Dirigent Libor Pešek

Dnes tiše splývám s přírodou

Libor Pešek se 22. června zařadí mezi osmdesátníky. Kdo ho zná, nevěří. Působí svěže až klukovsky, většinou bývá obklopen mladými lidmi a jeho diář je zaplněný na měsíce dopředu. Zastavili jsme ho na chvíli v rozletu, aby se trochu ohlédl.

PešekVaše dětství začalo za první republiky, a pak do něj zasáhla druhá světová válka. Jak jste to jako kluk vnímal?
Narodil jsem se v Dejvicích v blízkosti Vítězného náměstí. V té době byla ta čtvrť necelých deset let stará a zasahovalo do ní množství parků a přírodních lesíků, nějaká cihelna a funkcionalistické vily bohatých Pražanů. Ta tehdejší modernost prostředí mě utvářela a směrovala. Dnes se divím, kolik volnosti jsme jako kluci měli navzdor tomu, že naše čtvrť byla centrem wehrmachtu a SS. Chodili jsme na ještěrky, četli foglarovky a vyrůstali na ulici. Sbírali jsme střepiny protiletadlové munice a nábojnice leteckých kanonů. Často nad námi proletěly svazy amerických bombardérů, které jsme viděli ve výši tisíců metrů jako stříbrné tečky. Můj otec byl před válkou důstojníkem Československé armády a potom státním úředníkem. Maminka, jako všechny v té době, byla v domácnosti a později za války totálně nasazena.

V šestnácti letech jste založil vlastní big band – byl jste dirigentem, organizátorem. To jste už rovnou skočil do dospělosti?
Rozhodně jsem ještě dospělý nebyl, ale připadalo mi samozřejmé, že se musím k životu přihlásit. Dnes nechápu, kde jsem sebral odvahu založit si vlastní big band. Neslo to s sebou spoustu odpovědnosti dělat aranžmá, rozepisovat noty, shánět místa na zkoušky a také sehnat pro kapelu práci. Byl jsem v té době, myslím, v kvintě na dejvickém gymnáziu pečlivý klavírista a trombonista bez jakékoliv kapelnické zkušenosti. Většina kluků byla dokonce starší než já. Pronikli jsme časem ale i na koncerty a čaje „dolů do Prahy“. V posledním roce před maturitou jsme pak hráli celý rok v tehdejším divadle E. F. Buriana na Poříčí (dnešní Archa) v hudební show Voskovce a Wericha Balada z hadrů. Režisérem byl můj spolužák Miloš Forman. Nikdy mě nenapadlo, že se budu hudbě věnovat profesionálně celý život, ale stalo se, že jsem se dostal na HAMU a dirigování jsem vystudoval.

Původně jste chtěl studovat orientalistiku. Zajímala vás už tehdy odlišná filozofie, způsob života, cizokrajnost?
Pošetilý nápad studovat orientalistiku byl ukázkou toho, jak kluci v osmnácti sami sobě většinou vůbec nerozumějí. To, že jsem se později začal zajímat o myšlenky východních filozofií, bylo výsledkem mého postupného dozrávání.

Na HAMU jste studoval u Karla Ančerla, Václava Neumanna, Václava Smetáčka. Co vám dali?
Byli každý jiný, jedno však měli společné: jako aktivní dirigenti měli na vyučování zřídka čas. To podstatné jsme se tedy naučili přítomností na zkouškách České filharmonie a orchestru FOK. Je to ostatně, myslím, i dodnes ten nejvydatnější způsob, jak se naučit být dirigentem.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě......

Blanka Kovaříková

XANTYPA 6/13 - výběr z článků

Než se „Stouni“ začali valit světem

Než se „Stouni“ začali valit světem

Keith Richards, kytarista The Rolling Stones, odhadoval v první polovině 60. let, že životnost jejich kapely nepřesáhne dva roky, jak to bylo tehdy běžné u většiny podobných hudebních souborů. Skupina však loni oslavila už padesát let své existence. A na letošní 7. červen připadá 50. výročí vydání jejich debutového singlu s titulní písní COME ON. Vraťme se tedy o půlstoletí nazpátek a připomeňme si okolnosti, jak k tomu došlo.

Ojedinělé místo k životu

Ojedinělé místo k životu

Jestliže se měla v některé z detektivek, točených kdysi brněnským televizním studiem, udát vražda, filmaři mířili na osvědčené místo, jímž byla poněkud starosvětská čtvrť rodinných domů pod Wilsonovým lesem. V temných zarostlých zahradách do noci svítilo v mlze jediné okno a v dávno zašlé eleganci svého pánského pokoje hleděl do noci aktér televizní tragédie.

Zpěvák Jan Smigmator

Zpěvák Jan Smigmator

V dnešní době není obvyklé, aby se dítě zamilovalo do swingu a později se jím i živilo. Výjimkou potvrzující pravidlo je šestadvacetiletý zpěvák s neobvyklým jménem Jan Smigmator, kterému nedávno vyšlo debutové album SWING IS BACK.

Hippopotamus – vodní kůň

Hippopotamus – vodní kůň

Vždycky, když zaplatím poplatek při vstupu do některého z národních parků Afriky a poté nasazuji objektivy na fotoaparáty, jsem zvědav, co mi příroda nadělí tentokrát. Zvířata fotografuji dlouhá léta a něco už o nich vím, ale pokaždé jsem předtím nervózní jako první turista. Co zkazím? Nenastavím si špatně čas? Nebude zvíře pod stromem a v přítmí? Budu mít tu fotografickou špetku štěstíčka?

Praha – Paříž zpáteční

Praha – Paříž zpáteční

Asi každý ví, že z českých malířů dosáhli v Paříži největší slávy Alfons Mucha,Václav Brožík a Luděk Marold, že v městě nad Seinou žil František Kupka, že žákem Augusta Rodina byl sochař Josef Mařatka.

Herečka Libuše Šafránková

Herečka Libuše Šafránková

Od roku 1971, kdy ji diváci spatřili v její první filmové roli – jako Barunku v Moskalykově BABIČCE –, k ní chovají něžné city. LIBUŠE ŠAFRÁNKOVÁ, jedna z nejoblíbenějších a nejkrásnějších českých hereček, 7. června oslaví šedesátiny.

Socha jako bytost

Socha jako bytost

Tři nadějní mladí sochaři se rádi potýkají s odporem fyzického světa, aby ho překonali svými idejemi. Do svých děl vkládají humor, estetičnost, překvapení i řemeslnost. Jak vypadá současná česká socha a její tvůrci?

Miloš Jekyll a Hyde

Smutní jsou u nás pravicoví voliči, ale důvod k velké radosti nemají ani ti nalevo. Politologové tvrdí delší dobu, že pravolevé dělení nefunguje. Jinde možná ne, v Česku však ano. Ukázala to prezidentská volba. A dělení na levici a pravici najdete i na sociálních sítích. Texty pod články na internetu jsou extrémně levé nebo pravé. Vztah k novému českému prezidentovi je buď na milion procent pro, nebo na milion proti. Jako by nebylo nic mezi. Vyostřené. Zrcadlící nespokojenost.

Co se děje… v New Yorku

Vystavování živých lidí se pro galerii moderního umění MoMA stalo zatím pokaždé cestou k úspěchu. Videozáznam, kdy umělkyně Marina Abramovicová sedí za stolem a lidé stojí frontu, aby usedli a hleděli jí do očí, až přijde na řadu její partner, kterého neviděla sedmnáct let, zhlédli na serveru YouTube miliony lidí. Následující projekt, během něhož museli návštěvníci muzea procházet mezi nahými lidmi – exponáty, si rovněž získal řadu příznivců. Zatím posledním živým přírůstkem se stala herečka Tilda Swintonová (AŽ VYJDE MĚSÍC), která spala v prosklené vitríně jakožto dílo výtvarnice Cornelie Parkerové. Zopakovaly si tak svůj projekt vystavený před osmi lety v Londýně, kde Swintonová spala za sklem osm hodin po dobu sedmi dní.

Co se děje… v Londýně

Znalci dostihového sportu hovoří o největším skandálu v historii. V jeho Mekce, městečku Newmarket v hrabství Suffolk, nějakých sto kilometrů severovýchodně od Londýna, se už pár týdnů nemluví o ničem jiném.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/13

XANTYPA Číslo 6/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne