Vláda pod zorným úhlem věčnosti

Petr Nečas VV nezkrotil a ABL z vlády neodstavil, ODS pochroumána a jede se dál

Můj minulý text končil: důvěra tuzemců v politiku je na nule. – Občané politikům nevěří, ale poslanci vládě vyslovili 26. dubna důvěru. Trio ODS, TOP 09 a VV pokračuje a dál chce reformovat, co mu přijde pod ruku. Jak se to stalo?

Vládu zachránil nepolitik Jan Kubice, do roku 2008 ředitel antimafiánského policejního útvaru (ÚOOZ). Později jeden ze dvou majitelů soukromé bezpečnostní agentury SUB S.A. (zkratka sub specie aeternitatis neboli pod zorným úhlem věčnosti). Koalice se málem rozpadla na sporu, kdo povede vnitro. ODS tam chtěla svého ministra, ale Věci veřejné také. Nestraník Kubice nabídku Petra Nečase vzal, obě strany byly spokojené a kabinet mohl pokračovat.
Jestli si někdo udržuje formu, je to Václav Klaus. Jeho hlavním nepřítelem není ODS, ač jejímu předsedovi pěkně zatápí, ani nemocný Václav Havel, jeho lordem Voldemortem je Ústavní soud. Jestli se Klaus něco modlí, tak to asi bude: Kolego Bože, zbav mě těch prokletých ústavních protivů!

Hrobník policie povede boj s korupcí
Na začátku vládních změn bylo vystoupení Petra Nečase. Hřímal, že všichni ministři nějak spjatí s bezpečnostní agenturou ABL, již donedávna vedl a zčásti vlastnil Vít Bárta, musejí z vlády ven. Vyhlásil totální „deABLizaci“. Z vlády měl vystřelit nejen bývalý zaměstnanec agentury, ministr školství Josef Dobeš, ale i Radek John, tedy mediální tvář a předseda VV-ABL (zkracovat po všech zveřejněných důkazech Věci veřejné jen jako VV není úplně fér, tak alespoň občas přiznejme jejich pravou hodnotu, tedy VV-ABL).

Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě.....

Martin Fendrych

XANTYPA 6/11 - výběr z článků

BOEMIA

BOEMIA

V české historii se odehrála řada dramatických událostí, o kterých už ale dnes mnoho nevíme. Jednou z nich je i nucený pobyt tisíců italských rodin v různých částech Čech během první světové války. Je to příběh lidí, kteří si od nás odvezli české tradice, předali svou lásku k Čechám svým dětem a vnukům a češtinu nezapomněli do konce svého života, i když se mnozí z nich do Čech už nikdy nevrátili.

Modelka Terez Maxová

Modelka Terez Maxová

Tereza Maxová přijela do Čech jako obvykle jen na skok, stihla několik přehlídek a hlavně propagovala svou nadaci. Momentálně žije v přepychu státu kasin a exotických květin – Monaku, které s omluvným úsměvem nazývá „jihem Francie“. Ale i přes pozlátko a luxus, který ji bezesporu obklopuje, působí jako člověk hledající v životě rovnováhu a stojící oběma nohama pevně na zemi. Už patnáct let úspěšně působí její nadace, která pomáhá českým dětem opuštěným vlastními rodiči. Dosud jim věnovala téměř dvě stě milionů korun.

BARMA

BARMA

A je to tady… Přistáváme na letišti Yangon, v části využívané pro mezinárodní lety. Před pár lety dokončený terminál působí dojmem mauzolea. Těch pár desítek cestujících se v obřím prostoru budovy skoro ztrácí. Velké překvapení – během celní a pasové kontroly se nekoná prohlídka zavazadel, nepadnou žádné otázky či doporučení týkající se kontaktu s místními obyvateli, případně vyvolávání politických debat.

Fotograf Matěj Třešňák

Fotograf Matěj Třešňák

Matěj Třešňák je jeden z těch fotografů, kteří se fotografií neživí, přesto ji dělají na profesionální úrovni. Založením je solitér se smyslem pro čistý styl. Ačkoli je narozen v roce 1980, nejvíce ho oslovují předchozí léta padesátá, zejména pro jejich výrazný design, ale také pro onu nepřekonatelnou atmosféru, která se odráží i v hudbě a tanci, čemuž se rovněž s velkým nadšením věnuje.

Setkání po letech

To se vám, pokud už jste dosáhli aspoň středního věku, jistě přihází taky. Zastaví vás na ulici starší paní případně starší pán, kterého jste podle svého nejlepšího svědomí buď nikdy neviděli, anebo snad někdy někde, čert ví kde, a halasně se k vám hlásí jako váš bývalý spolužák anebo ten, co jste s ním seděli před lety u stolu během dovolené ve Splitu.
Mně se něco podobného přihodilo dnes odpoledne.

Michaela Gubelová 6/11

Vážení a milí čtenáři, s radostí vám přinášíme povídání s hercem a zpěvákem Vojtěchem Dykem. Radost mám proto, že tím plníme přání mnoha jeho fanynek – a kupodivu, nejsou to jen mladé dívky, které si o rozhovor s ním psaly. Vojtěch je velice talentovaný mladý umělec, v současné době velice oblíbený a žádaný, a proto také převelice přetížený. Tudíž vůbec nemá čas.

Herec a muzikant Vojtěch Dyk

Herec a muzikant Vojtěch Dyk

Když jsem byl Xantypou (šéfredaktorkou) požádán, abych pro ni udělal rozhovor s Vojtou Dykem, zaskočilo mě to a vzal jsem si pár dní na rozmyšlenou. Seriózní rozhovory s kamarády se píší obtížně. Bylo také jasné, že se nebudeme moci vyhnout tématu La Fabriky, jejímž jsem ředitelem, takže bude těžké nefoukat si do vlastní polívčičky a zůstat neutrální. Jenže Vojta řekl, že by to se mnou dělal rád. Přijal jsem tedy. Termín – měsíc, dlouhá doba. V divadle se vidíme skoro obden, po představeních někdy odpočíváme v baru u skleničky, během měsíce jsme dokonce dvakrát společně vycestovali. Ale měsíc se začal tiše krátit…

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/11

XANTYPA Číslo 6/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne