Dne 11. července uplyne devadesát roků od jejího narození. Dáňa, jak jí rodiče a příbuzní říkali, studovala po maturitě na dívčím gymnáziu konzervatoř. Když dostala nabídku na profesionální angažmá, školu opustila. Později vzpomínala, jak se třásla, když šla svůj úmysl oznámit profesoru Jiřímu Plachému. Ten ji však povzbudil: „Tak, holka, zlomte vaz a utíkejte hrát opravdové divadlo.“
Hned třetí rolí, kterou ztvárnila ve svém prvním, brněnském angažmá, byla Slávka Hlubinová z Šrámkova MĚSÍCE NAD ŘEKOU. O tři roky později, v roce 1943, si ji zahrála znovu – to už v Plzni. Uplynulo deset let a režisér Václav Krška natočil filmovou verzi této hry. Jak prohlásil, Slávku nemohla ztělesnit žádná jiná herečka. Ve filmu se setkala s Jiřím Plachým, bývalým učitelem, který tak moudře rozhodl o jejím hereckém osudu.
Jejím častým a patrně nejmilejším hereckým partnerem byl Karel Höger. Když odcházel v roce 1940 z rodného Brna do pražského Národního divadla, ona nastupovala do brněnského angažmá. Nastěhovala se do jeho garsonky, zatímco jemu pomohl získat byt v Praze bratr Dany Medřické. Později byli častými hereckými partnery. Však když jí Karel Höger gratuloval k pětapadesátým narozeninám, vyznal se: „Drahá Dano, začnu po nerudovsku: Už ledaským jsem byl po tvé boku, ale vším jsem byl rád. Na Tvém zaplaceném uměleckém účtu za role filmové i divadelní je dosti těch, ve kterých jsme byli spolu. Ženský půvab a herecká vybroušenost mi jdou v duchu před očima. Na všechny role můžeš být hrdá, dala’s jim vše, co chtěly, a vždycky ještě víc.“
Už jako velmi zralí představitelé hlavních postav televizního filmu ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU si vyměnili fotografie s věnováním. Na rubu té Högerovy čteme: „Daně, s díkem za inspirující partnerství v Romeovi – Karel. Vánoce 1971.“ Dana Medřická lichotku opětovala: „Karle, když Romea – pak jedině Tebe.“
Znalému divákovi se vybaví jejich dřívější společné filmy: MIKOLÁŠ ALEŠ, ZDE JSOU LVI, OŠKLIVÁ SLEČNA. Škoda, že už se nesetkali v seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA.
Jeden z jejích prvních filmů se jmenuje TŘINÁCTÝ REVÍR a byl natočen brzy po válce. V postavě Frony nahradila Lídu Baarovou, s níž byla úspěšná detektivka původně roztočena.
Dana Medřická dokázala uplatnit i schopnost pro groteskní komiku. Temperamentní gesta, nápadná obličejová mimika, častý úsměv odhalující zuby. O komické stylizovanosti svědčí i jména obou dam, které hrála ve veselohrách NEJLEPŠÍ ČLOVĚK a FLORENC 13.30. První se jmenuje Kolenatá, druhá je Veselá i podle jména. Z pozdějších komediálních postav připomeňme alespoň docentku Beránkovou z parodie KDO CHCE ZABÍT JESSII?
Obdivuhodná byla její schopnost představovat ženy výjimečné – heroiny, ale i obyčejné ženské vlekoucí se životem s nákupními taškami. Jednou je ztvárnila ve vážné podobě, jindy diváci slzeli od smíchu. Dávno před KOČIČÍ HROU dokázala, jak je schopna zobrazit osud prosté ženy, starostlivé a obětavé manželky i matky. Takové normální maminky, jak ji hrála i v televizním seriálu TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA.
Režisér František Filip, který Danu Medřickou režíroval ve filmu PŘÍBĚH DUŠIČKOVÝ či v seriálech F. L. VĚK a BYL JEDNOU JEDEN DŮM, si zavzpomínal: „Co se mi vybaví, když zaslechnu její jméno? Mikrotenový sáček. Přiběhla na zkoušku jako vždy s taškami a novým objevem – mikrotenovým sáčkem. Byla jím nadšená, popisovala nám všechny jeho výhody a přesvědčovala nás, že se bez něj neobejdeme. Vašek do něj dostával svačiny.“
Ano, ten, kdo dostával svačiny do mikrotenových sáčků, byl herec Václav Vydra, třetí v dynastii hereckého rodu. Syn na maminku hodně vzpomíná: „Byla pracovitý člověk – ne že by ležela v textech a studovala, ona tvořila jakoby mimochodem: během vaření, nákupů, uklízení, ve frontách. Proto asi neměla čas zahledět se do sebe a podlehnout sebeklamu – slávě. Když byla moc unavená, tak si třeba odpoledne na chvíli lehla. Říkala: „I těch deset minut je dobrejch.“ Když pak jezdívala do Španělska, mívala další dilema. Nechtěla odjet ode mne a divadla, ale zároveň chtěla být se svou pozdní láskou – Artemiem, se kterým byla šťastná. Bohužel, řečeno s básníkem, však krátce jen, ach krátce.“
Ano, bylo to nespravedlivé. Herečka, která potěšila svým uměním tolik diváků, byla nepřejícím osudem oloupena o řádnou porci vlastního štěstí. Na rozdíl od Marie Dočkalové, kterou tak působivě ztělesnila v televizním filmu ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU, teprve třiašedesátiletá Dana Medřická se happy endu v podzimu svého života nedočkala.