Ulicemi města Rio de Janeiro (lednové řeky, jak se z portugalštiny dá jeho název přeložit) projíždějí celý únor karnevalové bloky. Jsou to skupiny hudebníků na náklaďácích opatřených velikánskými reproduktory, které doprovázejí tanečníci v kostýmech nebo jen v džínách a tričku. A podle přesného programu určitá skupina se svým repertoárem vystoupí na určitém místě. Tyto informace jsou důležité i pro řidiče, protože ulice, v níž právě probíhá karnevalové dění, je uzavřena. Pokud chcete městem jen projet, je dobré se těmto oblastem vyhnout.
Zatímco se do města řinou davy nadšenců z jiných měst a ze zahraničí, domácí „cariocas“, jak se obyvatelům Ria říká, dávají většinou přednost klidu. Před víkendem houfně opouštějí své domovy a prchají k plážím Cabo Frio nebo Búzios, do Amazonie či horských národních parků, movitější směřují do Evropy i USA.
Během karnevalu se v Riu ceny vyšplhají do horentních výšek, hotelové sazby vzrostou o sto i více procent, i za taxi zaplatíte víkendovou sazbu. Karneval je zkrátka dobou nejlepších výdělků.
Drahé jsou i vstupenky do „chrámu samby“, na sambodrom, ale ten za to stojí! Tři dny se tu představují školy samby, nejlepší tanečníci získávají ceny. Sobotní noc je zahřívacím kolem – tančí skupiny méně početné a ne tak výpravné, zato v neděli a pondělí soutěžící skupiny mají i tisíce tanečníků a jejich atrakcemi jsou obří alegorické vozy. Každá škola má své téma a jeho ztvárnění je jedním z kritérií pro rozhodčí. Dále také choreografie, sladěnost tanečníků, originalita, atraktivnost kostýmů, ale i čas. Každá škola má totiž přesně hodinu na to, aby prošla sambodromem, a za každou minutu zpoždění dostává trestné body. Proto mezi tanečníky pobíhají i poháněči, kteří pečlivě sledují hodinovou ručičku.

Vítěz
Letos převládala témata spojená s literaturou, hudbou a módou. Vítězní Unidos da Tijuca, což je škola samby z Ria, nazvali své defilé Velká tajemství lidstva. Za tímto tajuplným názvem se skrýval průvod představující římského imperátora Aureliána – zodpovědného za první požár knihovny v Alexandrii –, ale i ztracený kontinent Atlantida, trojského koně, visuté zahrady Babylónie či neznámý hrob Kleopatry. Exotická místa a legendární hrdinové se stali ideální příležitostí pro ztvárnění pestrobarevných kostýmů. Snad proto tato škola získala zlatou trofej letošního karnevalu.
Rio de Janeiro je proslulé plážemi, zátokami a obrovskými skálami různých tvarů, které metropoli vévodí. Zdejší prales je zapsán do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO a patří k několika místům v Brazílii, kde se ještě můžete pravým atlantickým pralesem projít. Z Pico Tujica, nejvyššího vrcholku Ria, je skvělý výhled na symboly města – fotbalový stadion Maracaná, vrchol Pao de Acúcar neboli Cukrovou homoli, město Niterói, vzhledem jakési dvojče Ria, se slavným muzeem moderního umění ve tvaru UFO od Oscara Niemeyera, a monumentální socha Ježíše Krista.

