Praha – Paříž zpáteční

Asi každý ví, že z českých malířů dosáhli v Paříži největší slávy Alfons Mucha,Václav Brožík a Luděk Marold, že v městě nad Seinou žil František Kupka, že žákem Augusta Rodina byl sochař Josef Mařatka.

Praha ,PAříž

V přibližném rozmezí let 1895-1910, v době „belle époque“, se však Paříž stala také cílem českých vzduchoplavců, aviatiků, závodníků a vynálezců, kteří propadli strojům, účastnili se motocyklových i automobilových závodů, hledali inspiraci a porovnávali své řešení, návrhy, představy a sny s Evropou a světem. Paříž dostala díky ohromujícím světovým výstavám označení hlavní město Evropy, nevídané využití elektřiny k osvětlení v poslední třetině devatenáctého století ji obohatilo přívlastkem „město světla“.

Do Paříže pěšky
Většina našich krajanů se do Paříže vydávala vlakem přes Německo, někdy i Švýcarsko. Ale například dvacetiletý Václav Rytíř z Úval u Prahy tam došel v roce 1909 po svých. Dva roky se v metropoli živil kreslením karikatur do listu Le Témoin, pak se vrátil domů. Nejméně o deset let dříve doputoval z Prahy do Paříže akademický malíř, autor sportovních plakátů, závodník na kole, v běhu a chůzi – a od roku 1903 také vedoucí sportovní rubriky Národních listů – Karel Reisner. Jeho čas měl být rekordní, po bližších údajích dosud pátrám marně. Možná to bylo v roce 1892, kdy v Paříži studoval na Collarosiho malířské škole. Jistě tam potkal i Zdenku Braunerovou. Ještě před pěší cestou do města nad Seinou se proslavil rekordem v běhu na čtyři hodiny: 1. srpna 1889 uběhl 45 kilometrů a 835 metrů. Se sobě podobnými nadšenci pro chůzi připravoval Reisner „pedestriánský výlet ku Světové výstavě“ v roce 1900. Došli, nedošli? V týdeníku Sport, věnovanému „všemu sportu a společnosti“, žádná zpráva není. Možná se cesta pro malý zájem neuskutečnila.

Na kole už nikdy
„Rekordní jízda z Prahy do Paříže vzbudila v celém světě sportovním velký zájem,“ tak začíná zpráva časopisu Sportovní svět v roce 1895 o cestě Jana Kuklíka, člena atletického klubu Sparta.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Břetislav Ditrych

XANTYPA 6/13 - výběr z článků

Než se „Stouni“ začali valit světem

Než se „Stouni“ začali valit světem

Keith Richards, kytarista The Rolling Stones, odhadoval v první polovině 60. let, že životnost jejich kapely nepřesáhne dva roky, jak to bylo tehdy běžné u většiny podobných hudebních souborů. Skupina však loni oslavila už padesát let své existence. A na letošní 7. červen připadá 50. výročí vydání jejich debutového singlu s titulní písní COME ON. Vraťme se tedy o půlstoletí nazpátek a připomeňme si okolnosti, jak k tomu došlo.

Ojedinělé místo k životu

Ojedinělé místo k životu

Jestliže se měla v některé z detektivek, točených kdysi brněnským televizním studiem, udát vražda, filmaři mířili na osvědčené místo, jímž byla poněkud starosvětská čtvrť rodinných domů pod Wilsonovým lesem. V temných zarostlých zahradách do noci svítilo v mlze jediné okno a v dávno zašlé eleganci svého pánského pokoje hleděl do noci aktér televizní tragédie.

Dirigent Libor Pešek

Dirigent Libor Pešek

Libor Pešek se 22. června zařadí mezi osmdesátníky. Kdo ho zná, nevěří. Působí svěže až klukovsky, většinou bývá obklopen mladými lidmi a jeho diář je zaplněný na měsíce dopředu. Zastavili jsme ho na chvíli v rozletu, aby se trochu ohlédl.

Zpěvák Jan Smigmator

Zpěvák Jan Smigmator

V dnešní době není obvyklé, aby se dítě zamilovalo do swingu a později se jím i živilo. Výjimkou potvrzující pravidlo je šestadvacetiletý zpěvák s neobvyklým jménem Jan Smigmator, kterému nedávno vyšlo debutové album SWING IS BACK.

Hippopotamus – vodní kůň

Hippopotamus – vodní kůň

Vždycky, když zaplatím poplatek při vstupu do některého z národních parků Afriky a poté nasazuji objektivy na fotoaparáty, jsem zvědav, co mi příroda nadělí tentokrát. Zvířata fotografuji dlouhá léta a něco už o nich vím, ale pokaždé jsem předtím nervózní jako první turista. Co zkazím? Nenastavím si špatně čas? Nebude zvíře pod stromem a v přítmí? Budu mít tu fotografickou špetku štěstíčka?

Herečka Libuše Šafránková

Herečka Libuše Šafránková

Od roku 1971, kdy ji diváci spatřili v její první filmové roli – jako Barunku v Moskalykově BABIČCE –, k ní chovají něžné city. LIBUŠE ŠAFRÁNKOVÁ, jedna z nejoblíbenějších a nejkrásnějších českých hereček, 7. června oslaví šedesátiny.

Socha jako bytost

Socha jako bytost

Tři nadějní mladí sochaři se rádi potýkají s odporem fyzického světa, aby ho překonali svými idejemi. Do svých děl vkládají humor, estetičnost, překvapení i řemeslnost. Jak vypadá současná česká socha a její tvůrci?

Miloš Jekyll a Hyde

Smutní jsou u nás pravicoví voliči, ale důvod k velké radosti nemají ani ti nalevo. Politologové tvrdí delší dobu, že pravolevé dělení nefunguje. Jinde možná ne, v Česku však ano. Ukázala to prezidentská volba. A dělení na levici a pravici najdete i na sociálních sítích. Texty pod články na internetu jsou extrémně levé nebo pravé. Vztah k novému českému prezidentovi je buď na milion procent pro, nebo na milion proti. Jako by nebylo nic mezi. Vyostřené. Zrcadlící nespokojenost.

Co se děje… v New Yorku

Vystavování živých lidí se pro galerii moderního umění MoMA stalo zatím pokaždé cestou k úspěchu. Videozáznam, kdy umělkyně Marina Abramovicová sedí za stolem a lidé stojí frontu, aby usedli a hleděli jí do očí, až přijde na řadu její partner, kterého neviděla sedmnáct let, zhlédli na serveru YouTube miliony lidí. Následující projekt, během něhož museli návštěvníci muzea procházet mezi nahými lidmi – exponáty, si rovněž získal řadu příznivců. Zatím posledním živým přírůstkem se stala herečka Tilda Swintonová (AŽ VYJDE MĚSÍC), která spala v prosklené vitríně jakožto dílo výtvarnice Cornelie Parkerové. Zopakovaly si tak svůj projekt vystavený před osmi lety v Londýně, kde Swintonová spala za sklem osm hodin po dobu sedmi dní.

Co se děje… v Londýně

Znalci dostihového sportu hovoří o největším skandálu v historii. V jeho Mekce, městečku Newmarket v hrabství Suffolk, nějakých sto kilometrů severovýchodně od Londýna, se už pár týdnů nemluví o ničem jiném.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/13

XANTYPA Číslo 6/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne