ho vyslovovali „majks“ a povýšili ho na klasika anglické literatury, dodnes v Penguinu v paperbacku dotiskovaného.

Česko lepší než Řecko…

Jsme suverénní stát? Suverénní občané? Stačí jedna jedovatá bakterie a náš svět se hroutí. Česká republika je součástí totálně propojeného světa, který nemá hranice. Nejde jen o bakterii E. coli a dovozy a vývozy potravin. Česko teď vyplašeně stahuje umělecká díla z evropských zemí, protože firma Diag Human požádala soudy v Rakousku, Francii i jinde o exekuci českého majetku. Dva soudy už jí vyhověly.

Athény 1896! Jak se zrodily olympijské hry

Athény 1896! Jak se zrodily olympijské hry

Pouze čtrnáct zemí, dvě stě čtyřicet pět sportovců a samí muži. Taková je stručná vizitka prvních olympijských her. Psal se rok 1896, když vyzdobené Atény přivítaly první „celosvětové“ sportovní klání národů. Bojovalo se ve třiačtyřiceti disciplínách a rozdávaly se dvě sady medailí – zlaté a stříbrné.

Česká republika žije Londýnem!

Česká republika žije Londýnem!

Projekt Žijeme Londýnem, nejmohutnější komunikační kampaň v historii českého olympismu přibližuje atmosféru a hodnoty olympijských her, největšího sportovního svátku na světě. Začala koncem května na brněnském náměstí Svobody a postupně zavítá do všech regionů. Do konce června už Londýnem „ožily“desítky míst: od krajských center – Brno, Olomouc, Hradec Králové a Ústí nad Labem – až po menší města napříč celou republikou.

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Maličký, ale strategicky významný ostrov Malta, nacházející se mezi Sicílií a Afrikou, sehrál v dějinách středomoří mnohokrát klíčovou roli. Na Maltě bránili rytíři západní svět před tureckými nájezdy, díky Maltě si udrželi Britové alespoň částečnou kontrolu nad Středozemním mořem v době druhé světové války. Ale mnoho vědců se domnívá, že tento význam je pouhým stínem důležitosti, jaký měla Malta v dávných dobách na úsvitu věků. Kamenný a vyprahlý ostrov by totiž měl být posledním zbytkem pohádkové Atlantidy…

Módní návrhářka

Módní návrhářka

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, před mnoha tisíci fotografiemi a dávno před nabytými zkušenostmi, jak to ve skutečnosti chodí ve světě komerční fotografie. Jinak řečeno v době, kdy jsem se ještě nemohl nazývat ani nemluvnětem ve světě profesionální fotografie. Měl jsem za sebou jen studium fotografie, toulání se s fotoaparátem po jihu USA a chuť zase opustit Čechy a zažít pár dalších dobrodružství. A nakonec jsem se dostal až k slavné módní návrhářce Vivienne Westwood.

Festival CANNES 2011

Festival CANNES 2011

64. mezinárodní filmový festival v Cannes promítal zajímavé filmy a děly se tam zajímavé věci. I mimo plátno. Ale než se člověk v Cannes dostal do kina, chvilku to trvalo.

OBSAH 7-8/11

Červenec a srpen 2011 

Michaela Gubelová 7-8/11

Vážení a milí čtenáři,
Hušákova estébácká minulost a jeho současný milionový měsíční plat. Pád Sazky. Korupce kolem vojenských pandurů. Místo vládnutí, což je z našich daní dobře placená práce politiků, u nás jeden skandál střídá druhý a odvádí pozornost politiků i voličů od věcí zásadních… v čem to žijeme?

Dokumentaristka Olga Špátová

Dokumentaristka Olga Špátová

S Olgou Špátovou jsem si hodiny a hodiny povídala v Kambodži, kde se naše cesty zkřížily poprvé. A pak už se nikdy nerozpojily. Kromě toho, že točí krásné filmy (kritici píší, že hodné), je plná optimismu a entuziasmu. Občas z ní čerpám. A je mi líto, že jsem se nikdy nepotkala s jejím tátou, fenomenálním filmovým dokumentaristou Janem Špátou. V srpnu to bude pět let, co zemřel.

Sport - výběr z článků

Michal Navrátil: Dvacet sedm metrů volným pádem

Michal Navrátil: Dvacet sedm metrů volným pádem

Mám kamaráda, pro něhož je i myslivecký posed příliš vysoko. Dostává závratě. A rozhledny pozoruje ze země. Michal Navrátil by pro něj byl něco jako mimozemšťan. Ten totiž vyleze třeba do výšky dvaceti sedmi metrů, odkud skáče do vody. A může to být do bazénu nebo z útesu do moře. V letu dělá navíc salta a přemety a patří v tom ke čtyřem nejlepším lidem na světě.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 18. srpna 1992. Maminka María José pracuje v soudnictví, je veselá, ale také výrazně pořádkumilovná. Což bylo těžké, protože malý Néstor měl úplně jiné „starosti“ a příliš nechápal, proč by měl věci uklízet jiným způsobem, než že je prostě někam odhodí. Taky byla přísná, co se týkalo učení. Tatínek José Angel je obchodní zástupce firmy, která prodává špičkové španělské sýry. Dohlížel na Néstora po fotbalové stránce, vozil ho na tréninky, hodně ho podporoval, ale také na něj hodně tlačil. Při zápasech na syna určitým specifickým způsobem pískal, a když se ten zvuk ozval, Néstor věděl, že musí nějak reagovat. Strašně ho to štvalo. Táta byl důrazný i ve výchově, ale byla s ním i legrace, a když se cítil spokojeně, byl skvělý. Jakmile se ovšem rozzlobil, bylo náročné s ním vydržet. Néstor se mu podobá. Jen světle hnědé oči a nos má po mamince. Je jedináček a rodiče s ním v útlém dětství dost bojovali. Byl neskutečně aktivní, v noci se neustále budil a pamatuje si jediné, že chtěl hrát fotbal.

Bernardová jako první Čech přeplavala úžinu mezi Robben Island a Kapským Městem

Bernardová jako první Čech přeplavala úžinu mezi Robben Island a Kapským Městem

 Abhejali Bernardová (39) ze Sri Chinmoy Marathon Teamu Zlín si připsala další plavecký úspěch přeplaváním úžiny mezi ostrovem Robben Island (v překladu Tulení ostrov) a Kapským Městem v Jihoafrické republice. 6.nejtěžší přeplavbu na jižní polokouli zvládla jako první Čech, když za 2h 35 minut překonala vzdálenost 7,5 km ve vodě o teplotě pouhých 9-11°C.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 6. listopadu 1981 v Rize a v hlavním městě Lotyšska prošel všemi mládežnickými fotbalovými kategoriemi. Začal však poměrně pozdě, bylo mu skoro třináct let. A to i přesto, že táta fotbal miloval a odmalička si s ním kopal. Vyrůstal v činžáku, jedna strana domu neměla okna, tak si tam s kluky udělali bránu a hráli fotbal. Maminka však měla raději jiné sporty, třeba tenis nebo plavání. Otec byl stavební inženýr, máma vystudovala stejnou školu jako on, právě na vysoké škole se potkali.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 21. března 1992. Na svých prvních sedm let života, prožitých ve Štrasburku, si příliš nevzpomíná. Vybavuje se mu, jak to vypadalo ve školce a u babičky, která mu vařila a starala se o něj. Máma se ve Štrasburku narodila, a tohle „město cest“, jak zní jeho překlad, jako by předpovědělo Jeanovo budoucí putování. Tatínek pochází z Čadu, ale už jako malý kluk přicestoval z Afriky s rodinou do Francie.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se ve vesnici Lukáčovce, dvacet kilometrů od Nitry. Tady kopal vesnický fotbal na ulici a od osmi let i na fotbalovém hřišti. Když mu bylo třináct, hráli školní zápas proti Nitře. Prohráli 14:1 a ten jediný gól dal on. Klub o něj projevil zájem, ale Lukáš se příliš neradoval. Byl na vesnici šťastný, bál se nové školy i lidí. Když však už z Nitry volali popáté, maminka najednou do telefonu pronesla: „Dobře, tak on přijede.“ Koukal na ni s vykulenýma očima, co to udělala. Možná nejdůležitější moment v jeho životě. Mnohokrát už ji v duchu poděkoval. Maminka byla sportovně založená, hrála házenou, otce zajímala auta, motorky, po obou rodičích jejich zájmy podědil. Byli čtyři sourozenci, tři bratři a sestra, Lukáš je nejmladší. Táta hodně pracoval, o fotbal se starala máma.

Mistryně světa  Jana Kosťová

Mistryně světa Jana Kosťová

 S Janou jsem se seznámil před mnoha lety, když jsme oba navštěvovali kursy fotografie. Hned jsme si padli do oka. To se ještě jmenovala Fialová, cestovala po světě s krosnou a fotoaparátem a kromě toho v Praze zajišťovala velké akce pro mezinárodní klientelu. Během let se naše cesty rozdělily, ale přáteli jsme nepřestali být ani na dálku. Teď, když jsme se potkali, má s manželem Pavlem krásná dvojčata. A kromě zajišťování akcí pro mezinárodní klientelu se pyšní titulem mistryně světa v trail orienteeringu pro rok 2013 a je aktuální mistryní ČR pro rok 2015. A i když je na káře – nemá ráda výraz na vozíčku – je to stále ta pozitivní rozesmátá holka.

Tenistka Nicole Vaidišová

Tenistka Nicole Vaidišová

Před pěti lety ukončila předčasně kariéru. Alespoň tak to tehdy prezentovala tenisová média. Jenže Nicole Vaidišová to vidí jinak: „Já jsem se sama k tomu nikdy nevyjádřila, nikdy jsem neřekla, že jsem definitivně skončila. Přestala jsem hrát a všichni si vydedukovali, co potřebovali.“ Od loňského září se bývalá světová „sedmička“ vrací mezi tenisovou elitu.

O kolech, míči a pořádných chlapech

O kolech, míči a pořádných chlapech

Když mi kamarádka řekla, že o víkendu bude nedaleko od mého domova pískat zápasy ragby vozíčkářů, nezaváhal jsem ani na chvíli, vzal fotoaparát a vydal se na hřiště. Něco málo jsem o ragby věděl, ale až do této chvíle netušil , že je možné hrát ho i na vozíku. Skoro každý si někdy posteskne, jak má ten život těžký. Je to – jako ve všem – otázka úhlu pohledu. Přijde mi zvláštní a pozoruhodné, že ti, kteří by mohli na osud žehrat nejvíc, si stěžují nejméně. Bojují, snaží si život užívat a plačtivé stěžování přenechávají těm, kterým je pohodlně v roli nicnedělající oběti vlastního života.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/11

XANTYPA Číslo 7-8/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne