Setkání po letech

To se vám, pokud už jste dosáhli aspoň středního věku, jistě přihází taky. Zastaví vás na ulici starší paní případně starší pán, kterého jste podle svého nejlepšího svědomí buď nikdy neviděli, anebo snad někdy někde, čert ví kde, a halasně se k vám hlásí jako váš bývalý spolužák anebo ten, co jste s ním seděli před lety u stolu během dovolené ve Splitu.
Mně se něco podobného přihodilo dnes odpoledne.

Pán, který mě zastavil, mohl být tak o dvacet let mladší, byl nesmírně vyzáblý, lysý, osmahlý, vypadal dosti odpudivě a nepřipomínal mi vůbec nikoho, koho bych kdy byť jen zdálky zahlédl.
On se však zaradoval a hned se přeptal, jak se mám, připomněl, že mě už dvakrát potkal, zdravil mě a já mu odpověděl taky pozdravem, a dodal, že ho asi nepoznávám.
Připustil jsem, že ho nepoznávám.

Celý sloupek si přečtete v tištěné Xantypě.....

XANTYPA 6/11 - výběr z článků

BOEMIA

BOEMIA

V české historii se odehrála řada dramatických událostí, o kterých už ale dnes mnoho nevíme. Jednou z nich je i nucený pobyt tisíců italských rodin v různých částech Čech během první světové války. Je to příběh lidí, kteří si od nás odvezli české tradice, předali svou lásku k Čechám svým dětem a vnukům a češtinu nezapomněli do konce svého života, i když se mnozí z nich do Čech už nikdy nevrátili.

Modelka Terez Maxová

Modelka Terez Maxová

Tereza Maxová přijela do Čech jako obvykle jen na skok, stihla několik přehlídek a hlavně propagovala svou nadaci. Momentálně žije v přepychu státu kasin a exotických květin – Monaku, které s omluvným úsměvem nazývá „jihem Francie“. Ale i přes pozlátko a luxus, který ji bezesporu obklopuje, působí jako člověk hledající v životě rovnováhu a stojící oběma nohama pevně na zemi. Už patnáct let úspěšně působí její nadace, která pomáhá českým dětem opuštěným vlastními rodiči. Dosud jim věnovala téměř dvě stě milionů korun.

BARMA

BARMA

A je to tady… Přistáváme na letišti Yangon, v části využívané pro mezinárodní lety. Před pár lety dokončený terminál působí dojmem mauzolea. Těch pár desítek cestujících se v obřím prostoru budovy skoro ztrácí. Velké překvapení – během celní a pasové kontroly se nekoná prohlídka zavazadel, nepadnou žádné otázky či doporučení týkající se kontaktu s místními obyvateli, případně vyvolávání politických debat.

Fotograf Matěj Třešňák

Fotograf Matěj Třešňák

Matěj Třešňák je jeden z těch fotografů, kteří se fotografií neživí, přesto ji dělají na profesionální úrovni. Založením je solitér se smyslem pro čistý styl. Ačkoli je narozen v roce 1980, nejvíce ho oslovují předchozí léta padesátá, zejména pro jejich výrazný design, ale také pro onu nepřekonatelnou atmosféru, která se odráží i v hudbě a tanci, čemuž se rovněž s velkým nadšením věnuje.

Vláda pod zorným úhlem věčnosti

Můj minulý text končil: důvěra tuzemců v politiku je na nule. – Občané politikům nevěří, ale poslanci vládě vyslovili 26. dubna důvěru. Trio ODS, TOP 09 a VV pokračuje a dál chce reformovat, co mu přijde pod ruku. Jak se to stalo?

Michaela Gubelová 6/11

Vážení a milí čtenáři, s radostí vám přinášíme povídání s hercem a zpěvákem Vojtěchem Dykem. Radost mám proto, že tím plníme přání mnoha jeho fanynek – a kupodivu, nejsou to jen mladé dívky, které si o rozhovor s ním psaly. Vojtěch je velice talentovaný mladý umělec, v současné době velice oblíbený a žádaný, a proto také převelice přetížený. Tudíž vůbec nemá čas.

Herec a muzikant Vojtěch Dyk

Herec a muzikant Vojtěch Dyk

Když jsem byl Xantypou (šéfredaktorkou) požádán, abych pro ni udělal rozhovor s Vojtou Dykem, zaskočilo mě to a vzal jsem si pár dní na rozmyšlenou. Seriózní rozhovory s kamarády se píší obtížně. Bylo také jasné, že se nebudeme moci vyhnout tématu La Fabriky, jejímž jsem ředitelem, takže bude těžké nefoukat si do vlastní polívčičky a zůstat neutrální. Jenže Vojta řekl, že by to se mnou dělal rád. Přijal jsem tedy. Termín – měsíc, dlouhá doba. V divadle se vidíme skoro obden, po představeních někdy odpočíváme v baru u skleničky, během měsíce jsme dokonce dvakrát společně vycestovali. Ale měsíc se začal tiše krátit…

SLOUPEK Ivana Klímy - výběr z článků

Tašky

Cíl cesty není v tomto případě rozhodující, ale proč ho nezmínit. Jel jsem do města, které někteří historici označují za místo spojenecké zrady, tedy do Mnichova. Jel jsem jen na tři dny a nebylo tedy nutné, abych si bral s sebou kufr, měl jsem jen takovou malou brašnu přes rameno, v níž více méně denně nosím nějaká lejstra a knížku do tramvaje (v tomto případě do vlaku), a potom příruční tašku, v ní svetr, kdyby uprostřed dubna uhodily mrazy, rezervní tričko, pyžamo, dva kapesníky a podobné nezbytnosti (jak se ukázalo zbytnosti). Z obsahu závorky je zřejmé, že taška nedojela tam, kam jsem dojel já.

Mladí kuřáci – staří ležáci

Četl jsem, že některé děti začínají kouřit (jistě ne pravidelně) už v době, kdy chodí do mateřské školky. (Zatím snad nikoli v době, kdy je rodiče vozí do jeslí, když pro nic jiného, tak proto, že by si samy nedokázaly zapálit.) Jistě, kouření v předškolním věku je spíše výjimečné. Ale ve věku o maličko pokročilejším?

Evropa

 Evropská unie byla poctěna udělením Nobelovy ceny míru.
Co vlastně je Evropa? Z hlediska zeměpisného: stačí pohlédnout na mapu a podle jednoho pojetí je odpověď zřejmá. Evropa je místní název pro celkem nerozsáhlý, zato členitý výběžek Euroasie.

Dárky, dárky, dárky…

A už tu máme zase na krku prosinec a s ním Vánoce a s těmi shánění dárků.
Dárek může být živý či neživý a jeho jedinečnost tkví v tom, že jej nekupujeme (případně nekrademe) v samoobsluze, ale dostáváme zdarma většinou s milým úsměvem a očekáváním dárce, že ho zahrneme díky

Na koho jsme nejvíc hrdí

Lidové noviny otiskly výsledky takového malého průzkumu na toto téma a vyšly jim tři osobnosti: Havel, Jágr, Gott, k nim se prý vzpíná naše hrdost. Pokud se týká kultury v anketě mezi studenty (převážně vysokoškolskými) bylo pořadí následující: Gott, Forman, Svěrák, Roden, Karel Čapek, Antonín Dvořák.

Malá prezidentská inventura II.

Klement Gottwald byl prvním dělnickým prezidentem – možná bychom mohli nazývat prvním dělnickým prezidentem i Masaryka, jenže ten si svůj původ pokazil univerzitním vzděláním.

Malá prezidentská inventura

 Blíží se nám prezidentská volba a ještě před ní termín, dokdy se o prezidentský úřad můžou ucházet všichni občané ČR starší čtyřiceti let, ženy i muži bez ohledu na svoji profesi, svoje náboženství, sexuální orientaci nebo příslušnost k nějaké menšině. Prezident bude zvolen na pětileté období. Letos prvně ho nebudou volit společně poslanci a senátoři, ale přímo občané. Snad by bylo před volbami, kterých se máme všichni zúčastnit, rozumné oživit vzpomínku na naše bývalé prezidenty.

O tichu

 Už jsem o tom tady psal. Na letišti cosi opravují a kdosi rozhodne, že nad námi a nad statisícovými sídlišti se budou denně prohánět desítky tryskových letadel. Nedávno jsem cosi zařizoval v Ruzyni, ne na letišti, ale v obci, a uvědomil jsem si, že pár tisíc lidí anebo spíš desítek tisíc je odsouzeno k tomu, že v podstatě na letišti žije – tedy pokud se týká rámusu, který neodlučně (aspoň prozatím) patří k vzlétávání a přistávání letadel.

Maturity

 Zpívával jsem taky.
Matura se blíží, / čtrnáct dní do ní, / má hlava však prázdná, / až to v ní duní…
Byla to trochu póza, udělal jsem maturitu včetně její matematické části. Ta patřila mezi volitelné, tedy jednička z ní byla téměř povinná.

Odposlouchávám, odposloucháváš, odposlouchává

 Čtu v Respektu potěšitelnou zprávu, že BIS má tři tisíce odposlechů pana Janouška a pak řady dalších. Co by mohlo být lepší zprávou? Jedině snad, že jich BIS má třicet tisíc, z toho by se daly použít mnohé odposlechy i proti spoustě dalších politiků, manažerů, kmotrů i jiných osob hodných zájmu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/11

XANTYPA Číslo 6/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne