Yangon leží na stejnojmenné řece, východně od delty Iravádí. Atmosféra metropole navozuje dojem, že se tu zastavil čas. Za posledních třicet let se toho tady totiž příliš nezměnilo. Ulice jsou plné přívětivých lidí, primitivní jídelničky jsou večer osvětlovány karbidkami, všude visí ručně malované plakáty – a tohle všechno splývá v barevnou směs, dotvářenou křikem autobusových nadháněčů a pouličních prodejců. V Yangonu nenajdeme skoro žádné mrakodrapy, netrápí ho dopravní zácpy, většina obyvatel se pohybuje pěšky, na kolech nebo v oblíbených „thoun bein“ – motorizovaných tříkolkách. Automobilů tu jezdí poměrně málo a pocházejí většinou z padesátých a šedesátých let minulého století. Jednou z nejzajímavějších zdejších památek je svatostánek všech buddhistů, pagoda Swhedagon na hoře Singutara. Byla postavena asi před dvěma a půl tisíci lety. Sto metrů vysoká stavba je na rozdíl od mnoha dalších chrámů dodnes využívána. Pokrývá ji 8868 plátků zlata, což je údajně větší množství vzácného kovu, než kolik vlastní všechny britské banky dohromady. Prožít alespoň jeden celý den v mystických prostorách tohoto chrámu, tzv. Zlaté stúpy a sledovat stovky náboženských obřadů, to je zážitek, na který se nezapomíná. Další pozoruhodnou stavbou je pagoda Chauktatgyi. Uvnitř najdeme sedmdesátimetrového ležícího Buddhu. Při bližším pohledu do tváře obří skulptury si uvědomíme, že pokud by existovala i verze „nastojato“, změna obličejových proporcí sochy by mohla působit až hrůzostrašně.

Celý článe si přečtete v tištěné Xantypě......