Socha jako bytost

Tři nadějní mladí sochaři se rádi potýkají s odporem fyzického světa, aby ho překonali svými idejemi. Do svých děl vkládají humor, estetičnost, překvapení i řemeslnost. Jak vypadá současná česká socha a její tvůrci?

sochaři

Socha je takový kámoš
Josefína Jonášová (*1986)
Josefína upoutá vším – zjevem, vystupováním i svými sochami. „Je zdravě výstřední,“ prohlásil o ní výtvarník Michal Cimala, asistent v ateliéru sochaře Jaroslava Róny na Akademii výtvarných umění (AVU), kterou Josefína loni ukončila. Za své diplomantské dílo ANTIKONCEPT si dokonce odnesla cenu rektora.
Její figurální plastiky jsou humornými surrealistickými hrátkami, které však vybízejí k ponoření se do hlubin. Josefína se totiž nazastavuje u prvního, často snového impulsu, ale koncept dál rozpracovává a promýšlí: „Nad tvorbou sochy člověk stráví hodně času a energie, a tak si za ní musí stát, musí věřit, že to snažení k něčemu bude. Koneckonců socha zabírá i větší místo na planetě než třeba obraz – je to prostě závazek,“ říká mladá umělkyně.
Svá díla dovede okořenit originální prezentací, hudbou i vzhledem. „Konzultace s Josefínou – to byla vždy spíše performance nebo malé divadelní představení. Někdy doplnila svůj výklad hrou na žluté housle,“ oceňuje Josefínin neotřelý přístup Cimala.
Dílo ANTIKONCEPT – sedící postava s nohama v nadživotní velikosti, jimiž proplouvají ryby – reflektuje Josefíninu zkušenost s žilní trombózou po užívání antikoncepce. Ryby v nohách představují nejen tromby ucpávající žíly, ale upozorňují i na fakt, že hormony mohou způsobit poruchu pohlavních funkcí vodních živočichů. „Tou sochou nechci bojovat proti antikoncepci, ale je to takový varovný signál, aby si holky uvědomily, že s tím mohou mít spoustu trablů a že antikoncepce má i negativní vliv na životní prostředí,“ říká dcera přírodovědce, která strávila část mládí na samotě v lesích u Třeboně, bez vody a elektřiny. Toto období ji velmi formovalo a podle svých slov má v sobě dodnes zakořeněnou jistou romantiku, třebaže se nebrání ani inspiraci civilizací. „Když člověk tvoří sochu, připadá si jako takový polostvořitel. Není to špatný pocit, i když uznávám, že většina živých zvířat, rostlin a lidí je hezčí,“ směje se.
Josefínina díla zůstávají dlouho v paměti, ať už je to ANTIKONCEPT či mechanická socha DEUX MADEMOISELLES, parafráze na francouzský renesanční obraz připisovaný Jeanu Cousinovi mladšímu, nazvaný Gabrielle d’Estrées a její sestra vévodkyně z Villarsu v lázni. Dvě ženská torza na stolku od starého šicího stroje, který má v sobě zabudovaný elektrický motorek : když sešlápnete pedál „singerovky“, nezačne se však hýbat jehla, ale ruka vévodkyně, která své sestře šimrá peříčkem prsní bradavku.
Vedle sochařství je pro Josefínu důležité i angažmá v kapele Vobezdud, v níž už deset let hraje na své žluté housle. Kapela, složená původně jen ze spolužaček ze střední výtvarné školy, nechce podle jejích slov písněmi kritizovat společnost, ale pouze popisovat skutečnost. Jejich koncerty přitahují umělce, hipstery i „obyčejné lidi“ – mnozí se totiž v textech písní poznávají.
Zda se Josefína prosadí i v širší veřejnosti, ukáže čas, ale má k tomu slibně nakročeno. Vystavovala v Chemistry Gallery, v galerii DOX, NOD i v Trafačce, o její díla začínají mít zájem sběratelé umění. Na jaře vystavovala svá díla ve foyer divadla v Třeboni, v létě to bude v Prachaticích, kde šumavští rodáci i návštěvníci zhlédnou nejen její tvorbu, ale i souborné dílo jejího dědečka, předčasně zemřelého sochaře Zdeňka Šimka, který Prachatice proslavil svými monumentálními slunečními hodinami. Stejně jako děda by i Josefína ráda tvořila sochy, které by dodávaly městům něco osobitého: „Myslím, že je škoda, že se dnes do veřejného prostoru umisťuje tak málo soch. Nejenže socha zprostředkovává umění široké veřejnosti, ale je to vlastně taková bytost, která nějak specifikuje určité místo, lidé si u ní například dávají rande, vymýšlejí pro ni třeba i přezdívky. Je to prostě takový kámoš.“

Jednoduchým způsobem říct velkou věc
Diana Winklerová (*1983)
Diana Winklerová si respektované místo mezi mladými českými sochaři již získala. Na první pohled je pravým opakem extravagantní Josefíny. O co méně je výstřední svým vzhledem a vystupováním, o to více je výrazná svou tvorbou. Ať už se jedná o její dvoumetrový ABSOLUTNÍ KVĚTÁK se všemi detaily včetně pravotočivých a levotočivých spirál, sopečný koberec, za který získala Cenu Josefa Hlávky, hliníkový BLESK či kartonový obal na skleničky VLAJKOBAL, s nímž porazila sedm set padesát umělců z padesáti zemí světa v soutěži MLADÝ OBAL (2011). Vystavovala v Čechách, ve Vídni, v Belgii i Číně. Vedle sochařství zvládá malbu, kresbu, animaci, ale i hru na příčnou flétnu, hoboj a anglický roh; vystupuje v různorodých hudebních tělesech od symfonického orchestru přes kapely různých žánrů až po soubor čínských tradičních nástrojů zvaný Pražské S’-ču. V Číně ostatně i rok studovala na akademii Hangzhou.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě........

Vladimíra Jelínková

XANTYPA 6/13 - výběr z článků

Než se „Stouni“ začali valit světem

Než se „Stouni“ začali valit světem

Keith Richards, kytarista The Rolling Stones, odhadoval v první polovině 60. let, že životnost jejich kapely nepřesáhne dva roky, jak to bylo tehdy běžné u většiny podobných hudebních souborů. Skupina však loni oslavila už padesát let své existence. A na letošní 7. červen připadá 50. výročí vydání jejich debutového singlu s titulní písní COME ON. Vraťme se tedy o půlstoletí nazpátek a připomeňme si okolnosti, jak k tomu došlo.

Ojedinělé místo k životu

Ojedinělé místo k životu

Jestliže se měla v některé z detektivek, točených kdysi brněnským televizním studiem, udát vražda, filmaři mířili na osvědčené místo, jímž byla poněkud starosvětská čtvrť rodinných domů pod Wilsonovým lesem. V temných zarostlých zahradách do noci svítilo v mlze jediné okno a v dávno zašlé eleganci svého pánského pokoje hleděl do noci aktér televizní tragédie.

Dirigent Libor Pešek

Dirigent Libor Pešek

Libor Pešek se 22. června zařadí mezi osmdesátníky. Kdo ho zná, nevěří. Působí svěže až klukovsky, většinou bývá obklopen mladými lidmi a jeho diář je zaplněný na měsíce dopředu. Zastavili jsme ho na chvíli v rozletu, aby se trochu ohlédl.

Zpěvák Jan Smigmator

Zpěvák Jan Smigmator

V dnešní době není obvyklé, aby se dítě zamilovalo do swingu a později se jím i živilo. Výjimkou potvrzující pravidlo je šestadvacetiletý zpěvák s neobvyklým jménem Jan Smigmator, kterému nedávno vyšlo debutové album SWING IS BACK.

Hippopotamus – vodní kůň

Hippopotamus – vodní kůň

Vždycky, když zaplatím poplatek při vstupu do některého z národních parků Afriky a poté nasazuji objektivy na fotoaparáty, jsem zvědav, co mi příroda nadělí tentokrát. Zvířata fotografuji dlouhá léta a něco už o nich vím, ale pokaždé jsem předtím nervózní jako první turista. Co zkazím? Nenastavím si špatně čas? Nebude zvíře pod stromem a v přítmí? Budu mít tu fotografickou špetku štěstíčka?

Praha – Paříž zpáteční

Praha – Paříž zpáteční

Asi každý ví, že z českých malířů dosáhli v Paříži největší slávy Alfons Mucha,Václav Brožík a Luděk Marold, že v městě nad Seinou žil František Kupka, že žákem Augusta Rodina byl sochař Josef Mařatka.

Herečka Libuše Šafránková

Herečka Libuše Šafránková

Od roku 1971, kdy ji diváci spatřili v její první filmové roli – jako Barunku v Moskalykově BABIČCE –, k ní chovají něžné city. LIBUŠE ŠAFRÁNKOVÁ, jedna z nejoblíbenějších a nejkrásnějších českých hereček, 7. června oslaví šedesátiny.

Miloš Jekyll a Hyde

Smutní jsou u nás pravicoví voliči, ale důvod k velké radosti nemají ani ti nalevo. Politologové tvrdí delší dobu, že pravolevé dělení nefunguje. Jinde možná ne, v Česku však ano. Ukázala to prezidentská volba. A dělení na levici a pravici najdete i na sociálních sítích. Texty pod články na internetu jsou extrémně levé nebo pravé. Vztah k novému českému prezidentovi je buď na milion procent pro, nebo na milion proti. Jako by nebylo nic mezi. Vyostřené. Zrcadlící nespokojenost.

Co se děje… v New Yorku

Vystavování živých lidí se pro galerii moderního umění MoMA stalo zatím pokaždé cestou k úspěchu. Videozáznam, kdy umělkyně Marina Abramovicová sedí za stolem a lidé stojí frontu, aby usedli a hleděli jí do očí, až přijde na řadu její partner, kterého neviděla sedmnáct let, zhlédli na serveru YouTube miliony lidí. Následující projekt, během něhož museli návštěvníci muzea procházet mezi nahými lidmi – exponáty, si rovněž získal řadu příznivců. Zatím posledním živým přírůstkem se stala herečka Tilda Swintonová (AŽ VYJDE MĚSÍC), která spala v prosklené vitríně jakožto dílo výtvarnice Cornelie Parkerové. Zopakovaly si tak svůj projekt vystavený před osmi lety v Londýně, kde Swintonová spala za sklem osm hodin po dobu sedmi dní.

Co se děje… v Londýně

Znalci dostihového sportu hovoří o největším skandálu v historii. V jeho Mekce, městečku Newmarket v hrabství Suffolk, nějakých sto kilometrů severovýchodně od Londýna, se už pár týdnů nemluví o ničem jiném.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/13

XANTYPA Číslo 6/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne