Výtvarník Marek Brodský

Jednička na deprese

Marek Brodský oslavil květnu pětapadesáté narozeniny, a protože byl díky tomu trochu naměkko, svolil k jakémusi bilančnímu rozjímání o životě. Během povídání si šel dvakrát dolít svařák, svítilo sluníčko, u nohou mu ležela jeho milovaná kříženka Mánička, a přestože se mluvilo spíš o vážných věcech, dost jsme se nasmáli…

Marek Brodský

Jak vnímáš číslovku 55?
Přiznám se, že mě z toho občas přepadne panika. Já vím, že třeba více než stoletý sir Nicholas Winton by řekl, že vedu hrozný kecy, ale někdy si vážně říkám: „Ježímarjá, už se nedá nic stihnout, radši už nic nerozjíždět.“

Připadáš si starej?
Někdy jo. I když dneska je to asi hodně individuální. Jenže jedna věc je, jak se k tomu stavíš ty, a něco jinýho je, jak to vidí zaměstnavatelé.

Ale ty jako svobodný umělec tenhle problém nemáš…
Mám kliku – já můžu malovat třeba do sta.

U malíře může být pokročilý věk naopak plus, protože zraje…
Zraje nebo vyhoří, to nikdy nevíš.

Doteď byly tvým ústředním výtvarným námětem hřbitovy, krchovy. Chystáš se změnit téma, nebo naopak přitvrdit?
Já vlastně ani nevím, jak se mi tam ty krchovy dostaly – jestli je to třeba nějakej můj pokus pomalu se smiřovat s tím, že tu jsme jen na chvilku… Ale zase jsou veselý! Třeba se mi tam časem vloudí něco jiného.

Prodávají se při dnešní krizi obrazy?
Kupkovi můžou urvat ruce.

Když bilanční, tak bilanční. Máš nějakou vzpomínku z dětství, co se tě drží?
Já svoje dětství za moc šťastný nepovažuju. Máma mě vlastně vychovávala sama, a byť je to moje milovaná maminka, nejsem si úplně jistej, že vždycky volila optimální metody.

Táta Bróďa chyběl hodně?
Bylo mi pět měsíců, když se naši rozvedli, takže jsem neměl kdy si na něj zvyknout. Táta to měl oproti mámě strašně jednoduchý – byl takovej ten víkendovej machr přes zoologický zahrady a různý dobroty. Jinak na mě ale čas moc neměl.

Jak jsi vnímal školní léta?
Další ne úplně šťastný období. Dokonce jsem později napsal písničku Třídní učitelka, protože jedna se mi prostě zaryla… Na první škole jsme byli tři – Brodský, Bylich a Chytra – naprostý třídní blbečkové. Pak mě dali na jinou školu, a tam to bylo od začátku úplně jinak – tady kralovalo trio Bruha, Pšenička a Ben. Tenhle Ben byl malej jako já a uměl kreslit. A protože zrovna odcházel na jinou školu, automaticky jsem vyfasoval tu jeho roli. No a my tři jsme byli naopak elita – najednou ze mě byl málem jedničkář. Aniž jsem se jakkoliv změnil.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.....

Magdalena Šebestová

XANTYPA 5/14 - výběr z článků

Džammú a Kašmír

Džammú a Kašmír

V roce 2000 označil Bill Clinton Kašmír za nejnebezpečnější místo na zemi. V oblasti tou dobou vzrůstalo napětí mezi jadernými velmocemi Indií a Pákistánem, dlouhodobě soupeřícími o tento region. A poslední válečné střetnutí, tzv. kargilská válka z roku 1999, byla ještě v živé paměti. O více než deset let později je situace v severoindickém státu Džammú a Kašmír pro turisty mnohem příznivější.

Noční život v Praze před sto lety

Noční život v Praze před sto lety

V roce 1930 natočil režisér Karel Anton TONKU ŠIBENICI. Zpracoval tehdy nesmírně populární látku, která předtím uspěla na divadle (s Xenou Longenovou v hlavní roli) i v knižním podání (jako NANEBEVSTOUPENÍ TONKY ŠIBENICE), a zpracoval ji poprvé v dějinách české kinematografie se zvukovou stopou. Film měl velký úspěch, souběžně s českým zněním vznikly ještě německá a francouzská mutace. Jenže z originálu zbylo pár úvodních záběrů, a německá verze se nedochovala vůbec.

Jaroslav Šerých

Jaroslav Šerých

Když jsem vstoupil poprvé do ateliéru malíře, grafika a ilustrátora Jaroslava Šerých, upoutala mě pozitivní energie, která z jeho trojrozměrných duchovních děl sálala. „Pokaždé, když nanáším na plátno umělou hmotu, prosím ji, aby mi ze své substance dala i něco duchovního,“ vysvětloval. „A pokud přece jen nanesu vrstvu, která se mi zdá negativní, hned ji zase setřu.

Oldřich Škácha

Oldřich Škácha

Někdy v druhé půlce devadesátých let jsme s Karlem Peckou doputovali do Pákistánu na Světový kongres intelektuálů. To nám přišlo poněkud legrační – díky komunistům jsme nic nevystudovali, a když se nám dostal do rukou seznam pozvaných veleduchů (kteří se z valné části fakt dostavili), jímž se nás hostitelé snažili přesvědčit, že i my jimi jsme (s radostným dobrozdáním od našeho kolegy prezidenta), začali jsme být sami sobě podezřelí.

„Celé kino se otřásá smíchem“

„Celé kino se otřásá smíchem“

Při vzpomínkách na nedávno zesnulou první dámu českého filmu zaznělo o jejím životě a díle takřka všechno – až na jednu poměrně důležitou skutečnost. Ačkoliv je Věra Chytilová řazena mezi tzv. šedou zónu a není počítána mezi disidenty, po řadu let byla jako „nepřátelská osoba třetí kategorie nebezpečnosti“ sledována komunistickou tajnou policí. K připomenutí této výjimečné osobnosti přináší redakce Xantypy text, který je založen na dosud nepublikovaných materiálech z archivu Státní bezpečnosti.

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

Kapelník Šimon Ornest a The Tap Tap

S Šimonem Ornestem, kapelníkem skupiny The Tap Tap a předsedou občanského sdružení TAP, jsme si povídali o tom, jak účinně pomoci lidem s handicapem zvládnout běžný život.

Dovádění se šakaly

Dovádění se šakaly

Toulám se Afrikou křížem krážem a k mému tělu je neodmyslitelně „přikován“ kovový přístroj s neuvěřitelně těžkým objektivem. Fotoaparát mám na svých cestách častěji než mobil, peníze, tričko či sandály. Zažívám mnohá dobrodružství i adrenalinová napětí. Bez tohoto vzrušení již nedokážu cestovat. A pokud mi jej sama příroda „nepřihraje“, pomůžu jí. Zkoumám, kam až mne pustí…

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Režisérka Věra Plívová-Šimková

Natočila jedny z nejkrásnějších dětských filmů. Ač vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech, nebyly služebné režimu, jejich témata jsou obecně lidská. Filmy Věry Plívové-Šimkové si získaly lásku diváků doslova po celém světě. Posbíraly řadu cen na festivalech, a co víc, v Belgii, Holandsku, Španělsku, Kanadě a dalších zemí vznikaly dokonce režisérčiny fankluby. Velkou obdivovatelkou jejích filmů byla i Farah, manželka íránského šáha Páhlavího. V Teheránu dokonce uspořádala jejich přehlídku v rámci festivalu dětských filmů, který nadšeně podporovala.

Anexí Krymu vyvolal Vladimír Putin duchy minulosti

Březnovou ruskou vojenskou invazi na Krym přirovnávají mnozí ke vpádu armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968. V obou případech kremelští vůdci svůj bleskový vpád na území cizí země ospravedlnili „zvacím dopisem“. Jaké jsou další společné rysy obou intervencí a v čem se vzájemně liší?

Babišova média se s chutí zakousla do premiéra Sobotky

Místy to vypadá, že vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) složená ze sociálních demokratů, ANO a lidovců nevydrží do švestek. Má sice silnou podporu ve Sněmovně, ale skládá se z velmi nesourodých prvků. Jak už zde bylo řečeno, dva hlavní hráči vlády, premiér Sobotka a ministr financí Andrej Babiš, jsou zcela rozdílní.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/14

XANTYPA Číslo 5/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne