Surfařský ráj Rote

Jednoho rána, za rozbřesku vrhám se do vln Tasmanova moře na východním pobřeží Austrálie a snažím se najít tu nejperfektnější vlnu. Jsem tu brzy, a přece pozdě. Deset surfařů se tu již snaží chytit svůj první skluz. Nebude lehké se mezi nimi prosadit. Všichni jsou dobří a několik z nich již prořezává vlny a projíždí vodním živlem. Mezi nimi i Jonathan, který se se mnou podělil o zážitky ze surfování v Indonésii a pověděl mi o ostrově Roti u Západního Timoru.

SURFAŘSKÝ RÁJ ROTE

PŘED ODLETEM
Zbývá mi už jen několik dní do odletu do Indonésie. Informace od známých, které mi utkvěly v paměti, surfařský průvodce, předpověď počasí, to všechno mi pomáhá vytvořit si itinerář následujících tří měsíců, které chci v Indonésii strávit. Ideální surfařské podmínky by měly být během prvních týdnů mého pobytu u ostrova Rote. Neváhám tedy a objednávám letenku z Bali do Kupangu, hlavního města tzv. Západního Timoru, odkud se člověk na tento ostrov nejlépe dostanete trajektem nebo letadlem. Já jsem zvolil cestu lodí.

CESTA NA OSTROV
Do Kupangu jsme přiletěli pozdě večer. Začal jsem mít trošku starosti, kde složím hlavu, protože trajekt odjížděl až druhý den ráno. V nastudovaných surfařských příručkách nebylo totiž o Kupangu ani zmínky. Při čekaní na zavazadla se dávám do řeči s Angličanem, který jede na ostrov Rote za kamarádem, který tam má zakotvenou jachtu. Čeká na něj na letišti. Seznámil nás s australským jachtařem, který je již tři měsíce na cestě a doplul k indonéským břehům až z Austrálie. Nabízí nám společný odvoz do centra města a druhý den ráno odvoz na trajekt na ostrov Rote. Doporučil mi ubytovat se tam u Mr. Thomase. Vlastní prý pekárnu, takže budu mít denně čerstvé vdolky a další dobroty. Uléhám vyčerpaný do postele a těším se na příští dny.
Roti spadá pod správu Západního Timoru. Hlavním městem je Baa, ležící na severu tohoto ostrova, kde teploty celoročně přesahují 30 stupňů Celsia. Období dešťů je zde krátké – od prosince do února. Na ostrově žije sto tisíc obyvatel; místní lide jsou velice milí, přátelští a nesnaží se vám neustále něco prodat jako například na Bali. Řemeslné dílny a umělci vyrábějí praktické věci, žádné suvenýry pro turisty.

NEMBERELA
Malou rybářskou vesničku Nemberelu začali díky kvalitním konzistentním vlnám, které narážejí na korálový útes, vyhledávají především surfaři. Většina z nich jsou takoví „hippie cestovatelé“, kteří mají projetý téměř celý svět a do Nemberely se vracejí každý rok, aby zapomněli na bláznivý shon vyspělé civilizace. S místními navázali přátelské vztahy.
Tato mírumilovná vesnička, kde kokosové háje lemují nádherná pobřeží, si i přes pozvolný turistický rozmach stále zachovává své venkovské kouzlo. Procházejí se po ní roztomilí čuníci. Lidé tu žijí v těsném sepjetí s přírodou, především s mořem, věnují se rybaření a pěstování mořských řas. Při odlivu se polovina obyvatel vesnice, včetně čuníků, vydá na odkrytý korálový útes obhospodařovat políčka mořských řas a hledat potravu. Rybáři opravují své loďky, které uvízly na mořském dně. Při přílivu většina obyvatel spí nebo se čochtá v prohřáté mořské vodě. Nahé děti se učí zvládat mořské vlny na kusech dřeva nebo zlámaných surfech, které našly nebo jim je věnovali surfaři.
Na ostrově jsem strávil asi dva týdny, těžko to říci přesně, protože čas se tu úplně zastavil. Poznal jsem Mr. Thomase, který se o mě staral jako o vlastního a naučil mě základní indonéská slovíčka, bez jejichž znalosti by byla domluva v některých případech velice složitá. Panu Thomasovi je šedesát sedm let a celý svůj život strávil v Nemberele, kde byl do šedesáti ředitelem místní školy a pak si otevřel levnou turistickou ubytovnu s vlastní pekárnou.
Zažil jsem zde nejlepší surfování v Indonésii. Vlny vysoké přes dva metry se lámaly o nádherně tvarovaný korál a klouzání po nich byl nádherný zážitek. Po každé vlně mi srdce bušilo, adrenalin vřel, rozum nechápal a touha po ještě jedné z dáli přicházející mořské obludě mě hnala dopředu. Seznámil jsem se s několika místními surfaři, kteří se bez bázně vrhali i do těch nejstrašnějších vln. A činilo jim to neuvěřitelné potěšení.

