Džammú a Kašmír

Nejnebezpečnější místo na světě?

V roce 2000 označil Bill Clinton Kašmír za nejnebezpečnější místo na zemi. V oblasti tou dobou vzrůstalo napětí mezi jadernými velmocemi Indií a Pákistánem, dlouhodobě soupeřícími o tento region. A poslední válečné střetnutí, tzv. kargilská válka z roku 1999, byla ještě v živé paměti. O více než deset let později je situace v severoindickém státu Džammú a Kašmír pro turisty mnohem příznivější.

Kašmír

Ladak, tvořící východní část tohoto státu, je toho životem pulsujícím důkazem. Tedy alespoň v hlavní sezoně. Jindy než v létě, respektive od konce května do konce září, do této oblasti příliš mnoho turistů nezavítá. Odrazuje je třeskutá zima dosahující v zimních měsících v průměru –10 °C a špatná dopravní dostupnost. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce totiž není možné dostat se v zimě do města Leh, centra Ladaku, jinak než letadlem. V létě pak představují dopravní alternativu vzrušující nebezpečné silniční cesty z Manali od jihu či ze Šrinagáru ze západu.
Ladak formálně spadá pod svazový stát Džammú a Kašmír a rozkládá se za hřebenem Západního Himaláje mezi Zanskarským pohořím a Karákorámem. Jedná se vlastně o tibetskou oblast v severní Indii, která bývá označována Malý Tibet. Od čínské okupace Tibetu v roce 1949 je Ladak útočištěm mnoha uprchlíků nejen pro svou nepatrnou vzdálenost od Tibetu, ale především kvůli kulturní blízkosti. Obyvatelé Ladaku se pro svou tisíciletou buddhistickou kulturní tradici necítí být Kašmířany, kteří jsou převážně muslimové. Ladak je turisty nejnavštěvovanější a pravděpodobně nejbezpečnější částí Kašmíru. Většina peněz, které do oblasti turisté přinesou, se ale nenávratně ztrácí u centrální vlády státu, sídlící v létě ve Šrinagáru a v zimě v Džammú, tedy v západních částech Kašmíru. Obyvatelé Ladaku by si přáli nezávislost a vznik samostatného státu v rámci Indie. Vzhledem k sílícímu přistěhovalectví muslimů, které značná část místních přijímá velmi rezervovaně, je ale otázkou, zda někdy svého cíle dosáhnou.

Pulsující i poklidný Leh
Ať už se člověk dostane do Lehu letadlem nebo po silnici, měl by být připraven, že mu hrozí vysokohorská nemoc. Leh se nachází v nadmořské výšce 3500 m n. m., proto po příjezdu počítám s jedním až třemi dny aklimatizace, než se vydám zdolávat okolní vrcholy. Do té doby prozkoumávám toto pulsující město, nacházející se v rozsáhlém údolí Indu. V letní sezoně město žije turismem. Křivolakými uličkami proudí lidé z celého světa, prohlížejí obchůdky, shánějí osly na výstupy do hor nebo jen lenivě posedávají v desítkách místních skvělých, často pozoruhodných restauracích a kavárnách a vyprávějí si zážitky. Ačkoliv se zdá, že množství turistů přesahuje množství místních, není to ničemu na škodu. Leh není Řím nebo Praha, nikde se netlačíte, všichni kolem jsou usměvaví. Snad jediným rušivým faktorem je neustálé troubení projíždějících aut, která neberou na nikoho ohled a v úzkých uličkách se vzájemně složitě vyhýbají. Mám chuť postavit se doprostřed cesty, zastavit provoz a zeptat se řidičů, proč raději nechodí po svých, když je tak krásný den.
Před rachotem motorů unikám na kopec s královským palácem. Stavba ze 17. století svým vzhledem připomíná Potálu v Lhase, i když ve srovnání s ní je to drobeček. Ačkoli se palác nachází jen několik desítek metrů nad městem, může dát výstup špatně aklimatizovanému jedinci zabrat. Pokud se ale doškrábete k cíli, ze střechy paláce se před vámi otevřou úchvatné rozhledy na zasněžené šestitisícové vrcholky na druhé straně údolí Indu a na město, působící ve vyprahlém pouštním okolí jako zelená oáza. Jak dlouho zůstane Lehu jeho vlahý nádech, který mu dávají stromy a potůčky protínající město v jeho horní části, se bojí místní odhadovat. Průvodce Jamyang, kterého jsem si stopnul, se o budoucnost co se vody týče velmi obává. Na jednu stranu jsou deště v oblasti, kde má být tři sta slunečných dní v roce, trochu častější. Zároveň však Jamyang dodává: „Když jsem před dvaceti lety začínal pracovat jako průvodce, zůstávala většina vrcholů zasněžených po celý rok. A teď? Kde je sníh? A ledovce? Zmenšují se člověku před očima.“ Pokud by měl Jamyang pravdu, čeká Ladak neblahý osud. Postupně by zmizely zelené vesnické a městské oázy a z oblasti by se stala poušť.

Kláštery v okolí Indu
Když po dvou třech dnech Leh přece jen trochu omrzí, je možné vydat se za zážitky do blízkého okolí. Turistické kanceláře nabízejí rafting na řece Zanskar nebo sjezd na horském kole z údajně nejvýše položeného motorizovaného místa na planetě, sedla Khardung La (5602 metrů). Raději se však vydávám na návštěvu několika buddhistických klášterů, jimiž je Ladak proslaven a jichž se v údolí Indu nacházejí desítky.

