Pán, který mě zastavil, mohl být tak o dvacet let mladší, byl nesmírně vyzáblý, lysý, osmahlý, vypadal dosti odpudivě a nepřipomínal mi vůbec nikoho, koho bych kdy byť jen zdálky zahlédl.
On se však zaradoval a hned se přeptal, jak se mám, připomněl, že mě už dvakrát potkal, zdravil mě a já mu odpověděl taky pozdravem, a dodal, že ho asi nepoznávám.
Připustil jsem, že ho nepoznávám.

Celý sloupek si přečtete v tištěné Xantypě.....