 

 

PETR NOVOTNÝ

XANTYPA 7-8/10 - výběr z článků

VIETNAM V PRAZE

VIETNAM V PRAZE

Výstava bude probíhat
v hlavní budově Muzea hlavního města Prahy,
Na Poříčí 52, Praha 8
od 31. března do 12. září 2010
Pro Českou republiku, především pak pro hlavní město, představuje vietnamská přítomnost kulturní „most do Asie“. Vzhledem k tomu, že Vietnam vstřebal mnoho čínských zvyků, které jsou společné pro velkou část Dálného východu, je u nás početná vietnamská komunita zprostředkovatelem nejen vlastní kultury, ale i celkově přibližuje dálněvýchodní tradice: od formy prodeje a stolování přes náboženské nauky až po estetické vnímání.
 

SOUTĚŽ o knihu Amelia Earhartová

SOUTĚŽ o knihu Amelia Earhartová

Statečná, krásná a cílevědomá… Amelia Earhartová byla první ženou, která přeletěla Atlantický oceán.

Nová generace české animace

Nová generace české animace

Těžko se u nás najde někdo, kdo by důvěrně neznal příběhy Rumcajse, Manky a Cipíska, Maxipsa Fíka, Boba a Bobka, Křemílka a Vochomůrky, Makové panenky a motýla Emanuela, Macha a Šebestové nebo medvídků, co se potkali u Kolína. Český animovaný film šedesátých až osmdesátých let se stal pojmem i daleko za hranicemi. Ale vybaví se nám nějaká výraznější domácí animovaná postavička z posledních let?

 

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina nedaleko Hlinska v Čechách začal vznikat začátkem sedmdesátých let minulého století především díky péči a zájmu nadšenců, kteří mu zdarma věnovali stovky hodin práce.

Herečka Dana Medřická

Herečka Dana Medřická

Dne 7. února roku 1974 v 19 hodin došlo v Praze k historické události. V Tylově, nyní znovu Stavovském divadle se konala premiéra inscenace maďarského autora Istvána Örkényho KOČIČÍ HRA. O její fenomenální úspěch se přičinila především Dana Medřická, která hrála hlavní roli – Erži Orbánovou. Během osmi let se uskutečnilo 403 představení, což je historický rekord Národního divadla. A počet repríz mohl být ještě větší, kdyby Dana Medřická tak náhle a neočekávaně nezemřela.
 

Herečka Apolena Veldová

Herečka Apolena Veldová

Apolena Veldová působí v pražském Švandově divadle. Poprvé jsem ji zaznamenala, když byla v roce 1995 nominována na Cenu Thálie za roli Emílie Marty v ostravském nastudování Čapkovy VĚCI MAKROPULOS. Po letech jsem ocenila, jakým způsobem četla v rozhlase fejetony Mileny Jesenské. Za svou poněkud nepřístupnou maskou skrývá přemýšlivou a optimisticky naladěnou bytost se smyslem pro humor.
 

Herec JUDE LAW

Herec JUDE LAW

Na letošní karlovarské přehlídce, kterou ozdobí svou návštěvou, převezme od Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu. V prosinci mu bude osmatřicet a jeho exteriér a temperament obdivují i ostřílené hollywoodské hvězdy. „Má kouzelnou tvář a je nesmírně sexy,“ prohlásila Gwyneth Paltrow. „Když ho ráno potkáte a vidíte, jak z něj sálá energie, nepotřebujte už ani kafe,“ dodal jeho kolega Matt Damon. S Judem Lawem se sešli na plátně v dobové krimi TALENTOVANÝ PAN RIPLEY, která bude ve Varech prezentována jako jeden z klíčových titulů jeho kariéry.

NEJSTARŠÍ MĚSTSKÁ ELEKTRÁRNA

NEJSTARŠÍ MĚSTSKÁ ELEKTRÁRNA

Dům, v němž je dodnes umístěna první městská elektrárna v českých zemích, zmiňuje ve své kronice písecký archivář August Sedláček. Píše o daru krále Vladislava Jagellonského, který v roce 1511 tehdejší mlýn i valchovnu věnoval městu. Podskalský mlýn, ležící na řece Otavě v Písku, král koupil zřejmě proto, aby tudy mohla být vedena voda do města a do hradu. Jelikož hrad i písecké panství Písečtí od krále koupili už v roce 1509, bylo darování mlýna jen velkorysým gestem.

Vítejte v Riu

Vítejte v Riu

Karnevalový týden je v Brazílii nejdůležitějším svátkem v roce. Praví, nefalšovaní Brazilci, jejichž srdce bije rytmem samby, vyrážejí do měst, která několik dní žijí hudbou a tancem. Rio je rozhodně jedním z nich. 

FILMOVÝ ENCYKLOPEDISTA  MILOŠ FIKEJZ

FILMOVÝ ENCYKLOPEDISTA MILOŠ FIKEJZ

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Reportáž - výběr z článků

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Maličký, ale strategicky významný ostrov Malta, nacházející se mezi Sicílií a Afrikou, sehrál v dějinách středomoří mnohokrát klíčovou roli. Na Maltě bránili rytíři západní svět před tureckými nájezdy, díky Maltě si udrželi Britové alespoň částečnou kontrolu nad Středozemním mořem v době druhé světové války. Ale mnoho vědců se domnívá, že tento význam je pouhým stínem důležitosti, jaký měla Malta v dávných dobách na úsvitu věků. Kamenný a vyprahlý ostrov by totiž měl být posledním zbytkem pohádkové Atlantidy…

BARMA

BARMA

A je to tady… Přistáváme na letišti Yangon, v části využívané pro mezinárodní lety. Před pár lety dokončený terminál působí dojmem mauzolea. Těch pár desítek cestujících se v obřím prostoru budovy skoro ztrácí. Velké překvapení – během celní a pasové kontroly se nekoná prohlídka zavazadel, nepadnou žádné otázky či doporučení týkající se kontaktu s místními obyvateli, případně vyvolávání politických debat.

Vítejte v Riu

Vítejte v Riu

Karnevalový týden je v Brazílii nejdůležitějším svátkem v roce. Praví, nefalšovaní Brazilci, jejichž srdce bije rytmem samby, vyrážejí do měst, která několik dní žijí hudbou a tancem. Rio je rozhodně jedním z nich. 

Šangri-la leží v Pákistánu

Šangri-la leží v Pákistánu

Údolí Hunza se táhne jako gigantická brázda napříč pohořím Karakoram na severu Pákistánu. Je to vlastně jakási přírodní pevnost, obehnaná více jak sedm tisíc metrů vysokými horskými štíty. Odnepaměti přitahovala tato odlehlá oblast dobrodruhy a badatele pověstmi o podivných modrookých horalech, kteří se dožívají nezvykle dlouhého věku. Mnozí z dnešních turistů považují Hunzu za Šangri-la – legendární místo ze slavné knihy ZTRACENÝ OBZOR.

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

21. srpna 1989 jsem byla v polském Těšíně, kde se konala demonstrace. Omluvila jsem se na ní Čechům za účast Poláků na okupaci v roce 1968, řekla jsem, že tehdy byla poskvrněna čest polských vojáků. Nesli jsme pak transparent s nápisem „Nikdy více bratrské pomoci“. Netušila jsem, že to bylo zachyceno na fotografii. V roce 2006 jsem měla hodně špatné období, rozpadl se mi dlouhodobý vztah, přišla jsem o práci, měla jsem deprese – tři měsíce jsem jen ležela a koukala do stropu, nevěděla, co se sebou. Pak mě někdo přemluvil, abych jela do Wrocławi na přednášku Krzysztofa Stanowskiego.

Můj syn je terorista

Můj syn je terorista

Je šest hodin ráno a k checkpointu v Jeruzalémě se pomalu blíží stará rozhrkaná dodávka. V ní sedí tři mladí Palestinci: Mohammad Jamel Aljolany, Katel Abu Sninah a Loie Abu Nejma. Jsou nervózní a dohadují se o tom, co se právě chystají udělat – zastřelit izraelské vojáky.

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

Když před půldruhým rokem klesl architekt Kaplický do prachu pražské třídy Československé armády, shodou náhod před domem Ochranné organizace autorské, mnoho lidí v naší zemi – ale určitě nejen u nás -  se zachvělo. Smrt člověka v den, kdy mu jeho žena ráno vložila do náruče novorozenou dceru, nemohla nechat nikoho chladným. Troufám si však tvrdit, že ne všichni v té chvíli pomysleli na jeho osud s upřímným smutkem. Pro mnohé znamenala smrt Jana Kaplického rozřešení nepříjemné kauzy a konec jednoho projektu. Kaplického knihovna – to iritující oko nad Prahou - měla být pohřbena spolu se svým autorem.

Fotograf Miloň Novotný

Fotograf Miloň Novotný

Londýn coby ever-greenFotograf Miloň Novotný dospěl k vrcholnému projevu knihou LONDÝN (1968). Dosáhla světové úrovně a zajistila mu trvalé místo v kulturních dějinách. Před deseti lety vydaná monografie připomíná tuto šťastnou etapu téměř čtvrtinou reprodukcí. 

Mexické pašije

Mexické pašije

V Mexiku, pravděpodobně nejkatoličtější zemi Latinské Ameriky, slaví na řadě míst Velikonoce tak, že si pašijové události jednoduše „zopakují“. Tyto fotografie jsou z malé, zapadlé vesnice ve státě Oaxaca.

Lenka Klicperová

Lenka Klicperová strávila dětství s VINNETOUEM, přečetla ho šestadvacetkrát. Touhu po Africe v ní vzbudil Verneův PATNÁCTILETÝ KAPITÁN a dávná přání si začala plnit v redakci zeměpisného měsíčníku Lidé a Země. Při cestě do Konga se však dětské sny proměnily v noční můru a místo do očí rudého gentlemana pohlédla do zatemněných oken lidství.Ve východním Kongu patří brutální znásilňování, mučení a kanibalismus patří k realitě všedního dne. Chcete i v příštích letech navštěvovat taková místa?
Láká mě to z novinářského hlediska. Nemusím objet všechny válečné zóny na světě, ale je to druh adrenalinu, který stačí jednou zakusit a začnete ho potřebovat.
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/10

XANTYPA Číslo 7-8/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne