Rusko vede nevyhlášenou válku proti Ukrajině

Ruské bombardéry křižující prostor nad Severním mořem a zadržené stíhačkami Dánska, Nizozemska a Velké Británie; odhalení pomníku sovětským „internacionalistům a mírotvorcům“ z roku 1968 v Praze, za účasti (ne)komunistického senátora; „osvobozený“ Krym; města jihovýchodní Ukrajiny, která se vymkla kontrole ústřední vlády v Kyjevě; Kreml vyzývající sousední země k diskusi o „redefinici hranic“ (rozuměj: ve prospěch Ruska). Co se to proboha děje? Nemáme se všichni třást strachy?

Domobrana, která útočí
Nejspíš ano. Politiku současného Ruska by nejlépe vystihovalo přísloví „S jídlem roste chuť“. Po březnové anexi Krymu, s níž se světové společenství smířilo podezřele rychle, takřka bez mrknutí oka, destabilizuje za pomoci speciálních sil situaci na jihovýchodě Ukrajiny. Kdo by uvěřil ruskému prezidentu Putinovi, že násilné obsazování správních budov v Luhansku, Slavjansku, Kramatorsku a dalších ukrajinských městech v blízkosti ruských hranic a vyhlašování samozvaných „lidových republik“ je dílem místní domobrany? Domobranu disponující přístroji pro noční vidění, granátomety a dalšími sofistikovanými zbraněmi, s pevným velením a perfektně vycvičenou k boji jsme dosud vídali jen ve sci-fi filmech s poněkud chatrnějšími scénáři.
Ostatně ještě nedávno se Putin dušoval, že na Krymu žádní ruští vojáci nepůsobí a že tamní protiukrajinské akce jsou dílem domobrany. Teprve po anexi Krymu nonšalantně připustil, že tam ruští vojáci působili; jejich výhradní misí údajně bylo zajistit hladký průběh tamního referenda o sebeurčení. Ano, v referendu o připojení k sousední zemi se lidem nejlépe hlasuje pod hlavněmi pušek, jež pevně třímají vojáci oné sousední země…
To, co na Ukrajině už pár měsíců probíhá, nelze nazvat jinak než nevyhlášenou válkou Ruska vůči této zemi. Taktickým cílem byla snaha znemožnit konání prezidentských voleb vyhlášených Kyjevem na 25. května. Není divu: proti „nelegitimní vládě z Majdanu, ovládané fašisty z Pravého sektoru“, se mnohem účinněji organizuje propagandistická kampaň než proti té, která vzejde z příštích demokratických voleb.

Vystrašení diktátoři
A obavu z nově probuzených imperiálních choutek Kremlu už nemají jen v Kyjevě, ale i v dalších postsovětských republikách, jež v roce 1991 vystoupily ze svazku s Moskvou. Na stranu revoluční kyjevské moci se překvapivě postavil dokonce někdejší zahraniční spojenec Ruska číslo 1, běloruský prezident Viktor Lukašenko. V projevu, jímž reagoval na ukrajinskou krizi, ostře odmítl Putinem prosazovanou myšlenku federalizace Ukrajiny, která by znamenala, že by si pak z té země mohl kdokoli libovolně „ukrajovat území“. Pokud prý kdy on sám přijede na Ukrajinu, dodal tento bývalý předseda kolchozu, nebude to na tanku, nýbrž v traktoru, aby pomohl svým bratrům sklidit úrodu.
Podobné stanovisko – byť opatrněji formulované – zaujal kazašský prezident Nursultan Nazarbajev. Není divu: oba dlouholetí diktátoři, usazení na svých trůnech už po dvě desetiletí, vědí, že po případném záboru Ukrajiny Ruskem mohou přijít na řadu právě oni. Demografická situace jim vzhledem k vyhroceně nacionalistické rétorice Ruska zrovna nehraje do karet. Čtvrtina obyvatelstva Kazachstánu jsou Rusové a pozice Běloruska je ještě o něco delikátnější: tamní národní identita byla – na rozdíl od té ukrajinské – prakticky vymazána a většina obyvatel včetně prezidenta Lukašenka dnes hovoří rusky.

Nejde jen o Ukrajinu
Před měsícem jsem na tomto místě přirovnával ruskou intervenci na Krym k sovětské okupaci Československa v roce 1968. Vývoj událostí srovnání Vladimíra Putina s Leonidem Brežněvem překonal. Obsazování cizích území za použití argumentu prosazování životních zájmů vlastního národa zavání spíše Adolfem Hitlerem. Sovětský komunistický vůdce Brežněv se v roce 1968 plně spokojil s tím, že Češi a Slováci konečně zase začnou „sekat latinu“.
Brežněvovsky umírněný postoj do značné míry zaujímal rovněž Putin, dokud Kyjev nevypověděl razantně Kremlu poslušnost. Když tam po vítězství Euromajdanu a útěku prezidenta Janukovyče do Ruska zvítězily prozápadně a protirusky orientované síly, rozjel Putin plán B, spočívající ve vnitřní destabilizaci Ukrajiny s cílem ukrojit si z ní co největší kus.
Raději nedomýšlejme, co bude následovat v případě, že tahle strategie nynějšímu ruskému vůdci vyjde; nejspíš se začne poohlížet po dalším tučném soustu o něco dále na západ.

Martin Daneš

XANTYPA 6/14 - výběr z článků

Herec Pavel Zedníček

Herec Pavel Zedníček

Nebudu zastírat, že se známe. Při našem mládí kupodivu už dost dlouho. Narodili jsme se ve stejném roce, maminky nás shodně pojmenovaly; na Pavlovo herectví jsem velký fanda, dokonce tvrdím, že především filmoví autoři a režiséři mají z jeho možností a schopností ještě co rýžovat. Vždy se těším, když se s ním můžu sejít a nechat se oblažovat tokem jeho spontánní a vtipné výřečnosti. V čase, kdy už venkovní teplo umožňuje sedět před pohostinskými podniky na chodníku, na něho čekám před Fast Foodem Just Bagel, jehož je spolumajitelem.

Delfíní skotačení

Téměř každý viděl delfína. V akváriu či na své cestě Středozemním mořem.
Někdo měl štěstí a viděl pět kytovců najednou, ti nejšťastnější dokonce i dvanáct delfínů! Slyšeli jste, že existují skupiny čítající i sto kusů? Dvě stě? Či více?
Zavedu vás do míst v Indickém oceánu, kde můžete potkat stáda mající běžně tři tisíce delfínů.

Obelisk na náměstí Svornosti v Paříži

Obelisk na náměstí Svornosti v Paříži

V Muzeu námořnictví na náměstí Trocadéro v Paříži probíhá do 6. července výstava o převozu a instalaci egyptského obelisku na náměstí Svornosti (place de la Concorde) v letech 1829 až 1836.

Bratři Čapkové a vila na Vinohradech

Na konci tiché uličky na Královských Vinohradech stojí prostorně vyhlížející dvojvila obrostlá psím vínem, postavená podle návrhu architekta Ladislava Machoně. Právě sem se v roce 1925 z bytu na Kampě přestěhovali Josef a Karel Čapkové. Propleteni pavučinou mimořádného sourozeneckého citu zde žili a tvořili v naprosté symbióze, až do Karlovy smrti.

Bůh je Brazilec. A fotbalista?

Láska. Vášeň. Náboženství. To je pro Brazilce fotbal. Stav duše. A teď? Znásobeně! Po každoročním gejzíru samby, masek, průvodů a alegorických vozů, jimiž obrací zemi naruby tradiční karneval, vyhlížejí teď cíl ještě závratnější – karneval s fotbalovým míčem. Mistrovství světa, které se od června do července koná znovu v zemi fotbalu zaslíbené. V Brazílii.

Výtvarník Ivan Pavle

Výtvarník Ivan Pavle

Když jsem před mnoha lety chodívala okolo toho bratislavského tajuplně vyhlížejícího domu, měla jsem pocit, že v něm nejspíš straší. Něco mě nutilo vzít za kliku a vejít. Přesvědčit se, co se tu vlastně skrývá. Netušila jsem, že ateliér a v něm nevídaná krása v monumentálních obrazech, plastikách, kresbách, ilustracích a objektech výtvarného umělce Ivana Pavleho.

Čo bolo, bolo, lidská práva už nás nezajímají. Havel vygumován

Některé změny nejsou vidět, a přece jsou podstatné. Dlouho nebylo patrné, jak se potichu mění ministerstvo zahraničí. Jak se obrací směr, kterým se ubírá naše zahraniční politika. A najednou čteme společné prohlášení Číny a Česka a nestačíme zírat: Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě. – Nejen v Číně (a Tibetu) jde o lidská práva, o svobodu občanů. U nás také.

Co se děje… v New Yorku

Gittermanova Gallerie na 54. ulici představuje posledních dvacet let fotografické výstavy mapující současnou scénu i historii média. Na několik týdnů teď ověsila své zdi barevnými fotografiemi Adama Bartose (1953), který zachytil estetiku světa závodních aut, nánosů motorového oleje a technologie, která umožňuje burácení vozů na kratších tratích mezi New Yorkem a Novým Mexikem. Ukazuje svět mužů, kteří se pohybují mimo viditelný vzorek sponzorovaných stájí a dotovaných závodníků a jejichž odměnou za závod je jen zvýšená hladina adrenalinu. Detaily aut a motorů, akcentované nočním snímáním, otvírají návštěvníkům mnohovrstevnatý a poetický svět kovu a benzinu. Podle legendy sahá historie těchto závodů do období americké prohibice ve dvacátých letech minulého století, kdy výrobci alkoholu uháněli prázdným nočním městem se zásilkou pro spřátelené bary. Bartos je autorem několika fotografických knih a jeho práce jsou ve sbírkách významných muzeí v USA.

Co se děje… ve Vídni

Prestižní galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí do 29. června jedinečnou výstavu mistrovských děl v kontextu napínavého životního příběhu svých zakladatelů – vévody Alberta Sasko-Těšínského a rakouské arcivévodkyně Marie Kristýny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/14

XANTYPA Číslo 6/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne