FILMOVÝ ENCYKLOPEDISTA MILOŠ FIKEJZ

Český film v jedné krabici

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Miloš Fikejz

Jak třídílný slovník ČESKÝ FILM – HERCI A HEREČKY vznikal?
Jeho kořeny sahají do poloviny osmdesátých letech, kdy jsem začal psát profily zahraničních herců do tehdejších časopisů Kino, Záběr nebo Film a doba. Tehdy jsem se také rozhodl napsat do knižnice vydávané Československým filmovým ústavem portréty několika zahraničních filmových umělců, o kterých se tady příliš nehovořilo. Začal jsem Fredem Astairem v roce 1984 a následovaly publikace o Dustinu Hoffmanovi a režiséru Francisi Fordu Coppolovi.

To asi nebyly osobnosti, které by československý normalizační režim miloval. Neměl jste kvůli psaní o nich nějaký problém?
Vždycky jsem si vybíral osobnosti, které mně přišly něčím zajímavé. Což byli ale často lidé, které tehdejšímu režimu příliš nekonvenovali. Měl jsem třeba problém, když jsem psal o Valérii Kaprisky, která hrála mimo jiné v jednom filmu Andrzeje Żuławského, natočeném ve Francii, českou emigrantku. Článek sice v časopise Kino vyšel, ale pak kolem něj nastal velký rozruch. Museli jsme to jít vysvětlovat spolu s redaktorkou, která mi článek zadávala, k šéfredaktorovi, protože na něj byly tlaky shora, jak jsem si to mohl dovolit. Podobné problémy měl tehdy i Jan Rejžek, který tam také psal o umělcích z „kapitalistické ciziny“.

A jak jste se dostal k psaní knihy o českých hercích?

V devadesátých letech jsem si nejprve uvědomil, že tady neexistuje žádný slovník, který by se věnoval zahraničním filmovým hercům. Tak jsem se rozhodl, že to pokusím napravit, což se mi během pěti let podařilo. Vyšel v roce 1996 v nakladatelství Cinema pod názvem FILMOVÍ HERCI SOUČASNOSTI – 640 PROFILŮ ZAHRANIČNÍCH HERCŮ. O sedm let později byl vydán znovu, ale už téměř dvojnásobně rozšířený a ve dvou svazcích v nakladatelství Volvox Globator. Vedle toho jsem psal pro časopis Filmový přehled další profily našich i zahraničních filmových tvůrců – herců, kameramanů a režisérů. Postupně jsem si osvojil způsob slovníkového psaní, přispíval jsem i do obecněji pojatých encyklopedických projektů, jako byl Diderot, Ottova encyklopedie nebo Tomešův ČESKÝ BIOGRAFICKÝ SLOVNÍK XX. STOLETÍ – pro ten jsem zpracoval asi sto hesel českých tvůrců, především režisérů. Potom jsem začal psát i hesla týkající se českého filmu pro biografický slovník, který vydává Akademie věd. A nakladatelství Libri jsem nabídl projekt zaměřený nejen na herce, ale na všechny české filmové tvůrce od němé éry až do současnosti.

Takže původně se tento slovník neměl týkat pouze herců?
Ne, podle původní myšlenky v něm měly být zastoupeny všechny filmové profese – herci, scenáristé, režiséři, kameramani, dramaturgové, střihači, zvukaři a další. Mělo se jednat o stručná, asi dvacetiřádková hesla obsahující základní data. S tímto projektem jsem přišel do nakladatelství, kde mně navrhli, že by to vydali ve dvou svazcích – první by obsahoval herce a herečky, druhý ostatní filmařské profese. Souhlasil jsem a začal připravovat první svazek s tím, že tam budou skutečně všichni herci včetně představitelů dětských rolí nebo i tzv. figurkáři, specialisté na výrazné epizodní role. Postupně se mi materiál rozrostl a já zjistil, že se do jednoho svazku opravdu nevejde. Tak jsme se s nakladatelstvím domluvili na dvou svazcích o hercích. A když jsem začal pracovat na druhém dílu, který měl obsahovat herce, jejichž jména začínají na N až Ž, psal jsem medailony trochu podrobněji, snažil jsem se zachytit například i působení herců v divadle, což jsem v prvním díle záměrně potlačoval. Velikost těch hesel i jejich počet se začaly povážlivě zvětšovat a nakladatelství mi opět vyšlo vstříc s tím, že tedy rozdělíme druhý plánovaný svazek do dalších dvou dílů.