Kolibřík a Juscelin Kubitschek a Kafka
Diváky oblíbená škola Beija Flor – Kolibřík je rychlá, barevná a originální, jako ten malý ptáček. Tento rok si Beija Flor vybrala za téma 50. výročí hlavního města Brasília. Kdysi jím bylo Rio, ale od 60. let se začala stavět nová metropole díky progresivnímu prezidentovi Juscelinu Kubitschekovi, jehož předci pocházeli z Třeboňska. Dnes ale málokdo v Brazílii ví, že tento oblíbený prezident měl kořeny v Čechách. Nicméně jeho plán se zdařil a Brasília patří k architektonickým klenotům světa – a rovněž má své jméno zaneseno na seznamu UNESCO. Jejím symbolem je Katedrála, vycházející z podoby květiny či trnové koruny, jakož i další stavby ve tvaru oblouků a spirál od architekta Oscara Niemeyera, kterému je již sto dva let. Cariocas však na metropoli žárlí, takže se není co divit, že nakonec Kolibřík na přední příčku nedosáhl.
Škola Salgueiro se inspirovala literaturou, jedna její skupina Kafkovou Metamorfózou. Tanečníci v kostýmech švábů se pěkně zapotili. Teploty se během karnevalu vyšplhaly na rekordních 40 i víc stupňů – a nespadla ani kapka deště. Z pohybu hmyzu bylo ale vidět, že nešlo o profesionály. Školy totiž prodávají místa v méně exponovaných číslech, můžete si tak zatančit v záři reflektorů a užít si potlesk diváků. Místa královen samby či páru nesoucího vlajku školy však vždy patří domorodcům, kteří jsou profesionáními tanečníky.
Školy samby neorganizují pouze zábavu. Díky nim získává zaměstnání řada lidí. Vymýšlejí se kostýmy, choreografie, v jejich centrech (často působících v chudých čtvrtích) se pořádají charitativní akce, nabízejí zdravotní péči nemajetným apod. Je to vlastně obrovský průmysl, který se točí celý rok. Jeden karneval skončí a už se připravuje další. Karneval a vše kolem něj tak přináší obživu mnoha lidem.

Tradice karnevalu

Pochází z dob starověkého Řecka a Říma, v Brazílii se však první průvody objevily až koncem 19. století. Zavedli je Portugalci a zpočátku měly ryze evropský ráz. Brzy se do něj začaly mísit vlivy indiánské a africké, ulicemi měst několik dní proudila procesí lidí, kteří mohli na chvíli zapomenout na svůj původ a rozdílné postavení. Jeden dlouhý víkend si byli všichni rovni a popustili uzdu fantazii.
Počátkem 20. století prosadili potomci černých otroků z Afriky vlastní rytmus – sambu a tím se zcela změnil charakter oslav. Po druhé světové válce se začaly pořádat velké soutěže a staly se symbolem brazilské kultury. Karneval v Riu de Janeiro je dnes největší show na světě.
Z Ria se karneval rozšířil i do dalších brazilských měst. Sao Paulo postavilo obdobný sambodrom, rovněž od známého architekta Niemeyera. Salvador a Porto Seguro karneval pořádají jako obrovský koncert, kdy městem proudí náklaďáky se slavnými zpěváky a lidé tančí kolem nich; města Recife a Olinda organizují průvody masek a gigantických panáků a večerní vystoupení populárních zpěváků. Každý karneval má své kouzlo. Říká se, že těch v Recife a Salvadoru se můžete aktivně zúčastnit, tančit s průvodem v ulicích, zatímco v Riu a Sao Paulu sedíte na tribuně a díváte se na úžasná představení. Zatančit si pak můžete s nějakou skupinkou v centru města – třeba na slavné Copacabaně, kde dlouhou pláž zaplní stovky lidí a není tu k hnutí. Bohužel tomu odpovídá i voda – je plná odpadků.
Králem karnevalu je tzv. Rei Mono, černý, zavalitý, s korunkou na hlavě. V pátek přebírá od starosty symbolicky klíč od města a tři dny mu pak kraluje se svou královnou a dvěma princeznami. Většinou to jsou sličné mulatky, vysoké, snědé – a mistryně v sambě. K tomu ostatně není třeba mnoho – jen patřičně kroutit hýžděmi, které mají Brazilky značně vyvinuté (inu, pozůstatek po afrických přesídlencích). Tanečnice nosí kozačky s vysokými podpatky, poseté skleněnými kamínky, a velmi skrovný oděv – často jen miniaturní kalhotky a otevřenou podprsenku. Občas lze v průvodu zahlédnout i tanečnice topless, těch je ale velmi málo. Spíše je zahlédnete na karnevalu v Sao Paulu. Jeho tradice je sice o něco kratší, ale v porovnání s Riem je zde lepší organizace a méně kriminality.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě ......