Číslo 7-8/10

Nová generace české animace

Těžko se u nás najde někdo, kdo by důvěrně neznal příběhy Rumcajse, Manky a Cipíska, Maxipsa Fíka, Boba a Bobka, Křemílka a Vochomůrky, Makové panenky a motýla Emanuela, Macha a Šebestové nebo medvídků, co se potkali u Kolína. Český animovaný film šedesátých až osmdesátých let se stal pojmem i daleko za hranicemi. Ale vybaví se nám nějaká výraznější domácí animovaná postavička z posledních let?

 

Animáci 

Animované pohádky pro děti se sice točí i dnes, ale v mnohem menší míře. Ještě hůře je na tom animovaná tvorba určená pro dospělého diváka. Profesionálních výtvarníků, scenáristů a režisérů je u nás stále dost, ale nemají někdejší podporu ze strany státu, v kinech se už nepromítají animované úvodníky a po roce 1989 se rozpadla i původní specializovaná tvůrčí studia. Realizace animovaného filmu je časově, technicky a hlavně finančně velmi náročná, což se spolu s předpokládaným nižším zájmem diváků potenciálním investorům příliš nezamlouvá. Tvůrci spoléhají hlavně na granty Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Šikovní animátoři pracují pro ziskovou reklamu nebo internet a občas se jim podaří natočit animovaný film. Ten se pak ale z mnoha důvodů dostane jen k úzkému okruhu diváků.

TIP MĚSÍCE NEW YORK TIMES
Projekt Českých center s názvem PĚT STATEČNÝCH FAMÁKŮ – NOVÁ GENERACE ČESKÉ ANIMACE se snaží ukázat, že nové divácky úspěšné animované filmy existují. Jeho součástí je putovní projekce samostatných děl pěti kamarádů – výtvarníků a výstava fotografií, výtvarných návrhů, loutek a rekvizit s jejich filmy spojenými.
Výstava měla premiéru v loňském roce v New Yorku a respektované noviny New York Times ji uvedly jako svůj kulturní tip měsíce. Doprovodný film PĚT STATEČNÝCH FAMÁKŮ, sestavený ze čtrnácti kratších anekdot i delších filmů jednotlivých autorů, které jsou určeny především dospělým divákům, vyhrál cenu na filmovém festivalu v bulharském Plovdivu.
Výstava se pak představila v Českých centrech v Berlíně, Budapešti, Buenos Aires, Bukurešti, Drážďanech, Košicích, Londýně, Mnichově, Moskvě, Paříži, Sofii, Stockholmu a ve Vídni. Prezentována byla i v Čechách.

VZPOMÍNKA NA KAMARÁDY
Autorkou nápadu i následné realizace projektu je produkční Zuzana Povýšilová, která do Prahy a Českých center přišla po delším působení v brněnském Divadle Husa na provázku. Všechno vzniklo náhodou, když před rokem potkala Michala Žabku, kterému kdysi pomáhala s filmem ZE ŽIVOTA SNĚHULÁKŮ, a společně s nostalgií zavzpomínali na Žabkovy kolegy a krásná léta spolupráce s lidmi kolem pražské FAMU. Tam byla v roce 1990 založena katedra animované tvorby, u jejíhož zrodu stál klasik české a světové animace Břetislav Pojar, dramaturg a scenárista Jiří Kubíček a výtvarník Radek Pilař. Zpočátku chybělo veškeré potřebné zázemí, muselo se hodně improvizovat a vymýšlet, jak co udělat, aby z toho vyšel dobrý film. Snad právě proto se v té době na fakultě vytvořila zvláštní atmosféra, kdy se studenti sblížili se svými učiteli a mezi spolužáky nepanovala profesní rivalita, ale úzké přátelství a obrovská chuť tvořit, pokračovat v nebezpečně skomírající tradici a spolupracovat mezi sebou.
Zuzana s Michalem zavolali kamarádům Václavu Švankmajerovi, Noro Držiakovi, Janu Bubeníčkovi a Davidu Súkupovi, aby vytáhli z archivů všechno zajímavé, co kdy natočili a ukázali to světu.
Každý z těchto autorů je jiný ve svém pohledu na svět, ve výběru tématu, ve výtvarném pojetí i formě zpracování. Žádnému z filmů nechybí specifický humor a překvapující pointa. A diváka to bezesporu příjemně překvapí a pobaví.
 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě .....

kategorie: RSS, Číslo 7-8/10
Dolní navigace