Místo jednoho dílu nakonec vyšly tři objemné svazky o rozsahu 2150 stran. Jste s výsledkem spokojen?
Bohužel stále narážím na další a další jména, která jsem do knihy nezařadil. Buď jsem na ně nevědomky zapomněl nebo v danou chvíli zkrátka o nich nevěděl. Vycházel jsem ze všech dosavadních katalogů českého filmu, které postupně vydává Národní filmový archiv. V posledních svazcích katalogu jsem ale objevil další herce a herečky, které bych tam chtěl zařadit, často se jedná o figurkáře, kteří nejsou ani uvedeni v titulkách. Dalším problémem jsou mladí herci, kteří zahajují kariéru. Třeba v době, kdy vyšel první díl, znal málokdo Simonu Babčákovou, dnes má již za sebou řadu úspěšných rolí. Nevím, jestli bude zájem o nějaké další doplněné a přepracované vydání, ale prozatím je alespoň doplňuji do elektronické verze rukopisu, třeba pro nějakou pozdější internetovou publikaci.

Počítalo se od začátku s tím, že v knize budou i fotografie herců?
Ano, s tím se počítalo. Já bych byl samozřejmě raději, kdyby jich tam bylo ještě více, někteří lidé mi dokonce vyčítají, že tam není fotografie u každého herce, ale to by muselo jít buď na úkor textu, nebo by se musela publikace rozdělit ještě do více dílů. Paradoxně si myslím, že portrétní fotografie mají větší smysl u méně známých herců – lidé často znají z titulků jméno, ale nespojují si jej s konkrétní tváří.

Měl jste problémy se získáváním biografických dat herců a hereček, o kterých píšete? Jak lze tyto údaje zjistit třeba u již dávno zapomenutých umělců?
Problémem paradoxně nejsou ti dávní či nežijící herci, ale ti mladí. Co se týče války, mám třeba k dispozici protektorátní registr herců z Barrandova, kde jsou všechny možné údaje včetně data a místa narození, bydliště, telefonu či politické příslušnosti. Naproti tomu někteří dnešní mladí herci údaje o svém narození záměrně a důsledně tají, stejně jako instituce, třeba školy, kde studovali, nebo divadla, kde jsou momentálně v angažmá. Jinak zajímavým pramenem v tomto ohledu mi byl obchodní rejstřík a bohužel také seznamy spolupracovníků Státní bezpečnosti, kde jsou také uvedena data narození.

A jak zjišťujete data úmrtí?
To je velice individuální. Zkouším nejrůznější zdroje. Někdy jsem získal kontakty na příbuzné nebo přímé potomky a ti mi vždy vyšli vstříc. V některých případech jsem ale musel procházet hřbitovy. Z dobových novin jsme věděl, kde se konalo poslední rozloučení s umělcem. Na hřbitovní správě jsem si tedy zjistil umístění hrobu a z náhrobního kamene pak přesné datum úmrtí. A nebo jsem získával tato data z dostupných databází na internetu, například z databáze autorit v Národní knihovně. Zajímavým fenoménem jsou webové stránky vesnic a městeček, kde se občas nacházejí zmínky či vzpomínky na významné rodáky. Občas dopomůže náhoda, jindy uspěji až po složitém pátrání.

Kdo je podle vašich údajů nejstarším žijícím českým hercem?
Tak z profesionálních hereček jednoznačně Zita Kabátová, ta nedávno oslavila devadesáté sedmé narozeniny. Ale ještě před čtyřmi lety to ale byla prvorepubliková herečka Jarmila Lhotová-Pachlová, která později emigrovala a zemřela ve věku sto tří let v Americe.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě ......
 

Připravil Petr Koura

XANTYPA 7-8/10 - výběr z článků

VIETNAM V PRAZE

VIETNAM V PRAZE

Výstava bude probíhat
v hlavní budově Muzea hlavního města Prahy,
Na Poříčí 52, Praha 8
od 31. března do 12. září 2010
Pro Českou republiku, především pak pro hlavní město, představuje vietnamská přítomnost kulturní „most do Asie“. Vzhledem k tomu, že Vietnam vstřebal mnoho čínských zvyků, které jsou společné pro velkou část Dálného východu, je u nás početná vietnamská komunita zprostředkovatelem nejen vlastní kultury, ale i celkově přibližuje dálněvýchodní tradice: od formy prodeje a stolování přes náboženské nauky až po estetické vnímání.
 

SOUTĚŽ o knihu Amelia Earhartová

SOUTĚŽ o knihu Amelia Earhartová

Statečná, krásná a cílevědomá… Amelia Earhartová byla první ženou, která přeletěla Atlantický oceán.

Nová generace české animace

Nová generace české animace

Těžko se u nás najde někdo, kdo by důvěrně neznal příběhy Rumcajse, Manky a Cipíska, Maxipsa Fíka, Boba a Bobka, Křemílka a Vochomůrky, Makové panenky a motýla Emanuela, Macha a Šebestové nebo medvídků, co se potkali u Kolína. Český animovaný film šedesátých až osmdesátých let se stal pojmem i daleko za hranicemi. Ale vybaví se nám nějaká výraznější domácí animovaná postavička z posledních let?

 

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina nedaleko Hlinska v Čechách začal vznikat začátkem sedmdesátých let minulého století především díky péči a zájmu nadšenců, kteří mu zdarma věnovali stovky hodin práce.

Herečka Dana Medřická

Herečka Dana Medřická

Dne 7. února roku 1974 v 19 hodin došlo v Praze k historické události. V Tylově, nyní znovu Stavovském divadle se konala premiéra inscenace maďarského autora Istvána Örkényho KOČIČÍ HRA. O její fenomenální úspěch se přičinila především Dana Medřická, která hrála hlavní roli – Erži Orbánovou. Během osmi let se uskutečnilo 403 představení, což je historický rekord Národního divadla. A počet repríz mohl být ještě větší, kdyby Dana Medřická tak náhle a neočekávaně nezemřela.
 

Herečka Apolena Veldová

Herečka Apolena Veldová

Apolena Veldová působí v pražském Švandově divadle. Poprvé jsem ji zaznamenala, když byla v roce 1995 nominována na Cenu Thálie za roli Emílie Marty v ostravském nastudování Čapkovy VĚCI MAKROPULOS. Po letech jsem ocenila, jakým způsobem četla v rozhlase fejetony Mileny Jesenské. Za svou poněkud nepřístupnou maskou skrývá přemýšlivou a optimisticky naladěnou bytost se smyslem pro humor.
 

Herec JUDE LAW

Herec JUDE LAW

Na letošní karlovarské přehlídce, kterou ozdobí svou návštěvou, převezme od Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu. V prosinci mu bude osmatřicet a jeho exteriér a temperament obdivují i ostřílené hollywoodské hvězdy. „Má kouzelnou tvář a je nesmírně sexy,“ prohlásila Gwyneth Paltrow. „Když ho ráno potkáte a vidíte, jak z něj sálá energie, nepotřebujte už ani kafe,“ dodal jeho kolega Matt Damon. S Judem Lawem se sešli na plátně v dobové krimi TALENTOVANÝ PAN RIPLEY, která bude ve Varech prezentována jako jeden z klíčových titulů jeho kariéry.

NEJSTARŠÍ MĚSTSKÁ ELEKTRÁRNA

NEJSTARŠÍ MĚSTSKÁ ELEKTRÁRNA

Dům, v němž je dodnes umístěna první městská elektrárna v českých zemích, zmiňuje ve své kronice písecký archivář August Sedláček. Píše o daru krále Vladislava Jagellonského, který v roce 1511 tehdejší mlýn i valchovnu věnoval městu. Podskalský mlýn, ležící na řece Otavě v Písku, král koupil zřejmě proto, aby tudy mohla být vedena voda do města a do hradu. Jelikož hrad i písecké panství Písečtí od krále koupili už v roce 1509, bylo darování mlýna jen velkorysým gestem.

Vítejte v Riu

Vítejte v Riu

Karnevalový týden je v Brazílii nejdůležitějším svátkem v roce. Praví, nefalšovaní Brazilci, jejichž srdce bije rytmem samby, vyrážejí do měst, která několik dní žijí hudbou a tancem. Rio je rozhodně jedním z nich. 

Surfařský ráj Rote

Surfařský ráj Rote

Jednoho rána, za rozbřesku vrhám se do vln Tasmanova moře na východním pobřeží Austrálie a snažím se najít tu nejperfektnější vlnu. Jsem tu brzy, a přece pozdě. Deset surfařů se tu již snaží chytit svůj první skluz. Nebude lehké se mezi nimi prosadit. Všichni jsou dobří a několik z nich již prořezává vlny a projíždí vodním živlem. Mezi nimi i Jonathan, který se se mnou podělil o zážitky ze surfování v Indonésii a pověděl mi o ostrově Roti u Západního Timoru.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/10

XANTYPA Číslo 7-8/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne