Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Maličký, ale strategicky významný ostrov Malta, nacházející se mezi Sicílií a Afrikou, sehrál v dějinách středomoří mnohokrát klíčovou roli. Na Maltě bránili rytíři západní svět před tureckými nájezdy, díky Maltě si udrželi Britové alespoň částečnou kontrolu nad Středozemním mořem v době druhé světové války. Ale mnoho vědců se domnívá, že tento význam je pouhým stínem důležitosti, jaký měla Malta v dávných dobách na úsvitu věků. Kamenný a vyprahlý ostrov by totiž měl být posledním zbytkem pohádkové Atlantidy…

malta

Starší než Stonehenge
Samozřejmě, veškeré zkazky o Atlantidě stále spadají do říše snů a legend. Do dvacátého prvního století se totiž nepodařilo objevit jediný přesvědčivý důkaz, že tato legendární říše skutečně existovala. Ale pokud by tomu tak bylo, s největší pravděpodobností by byla na Maltě. Tedy alespoň její část. Co nás vede k tomuto tvrzení? Podivuhodné chrámy, které na Maltě stojí. Jsou totiž mnohem starší než egyptské pyramidy i anglický Stonehenge. Maltské prehistorické chrámy vznikaly po dlouhé tisíce let, ale o jejich stavitelích nevíme vůbec nic. Jako kdyby na ostrově vůbec nežili, jako by beze stop zmizeli z povrchu země. Na Maltě a vedlejším ostrově Gozo byly zatím objeveny tři desítky chrámů (další jsou možná stále skryté pod zemí), které vyvolaly spoustu otázek. Bohužel, vědci jsou zatím ve značné defenzivě, protože na otázky neznají odpověď.

Matka země, bohyně plodnosti
Co tedy víme? Je toho velmi málo. Jedná se o nejstarší megalitické chrámy na světě, tajemní stavitelé je začínají stavět kolem roku 3600 před naším letopočtem. Ten vůbec nejstarší stojí na Gozu. A není to žádný začátečnický či nepovedený kousek. Právě naopak. Díky němu víme, že od samého začátku byli stavebníci mimořádně zruční a schopní. Zkrátka a jednoduše, když přišli na Maltu, uměli už všechno. A nebylo to umění ledajaké. Dokázali totiž stavět zastřešené chrámy vysoké deset metrů, navíc uměli pracovat s velmi těžkými břemeny. Některé kvádry vážily až 50 tun. Chrámy byly obrovské, často měly rozměry 30 krát 40 metrů. Největším chrámem je Tarxien s rozměry 62 na 48 metrů, chrám Ggantija zabíral plochu 44 na 34 metrů.
Přestože dnes chrámy na první pohled připomínají jen velké hromady kamení (megalitické se jim říká proto, že jsou postaveny z obrovských kamenů), když je pozorujete pozorně, objevíte jejich důmyslný systém. Při pohledu shora totiž zjistíte, že všechny chrámy mají tvar tlusté ženy s výraznými boky a stejně velkými ňadry. Proto se vědci domnívají, že byly zasvěceny kultu matky země a bohyně plodnosti, jejíž sochy se v okolí chrámů také našly. Ostatně do chrámů se vstupovalo chodbou, která připomínala vaginu (na podobném principu je založen také indiánský rituální obřad zvaný initi, probíhající v potní chýši).

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Libor Budínský

XANTYPA 7-8/11 - výběr z článků

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 28

V anglickém etnickém humoru si vysloužili čestné místo Maďaři. Bylo to částečně díky laskavému humoru George Mikese, jehož útlé knížečky na téma „jak být cizincem“ jim přirostly k srdci a zdomácněl jim tak, že si ho vyslovovali „majks“ a povýšili ho na klasika anglické literatury, dodnes v Penguinu v paperbacku dotiskovaného.

Česko lepší než Řecko…

Jsme suverénní stát? Suverénní občané? Stačí jedna jedovatá bakterie a náš svět se hroutí. Česká republika je součástí totálně propojeného světa, který nemá hranice. Nejde jen o bakterii E. coli a dovozy a vývozy potravin. Česko teď vyplašeně stahuje umělecká díla z evropských zemí, protože firma Diag Human požádala soudy v Rakousku, Francii i jinde o exekuci českého majetku. Dva soudy už jí vyhověly.

Oštěpař Petr Frydrych

Oštěpař Petr Frydrych

Petra Frydrycha jsem uslyšel ještě dříve, než jsem ho spatřil: běhal po tartanové dráze a tahal za sebou na provázku jakýsi plechový pekáček, v němž měl naložené závaží z činky a vydával nesmírný lomoz, ze kterého všem třeštila hlava. Někdo totiž zašantročil kus molitanu, jenž by měl hluk milosrdně utlumit. Potom se oštěpař odebral do tělocvičny, lehl si na záda a s velikou prudkostí vrhal medicinbaly proti dřevěnému bednění. Laika by při tom dunění nenapadlo, že se jedná o lehký trénink před závodem.

Athény 1896! Jak se zrodily olympijské hry

Athény 1896! Jak se zrodily olympijské hry

Pouze čtrnáct zemí, dvě stě čtyřicet pět sportovců a samí muži. Taková je stručná vizitka prvních olympijských her. Psal se rok 1896, když vyzdobené Atény přivítaly první „celosvětové“ sportovní klání národů. Bojovalo se ve třiačtyřiceti disciplínách a rozdávaly se dvě sady medailí – zlaté a stříbrné.

Česká republika žije Londýnem!

Česká republika žije Londýnem!

Projekt Žijeme Londýnem, nejmohutnější komunikační kampaň v historii českého olympismu přibližuje atmosféru a hodnoty olympijských her, největšího sportovního svátku na světě. Začala koncem května na brněnském náměstí Svobody a postupně zavítá do všech regionů. Do konce června už Londýnem „ožily“desítky míst: od krajských center – Brno, Olomouc, Hradec Králové a Ústí nad Labem – až po menší města napříč celou republikou.

Módní návrhářka

Módní návrhářka

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, před mnoha tisíci fotografiemi a dávno před nabytými zkušenostmi, jak to ve skutečnosti chodí ve světě komerční fotografie. Jinak řečeno v době, kdy jsem se ještě nemohl nazývat ani nemluvnětem ve světě profesionální fotografie. Měl jsem za sebou jen studium fotografie, toulání se s fotoaparátem po jihu USA a chuť zase opustit Čechy a zažít pár dalších dobrodružství. A nakonec jsem se dostal až k slavné módní návrhářce Vivienne Westwood.

Festival CANNES 2011

Festival CANNES 2011

64. mezinárodní filmový festival v Cannes promítal zajímavé filmy a děly se tam zajímavé věci. I mimo plátno. Ale než se člověk v Cannes dostal do kina, chvilku to trvalo.

OBSAH 7-8/11

Červenec a srpen 2011 

Michaela Gubelová 7-8/11

Vážení a milí čtenáři,
Hušákova estébácká minulost a jeho současný milionový měsíční plat. Pád Sazky. Korupce kolem vojenských pandurů. Místo vládnutí, což je z našich daní dobře placená práce politiků, u nás jeden skandál střídá druhý a odvádí pozornost politiků i voličů od věcí zásadních… v čem to žijeme?

Dokumentaristka Olga Špátová

Dokumentaristka Olga Špátová

S Olgou Špátovou jsem si hodiny a hodiny povídala v Kambodži, kde se naše cesty zkřížily poprvé. A pak už se nikdy nerozpojily. Kromě toho, že točí krásné filmy (kritici píší, že hodné), je plná optimismu a entuziasmu. Občas z ní čerpám. A je mi líto, že jsem se nikdy nepotkala s jejím tátou, fenomenálním filmovým dokumentaristou Janem Špátou. V srpnu to bude pět let, co zemřel.

Reportáž - výběr z článků

BARMA

BARMA

A je to tady… Přistáváme na letišti Yangon, v části využívané pro mezinárodní lety. Před pár lety dokončený terminál působí dojmem mauzolea. Těch pár desítek cestujících se v obřím prostoru budovy skoro ztrácí. Velké překvapení – během celní a pasové kontroly se nekoná prohlídka zavazadel, nepadnou žádné otázky či doporučení týkající se kontaktu s místními obyvateli, případně vyvolávání politických debat.

Surfařský ráj Rote

Surfařský ráj Rote

Jednoho rána, za rozbřesku vrhám se do vln Tasmanova moře na východním pobřeží Austrálie a snažím se najít tu nejperfektnější vlnu. Jsem tu brzy, a přece pozdě. Deset surfařů se tu již snaží chytit svůj první skluz. Nebude lehké se mezi nimi prosadit. Všichni jsou dobří a několik z nich již prořezává vlny a projíždí vodním živlem. Mezi nimi i Jonathan, který se se mnou podělil o zážitky ze surfování v Indonésii a pověděl mi o ostrově Roti u Západního Timoru.

Vítejte v Riu

Vítejte v Riu

Karnevalový týden je v Brazílii nejdůležitějším svátkem v roce. Praví, nefalšovaní Brazilci, jejichž srdce bije rytmem samby, vyrážejí do měst, která několik dní žijí hudbou a tancem. Rio je rozhodně jedním z nich. 

Šangri-la leží v Pákistánu

Šangri-la leží v Pákistánu

Údolí Hunza se táhne jako gigantická brázda napříč pohořím Karakoram na severu Pákistánu. Je to vlastně jakási přírodní pevnost, obehnaná více jak sedm tisíc metrů vysokými horskými štíty. Odnepaměti přitahovala tato odlehlá oblast dobrodruhy a badatele pověstmi o podivných modrookých horalech, kteří se dožívají nezvykle dlouhého věku. Mnozí z dnešních turistů považují Hunzu za Šangri-la – legendární místo ze slavné knihy ZTRACENÝ OBZOR.

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

21. srpna 1989 jsem byla v polském Těšíně, kde se konala demonstrace. Omluvila jsem se na ní Čechům za účast Poláků na okupaci v roce 1968, řekla jsem, že tehdy byla poskvrněna čest polských vojáků. Nesli jsme pak transparent s nápisem „Nikdy více bratrské pomoci“. Netušila jsem, že to bylo zachyceno na fotografii. V roce 2006 jsem měla hodně špatné období, rozpadl se mi dlouhodobý vztah, přišla jsem o práci, měla jsem deprese – tři měsíce jsem jen ležela a koukala do stropu, nevěděla, co se sebou. Pak mě někdo přemluvil, abych jela do Wrocławi na přednášku Krzysztofa Stanowskiego.

Můj syn je terorista

Můj syn je terorista

Je šest hodin ráno a k checkpointu v Jeruzalémě se pomalu blíží stará rozhrkaná dodávka. V ní sedí tři mladí Palestinci: Mohammad Jamel Aljolany, Katel Abu Sninah a Loie Abu Nejma. Jsou nervózní a dohadují se o tom, co se právě chystají udělat – zastřelit izraelské vojáky.

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

Když před půldruhým rokem klesl architekt Kaplický do prachu pražské třídy Československé armády, shodou náhod před domem Ochranné organizace autorské, mnoho lidí v naší zemi – ale určitě nejen u nás -  se zachvělo. Smrt člověka v den, kdy mu jeho žena ráno vložila do náruče novorozenou dceru, nemohla nechat nikoho chladným. Troufám si však tvrdit, že ne všichni v té chvíli pomysleli na jeho osud s upřímným smutkem. Pro mnohé znamenala smrt Jana Kaplického rozřešení nepříjemné kauzy a konec jednoho projektu. Kaplického knihovna – to iritující oko nad Prahou - měla být pohřbena spolu se svým autorem.

Fotograf Miloň Novotný

Fotograf Miloň Novotný

Londýn coby ever-greenFotograf Miloň Novotný dospěl k vrcholnému projevu knihou LONDÝN (1968). Dosáhla světové úrovně a zajistila mu trvalé místo v kulturních dějinách. Před deseti lety vydaná monografie připomíná tuto šťastnou etapu téměř čtvrtinou reprodukcí. 

Mexické pašije

Mexické pašije

V Mexiku, pravděpodobně nejkatoličtější zemi Latinské Ameriky, slaví na řadě míst Velikonoce tak, že si pašijové události jednoduše „zopakují“. Tyto fotografie jsou z malé, zapadlé vesnice ve státě Oaxaca.

Lenka Klicperová

Lenka Klicperová strávila dětství s VINNETOUEM, přečetla ho šestadvacetkrát. Touhu po Africe v ní vzbudil Verneův PATNÁCTILETÝ KAPITÁN a dávná přání si začala plnit v redakci zeměpisného měsíčníku Lidé a Země. Při cestě do Konga se však dětské sny proměnily v noční můru a místo do očí rudého gentlemana pohlédla do zatemněných oken lidství.Ve východním Kongu patří brutální znásilňování, mučení a kanibalismus patří k realitě všedního dne. Chcete i v příštích letech navštěvovat taková místa?
Láká mě to z novinářského hlediska. Nemusím objet všechny válečné zóny na světě, ale je to druh adrenalinu, který stačí jednou zakusit a začnete ho potřebovat.
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/11

XANTYPA Číslo 7-8/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne