Představte si, že jednoho dne najdete na domovních dveřích přilepený příkaz k　evakuaci. Máte čtyřiadvacet hodin na to sbalit si pár nejnutnějších věcí na pár dní. Tečka. Víc se nedozvíte. Limit: padesát kilogramů na rodinu. Další den se stanete součástí lidské řeky, která se sune z　vašich hor dolů do údolí. Na nádraží odevzdáte svoje krávy a telátko, za které nikdy neuvidíte žádnou náhradu. Nastoupíte do vagonů pro dobytek a vlak vás odváží i s dětmi a starci neznámo kam. Ani ve snu by vás nenapadlo, že strávíte dlouhé čtyři roky ve vzdálené zemi zvané Boemia (v Itálii používají verzi bez h, pozn. aut.).

Něco takového prožívali obyvatelé dnešního Trentina nebo chcete-li Tridentska, které se stalo za první světové války ze dne na den rakousko-italskou frontou. Tehdy bylo toto území ještě součástí Rakouska-Uherska. Vojenské velení rozhodlo celou oblast evakuovat do vnitrozemí. Příkaz se týkal celkem 75　tisíc lidí. Muži už byli dávno odvedeni na frontu, a tak se hlavami rodin staly ženy, které musely projevit mnoho síly a statečnosti. Evakuováno bylo i obyvatelstvo celého Ledrenské údolí, ležícího poblíž jezera Lago di Garda. Komunita zdejších lidí si žila poklidným životem v　sevření okolních hor, které jim dodávaly pocit bezpečí. Většina zdejších lidí údolí nikdy neopustila. Příkaz k　vysídlení byl pro ně o to větším šokem.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....