Celou reportáž si přečtete v tištěné Xantypě.....

Tomáš Habermann

XANTYPA 5/14 - výběr z článků

Noční život v Praze před sto lety

Noční život v Praze před sto lety

V roce 1930 natočil režisér Karel Anton TONKU ŠIBENICI. Zpracoval tehdy nesmírně populární látku, která předtím uspěla na divadle (s Xenou Longenovou v hlavní roli) i v knižním podání (jako NANEBEVSTOUPENÍ TONKY ŠIBENICE), a zpracoval ji poprvé v dějinách české kinematografie se zvukovou stopou. Film měl velký úspěch, souběžně s českým zněním vznikly ještě německá a francouzská mutace. Jenže z originálu zbylo pár úvodních záběrů, a německá verze se nedochovala vůbec.

Jaroslav Šerých

Jaroslav Šerých

Když jsem vstoupil poprvé do ateliéru malíře, grafika a ilustrátora Jaroslava Šerých, upoutala mě pozitivní energie, která z jeho trojrozměrných duchovních děl sálala. „Pokaždé, když nanáším na plátno umělou hmotu, prosím ji, aby mi ze své substance dala i něco duchovního,“ vysvětloval. „A pokud přece jen nanesu vrstvu, která se mi zdá negativní, hned ji zase setřu.

Oldřich Škácha

Oldřich Škácha

Někdy v druhé půlce devadesátých let jsme s Karlem Peckou doputovali do Pákistánu na Světový kongres intelektuálů. To nám přišlo poněkud legrační – díky komunistům jsme nic nevystudovali, a když se nám dostal do rukou seznam pozvaných veleduchů (kteří se z valné části fakt dostavili), jímž se nás hostitelé snažili přesvědčit, že i my jimi jsme (s radostným dobrozdáním od našeho kolegy prezidenta), začali jsme být sami sobě podezřelí.

„Celé kino se otřásá smíchem“

„Celé kino se otřásá smíchem“

Při vzpomínkách na nedávno zesnulou první dámu českého filmu zaznělo o jejím životě a díle takřka všechno – až na jednu poměrně důležitou skutečnost. Ačkoliv je Věra Chytilová řazena mezi tzv. šedou zónu a není počítána mezi disidenty, po řadu let byla jako „nepřátelská osoba třetí kategorie nebezpečnosti“ sledována komunistickou tajnou policí. K připomenutí této výjimečné osobnosti přináší redakce Xantypy text, který je založen na dosud nepublikovaných materiálech z archivu Státní bezpečnosti.

Výtvarník Marek Brodský

Výtvarník Marek Brodský

Marek Brodský oslavil květnu pětapadesáté narozeniny, a protože byl díky tomu trochu naměkko, svolil k jakémusi bilančnímu rozjímání o životě. Během povídání si šel dvakrát dolít svařák, svítilo sluníčko, u nohou mu ležela jeho milovaná kříženka Mánička, a přestože se mluvilo spíš o vážných věcech, dost jsme se nasmáli…

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

S Šimonem Ornestem, kapelníkem skupiny The Tap Tap a předsedou občanského sdružení TAP, jsme si povídali o tom, jak účinně pomoci lidem s handicapem zvládnout běžný život.

Dovádění se šakaly

Dovádění se šakaly

Toulám se Afrikou křížem krážem a k mému tělu je neodmyslitelně „přikován“ kovový přístroj s neuvěřitelně těžkým objektivem. Fotoaparát mám na svých cestách častěji než mobil, peníze, tričko či sandály. Zažívám mnohá dobrodružství i adrenalinová napětí. Bez tohoto vzrušení již nedokážu cestovat. A pokud mi jej sama příroda „nepřihraje“, pomůžu jí. Zkoumám, kam až mne pustí…

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Natočila jedny z nejkrásnějších dětských filmů. Ač vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech, nebyly služebné režimu, jejich témata jsou obecně lidská. Filmy Věry Plívové-Šimkové si získaly lásku diváků doslova po celém světě. Posbíraly řadu cen na festivalech, a co víc, v Belgii, Holandsku, Španělsku, Kanadě a dalších zemí vznikaly dokonce režisérčiny fankluby. Velkou obdivovatelkou jejích filmů byla i Farah, manželka íránského šáha Páhlavího. V Teheránu dokonce uspořádala jejich přehlídku v rámci festivalu dětských filmů, který nadšeně podporovala.

Anexí Krymu vyvolal Vladimír Putin duchy minulosti

Březnovou ruskou vojenskou invazi na Krym přirovnávají mnozí ke vpádu armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968. V obou případech kremelští vůdci svůj bleskový vpád na území cizí země ospravedlnili „zvacím dopisem“. Jaké jsou další společné rysy obou intervencí a v čem se vzájemně liší?

Babišova média se s chutí zakousla do premiéra Sobotky

Místy to vypadá, že vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) složená ze sociálních demokratů, ANO a lidovců nevydrží do švestek. Má sice silnou podporu ve Sněmovně, ale skládá se z velmi nesourodých prvků. Jak už zde bylo řečeno, dva hlavní hráči vlády, premiér Sobotka a ministr financí Andrej Babiš, jsou zcela rozdílní.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/14

XANTYPA Číslo 5/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne